17
Kapitola 9.
ROZHODNUTÍ V TRESTNÍM ŘÍZENÍ
9.1. kapitola:  Vymezení pojmu
Rozhodnutí jsou procesní úkony orgánů činných v trestním řízení, které zpravidla mají zákonem přesně stanovenou formu i obsah. Rozhodnutí je akt aplikace práva ze strany příslušného orgánu činného v trestním řízení, který obsahuje právní názor a autoritativní řešení otázek týkajících se skutku, jenž je předmětem trestního stíhání, popřípadě úkony v trestním řízení vycházející ze strany orgánů činných v trestním řízení.
Dle vztahu k vlastnímu předmětu trestního řízení můžeme rozlišovat:
1. Rozhodnutí ve věci samé, tj. taková rozhodnutí, kterými vrcholí trestní řízení -rozhodnutí o trestném činu, jeho pachateli, trestu, případně ochranném opatření.
2. Ostatní rozhodnutí, tj. taková, která buď vytváří předpoklady pro rozhodnutí ve věci samé, nebo uskutečňující výkon rozhodnutí ve věci samé.
Vedle rozhodnutí zná TrŘ ještě také celou řadu opatření orgánů činných v trestním řízení (kupříkladu opatření dle § 39 TrŘ o ustanovení obhájce, opatření předsedy senátu tile § 203 odst. 3 TrŘ při řízení hlavního líčení). Opatření není rozhodnutím orgánu činného v trestním řízení, jde o činnost, praktický postup těchto orgánů, který nemá v zákoně stanovenou formu a obsah. Jsou to tedy neformální úkony těchto orgánů, směřující k zabezpečení řádného průběhu trestního procesu.
9.2. kapitola: Obsah a forma rozhodnutí
Současná právní úprava (§ 119 odst. 1, 2, § 314e TrŘ) rozeznává čtyři základní formy rozhodnutí v trestním řízení:
1. Rozsudek.
2. Trestní příkaz.
3. Usnesení.
4. Jiná, v zákoně uvedená forma rozhodnutí (rozhodnutí sui generis).