Další zařízení

Jednoduchý kompaktní DF

Digitální fotoaparáty

Ještě před několika lety byly digitální fotoaparáty (DF) vzácnost, kterou si kupovali jen techničtí nadšenci a snobi, a přitom kvalita produkovaných fotografií nebyla valná. Od té doby digitální fototechnika vyrostla z dětských nemocí a dnes najdeme širokou škálu modelů od mnoha výrobců, v cenovém rozsahu od několika málo tisíc korun až po mnoho desítek tisíc, od jednoduchých automatických přístrojů pro amatéry až po profesionální zrcadlovky. Stránky reklamních letáků se hemží nabídkami mnohamegapixelových fotoaparátů s neuvěřitelným zoomem za stejně neuvěřitelné ceny.
V tomto článku se pokusíme vysvětlit základní parametry fotoaparátů, abyste se dokázali v této problematice alespoň rámcově pohybovat.

Princip digitální fotografie, rozlišení, citlivost

Základním rozdílem mezi klasickým a DF je použité světlocitlivé médium. U klasického fotoaparátu je to film, který je u DF nahrazen světlocitlivou ploškou označovanou jako snímač, která se skládá z mnoha "buněk" (pixelů), které zachycují jednotlivé části obrazu. Počet pixelů je základní parametr, který se u DF udává a určuje, jak jemný bude pořízený snímek. To ovlivňuje možnost zvětšování snímku, tvorby výřezů a zejména plochu, na kterou je snímek možné vytisknout bez ztráty kvality. V současné době se prodávají DF s rozlišením 2 MPx (megapixely, miliony pixelů) až 17 MPx. V následujícím přehledu jsou uvedena rozlišení běžných DF.

Pro běžné uživatele je bohatě postačující rozlišení 3-4 MPx.

Citlivost snímače vyjadřuje minimální množství světla, které je potřeba pro pořízení fotografie. Vyjadřuje se v jednotkách ISO, čím vyšší ISO, tím vyšší citlivost. U snímače DF je možné ji v určitém rozsahu nastavit (buď se nastavuje automaticky nebo ručně), u lacinějších přístrojů v rozsahu 50 - 400, u dražších do 800, u velmi drahých profesionálních přístrojů až 6400. Pokud u stejného přístroje nastavíme vyšší citlivost (nebo se v důsledku nízkého osvětlení nastaví automaticky), vede to k vyššímu šumu zejména v tmavých oblastech fotografie. Následující fotografie byly pořízeny s citlivosti ISO 100, 200, 400 a 800. Všiměte si narůstajícího šumu.

ISO 100

ISO 200

ISO 400

ISO 800

Objektiv - zoom, světelnost, clona, zaostřování

Dalším významným parametrem uváděným u DF je optický zoom, tedy schopnost objektivu v určitém rozsahu přiblížit nebo vzdálit snímaný objekt. Trojnásobný zoom tak odpovídá fyzickému přiblížení fotoaparátu na třetinovou vzdálenost. Nejobvyklejší je v současnosti trojnásobný zoom, ale najdou se i přístroje s osmi až dvanáctinásobným zoomem (ty jsou pak označovány jako ultrazoom).

Digitální zoom je obdobou optického zoomu a jedná se o schopnost fotoaparátu přiblížit záběr digitální cestou. Jedná se ale jen o přepočet, který způsobí snížení kvality snímku. Jedná se o stejnou operaci, jako když si snímek zvětšujeme v počítači. Je proto lepší digitální zoom vůbec nepoužívat a při posuzování kvality fotoaparátu jej nebrat v úvahu. Následující fotografie zobrazuje text la listu A4 vyfocený ze vzdálenosti cca 150 cm při maximálním vzdálení "odzoomování" obrazu, druhý zobrazuje označený výřez při desetinásobném digitálním přiblížení, třetí tentýž výřez při desetinásobném přiblížení optickém.

Výřez z originálního snímku

Obsah rámečku při použití desetinásobného digitálního zoomu
(klepněte na obrázek)

Obsah rámečku při použití desetinásobného optického zoomu
(klepněte na obrázek)

Světelnost objektivu vyjadřuje maximální schopnost objektivu propouštět světlo. Čím nižší číslo, tím vyšší světelnost a více propuštěného světla. Vyšší světelnost umožňuje použití kratších časů a nižší citlivosti (což má za důsledek méně šumu a menší pravděpodobnost rozmazání snímku pohybem).

Clona Clona umožňuje omezení množství světla procházejícího objektivem. To je potřeba při fotografování za přebytku světla (slunce, sníh). Při minimální cloně je objektiv zcela otevřen a propouští množství světla odpovídající jeho světelnosti. Zvyšováním clony množství propouštěného světla klesá.

Zaostřování Nejjednodušší DF (stejně jako DF integrované v mobilních telefonech) mají pevně nastavený objektiv bez možnosti zaostřování na různě vzdálené objekty (tzv. fixfokus). Ostře jsou tak obvykle zobrazeny objekty ve vzdálenosti od tří metrů dále. Většina DF má však možnost zaostřování, a to automatického (autofocus) nebo manuálního. Manuální zaostřování je paradoxně k dispozici až u dražších modelů. Nejkratší vzdálenost, na kterou je možné zaostřit, se u různých fotoaparátů liší a je také závislá na aktuálním nastavení zoomu (např. při největším "odzoomovaní" 50 cm, při "zazoomování" 90 cm. Mnohé DF mají tzv. makro, které je třeba ručně zapnout, a pak jsou schopnu fotografovat zblízka, od vzdálenosti 2 - 10 cm.

Hloubka ostrosti - vyjadřuje rozsah vzdáleností, ve kterých je obraz dostatečně ostrý. Je závislá na nastavení clony (vyšší clona znamená větší hloubku ostrosti) a vzdálenosti, na kterou zaostřujeme. Hloubka ostrosti může být například 3 m až nekonečno, ale také jen 13 - 17 cm.

Rozsah časů Čas při fotografování označuje dobu, po kterou je snímán záběr. Delší časy se používají při horším osvětlení pro získání dostatečného množství světla, ale hrozí při nich rozmazání záběru buď pohybem fotografovaných předmětů nebo v důsledku pohybu fotoaparátu. Čas se uvádí ve zlomcích sekundy.

Výše uvedené parametry (čas, clona, citlivost, zaostření) jsou vzájemně provázány a jejich kombinace zásadním způsobem ovlivňuje kvalitu výsledného snímku. Většina přístrojů dosponuje režimy, které tyto parametry nastaví automaticky, takže výsledky bývají slušné, ovšem nikoliv dokonalé. Pro skutečně kvalitní fotografie musí fotograf s těmito parametry umět pracovat.

Hledáček a displej

Charakteristickou součástí DF je LCD displej.

Uložení fotografií, paměťové karty

Fotoaparáty ukládají pořízené fotografie do souborů v několika formátech, z nichž nejvýznamnější je formát JPEG. Je to formát ztrátový (to znamená, že se při převodu obrazu část informace ztratí), ale umožňuje výrazné snížení objemu snímku. Fotoaparáty obvykle umožňují nastavit rozlišení snímku (od 640x480 až po maximální) a kvalitu komprese (čím vyšší kvalita, tím menší ztráta informace, ale větší soubory). Většina fotoaparátů umožňuje ukládat snímky i pomocí bezztrátové komprese (např. formát TIFF) nebo bez komprese (RAW). Pak je ale objem dat mnohem větší. Dále jsou uvedeny možné velikosti fotografií v různých rozlišeních, kvalitách a formátech. Počty fotografií jsou uvedeny pro kartu o velikosti 128MB.

Bez ohledu na typ souboru a rozlišení snímku je data potřeba je někam uložit. Pro ukládání fotek slouží paměťové karty. Těch existuje řada typů a u každého typu je dostupná celá škála kapacit.

Tyto karty jsou vzájemně nekompatibilní, ke každému fotoaparátu je třeba koupit tu správnou. U starších fotoaparátu nemusejí být karty o vysoké kapacitě (i správného typu) použitelné.

Napájení

Fotoaparáty jsou napájeny buď

  1. z tužkových baterií nebo NiMH akumulátorů. Pokud se použijí baterie, musí to být lithiové články, ani klasické zinkouhlíkové ani alkalické články nejsou použitelné. Lithiové články jsou však velmi drahé. Jednoznačně se vyplatí koupě akumulátorů a nabíječky.
  2. ze specielního akumulátoru dodaného s DF. V tom případě bývá dodána i příslušná nabíječka.

Počet fotografií, které je možné nafotit na jednu sadu baterií/jedno nabití závisí na fotoaparátu, počtu a typu baterií/akumulátorů, způsobu použití DF (použití blesku, zapínání a vypínání, zoomování) a teplotě, nejčastěji se pohybuje mezi 70 - 250 snímky, ale u některých DF může dosáhnout i 400 - 500 snímků.

Funkce digitálního fotoaparátu

Vyvážení bílé (White Balance)

Různé zdroje světla poskytují světlo různé barvy (tzv. teplota barev). Pokud např. použijeme fotoaparát nastavený pro sluneční světlo v místnosti ozářené žárovkou, bude snímek dožluta. Naopak při nastavení na světlo žárovky budou fotky z venkovního prostředí domodra. Vyvážení bíle umožňuje korigovat barevné podání snímků podle typy osvětlení. Je možné nechat DF nastavit vyvážení bílé automaticky, nebo použít předdefinovaný režim (žárovka, slunce, zataženo, zářivka).

Expoziční režimy

Nejjednodušší fotoaparáty umožňují jediné - zmáčknout spoušť. S postupem k vyšším třídám DF přibývá funkcí a možností ovlivnění průběhu pořízení fotografie i výsledku a nejvyšší modely umožňují nastavování mnoha parametrů pro dosažení dokonalých výsledků. S tím ale také rostou požadavky na znalosti a schopnosti fotografa. Mnohé DF jsou proto vybaveny sadou tzv. expozičních režimů, které umožňují uživateli, aby si vybral podle svých schopností a podle toho, co chce fotit, typicky:

Digitální zrcadlovka

Typy digitálních fotoaparátů

Nejprve si provedeme základní "technické" rozdělení DF. První kategorii tvoří zrcadlovky. To jsou DF, u kterých je světlo procházející objektivem přeneseno zrcadlem do hledáčku, takže fotograf v hledáčku přesně vidí fotografovanou scénu. Zrcadlovky jsou obvykle rozměrné a těžké. To je velmi užitečné při zaostřování i kompozici záběru. Druhou kategorií jsou "falešné zrcadlovky", u kterých je obraz procházející objektivem nejdříve zpracován snímačem a pak zobrazen na malé LCD v hledáčku. Nevýhodou proti skutečným zrcadlovkám je nemožnost použít obraz pro zaostření. Poslední kategorii tvoři DF s průhledovám hledáčkem, to je v podstatě jen průhled tělem fotoaparátu stejným směrem, jako směřuje objektiv. V tom případě je ale osa pohledu o několik centimetrů posunutá oproti objektivu, což může být nepříjemné pro kompozici při focení zblízka (nevidím to, co fotím, ale kousek vedle). Nyní si uvedeme rámcové rozdělení fotoaparátů podle jejich schopností a vztáhneme je k ceně.