Kapitola druhá: Licenční smlou va                                                       92
L VŠEOBECNĚ
A. Úvod. - B. Druhy smluv k duševnímu vlastnictví. - C. Exkurz: některé světové mezinárodní organizace v právu duševního vlastnictví. - D. Licenční názvosloví. - E. Trojí druh licencí v právu duševního vlastnictví.
- F. Právně pojmové vymezení licence duševního vlastnictví. - G. Exkurz: právně pojmové vymezení převodu duševního vlastnictví. ~ H. Vyloučení nebo omezení převodů duševního vlastnictví. - /. Účel a předmět licenční smlouvy. - J. Vztah licence k jiným smlouvám. - K. Zapisovatelnost, nebo nezapisovatelnost licencí do veřejných rejstříků. - L. Prameny.
-  M. Třídění licenčních smluv. - N. Licenční smlouvy individuální, kolektivní a hromadné. - O. Zásady licenčních smluv podle autorského zákona. - P Strany licenční smlouvy. - Q. Způsob kontraktace.
A. Úvod
1. Obecně o státním příkazu smluvních typů
Český autorský zákon (zák. č. 121/2000 Sb.) stanoví - na rozdíl od některých podobných zákonů zahraničních - zvláštní úpravu smluvního práva (§ 46 a nás].).
Jedná se o úpravu typové licenční a podlicenční smlouvy a zvláštního podtypu, totiž licenční smlouvy nakladatelské (§ 56).
Účelem stanovení smluvních typů v autorském zákonu je usnadnit licenční obchody při zachování osobnostního základu práva autorského a práva výkonných umělců, jakož i všech zvláštností nehmotných práv stanovených tímto zákonem.
Český stát se i touto cestou snaží nalézt shodu a soulad mezi osobnostní podstatou tvůrčích práv a hospodářským významem nehmotných statků. Licenčním obchodům dává široké pole působnosti, aniž by se nepříznivě dotkl osobnostní povahy uměleckého nebo vědeckého plodu. Tato povaha zůstává zakotvena v kontinentálně
marg. č. 102-103
92
Přehled práva duševního vlastnictví
evropském autorskoprávním systému, který do značné míry obdobně platí i pro právo výkonných umělců.
V patrnosti můžeme vést následující právní teze, které se týkají soukromého smluvního práva, ač je nepostihují v jeho úplnosti:
a)  Každá legální úprava jakékoli typové smlouvy je pouze státní pomůckou čili účelovým nástrojem, jak prostřednictvím formálního předpisu lidem usnadnit, zpřehlednit a zjednodušit právní jednání, a tím předcházet možným mezilidským nedorozuměním, neřku-li zlovolným zneužitím postavení, sporům, svárům a třenicím.
b)  Každá legální typová smluvní úprava vychází z toho, co má být v dané oblasti lidského chování dosaženo vzhledem k obecnému právnímu dobru, na němž je hodnotově založen právní stát. Jinak řečeno, každá státní úprava musí sledovat smysluplný cíl lidského života, resp. to, co je z hlediska dosažení tohoto cíle přiměřeně žádoucí (člověku vskutku prospěšné).
c)  Pro smlouvy soukromoprávní platí obecná soukromoprávní zásada svobody vůle smluvních stran, která je zároveň jedním z hlavních právních principů vůbec; právně je tato zásada ohraničena nejen dobrými mravy a dobrou vírou, ale zejména principem odpovědnosti. Zásada svobody vůle se v právním řádu projevuje, kromě jiného, převážnou dispozitivností právních norem smluvního práva.
Donucující (kogentní) právní normy nemají ve smluvním právu zásadně místo. Výjimkou jsou kupříkladu státní příkazy písemné formy určitých soukromoprávních projevů vůle, jako je tomu například u příkazu písemné formy výhradní licenční smlouvy podle autorského zákona, která má absolutní právní účinky (vůči každému). Účel tohoto státního příkazu spočívá v ochraně dobré víry třetího. Jako k výjimce, která netvoří pravidlo, je třeba k němu přistupovat.
To, co je výše stručně uvedeno, není pouhým názorem právně teoretickým, kterých může být mnoho. Tyto teze jsou pozitivněprávně vyjádřeny v platném českém právním řádu.
Zejména v či. 2 odst. 3 Listiny a v či. 2 odst. 4 Ústavy, podle nichž
marg. č. 104-105
Kapitola druhá: Licenční smlouva
93
každý, a to i každý státní občan České republiky, může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Jedná se o výslovné ústavněprávně zformalizované zakotvení jednoho z právních principů, bez nichž není právního státu. (Srv. též či. 1 Listiny.)
Jako svobodní a odpovědní občané vědomě dbalí občanských ctností, buďme vděční za to, že toto ustanovení je výslovné a každému srozumitelné!
2. Vícetypová úprava licenční smlouvy v českém právu
Vedle typové úpravy v autorském zákonu český stát stanoví též    106 typovou úpravu licenční smlouvy k předmětům průmyslového vlastnictví (§ 508 a násl. obeh. zák.) a dále též některá zvláštní ustanovení o licenčních smlouvách v jednotlivých průmyslověprávních zákonech.
Kriticky poznamenejme, že dosavadní trojí roztříštěnost licenčního 107 smluvního práva nijak nepřispívá k přehlednosti a srozumitelnosti právního řádu právního státu. Proto byl přijat legislativně politický záměr sjednocení licenční smlouvy v připravovaném novém českém občanském zákoníku, které má zohlednit jak různá práva vyplývající z autorského zákona, tak různá práva průmyslového vlastnictví. Přitom má dbát zvláštní právní povahy těchto práv.
B. Druhy smluv k duševnímu vlastnictví
V důsledku právovědně osvědčené potenciální všudepřítomnosti 108 (ubikvity) nehmotných statků a v důsledku toho, že nehmotné statky se užíváním nespotřebovávají, hrají licenční smlouvy prvořadou roli při obchodování s nehmotnými statky. Nedochází přitom ke zcizení licencovaného předmětu. Takový ideální předmět může být licencován opakovaně v tomtéž čase a na tomtéž místě pro více osob.
Právě v tom spočívá celosvětová hospodářská výhoda licenčních obchodů s duševním vlastnictvím, která nám vyvstává na povrch zejména
marg. č. 106-108