Vznik informační společnosti úzce souvisí s možnostmi lepší a rychlejší komunikace mezi jednotlivci, dochází tedy k určitému pocitu zkrácení vzdáleností. Platí přitom, že změny v komunikačních i výpočetních možnostech jsou stále rychlejší, jak můžeme ilustrovat na následujícím přehledu důležitých komunikačních milníků od poloviny osmnáctého století:

Obrázek 1.1 Počet uživatelů internetu v čase (rok je počítán vždy k 1. červenci)

Rychlost změn je možné popsat pomocí empirického pravidla – Moorova zákona. Ten říká, že cena čipu s určitým výkonem každých osmnáct měsíců klesne na polovinu, nebo že naopak při konstantní ceně dojde ke zdvojnásobení výkonu. Lze tak rychle navyšovat možnosti výpočetních zařízení, neboť umožňuje vytvářet stále dokonalejší a levnější výpočetní stroje, které mohou lidé využívat. Díky tomu mohlo dojít k masivnímu rozšíření internetu a počítačů do domácností, ale také k velkému rozvoji mobilních telefonů a dalších zařízení, která jednoznačně denně ovlivňují lidské životy, pracovní prostředí i formy komunikace.

Zajímavé je také sledovat další trendy související s tím, jak se mění celkový design jednotlivých nástrojů, které uživatelé používají. Zatímco ještě před několika málo lety to byly téměř výhradně počítače, jejich stále častější nahrazování tablety, HTPC (Home Theater Personal Computer) a dalšími zařízeními ukazuje, že současné využití výpočetní techniky se intenzivně mění. Je otázkou, zda vůbec samotné označení „výpočetní“ dnes má ještě pro většinu uživatelů dostatečně srozumitelný význam.

Velký vliv na strukturu občanské společnosti, také v kontextu e-citizen (digitálního občanství), mají informační systémy. Stát se stále více snaží zajistit komunikaci s občany i mezi jednotlivými vlastními úřady prostřednictvím informačních systémů. Rozvíjí se také koncept spolkové činnosti v online prostředí nebo mechanismy zajišťující větší participaci občanů na veřejném a politickém životě.

Růst zaznamenává nejen samotný informační management jako významný prvek řízení společností, ale také navazující systémy – nástroje na dolování dat, znalostní databáze atp. Tyto změny pak mají samozřejmý dopad na ekonomiku, strukturu zaměstnanosti či náplň práce jednotlivých osob.^[6] Proto také narůstá význam „měkkých“ věd, jako je informační věda, které se právě fenomén práce s informacemi snaží popsat a zachytit.

Evropská unie měla svoji rozvojovou strategii v této oblasti rozdělenou do pěti klíčových aktivit, které měla splnit a rozvíjet v letech 1998-2002. První se týkala rozvoje e-citizen a občanské společnosti, druhá nových forem práce v digitální ekonomice, třetí rozvoje multimédií a kultury a až poslední byla zaměřená na vybudování nové infrastruktury a rozvoje technologií. Při bližším zkoumání je možné si všimnout, že je celý projekt orientován velice málo na rozvoj jednotlivých oblastí ekonomiky, ale spíše cílí na rozvoj vědy a obecná společensky významná témata.

Zajímavou otázkou je, jakým způsobem dochází k utváření společnosti ve vztahu k moderním technologiím. Marshall McLuhan, říká, že médium je zpráva.^[7] To znamená, že forma média (tisk, televizní vysílání, sociální sítě, klasický web, …) má zásadní vliv na obsah, který je prostřednictvím něj šířen. Jsou to tedy technologie, jež vytvářejí nové struktury, kterých využívají lidé. Takto koncipovaný vliv, označovaný jako technologický determinismus, není nikdy jednocestný.

Sociální konstrukce technologie oproti tomu představuje interpretaci stavu založenou na myšlence, že vývoj a používání technologií je obrazem určité společenské potřeby či nálady. Nové společenské struktury nevznikají kvůli technologiím, ale technologie jsou utvářeny dle potřeb lidí. Oba přístupy jsou relevantní a při hodnocení či vnímání technologií je třeba mít oba na paměti. ICT samy o sobě jsou hodnotově neutrální, to co z nich dělá dobrou nebo špatnou věc, je člověk, který jich využívá.