4    Politické strany a jejich typologie
Snahy o typologii politických stran mají své počátky již v minulém století, kdy došlo k rozdělení politických stran přinejmenším na strany konzervativní a liberální. Všeobecně známé je dělení stran na levici a pravici, resp. střed, přičemž původně pravici představovaly strany monarchistické a stat-kářské a levici strany liberální. Další vývoj pak vedl k tomu, že jako pravicové jsou traktovány strany především konzervativní a křesťanskodemokratické a jako levicové sociálnědemokratické a komunistické.
Typologie politických stran Jeana Blondela vychází z toho, že ideologie hrají významnou roli, ať již praktickou či symbolickou, v jejich činnosti. I v odmítání jakékoliv ideologie spatřuje „ideologický" postoj. Jeho typologie zahrnuje pět ideologicky rozdílných skupin stran:6
• liberálně demokratické, směřující spíše k demokracii než k monokracii (resp. zajímající střední pozici) mezi rovnostářstvím a individualismem,
• autoritativně rovnostářské (tj. bývalé vládnoucí strany v zemích střední a východní Evropy),
• tradiční konzervativní, existující v zemích Třetího světa (jejich konzervatizmus spočívá v tom, že odmítají změny, které by mohly vést ke ztrátě kontroly členů oligarchií nad národním bohatstvím těchto zemí),
• populistické, rovněž existující v Třetím světě a zdůrazňující roli státu jako prostředku, jímž má být dosaženo dalšího rozvoje společnosti a účasti občanů na správě státu,
• individualisticko-autoritativní (strany v zemích Třetího světa, které jsou „replikou" evropských fašistických stran meziválečného období).
Maurice Duverger (Les parties politiques, 1951) považuje za základní odlišení strany kádrů (partis de cadres) a strany masové (partis de masses). Kritériem však není jen členská základna, ale i struktura a styl stranické práce. Masová strana věnuje velkou pozornost členství členům, kteří přinášejí finanční příspěvky do stranické pokladny a tím zajišťují její politické a volební aktivity. Příznačná je i její centralizovaná a pevná struktura. Strana kádrů se orientuje na významné osobnosti, jejichž jména, prestiž a konexe
6     BLONDEL, J. cit. dílo, s. 120-123.
15
SROVNÁVACÍ POLITOLOGIE
jí zajišťují hlasy. Jak zdůrazňuje Duverger, to, co dosahuje masová strana počtem, dosahuje strana kádrů výběrem. Na rozdíl od masových stran mají strany kádrů decentralizovanou a volnější strukturu.
Sigmund Neumann (Modern Political Parties, 1956) dospěl k další typologii, která rozeznává politické strany individuální reprezentace a politické strany sociální integrace, resp. demokratické a totální integrace. Zatímco strany individuální reprezentace mají jediný cíl, a to účastnit se voleb, takže se v období mezi volbami jejich organizační struktura neprojevuje, strany sociální integrace se samozřejmě účastní volebních střetnutí, ale vedle toho usilují o vliv na všechny oblasti denního života svých členů. Toto jejich úsilí může přitom mít buď demokratický nebo nedemokratický (totální) charakter. Jako příklady této totální integrace uvádí Neumann bolševismus, fašismus a národní socialismus.
Strany totální integrace vyžadují od občanů bezpodmínečnou kapitulaci. Ruší nejen svobodu volby, ale i jakoukoli možnost koalicí a kompromisů mezi stranami. Dochází k totálnímu uchopení a vyžívání moci, akceptaci nezpochybnitelné stranické linie a monolitického řádu.
Současnou nejrozšířenější typologií je typologie rodin politických stran,
která je založena nejen na jejich ideologicko-programových postulátech, ale i genetickém hledisku a hledisku organizačním7.
Jestliže genetické hledisko spočívá v historických podmínkách jejich vzniku, výrazem organizačního hlediska je jejich příslušnost do nadnárodních seskupení, ať již na úrovni Evropského parlamentu či mezinárodních organizací politických stran (viz dále).
Typologie rodin politických stran rozeznává na levici strany sociálnědemokratické, komunistické (radikálně levicové) a zelené a na pravici strany křes-ťanskodemokratické, konzervativní, liberální a krajně pravicové. Mimo toto zařazení představují další rodinu strany regionální a etnické.
Strany sociálnědemokratické jsou strany programově se orientující na více sektorovou ekonomiku, budování sociálního státu, demokratický socialismus, solidaritu a sociální spravedlnost. Politické strany patřící do stranické rodiny komunistických a radikálně levicových stran jsou nadále
ANTOSZEWSKI, A., HERBUT, R. (eds.). Demokrade ^achodnioeuropejskie. Anali^aporó-wnawc^a. Wroclaw: Wydawnictwo Uniwesytetu Wroclawskiego 1997, s. 102—103.
16
4 Politické strany a jejich typologie
programově orientovány na tradiční komunistickou ideologii. Strany zelených jsou politické strany programově se orientující na otázky životního prostředí. Zároveň jsou předmětem jejich zájmu problémy války a míru, ochrany lidských práv a sociální spravedlnosti.
Politické strany patřící do rodiny křesťanskodemokratických stran se bez
ohledu na svůj název orientují nadkonfesně, prosazují sociálně tržní ekonomiku a kladou velký důraz na rodinu. Politické strany patřící do stranické rodiny konzervativních stran ve svém programovém zaměření zdůrazňují význam národa, silného státu, orientaci na tržní ekonomiku a podporu podnikání. Politické strany patřící do stranické rodiny liberálních stran zdůrazňují roli individuálních práv a svobod, zdůrazňují roli minimálního státu a podporují orientaci na tržní ekonomiku. Krajně pravicové strany se vyznačují nacionalismem, xenofóbií, antiglobalismem, euro skepticismem. Politické strany patřící do stranické rodiny regionálních a etnických politických stran vystupují na obranu a prosazují zájmy konkrétního regionu či etnika.
Mezinárodních organizací sdružujících politické strany je celá řada. Socialistická internacionála (Socialist International) je mezinárodním sdružením sociálnědemokratických a socialistických stran. Byla založena v roce 1951. Představuje ji 152 organizací se statusem člena, pozorovatele, bratrské nebo přidružené organizace. Sídlem Socialistické internacionály je Londýn.
Liberální internacionála (Liberal International) představuje světovou federaci liberálních stran. Vznikla v roce 1947 s cílem podporovat liberalismus, individuální svobody, lidská práva, právní stát, toleranci, rovnost možností, sociální spravedlnost, svobodný obchod a tržní ekonomiku. Sdružuje 104 politických a demokratických stran ze všech kontinentů. Jejím základním programovým dokumentem je Liberální manifest přijatý v roce vzniku. Liberální internacionála sídlí v Londýně.
Mezinárodní organizací sdružující více než 80 konzervativních, křesťanskode-mokratických a dalších politických stran středu a středopravicově orientovaných z více než šedesáti zemí je Mezinárodní demokratická unie (International Democrat Union). Vznikla v roce 1983. Představuje fórum, které umožňuje výměnu názorů na otázky politiky a organizačních záležitostí, výměnu zkušeností, zakládání kontaktů a prezentaci podporující demokracii a pravostředo-vou politiku v celosvětovém měřítku. Přidruženými organizacemi jsou regionální organizace žen a mládeže. Sídlem organizace je Oslo (Norsko).
17