Obsah kapitoly

---

7.3 Objektivní právní skutečnosti

Výše jsme uvedli, že skutečnostmi, se kterými právo spojuje vznik, změnu nebo zánik nějakých práv a povinnosti, mohou být také přírodní jevy a další děje, které nejsou závislé na lidské vůli a nelze je spojit s jakýmkoli volním aktem. Takové skutečnosti označujeme jako objektivní právní skutečnosti. I tyto právní skutečnosti dělíme podle vztahu k právu a rozlišujeme stavy a události obvykle právní a stavy a události obvykle protiprávní. Jak objektivní, tak subjektivní právní skutečnosti, které jsou v rozporu s právem, mají za následek vznik odpovědnostního právního vztahu.

Aprobované reprobované právní skutečnosti

Setkáme se také s označením aprobované a reprobované právní skutečnosti. Aprobované jsou ty právní skutečnosti, které jsou v souladu s právem; reprobované jsou ty, které jsou s právem v rozporu, ty, které jsou protiprávní.

Stavy a události obvykle právní jsou takové objektivní právní skutečnosti, které jsou v souladu s právem. Řadíme mezi ně narození, smrt, ale také běh času. Dalšími podobnými příklady je například pád ovoce ze stromu (ustanovení § 1016 občanského zákoníku), naplavení zeminy (ustanovení § 1068 občanského zákoníku) nebo třeba to, že vám ulétnou včely (ano, občanský zákoník obsahuje ustanovení o tom, co se stane, když cizí včelí roj vlétne do již obsazeného úlu, viz ustanovení § 1014 občanského zákoníku). Všechny tyto skutečnosti jsou zcela nezávislé na lidské vůli.

Co se týče času, ten může mezi právními skutečnostmi vystupovat v podobě určitého termínu (např. přesné určení termínu, do kterého má být plněno) nebo v podobě lhůt či dob. Lhůty mohou mít povahu promlčecí či prekluzivní. Promlčením se subjektivní právo mění na „naturální obligaci“: Pokud povinná strana uplatní námitku promlčení, nelze vymáhat splnění povinnosti s pomocí státu. Zaniká nárok, samo subjektivní právo však nezaniká. Prekluzí však zaniká i subjektivní právo.

Stavy a události obvykle protiprávní jsou objektivní právní skutečnosti, které jsou v rozporu s právem. Jako příklady bývají uváděny nemoc z povolání, pracovní úraz nebo různé přírodní katastrofy. Jejich „protiprávnost“ spočívá v tom, že nepředstavují žádoucí stav věcí. Například nemoc z povolání je něco, co se stát nemělo, kdyby pracovní podmínky byly odpovídající. Pokud k tomu však došlo, vznikají nemocnému nová práva a jeho zaměstnavateli nové povinnosti. Ani přírodní katastrofa sama od sebe není protiprávní. Může však způsobit stavy, u kterých někomu (kdo to zjevně nezpůsobil) vzniká nová povinnost škodu nahradit nebo fyzické následky přírodní katastrofy odklidit.