informační bulletin Lékařské fakulty Masarykovy univerzity prosinec 2010 naše fakulta ÚSPĚCH, KTERÝ DOSTAL JMÉNO rozhovor s… prof.MUDr. Jaroslavem Štěrbou, Ph.D. strana 27 Úvodní slovo děkana 5 z pracoviště | „Běh na dlouhou trať“ 7 LF spolupracuje | Ovidiu V. Lungu, Ph.D. 10 prošli vědeckou radou 18 naše fakulta informuje | den otevřených dveří 21 z pracoviště | 80. výročí otevření budovy Ústavu soudního lékařství v Brně 22 naše fakulta informuje 25 z pracoviště | změna v zákoně o vysokých školách 26 rozhovor s… prof. MUDr. Jaroslavem Štěrbou, Ph.D. | Úspěch, který dostal jméno 27 obsah Vážení a milí členové akademické obce, vážení čtenáři našeho periodika. Dostáváte třetí číslo nového bulletinu Naše fakulta. Je to již poslední plánované v tomto kalendářním roce a bude již takové trošku předvánoční. Rádi bychom proto trošinku bilancovali a hlavně akcentovali úspěchy dosažené pracovníky naší akademické obce, podělili se s ostatními o jejich radost z nich a snažili se stimulovat i další pracovníky. Považujeme to za mimořádně důležité. Fakulta je velmi heterogenní orgán, některé velmi důležité momenty, za nimiž je mnohdy letitá intenzivní práce, by ale mohly zapadnout a nedostat se ve známost širší akademické obci. Zrovna před psaním tohoto úvodníku jsem si připravoval svoje vystoupení na celofakultní konferenci o vědě na LF MU. Bude to přednáška více ukazující problémy, než jejich řešení. To je také účelem této konference, stimulovat diskusi, ukazovat kontroverzní věci a hledat optimální řešení. Na závěr svého vystoupení budu akcentovat, jak je důležité kvalitní lidi a kvalitní dosažené úspěchy oceňovat. Proto také připravujeme atypické zasedání poslední vědecké rady v netradičních prostorách, kde bychom chtěli předat dvěma autorským týmům nově zavedené ceny, ceny děkana LF MU za nejlepší vědecké práce. Celofakultní konference bychom rádi pořádali nyní na pravidelnější bázi, několikrát do roka, a vždy je koncipovali monotematicky. Vidíme to jako příležitost komunikace se všemi klíčovými pracovníky, vedoucími všech klinik a ústavů. De facto zatím takové fórum neexistovalo. V rámci zvýšení flexibility fungování děkanátu jsme také zavedli pracovní porady, provozní schůze. Věřím, že kontakt se všemi pracovníky umožní flexibilnější komunikaci a lepší řešení problémů. Na závěr mi dovolte popřát Vám krásné vánoce a skutečně hodnotný nový rok 2011. Na další spolupráci s Vámi se těší Váš Jiří Mayer 76 z pracoviště úvodní díl seriálu o nelékařských oborech na LF MU „Běh na dlouhou trať“ Požádala jsem o rozhovor paní docentku Kyasovou, abychom se dozvěděli něco více o nelékařských oborech. Nelékařské obory představují v rámci vysokoškolského vzdělání velmi nesourodou skupinu profesí, která je tvořena podle Zákona č. 96/2004 Sb. o nelékařských povoláních celkem 18 profesními obory. Tento relativně vysoký počet nás přivedl na myšlenku, že bychom mohli v našem bulletinu věnovat prostor postupně všem nelékařským oborům. Ačkoliv se jim říká „nelékařské“, patří tyto obory pod lékařskou fakultu od roku 1993, kdy byla postupně zahájena výuka oboru optometrie, fyzioterapie a výživa člověka. Zákonem č. 96/2004 Sb., bylo přesunuto vzdělávání nelékařských oborů na vysoké školy. Na LF MU bylo zřízeno k 1.5.2005 osm kateder, které garantují vzdělání v jednotlivých oborech: Katedra ošetřovatelství (obor všeobecná sestra a navazující magisterské studium Ošetřovatelská péče v gerontologii), Katedra porodní asistence (obor porodní asistentka), Katedra fyzioterapie a rehabilitace (obor fyzioterapie v bakalářském i navazujícím magisterském studiu), Katedra optometrie a ortoptiky (obor optometrie v bakalářském i v navazujícím magisterském studiu), Katedra výživy (obor nutriční terapeut a navazující magisterské studium v oboru nutriční specialista), Katedra laboratorních metod (obor zdravotní laborant), Katedra radiologie (obor radiologický asistent) a Katedra dentální (dosud bez akreditace oboru). Když jsme s paní docentkou Kyasovou připravovaly náš rozhovor, bylo již jasné, že téma nelékařských oborů je natolik široké, že není v našich silách zvládnout v několika málo stránkách fakultního bulletinu celou šíři této problematiky. Proto se zrodil nápad věnovat se v jednotlivých vydáních postupně všem nelékařským oborům podrobněji. Paní docentky Kyasové se ptáme na současný stav a současnou koncepci nelékařských oborů. Nepřijdou v budoucnu nějaké změny? I když Zákon 96/2004 Sb. stanovuje 18 oborů, které je možné studovat v bakalářském studiu na vysoké škole, brněnská lékařská fakulta má dosud akreditováno 7 bakalářských oborů, což je nejvyšší počet na lékařských fakultách v České republice. Tři bakalářské obory máme akreditovány i v kombinované formě studia (porodní asistentka, všeobecná sestra a zdravotní laborant), ze čtyř bakalářských oborů je možné pokračovat v navazujícím magisterském studiu. V nejbližší době bude zahájen akreditační proces u dalších čtyř bakalářských oborů: zdravotnický záchranář, zubní technik, dentální hygienistka a ortoptiska. V akreditačním řízení máme nyní navazující magisterské studium oboru Intenzivní péče. Nelékařské obory jsou náročné nejen na personální zajištění, ale také mají nároky na prostorové zajištění, které je nyní řešeno, jednak v rámci kampusu, jednak v budově LF na Komenského náměstí. Kolik studentů nyní studuje na LF v nelékařských oborech? Nelékařské obory představují v současné době na naší fakultě cca 1030 studentů. V rámci přijímacího řízení poptávka v řadě oborů mnohonásobně převyšuje nabídku a možnosti fakulty. Nevím, jak do toho studia zasáhnou různé poplatky, které se chystají a nepříznivý demografický vývoj. Jak je zaměřena výuka? Výuka je zaměřená v jednotlivých oborech teoreticko-prakticky. Studenti musejí před příchodem do zdravotnických zařízení získat nejen teoretické vědomosti, ale také perfektní manuální zručnost. Každý nelékařský obor představuje nároky na tzv. odborné učebny, kde probíhá nácvik motorických dovedností v malých skupinách. Absolventi musí být připraveni pro úspěšné a bezproblémové uplatnění v praxi. Jací pedagogové se podílejí na výuce NLO? Na výuce se v jednotlivých oborech podílí kolektivy pedagogů složené z odborníků, převážně lékařů, kteří působí částečně i v klinické praxi. Velmi dobrá je spolupráce s fakultními nemocnicemi v Brně. V nelékařských oborech si pedagogy teprve vychováváme. Málokterý obor měl takové štěstí, jako všeobecné sestry, že existoval od roku 1960 na Karlově Univerzitě v Praze, později na Palackého univerzitě v Olomouci tzv. obor Učitelství odborných předmětů pro střední zdravotnické školy. V současné době např. Katedru porodní asistence vede gynekolog, nikoliv habilitovaná porodní asistentka, Katedru optometrie a ortoptiky docent v oboru oftalmologie, nikoliv habilitovaný optometrista apod. Participace lékařů na výuce a na vedení praxe je větší, než samotných nelékařů. Cílem je tedy, aby katedru vedl odborník toho příslušného oboru s habilitací? Ano. … Je to také požadavek Akreditační komise MŠMT. Jaký lze v tomto směru očekávat další vývoj? Budeme se muset rozhodnout, zda půjdeme na fakultě cestou extenzivní a budeme akreditovat další a další nelékařské obory, o které je v zdravotnické praxi zájem a nebo půjdeme cestou intenzivního a kvalitativního rozvoje. Byla bych ráda, kdyby se nám podařilo akreditovat pro obory, které mají navazující magisterské studium, studium doktorské. Ph.D. dosud kolegové získávají na jiných fakultách v rámci ČR a SR, mnohdy v oborech příbuzných. Ph.D. studium v oboru ošetřovatelství teprve v rámci ČR začíná, v jiných nelékařských oborech dosud možné není. Které obory tedy nemají v ČR Ph.D. studium? Otázka by měla znít, které obory Ph.D. studium nyní mají. Je to pouze obor ošetřovatelství na třech vysokých školách. Obdobné je to u nelékařů s možností habilitace. Např. habilitace v oboru ošetřovatelství je v ČR možná pouze na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Jaké jsou dlouhodobé cíle a plány u NLO? Budeme-li chtít akreditovat další obory, musíme pro ně zajistit kvalitní pedagogy. A musíme si tyto pedagogy vychovat. Musíme zajistit odborný růst, ale také, a co mně chybí, je to pedagogické vzdělání. Jakým způsobem ty odborné poznatky předat. Naši nelékaři získají odbornost, ale nikoliv pedagogickou způsobilost. Zatím nebyl prostor navázat kontakt s pedagogickou fakultou, aby nám pedagogické vzdělání pro naše zaměstnance připravili. Jaké jsou před vámi nejdůležitější úkoly v současné době či v krátkodobém horizontu? Nejdůležitějšími úkoly jsou vyřešit prostorové kapacity, které se řeší v rámci kampusu a v rámci Komenského. Potom bych byla ráda, kdyby jsme se u některých oborů dostali až k doktorandskému studiu. Dalším úkolem je například participace NLO na výzkumu. 98 Masarykova univerzita se dostala do podvědomí lidí jako tzv. vědecko-výzkumná univerzita. Nedílnou součástí lékařské fakulty jsou i studenti nelékařských oborů. Jakou šanci mají studenti NLO podílet se na výzkumu? Participace studentů NLO na výzkumu je v počátcích. První informace k vědecko- výzkumné činnosti získávají studenti v rámci přípravy svých závěrečných prací. Další podíl se odvíjí o tématu práce a spolupráce se školitelem, nelze hovořit o výzkumu v pravém slova smyslu. Letos byly podány žádosti na tzv specifický výzkum pro rok 2011, kde se předpokládá i zapojení studentů nelékařských oborů, zejména navazujícího magisterského studia. Jako přednostka katedry ošetřovatelství a jako proděkanka LF MU se dostáváte nezřídka do styku se zájemci o studium NLO, ale i s laickou veřejností. Jaké je v rámci společnosti dle Vašeho názoru povědomí právě o studiu nelékařských oborů na LF MU? Řekla bych, že povědomí laické, ale i odborné veřejnosti o možnostech studia nelékařských oborů na LF MU je velmi malé. Zde vidím velké rezervy, ale i možnosti. Prostor je i v informovanosti laické veřejnosti prostřednictvím sdělovacích prostředků, dále výchovných poradců na středních školách, ale i běžných občanů např. informačními letáky v čekárnách jednotlivých zdravotnických zařízeních. Máme rezervy i v informovanosti našich zaměstnanců. Děkuji za rozhovor. Marie Korcová z pracoviště úvodní díl seriálu o nelékařských oborech na LF MU 1110 LF spolupracuje LF spolupracuje Prof. MUDr. Martin Bareš, Ph.D., I.neurologická klinika LF MU a FN u sv.Anny Brno, představuje svého hosta a dlouholetého spolupracovníka: Ovidiu V. Lungu, Ph.D., t.č. University of Montreal, Quebec, Canada Který v rámci projektu hostujících profesorů strávil na naší LF jeden pracovní týden (15. 10. až 22. 10. 2010), na jehož závěru přednesl Invited lecture na téma: Neural correlates of cognitive control, 22. 10. 2010 (půda I. neurologické kliniky LF MU a FN u sv. Anny). Ovidiu Lungu je psycholog a neurovědec, který se dlouhodobě věnuje výzkumu lidského mozku a to z mnoha aspektů: zajímá se o rozhodovací a kognitivní procesy a sociální interakce, jak u zdravých dobrovolníků, tak i pacientů s různými neurologickými chorobami. Nově se zabývá výzkumem neuronální plasticity míchy. Ke svým cílům používá řadu různých dostupných technik, včetně funkčního zobrazování mozku (na přístrojích 3 a 4 Tesla). Své práce publikoval v řadě mezinárodních impaktovaných a velmi prestižních časopisech (např. Journal of Neuroscience, Cognitive Brain Research, Neuroimage, Journal of Neurophysiology, Experimental Brain Research aj.). S Dr. Lungu jsem se seznámil během svého dvouletého pobytu po získání prestižního stipendia Fulbrightovy nadace (2003–2005) na University of Minnesota v Minneapolis ve Spojených Státech Amerických, kde jsme společně pracovali v týmu profesora Jamese Ashe (ten např. publikoval jednu ze svých mnoha prací v časopise Science). Věnovali jsme se především výzkumu mozečku a jeho zapojení do vyšší nervové činnosti, což bylo v roce 2003 téma dosti nové. Během následujících několika let se objevila celá řada důkazů o „nových“ funkcích mozečku, což nám potvrdilo správnost volby a směru našeho současného výzkumu. Další společné projekty, které řešíme (a máme podány grantové aplikace) se týkají funkčního zobrazování bazálních ganglií a dalších částí kortexu; týkají se poruch impulzivity u Parkinsonovy nemoci, načasování pohybu u spinocerebellární ataxie, dystonie a schizofrenie (na tomto poli spolupracujeme s doc. Kašpárkem z psychiatrické kliniky), připravujeme další zajímavé projekty, jejichž výsledky pevně věřím uvidíme publikované v krátké době (a doufám, že ve velmi prestižních časopisech). Výsledkem naší dlouholeté spolupráce bylo i oficiální pozvání na University of Montreal, kde jsem měl tu čest přednést vyzvanou přednášku (v říjnu 2008). Invited lecture: Martin Bareš: Update on movement disorders- pathophysioloical and therapeutical approach. University of Montreal, Quebec, Canada, 2. 10. 2008 Společné publikace: Bareš M, Lungu O, Liu T, Waechter T, Gomez CM, Ashe J. Impaired predictive motor timing in patients with cerebellar disorders. Experimental Brain Research 2007; 180(2): 355–365. Bareš M, Lungu OV, Husárová I, Gescheidt T. Predictive motor timing performance dissociates between early disease of the cerebellum and Parkinson´s Disease. Cerebellum 2010; 9(1):124–135. Bareš M, Lungu O, Liu T, Waechter T, Gomez CM, Ashe J. Differential roles for the cerebellum and basal ganglia in predictive motor timing. Cerebellum 2010 (in press) Pevně věřím, že rozhovor s naším hostem si najde své čtenáře a může inspirovat naše akademické prostředí pro každodenní nelehkou činnost a cíle, které jsme si stanovili: posunout úroveň vědy na LF MU Brno dopředu. Martin Bareš, 16. 11. 2010 1312 LF spolupracuje LF spolupracuje Rozhovor s dr. Ovidiu V. Lungu, Ph.D., ze dne 22. 10. 2010 pro bulletin Naše fakulta Prof. Bareš: Dr. Lungu, it’s a great pleasure to have you here at our university, Masaryk University School of Medicine. Could you just say a couple of words about your background, where you studied and where you are coming from? Dr. Lungu: Thank you for your invitation. I am very impressed about all the development at Masaryk University. It’s my first time in the Czech Republic, I’m originally from Romania, I did my PhD in Social Psychology at “Alexandru Ioan Cuza” University in Iaşi. It’s the second largest university in Romania. Then, in 2002, I went to the United States, to Minneapolis, and I did one postdoctoral stage at the Brain Sciences Center. And then I met Dr. Bareš, who was also a full-board postdoctoral fellow there. Then, in 2006, I left Minneapolis and went to Montreal, already the second postdoctoral stage, at Université de Montréal. At the moment, I am a researcher at the Psychiatric Department at the Université de Montréal and at the Geriatric Institute, also at the Université de Montréal in Canada. Prof. Bareš: And what is your main topic, what are you interested in, what is your research basis and which methods are you using for your research? Dr. Lungu: I’m involved in several projects. One project regards the plasticity of the spinal cord during motor learning. That’s a part of the central nervous system that was neglected for many years by the neuroimaging community, so I am using magnetic resonance imaging and also electrophysiology for the spinal cord, mainly the H-reflex. The second topic that I’m interested in is the aging issue, mainly the deterioration of the motor and cognitive functions with age, which could be normal or pathological. I’m interested in developing new training non-pharmacological interventions to help people prevent this deterioration of motor and cognitive functions. The third topic that I’m interested in regards the cognitive control issue in schizophrenia. This is my collaboration with the Psychiatric Department because schizophrenic patients and people with all kinds of psychosis have problems with monitoring their own feelings and behaviour, so that’s why they sometimes behave inappropriately. So it rather regards their social integration using this topic of control. Prof. Bareš: Thank you. Could you please mention the journals in which you published your work, and which work do you really rate as the best one for you? Dr. Lungu: It’s hard to say – maybe the best one is yet to come, I hope! To date I published in the Journal of Neuroscience, Journal of Neurophysiology, Experimental Brain Research, and Journal of Cognitive Neuroscience. These are the journals where you can find my works. It’s hard to say because I’m working on three different topics; probably the one in the Journal of Neuroscience about the cognitive control, the strategic modulation of cognitive control, because I think it brings a new twist in this paradigm. Actually, this is going to be one topic I’m going to talk about at my presentation today. Prof. Bareš: Actually, the Journal of Neuroscience is a very highly rated journal with an impact factor of 7 to 8. My congratulations on this achievement! Now, we are collaborating together. What is your opinion about it and what do you think that we can make out of it? Dr. Lungu: My collaboration with Dr. Bareš is very important because in Montreal I am usually working with the healthy populations like healthy people, people in good health, but it’s very important to work with somebody who has access to patients and some clinical experience, because I don’t have clinical experience and clinical background. So I’m interested in translating the basic research that I’m doing into the clinical applications, and I cannot do this without collaboration with the medical doctor and clinical researcher. For the future, I think that we can expand these issues in the area of movement disorder and even the issue of spinal cord in the area of stroke to see how we can develop rehabilitation strategies. Prof. Bareš: Yes, thank you. Just recently, we wrote together the grant application for some Czech granting agency and we are preparing the grant proposal for European agencies. Do you see anything important or with regard to your words that you just said about the translational research from the basics to the clinical application in these two topics? Dr. Lungu: Yes, I think it’s very important to apply for grants that are transnational, not only inside one’s own country, and I think it’s very important to have also a material basis to conduct this research. As I understood here, you are involved in creating a new research translational centre at the Faculty of Medicine, so that would really have a boost power in our collaboration and the chances to rush translating our research to clinical ap- plications. Prof. Bareš: Thank you. Two years ago, I was invited to give a talk at the University of Montreal. It was a big achievement for me and Dr. Lungu is supposed to give a talk at our department, the Department of Neurology at St. Anne’s Hospital this afternoon. So, what will be the hot topic of your talk? Dr. Lungu: Well, the hot topic is: “Neural correlates of cognitive control.” This is the topic on which I worked mostly during my postdoctoral stage in Minneapolis and I recently started to work again in the context of schi- zophrenia. Prof. Bareš: Thank you. And maybe the last question: How do you like the Czech Republic and Brno and would you like to come again? Dr. Lungu: Yes, I’m very impressed by Brno and, as I said, it’s my first visit to the Czech Republic. Many people thought I was going to Prague, and I told them: No, no, I’m going to Brno. I’m very impressed, I like the city very much, I like very much the too well preserved old city, and I think it’s a great treasure to have. Some parts of Brno remind me of some cities in Transylvania: they have the same type of architecture, but here the old city is much better preserved than what I see in Romania. I like it very much. Prof. Bareš: Thank you very much. I congratulate you on such a nice achievement and thank you for the collaboration. Good luck to you! Dr. Lungu: Thank you! 1514 LF spolupracuje LF spolupracuje Current position: • June 2010 – present: researcher, Centre de recherche de l‘Institut universitaire de gériatrie de Montréal; Université de Montréal, Montréal, Québec, CANADA • August 2009 – present: adjunct researcher, Psychiatry Department, Université de Montréal., Montréal, Québec, CANADA Educational background: • 1996–2001: PhD in Social Psychology, University “Al.I. Cuza”, Iasi, ROMANIA ƒƒ Doctoral thesis: Multiple categorizations of social targets (supervisor: Prof. A. Neculau) • 1990–1995: B.Sc. in Psychology, University “Al.I.Cuza”, Iasi, ROMANIA ƒƒ License thesis: Self-attitudes as mediators of attribution and behavior (supervisor: Prof. C. Havarneanu) ƒƒ Professional background and experience: • 2007–2010: postdoctoral fellow, Unité de Neuroimagerie Fonctionelle (UNF); Centre de recherche de l‘Institut universitaire de gériatrie de Montréal; Université de Montréal, Montréal, Québec, CANADA • 2002–2006: postdoctoral associate, Brain Sciences Center, Department of Neuroscience, University of Minnesota, Minneapolis, MN, USA • 1998–2002: lecturer, Psychology Department of „Al.I.Cuza” University, Iasi, ROMANIA • 1996–1998: research assistant, Psychology Department of “Al.I.Cuza” University, Iasi, ROMANIA • 1995–1996: psychologist, Career and Placement Center, Soros Foundation, Iasi, ROMANIA • 1993–1994: reporter – public administration domain, “Monitorul de Iasi”, daily newspaper, Iasi, ROMANIA Teaching experience: • 2010: I have taught one class as part of the course Gérontopsychiatrye (RIII) – Cours fondamentaux Hiver 2010 – Faculté de Médécine, Université de Montréal ƒƒ Introduction à la recherche en gérontopsychiatrie • 1998–2002: I have taught the following classes at the lecturer level at the Psychology Department, “Al.I.Cuza” University, Iasi, ROMANIA: ƒƒ Cognitive Psychology (1 group of 27–30 students, 2 hours a week) ƒƒ Statistics for Psychology: The Use of SPSS Package (6 groups of 18–20 students, total of 24 hrs./wk.) ƒƒ Research Methods in the Psychology of Social Action: Motivation, Cognition and Behavior (1 group of 14-16 graduate students, 2 hours bi-weekly) • 1996–1998: I have taught the following classes at the level of teaching assistant at the Psychology Department, “Al.I.Cuza” University, Iasi, ROMANIA: ƒƒ Psychodiagnosis (2 groups of 27–30 students, 8 hrs./ wk.) ƒƒ Statistics (4 groups of 27–30 students, 8 hrs./wk.) ƒƒ Research interests: • The social determinants of motor and cognitive performance during social interaction in young and elderly: behavioral manifestations and neuronal mechanisms. • Cognitive control and executive functions in psychosis. • Neuronal substrates of procedural learning: cerebral and spinal plasticity during motor sequence learning. Computer skills: • Programming using LabView™ platform (National Instruments Inc., Austin TX, USA): high level of proficiency. • Programming using E-Prime™ platform (Psychology Software Tools Inc., Sharpsburg PA, USA): basic level of profi- ciency. • Data analysis using SPSS™ software (SPSS Inc. / IBM, Chicago IL, USA): high level of proficiency. • Neuroimaging data analysis using Brain Voyager QX™ (Brain Innovation B.V., Maastricht, THE NETHERLANDS): high level of proficiency. • Using MATLAB (MathWorks Inc., Natick MA, USA) basic level of proficiency. Technical skills: • I was a certified user for the 3 Tesla Trio Siemens MRI system at Center for Magnetic Resonance Research, University of Minnesota. • I am a certified user for the 3 Tesla TIM Trio Siemens MRI system at Unité de Neuroimagerie Fonctionelle (UNF), Centre de recherche de l‘Institut universitaire de gériatrie de Montréal. Language skills: • Romanian: native language. • English: high level of proficiency. • French: medium to high level of proficiency. Professional affiliations: • 2010 – present: Québec Network for Research on Aging, CANADA • 2009 – present: Québec Bio-Imaging Network, CANADA • 2003 – present: Society for Neuroscience, USA • 2000–2003: ADRIPS (Association pour diffusion de la recherche en psychologie sociale) • 1996–2002: Asociatia Psihologilor din Moldova, Romania • 1996–2002: Asociatia de Stiinte Cognitive din Romania RESEARCH ACTIVITY I. Ongoing research projects: • Funding organism: Québec Bio-Imaging Network / Project title: “Age differences in the role of the mirror neuron system in motor sequence learning during social interaction” / Role: main investigator / Amount: 10,000 CAD. • Funding organism: Québec Network for Research on Aging / Project title: “The role of social interdependence during procedural and semantic learning tasks in young and elderly“/ Role: main investigator / Amount: 4,150 CAD II. Research projects submitted for evaluation: • Funding organism: Québec’s health-research funding agency (FRSQ) / Project title: “Le rôle de l’interaction sociale dans la performance motrice et cognitive chez les jeunes et les âgés: mécanismes d‘action et bases neurophysiologi- ques”. • Funding organism: Canadian Institutes of Health Research / Project title: “Social determinants of cognitive and motor performance in young and elderly: action mechanisms and neurophysiological basis”. PUBLICATIONS I. Papers in peer reviewed journals: • Lungu O., Piche M., Frigon A., Rainville P., Rossignol S., Doyon J. (2010) Changes in spinal cord excitability associated with motor sequence learning. Journal of Neurophysiology, 103 (5): 2675-2683. • Debas K., Carrier J., Orban P., Barakat M., Lungu O., Vandewalle G., Hadj Tahar A., Bellec P., Karni A., Ungerleider L.G., Benali H., Doyon J. (2010) Brain plasticity related to the consolidation of motor sequence learning and motor adaptation. Proceedings of the National Academy of Sciences of the U.S.A. (published ahead of print doi:10.1073/pnas.1013176107) • Bares M, Lungu O., Husarova I., Gescheidt T. (2010) Predictive motor timing performance dissociates between early diseases of the cerebellum and Parkinson’s disease. Cerebellum, 9: 124-135. • Orban P., Peigneux P., Lungu O., Albouy G., Breton E., Laberenne F., Benali H., Maquet P., Doyon, J. (2010) The multifaceted nature of the relationship between performance and brain activity in motor sequence learning. NeuroImage 49: 694-702. • Wachter T., Lungu O., Liu T., Willingham D., and Ashe J. (2009) Differential effect of reward and punishment on procedural learning. Journal of Neuroscience 29: 436-443. • Mok L.W., Thomas M.K., Lungu O., Overmier J.B. (2009) Neural correlates of cue-unique outcome expectations under differential outcomes training: An fMRI study. Brain Research 1265: 111-127. • Orban P., Lungu O., Doyon J. (2008) Motor sequence learning and developmental dyslexia. Ann N Y Acad Sci 1145:151-172. • Lungu O. V., Liu T., Waechter T., Willingham D. T., and Ashe J. (2007). Strategic modulation of cognitive control. Journal of Cognitive Neuroscience, 19(8), 1302-1315. • Lungu O., Binenstock M., Pline M., Yeaton J. and Carey J. (2007): Neural changes in control implementation of a continuous task. Journal of Neuroscience, 27: 3010-3016. • Lungu O., Orban P. (2007). fMRI detection of spinal activity during voluntary movements. Journal of Neuroscience, 27(31), 8157-8158. • Liu T., Lungu O. V., Waechter T., Willingham D. T., and Ashe J. (2007). Frames of reference during implicit and explicit learning. Experimental Brain Research, 180(2), 273- 280. • Bares M., Lungu O., Liu T., Waechter T., Gomez C. M., Ashe J. (2007). Impaired predictive motor timing in patients with cerebellar disorders. Experimental Brain Research, 180(2), 355-365. • Ashe J., Lungu O., Basford A. Lu X. (2006): Cortical control of motor sequences. Current Opinion in Neurobiology. Vol 16, 213-221. • Carey J., Greer K., Grunewald T., Steele J., Wiemiller J., Bhatt E., Nagpal A., Lungu O. Auerbach E. (2006): Primary motor area activation during precision-demanding versus simple finger movement. Neurorehabilitation and Neural Repair, 20, 361-370. • Lungu O., Waechter T., Liu T., Willingham D.T., Ashe J. (2004): Probability detection mechanisms and motor learning. Experimental Brain Research, 159, 135-150 • Iacob L., Lungu O. (2001) Impactul stereotipurilor etnice in contextualizari temporale diferite. Revista de Psihologie Aplicata Nr. 2, pp. 1-8. • Chelcea S., Lungu O., Radu L., Vladut M. (1999) Mental representation of the Self and the Others: Muhammad Ali Effect in Romania. The peculiarities of transition. Romanian Sociology, 1, 138-149, Bucharest, Romanian Association of Sociology • Lungu O. (1998) Aspecte ale categorizarii sociale. Creier, Cognitie, Comportament Vol. II, nr. 1, pp. 35-40. • Iacob L., Lungu O. (1998) Romanii in oglinda auto- si heteroimaginii. Anuarul Institutului de Istorie A. D. Xenopol (Academia Romana), Tomul VI, nr. 1-2, pp. 58-83. • Lungu O. (1997) Diferente in stereotipul romanilor fata de homosexuali. Creier, Cognitie, Comportament Vol. I, nr. 4, pp. 41-47. II. Papers accepted for publication, under review or submitted to peer reviewed journals: • Bares M, Lungu O., Liu T, Wachter T, Gomez C, Ashe J (2010) Impaired predictive motor timing in disease of the cerebellum. Accepted for publication in Cerebellum [Ref.: Ms. No. CERE-D-10-00090R1]. • Husarova I., Bares M, Lungu O., Mareček R., Mikl M., Gescheidt T., Krupa P., Rektor I. (2010) Functional imaging of the cerebellum and basal ganglia in early Parkinson’s disease in the predictive motor timing behavior. Submitted in Clinical Neurophysiology. • Lungu O., Anselmo K., Leturneau G., Mendrek A., Stip B., Lipp O., Lalonde P, Bentaleb L.A., Stip E. (2010) Appetite dysfunction in schizophrenia: Evidence of a neural substrate. Submitted to Archives of General Psychiatry • Lungu O., Debas K. (2010) Social interdependence boosts performance in a motor learning task only for those with prior individual experience. Submitted to Behavioral Brain Research. • Lungu O., Albouy G., Jubault T., Balarin E., Burnod Y., Monchi O., Doyon J. (2010). Striatal and hippocampal involvement in motor sequence chunking depends on learning strategy. Submitted to Journal of Neuroscience. • Stip E., Lungu O., Anselmo K., Leturneau G., Mendrek A., Stip B., Lipp O., Lalonde P, Bentaleb L.A., (2010) Neural changes associated with metabolic and cognitive correlates of appetite dysfunction in schizophrenic patients following olanzapine treatment. Submitted to American Journal of Psychiatry. - CURRICULUM VITAE Ovidiu V. LUNGU Canadian permanent resident since 2006 1716 LF spolupracuje LF spolupracuje • Mok L.W., Lungu O. (2010) Perception for decision making mediated by detailed prospection: Modality-specific fMRI evidence. Submitted to Journal of Cognitive Neu- roscience. III. Books of book chapter: • Lungu O. (2004) Eu-l in cognitia sociala. [English translation: “The Self in social cognition”] In: Manual de psihologie sociala A. Neculau (Ed.) pp 100-115. Iasi: POLIROM (Romanian). • Dafinoiu I., Lungu O.V. Research methods in the social sciences Frankfurt: Peter Lang Publishing (2003), 401 pp (bi-lingual: English and Romanian). • Neculau A., Boncu S., Iacob L., Lungu O., Salavastru D. Psihologie: manual pentru clasa a X-a. [English translation: “Psychology: Handbook for 10th grade”] Iasi: POLIROM, (2000) 168 pp (Romanian). • Iacob L., Lungu O. Perspectiva umanista asupra educatiei, (cap. XV) [English translation: “The humanistic perspective on education” – Chapter XV] In A. Cosmovici, L. Iacob (Eds.) Psihologie scolara. Iasi: POLIROM (1998) p. 277- 290. (Romanian). • Dragulescu A., Lungu O., Neculau A. Tiganii – o abordare psihosociologica [English translation: “The gypsies – a psycho-sociological perspective”] Editura Universitatii „Al.I.Cuza”, Iasi, (1996) 116 pp. (Romanian). IV. Invited contributions to peer reviewed collective works: • Lungu O., Laventure, S., Debas K., Proulx S., Barakat M. (2010) Neuroimagerie du rôle fonctionnel du cervelet dans la schizophrénie: une revue de littérature. Accepted for publication in La collection de cahiers scientifiques ACFAS (French). • Doyon J., Orban P., Barakat M., Debas K., Lungu, O., Albouy, G., Fogel S., Proulx S., Laventure S., Deslauriers J., Duschene C., Carrier J. Benali, H. (2010) Plasticité fonctionelle du cerveau associée à l’apprentissage moteur. Accepted for publication in Médecine Science. (French). V. Papers or reports in publications that are reviewed only by journal’s editors: • Lungu O. (2001) Efectele “perverse” ale stereotipului de gen. Psihologia Sociala, 8, pp. 31-42, Iasi: POLIROM. • Iacob L., Lungu O., Alexandrescu M (2001) Eticheta etnica si greutatea stereotipurilor. Psihologia Sociala, 7, 41-59, Iasi, POLIROM • Chelcea S., Robota M-R, Lungu O., Radu L., Vladut, M. (2000) Pattern-uri cognitive în prelucrarea sociala a informatiilor: efectul Muhammad Ali la adolescenti. Psihologia Sociala, 5, 119-128, Iasi, POLIROM. • Lungu O. (1999) Proceduri cu timpi de reactie in studiul EU-lui (consideratii teoretice). Psihologia Sociala, 3, pp. 55-58, Iasi: POLIROM. • Dafinoiu I., Lungu O., Pricop O. (1998) Aspecte ale motivatiei actorilor sociali in campul scolar. Psihologia Sociala, 2, 47-51, Iasi, POLIROM. • Iacob L., Lungu O. (1998) Unchiul Sam despre romani: analiza unei heteroimagini etnice. Psihologia Sociala, 1, pp. 17-32, Iasi: POLIROM • Lungu O., Havarneanu C. Memoria sociala ca mediator al atitudinii romanilor fata de integrarea NATO. Psihologia Sociala, 1, pp. 79-92, Iasi: POLIROM. (1998) • Havarneanu C., Lungu O. (1996) Aspecte ale modificarii intensitatii subiective a stimulilor memorati in memoria de scurta durata si in memoria de lunga durata in M. Sleahtitchi (Ed.) Clasic si modern in psihopedagogia sociala, pp. 80-91, Chisinau: Editura Stiinta, Republica Moldova. • Lungu O., Havarneanu C. (1996) Consideratii privind procesarea informatiilor in memoria implicita. Comparatie intre procesarea ascendenta si procesarea descendenta in M. Sleahtitchi (Ed.) Clasic si modern in psihopedagogia sociala, pp. 67-75, Chisinau: Editura Stiinta, Republica Moldo- va. VI. Publications in conference proceedings volumes (printed): • Lungu O., Piche M., Frigon A., Rainville P., Rossignol S., Doyon J. (2009) Plasticity of the spinal cord associated with motor sequence learning. NeuroImage 47, Supplement 1: S103-S103 • Lungu O., Jubault T., Ballarin E., Burnod Y., Doyon J., Monchi O. (2009) Differential involvement of striatum in global versus incremental learning of a motor sequence. NeuroImage 47, Supplement 1: S125-S125 • Debas K., Carrier J., Orban P., Barakat M., Lungu O., Vandewalle G., Hadj Tahar A., Karni A., Ungerleider L.G., Benali H., Doyon J. (2009) Neural correlates mediating the consolidation of visuomotor adapted actions: A study on the role of night sleep versus the passage of daytime. NeuroImage 47, Supplement 1: S98-S98 • Mok L., Thomas K., Lungu O. (2008) Comparable and dissociable neural correlates of spontaneous sensory-specific imagery versus perception of cue-unique sensory-perceptual outcome events. NeuroImage 41, Supplement 1: S1195-S1195. • Bares M, Lungu O., Liu T, Wachter T, Gomez C, Ashe J (2005) Cerebellum contributes to motor timing and prediction - Behavioral and fMRI study in healthy subjects and patients with spinocerebellar ataxia. Journal of the Neurological Sciences 238: S60-S60 VII. Abstracts from conference proceedings (published online only): • Mavanji V., Lungu, O., Ashe J. Neuronal correlates of goal and action selection in prefrontal cortex during a sequential decision making task in monkeys. Program No. 590.23. 2008 Neuroscience Meeting Planner. Washington, DC: Society for Neuroscience, 2008. • Orban P., Peigneux P., Laberenne F., Breton E., Lungu O., Albouy G., Maquet P., Benali, H., Doyon J. Experience-dependent and -independent neural networks for performance changes during the acquisition of a motor sequence. Program No. 422.1/FFF23 2007 Neuroscience Meeting Planner. San Diego, CA: Society for Neuroscience, 2007. • Dickhaut J., Rustichini A., Xin B., Lungu, O. A mechanism for human choice. Program No.216.6. 2006 Neuroscience Meeting PlannerAtlanta, GA: Society for Neuroscience, 2006. • Mavanji V., Lungu, O., Ashe J. Goal and action selection in a sequential decision making task in monkeys. Program No. 571.1/LL32. 2006 Neuroscience Meeting PlannerAtlanta, GA: Society for Neuroscience, 2006. • Liu T., Seidler R.D., Lungu, O., Waechter T., Willingham D.T., Ashe, J. A detection and recognition system for serial order. Program No. 192.3. 2005 Neuroscience Meeting Planner. Washington, DC: Society for Neuroscience, 2005. • Rustichini A., Fadiga L., Lungu, O. Eye to eye communication. Program No. 469.7. 2005 Neuroscience Meeting Planner. Washington, DC: Society for Neuroscience, 2005. • Lungu, O. Rustichini A., Ashe J. Neural correlates of learning motor sequences versus local transitional probabilities. Program No. 641.8. 2005 Neuroscience Meeting Planner. Washington, DC: Society for Neuroscience, 2005. • Mavanji V., Lungu, O., Ashe J. Action selection with equal utilities in a task of sequential decision making. Program No. 877.21. 2005 Neuroscience Meeting Planner. Washington, DC: Society for Neuroscience, 2005. • Bares M., Lungu O., Wachter T., Liu T., Gomez C., Ashe J. Cerebellum contributes to motor timing and prediction. Program No. 986.17. 2005 Neuroscience Meeting Planner. Washington, DC: Society for Neuroscience, 2005. • Rustichini A., Vostroknutov A., Gneezy U., Lungu, O. The thought process determines the strategy. Program No. 372.10. 2004 Neuroscience Meeting Planner. San Diego, CA: Society for Neuroscience, 2004. • Lungu, O., Liu T., Waechter T., Willingham D.T., Ashe, J. The neural correlates of the probability detection mechanisms. Program No. 432.14. 2004 Neuroscience Meeting Planner. San Diego, CA: Society for Neuroscience, 2004. • Liu T., Seidler R.D., Keisler A.S., Lungu, O., Waechter T., Willingham D.T., Ashe, J. Functional correlates of successful learning and retrieval in a perceptual serial reaction time (SRT) task. Program No. 433.16. 2004 Neuroscience Meeting Planner. San Diego, CA: Society for Neuroscience, 2004. • Bares M., Lungu O., Gomez C., Wachter T., Liu T., Ashe J. Interception of moving targets: The effect of movement type, speed, and angle on performance in healthy subjects and patients with spinocerebellar ataxia. A behavioral and fMRI study. Program No. 536.14. 2004 Neuroscience Meeting Planner. San Diego, CA: Society for Neuroscience, 2004. • Waechter T., Lungu, O., Liu T., Bares M., Willingham D.T., Ashe, J. Neural correlates of the influence of reward and punishment on procedural learning of motor sequences: An fMRI study. Program No. 774.9. 2004 Neuroscience Meeting Planner. San Diego, CA: Society for Neuroscience, 2004. 1918 prošli vědeckou radou prošli vědeckou radou Naše redakce se spojila s  MUDr. Evou Brichtovou, Ph.D., abychom se přímo od ní dozvěděli něco více o její habilitační práci. Publikace „Onemocnění dětského neurokrania“ shrnuje všechny aspekty problematiky lebečních kostí u dětí nejenom z pohledu dětského neurochirurga a traumatologa, ale také z pohledu radiologického, neurologického, genetického a onkologického. Publikace je členěna do 13 kapitol a doplněna 114 obrázky. Úvodní kapitola popisuje historické reminiscence, další kapitoly jsou věnovány anatomickým a vývojovým aspektům, antropometrickému měření dětské lebky a jednotlivým zobrazovacím technikám. Léze neurokrania jsou členěny na vrozené vývojové vady, traumata, kostní tumory, nenádorové a zánětlivé procesy. Poslední kapitoly se zabývají operačními přístupy do nitrolebí a specifiky kranioplastik v dětském věku. Na souboru pacientů operovaných pro diagnózu kraniosynostózy je v monografii dokumentován léčebný a kosmetický efekt remodelační chirurgické techniky a nového komplexního diagnosticko-terapeutického algoritmu péče o pacienty s kraniosynstózami na pracovišti KDCHOT MU a FN Brno. Tato metodika zahrnuje genetické vyšetření, individuální hematologickou přípravu a umožnuje operaci pacientů v nejmladším věku. Problém náhrady defektů kalvy u rostoucí dětské lebky je celosvětově nedořešenou otázkou, které není věnována dostatečná pozornost. V této oblasti monografie přináší souhrnné zpracování problematiky a dokumentuje vytváření počítačových 3D modelů defektů kalvy u dětských pacientů ve spolupráci s Fakultou informačních technologií VUT Brno a vývoj individuálních náhrad defektů lbi. Svým pojetím a rozsahem monografie představuje v českém písemnictví prvotní a ojedinělou práci. Zasedání VR pokračovalo habilitačním řízením v oboru psychiatrie MUDr. Tomáše Kašpárka, Ph.D., odborného asistenta Psychiatrické kliniky LF MU. Odbornou charakteristiku přednesla předsedkyně habilitační komise prof. MUDr. Eva Češková, CSc. MUDr. Kašpárek se orientuje na zobrazovací metody mozku v celé šíři, detailněji se zabývá strukturálním zobrazováním u závažných psychických poruch. Absolvoval několik odborných zahraniční kurzů (European College of Neuropsychopharmacology Oxford, UK, 2009, Vienna School of Clinical Research, 2001) a odborných zahraničních stáží na pracovištích zaměřených na problematiku zobrazovacích metod mozku (Utrecht, Mayo klinika, Chicago School for Professional Psychology a Harvard University, Boston). Spolupracuje s Akademií věd, společně s jejich pracovníky se podílel na vyvinutí nové metody strukturálního zobrazování („deformation based morphometry“ - deformační mor- fometrie). V minulosti byl MUDr. Kašpárek členem řešitelského týmu dvou grantových projektů IGA MZ, zaměřených hlavně na nové přístupy v diagnostice a léčbě schizofrenie. V současné době je spoluřešitelem jednoho grantu (NR 9890-4) a hlavním řešitelem tří grantů: IGA NR 9893-4 – Predikce průběhu iniciálních fází schizofrenie pomocí morfologie mozku IGA NR 9855-4 – Anatomická a funkční konektivita motorických oblastí CNS u schizofrenie IGA NR 9676-4 – Vliv farmakogenetických a farmakokinetických faktorů na účinnost a bezpečnost terapie prvních epizod schizofrenie. Dále je velmi aktivním členem řešitelského týmu výzkumného záměru „Vnitřní organizace a neurobiologické mechanismy funkčních systémů CNS. MUDr. Kašpárek je členem revizní komise Společnosti pro biologickou psychiatrii a členem oborové komise pro Neurologii a Psychiatrii IGA MZ ČR. Je také členem redakční rady časopisu Psychiatrie pro praxi a Activitas Nervosa Superior. Jeho publikované práce v impaktovaných časopisech a vyžádané přednášky na odborných akcích, pořádané jinými pracovišti, se týkají hlavně zobrazovacích technik a psychofarmakologie. Dle Web of Science má celkem 47 publikací, 34 citací, h-index 4. Bohatá je rovněž jeho přednášková činnost na významných domácích i mezinárodních kongresech. Pedagogickou činnost jako odborný asistent LF MU započal v r. 2003. Patří k velmi oblíbeným a kvalitním pedagogům, je školitelem dvou studentů DSP, zapojil se aktivně do budování elektronického systému výuky. Doposud publikoval touto formou 2 skripta. Přednášku pro odbornou veřejnost hodnocenou kladně habilitační komisí proslovil 30. 4. 2010 na téma „Význam zobrazovacích metod pro psychiatrii“. Před vědeckou radou obhájil habilitační práci Imagigng brain morphology in schizophrenia plným ziskem kladných hlasů všech přítomných členů VR LF – 33 (0 záporných, 0 neplatných). Požádali jsme MUDr. Tomáše Kašpárka, Ph.D., aby byl tak laskav a představil našim čtenářům alespoň ve stručnosti svoji habilitační práci Moje práce se týká zobrazování mozku u schizofrenie, konkrétně s aplikací metod tzv. výpočetní neuroanatomie na strukturální MR obrazy. Jde o využití statistických metod, pomocí kterých se hodnotí kvantitativní rysy MR obrazů, díky čemuž je možné vidět rysy morfologie mozku a různé vztahy, pouhému oku nepatrné. Má práce je založena na projektu longitudinálního sledování pacientů s první epizodou schizofrenie, která probíhá na Psychiatrické klinice. Hodnotíme klinické charakteristiky pacientů a nejrůznější biologické parametry a hledáme mezi nimi vztahy, snažíme se pomocí biologických markerů predikovat průběh nemoci, který je značně variabilní a z klinického materiálu těžko odhadnutelný. V habilitační práci předkládám soubor prací, které se věnují třem problémovým okruhům: 1) jaký je vzorec změn morfologie mozku u pacientů s první epizodou schizofrenie a jak se na charakteru nálezů podílí použité metody analýzy, 2) jaký je funkční význam změn morfologie mozku a 3) jaký je jejich klinický význam. Schizofrenie je chronické duševní onemocnění s velmi variabilním klinickým obrazem. U pacientů můžeme pozorovat pozitivní příznaky, jako halucinace, bludy, můžeme vidět projevy dezorganizace myšlení, emocí i chování, dále negativní příznaky jako apatie, abulie, anhedonie, alogie a dále afektivní a různé kognitivní příznaky. Taktéž průběh je poměrně variabilní - může probíhat epizodicky, s reziduálními příznaky či chronicky progredientně. I odV našem bulletinu bychom rádi pravidelně informovali v rubrice Prošli vědeckou radou o habilitačních řízeních. Dne 21. 10. 2010 zasedala Vědecká rada LF MU. Na tomto zasedaní proděkan prof. MUDr. Petr. Gál, Ph.D uvedl habilitační řízení v oboru chirurgie MUDr. Evy Brichtové, Ph.D., lékařky a odborné asistentky Kliniky dětské chirurgie, traumatologie a ortopedie LF MU. Odbornou charakteristiku přednesl předseda jmenovací komise prof. MUDr. Martin Smrčka, Ph.D. MUDr. Brichtová, Ph.D. se ve své vědecko-výzkumné činnosti převážně věnuje problematice dětské neurotraumatologie a vrozených deformit lbi. Jako první v České republice zahájila výzkum vlivu apolipoproteinu E na klinický průběh a následky kraniocerebrálních poranění u dětí. Výsledky výzkumu měly mezinárodní ohlas a staly se základem pro probíhající výzkum v rámci grantových projetů IGA MZ ČR(hlavní řešitelka a spoluřešitelka). Při spolupráci s Akademií věd ČR publikovala práce o počítačovém modelování kraniocerebrálních poranění a počítačovém modelování náhrad defektů kalvy. V roce 2008 vydala svou první monografii „Kraniocerebrální poranění v dětském věku“. Jako mezinárodně uznávaná v této oblasti byla v roce 2009 vyzvána European Society for Pediatric Neurosurgery (ESPN) ke spolupráci na mezinárodní neurochirurgické učebnici „European Textbook of Pediatric Neurosurgery“,navázala dále spolupráci s „International Craniofacial Institue“ v Dallasu a „Policlinico Universitario Agostino Gemelli“ Katolické univerzity v Římě. Do klinické praxe na pracovišti Kliniky dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie FN a MU v Brně zavedla remodelační techniku operace kraniosynostóz, která zde doposud nebyla prováděna a nový postup předoperační přípravy a genetické diagnostiky. Cílený zájem o postižení neurokrania u dětských pacientů a výsledky výzkumu daly v roce 2009 vzniknout první souhrnné monografii na toto téma v českém písemnictví „Onemocnění dětského neurokrania“, které je MUDr. Brichtová iniciátorkou a hlavní autorkou. Před vědeckou radou obhájila habilitační práci Onemocnění dětského neurokrania plným ziskem kladných hlasů přítomných členů VR – 32 (0 záporných, 0 neplatných). 20 prošli vědeckou radou pověď na léčbu je individuálně rozdílná. Znamená to tedy, že jde nelspíše o poměrně heterogenní skupinu nemocí. Zobrazovací metody by mohly přispět k identifikaci homogennějších podskupin či vést přímo k individualizaci diagnostických a terapeutických postupů. Co se týče morfologických změn, nacházíme u schizofrenie zůžení kortexu, které je dáno zůžením II. a III. kortikální vrstvy, kde je zvýšená denzita pyramidových neuronů a redukce dendritických trnů. Morfologie tedy odráží narušení kortiko-kortikální integrace a je možné ji sledovat v obrazech magnetické rezonance různými přístupy, nejčastěji pomocí tzv. voxel-based morfometrie (VBM). Ta hodnotí obsah šedé hmoty v jednotlivých místech v mozku. My jsme provedli a publikovali první VBM studii v roce 2007. Nalezli jsme redukci objemu šedé hmoty prefrontálně, ne však temporálně, což bylo překvapivé, protože mediotemporální změny a změny temporálního neokortexu byly opakovaně replikovány v tzv. volumetrických studiích. Úvahy o tom, co je příčinou takovéhoto vzorce změn u naší skupiny nemocných byly motivací dalších studií, které jsme provedli. Nejprve jsme se zaměřili na statistický aparát, který VBM používá a demonstrovali jsme, že má nízkou stastickou sílu odhalit změny u pacientů s první epizodou schizofrenie, což do jisté míry řeší použití vícerozměrných statistických metod založených na analýze nezávislých komponent. Dále jsme prokázali, že parametry morfologie, které hodnotí tradiční VBM, vedou k prostorovým nepřesnostem detekovaných změn a s Ing. Schwarzem z IBA MU jsme vyvinuli vlastní implementaci tzv. deformation-based morfometrie, založené na originálním algoritmu Ing. Schwarze. Tato metoda – na rozdíl od tradiční VBM – vede k velmi přesné detekci změn při vyšší statistické síle. Co se týče funkčního významu změn, prokázali jsme, že variabilita morfologie kortikálních i subkortikálních struktur souvisí s variabilitou jejich funkce. To znamená, že existuje neurobiologická heterogenita nemoci a další otázkou bylo, zda takováto heterogenita má i klinické důsledky. To jsme prokázali ve studii, která nalezla bazální rozdíly morfologie prefrontálního kortexu v době první epizody v závislosti na charakteru jednoletého průběhu nemoci. Ještě zajímavější na této studii bylo, že mezi pacienty s odlišným průběhem nebyly žádné změny v klinické manifestaci nemoci, tj. na základě kliniky není možné odlišit pacienty, kterým hrozí nepříznivý průběh. V tom je právě potenciální přínos zobrazovacích metod. V následné studii (ve spolupráci s Carlosem Thomazem z Brazílie a jeho kolegy z Japonska) jsme byli schopní statisticky signifikantně diskriminovat pacienty s první epizodou schizofrenie a zdravé dobrovolníky jen na základě toho, jak vypadaly jejich obrazy mozku. Signifikantně lépe byli diskriminováni pacienti s nepříznivým jednoletým průběhem nemoci. Odtud vyplývá možnost, že se nám podaří najít algoritmy analýzy obrazů mozku, které nám na úrovni individuálního pacienta, kterého potkáváme v klinické praxi, umožní predikci průběhu nemoci. To by mělo značné důsledky pro terapeutické algoritmy – pokud bychom dokázali určit rizikové skupiny pacientů, mohli bychom hledat strategie, které jsou u těchto populací specificky účinné. Toto zatím klinická psychiatrie neumí. Mé poděkování patří kolegům z výzkumného týmu, který se na těchto studiích podílel – z Psychiatrické kliniky jde o prof. Češkovou, doc. Přikryla, dr. Přikrylovou, z IBA MU o Ing. Schwarze, dr. Jarkovského a Mgr. Janoušovou, z Kliniky zobrazovacích metod o doc. Krupu, dr. Vaníčka, nově o dr. Bednaříka, z Kliniky zobrazovacích metod o prim. Prokeše, doc. Mechla a dr. Keřkovského, z 1. neurologické klinky o Ing. Mikla a Ing. Marečka. 21 naše fakulta informuje DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ sobota 15. ledna 2011 středa 19. ledna 2011 Dne otevřených dveří se účastní všichni koordinátoři studijních oborů, které v roce 2011 budeme na LF MU otvírat, paní proděkanka pro výuku v preklinických oborech prof. RNDr. Eva Táborská, CSc., dále vedoucí studijního oddělení LF MU paní Jarmila Kinclová a vybraní studenti 1. a 2. ročníků LF. Program DOD je následující: • před zahájením prezentace obdrží účastníci DOD brožurky s informacemi o přijímacím řízení 2011, • cca hodinu bude v aule (pavilon A22) probíhat prezentace (informace o fakultě, informace o oborech, které otvíráme, informace o přijímacím řízení – termíny, testy, vyhodnocení, žádost o přezkum atd.), • pak následuje diskuse, • po zodpovězení všech otázek je uchazečům o studium umožněno navštívit teoretické ústavy Lékařské fakulty v kampusu (skupiny účastníků dnu otevřených dveří odvedou studenti naší fakulty na ústavy, kde jsou připraveni učitelé, kteří přítomné provedou ústavy). Foto: J. Winkler 22 z pracoviště z pracoviště Tímto slavnostním aktem vyvrcholilo úsilí prof. Dr. Františka Berky o důstojné sídlo Ústavu pro soudní lékařství v Brně, ústavu, jehož byl sám zakladatelem. František Berka se narodil roku 1876 ve Strážnici, promoval na lékařské fakultě ve Vídni v roce 1900, po promoci pracoval na prosekturách v Brně a Olomouci. Po založení Masarykovy univerzity v roce 1919 byl vybrán jako nejpovolanější osoba k vybudování oboru soudního lékařství v Brně. Do Brna na Masarykovu univerzitu přichází dr. Berka na podzim roku 1920 a v říjnu tohoto roku je jmenován profesorem soudního lékařství. Mezi jeho prvořadé úkoly patřilo zajištění vhodných prostor pro nový ústav, započetí výuky studentů i běžné každodenní soudně lékařské praxe. Ze všeho nejdříve však podnikl velkou studijní cestu po Evropě (Rakousko, Švýcarsko, Francie, Belgie, Německo), kterou si sám financoval a při níž vždy po určitý čas pobýval na významných soudně lékařských pracovištích. Tam sledoval jak architekturu budov samotných, tak i vnitřní vybavení a způsoby každodenní práce i výuky studentů. Informací z této cesty pak maximálně využil při plánování nové budovy soudního lékařství společně s několika architekty, zejména pak s arch. Milošem Lamlem. Po velkých potížích zejména byrokratického charakteru započala stavba budovy v roce 1926, hrubá stavba byla hotova po roce, její kompletní vnitřní vybavení však trvalo ještě další dlouhé 3 roky. Po celou dobu od roku 1919 až do roku 1930 tak ústav sídlil v provizoriu v několika teoretických ústavech lékařské fakulty v bývalých zeměbranských kasárnách na ulici Údolní. Hotová nová budova byla úspěšně zkolaudována v květnu 1930 a slavnostně pak otevřena v říjnu. Díky enormnímu nasazení prof. Dr. F. Berky, mimo jiné děkana lékařské fakulty v letech 1922/23 a rektora Masarykovy univerzity v letech 1936/37, pro tuto věc se dá zcela bez nadsázky konstatovat, že v Brně vznikla taková budova soudního lékařství, jaká neměla v tehdejší střední a snad i v celé Evropě obdoby. O její kvalitě svědčí i fakt, že svému ryze specifickému účelu slouží i v dnešní době, kdy např. počet pitev provedených za rok je více než osminásobný oproti 30. létům minulého století. 80. výročí otevření jsme si připomněli mimořádným soudně lékařským dnem 27.10.2010, a to přímo ve velké posluchárně Ústavu soudního lékařství i v dalších prostorách našeho ústavu za přítomnosti vzácných hostí z lékařské fakulty, obou brněnských fakultních nemocnic, Policie ČR, státního zastupitelství i odjinud. Přítomné účastníky přivítal prof. MUDr. Miroslav Hirt, CSc., současný, v pořadí šestý, přednosta ústavu. Poté jsme se za pomoci moderní techniky telemostem spojili s posledním žijícím 80. výročí otevření budovy Ústavu soudního lékařství v Brně Před 80 lety v sobotu dne 11. října roku 1930 v 11 hod. byla za účasti zástupců všech brněnských vysokých škol, zemského úřadu, zástupců města Brna, policejního ředitelství, zemského vojenského velitelství, četnictva, soudů a mnoha posluchačů medicíny a práv Masarykovy univerzity slavnostně otevřena budova Ústavu pro soudní lékařství na křižovatce tehdejších ulic Liliová a Lipová (dnes Tvrdého). Vrcholem této události byla přednáška zakladatele oboru soudní lékařství v Brně a prvního přednosty tohoto ústavu Un. Prof. Dr. Františka Berky. Krátkým článkem velmi trefně vystihující situaci tohoto specifického oboru, ostatně velmi podobnou situaci dnešní, se o tomto slavnostním otevření zmínily následující den i tehdejší Lidové noviny. 23 z pracoviště účastníkem otevření tohoto ústavu se čtyřiadevadesátiletým doc. MUDr. Vladimírem Berkou, CSc., synem zakladatele prof. Berky, který se ze zdravotních důvodů nemohl této akce zúčastnit přímo na místě. Jeho slova, jimiž vzpomenul počátky ústavu, byla odměněna bouřlivým potleskem. Po něm se ujal slova děkan lékařské fakulty MU prof. MUDr. Jiří Mayer, CSc., který zdůraznil mimo jiné i prospěšnost připomínání si historie pracovišť lékařské fakulty. Následovaly krátké příspěvky současného ředitele FN u sv. Anny v Brně Ing. Petra Košky, MBA a ředitele FN Brno MUDr. Romana Krause, MBA o současné situaci Ústavu soudního lékařství z pohledu vedení obou fakultních nemocnic. V dalších přednáškách MUDr. Jan Krajsa, Ph.D. seznámil přítomné ve stručnosti s historií ústavu od jeho založení až do nedávné minulosti, prim. MUDr. Michal Zelený, Ph.D. nastínil možnou budoucnost ústavu, zejména co se týká jeho možné rekonstrukce, MUDr. Tomáš Vojtíšek, Ph.D. informoval o veškeré výuce na ústavu a Mgr. Andrea Brzobohatá, Ph.D. pak o činnosti toxikologického oddělení. Po těchto projevech následovala prohlídka jednotlivých prostor ústavu včetně unikátního soudně lékařského muzea. MUDr. Jan Krajsa, Ph.D. 24 naše fakulta informuje Doc. RNDr. Šárka Pospíšilová, Ph.D. společně s kolektivem Interní hematoonkologické kliniky získala Cenu předsednictva České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně za publikované práce v oblasti molekulární onkologie. Cena byla předána dne 3. 11. v Senátu poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a předání se zúčastnil místopředseda senátu PČR Milan Štěch, předseda ČLS JEP prof. MUDr. Jaroslav Blahoš, DrSc., místopředseda ČLS JEP prof. MUDr. Vladimír Palička, CSc., Dr. h.c., a další významní zástupci společnosti. 1. provozní schůze Dne 10. 11. 2010 svolal děkan lékařské fakulty prof. MUDr. Jiří Mayer, CSc., první provozní schůzi, poradu se zaměstnanci děkanátu. Provozní schůze se konala v místnosti č. 432 za účasti valné většiny pracovníků děka- nátu. Pan děkan uvítal přítomné a ve svém krátkém projevu vysvětlil důležitost a smysl provozních porad. Projevil přání setkávat se i nadále se zaměstnanci děkanátu a být informován o provozních záležitostech přímo, a to nejlépe v diskuzi se zaměstnanci tohoto útvaru. Přítomni byli vyzváni, aby se aktivně zúčastňovali provozních porad a využili tato setkání aby k tomu, se postupně dařilo zdokonalovat pracovní prostředí a pracovní podmínky v nové budově kampusu ke spokojenosti všech. Již první provozní schůze tak přinesla řadu podnětů a upozornila na mnohé menší či větší problémy, se kterými se zaměstnanci děkanátu potýkají. Pan děkan přislíbil svoji angažovanost a pomoc s jejich postupným ře- šením. naše fakulta informuje 25 26 z pracoviště Jaké důsledky bude mít tato novela zákona a jak se promítne do každodenní práce, se ptám osoby nejpovolanější, paní Štěpánky Horníčkové, vedoucí personálního oddělení Lékařské fakulty MU. V zákonu o vysokých školách je od 1. ledna 2010 změněno ustanovení § 70 odst. 4., kde došlo k nové právní úpravě doby trvání pracovního poměru akademického pracovníka. Dosud bylo možno sjednat pracovní poměr akademického pracovníka na dobu určitou maximálně v délce 5 let, a to i opakovaně. Po nabytí účinnosti novely zákona je opakované sjednávání pracovních poměrů velmi omezené. S akademickými pracovníky, za které se považují zaměstnanci ve funkcích lektor, asistent, odborný asistent, výzkumný asistent a výzkumný pracovník prvního a druhého stupně, lze tedy sjednat od 1. 1. 2010 pracovní poměr jen na dobu určitou? S těmito akademickými pracovníky lze s účinností od 1.1.2010 sjednat pracovní poměr pouze na dobu určitou, a to v délce od 2 do 5 let a opakovaně u téhož zaměstnavatele nejvýše 2x za sebou. Přitom není rozhodující, zda je celá doba 5 let využita. Záměrně jsem ve výčtu akademických pracovníků vynechala docenty a profesory. Na ty se vztahuje „standardní“ úprava pracovně právních vztahů dle Zákoníku práce? Znamená to, že u těchto pracovníků je vše „při starém“? Výše uvedená úprava neplatí pro docenty a profesory, na které se vztahuje standardní úprava pracovněprávních vztahů dle Zákoníku práce. U nich tedy platí, že pracovní poměr na dobu určitou může být sjednán maximálně na dobu 2 let. Výjimkou jsou akademičtí pracovníci ve všech funkcích starší 65 let, s nimiž lze sjednat pracovní poměr na dobu určitou i opakovaně bez omezení. V čem jsou hlavní odlišnosti oproti minulým rokům? Všichni vedoucí pracovníci dostávají pro svá pracoviště rozpočet mzdových prostředků na kalendářní rok. V minulých letech jsme s externími zaměstnanci uzavírali krátkodobé pracovní poměry na školní rok, což nyní nelze. Proto jsme museli s vedoucími pracovišť opakovaně jednat o tom, s kterými zaměstnanci uzavřeme pracovní poměr, který bude v budoucích letech dlouhodobě ovlivňovat čerpání mzdového rozpočtu a se kterými zaměstnanci uzavřeme dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, které lze sjednávat opakovaně a na kratší období. O jakém počtu akademických pracovníků hovoříme? K 1. 10. 2010 jsme nově uzavřeli s externími učiteli více než 150 pracovních poměrů a 200 dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. K dnešnímu dni máme na Lékařské fakultě MU celkem 640 akademických pracovníků. Jak je to na jiných fakultách? Tyto informace lze najít na www stránkách každé fakulty. Z hlediska počtu zaměstnanců a složitosti jsme jednoznačně největší. Tato složitost však nespočívá pouze v počtu zaměstnanců, ale především v tom, že většina akademických pracovníků je zapojena i do více výzkumných projektů, z nichž s každým se pracuje jako se samostatným pracovním po- měrem. Při počtu akademických pracovníků a čísel, která jste v rozhovoru uvedla, mne napadá otázka, zda máte vůbec čas poskytovat personální poradenství zaměstnancům či vedoucím pracovníkům? Nikdy jsem to nesledovala, ani jsem si nedělala žádnou statistiku. Je pravdou, že dotazy jsou velmi četné a mnohokrát za den jsme kontaktováni osobně, telefonicky nebo e-mailem právě vedoucími či samotnými zaměstnanci z důvodu poradenství. Zaměstnanci mají možnost obrátit se na personální oddělení s jakýmkoliv dotazem, snažíme se jim maximálně vyjít vstříc. 27 V Zákonu o vysokých školách bylo od 1. ledna 2010 změněno ustanovení paragrafu 70 odst. 4. Došlo k nové právní úpravě doby trvání pracovního poměru akademického pracovníka. Dosud bylo možné sjednat pracovní poměr akademického pracovníka na dobu určitou, maximálně v délce 5 let , a to i opakovaně. Poté, co nabyla účinnosti novela zákona, je opakované sjednávání pracovních poměrů velmi omezeno. rozhovor s… ÚSPĚCH, KTERÝ DOSTAL JMÉNO Dnes si povídám o úspěchu v léčbě a v práci, ale i o úspěchu na poli mezinárodní medicíny s velmi úspěšným a příjemným mužem. Je jím prof. MUDr. Jaroslav Štěrba, Ph.D., přednosta Kliniky dětské onkologie FN Brno a proděkan pro výuku v klinických oborech Lékařské fakulty Masarykovy uni- verzity Brno. 27 rozhovor s… rozhovor s… 28 29 Pane profesore, můžete nám nejdříve osvětlit samotný pojem „metronomická léčba“? Metronomická léčba je určitou novinkou v dětské onkologii a v onkologii vůbec. Po desetiletí víme, že nádor, chce-li narůst dostatečně veliký, musí si k  sobě přitáhnout cévy. Snaha ovlivňovat nádorovou angiogenezu je stará desítky let, nicméně nebyla dosud příliš úspěšná. Před 10 lety se ukázalo, díky experimentálním pracím kolegů z Bostonu a Toronta, že nemusíme vždycky pacienta léčit těmi nejvyššími dávkami chemoterapie, které existují, a které pacient ještě přežije bez život ohrožující toxicity, ale že někdy méně, ale pravidelně bývá více. Objevil se tudíž koncept metronomické léčby v onkologii. Ten termín pochází z roku 2000 a naše pracoviště je jedním z prvních, které to začalo používat. Naše první impaktovaná publikace o metronomické léčbě dětí je z roku 2002. Jako prví s metronomickou léčbou začali Američani, Kanaďani, my jsme klinické aplikace začali v roce 2001, v roce 2002 jsme o tom napsali první publikaci, která má spoustu citací, vč. citací v Nature, což je považováno za takovou ukázku kredibility a v roce 2008 jsme v Brně pořádali 1. Mezinárodní konferenci na téma Metronomická chemoterapie u dětí. Během této konference se podařilo kostituovat neformální skupinu kliniků i specialistů z laboratoří z Evropy, USA a Kanady a v letošním roce v březnu byla 2. Konference v Marseille. Je připraveno několik metronomických protokolů, které jsou mezinárodní, transatlantické napříč Evropou, USA a Kanadou a některé se již používají v každodenní praxi. Při vší skromnosti, pane profesore, bylo to právě Vaše pracoviště, které si vydobylo respekt a uznání. Ano. Je to tak. Naše pracoviště je považováno za jedno z pionýrů v oboru, referenční centrum, které je samo velmi aktivní a na které se ostatní obracejí. Postupy, které jsme vymysleli tady v Brně se dnes používají ve Spojených státech a v řadě západoevropských zemí. O jakém počtu dětských pacientů se pane profesore bavíme? To je správná otázka. My jsme na základě velmi povzbudivých reakcí na další naši klinickou publikaci z r. 2006 zavedli léčebné doporučení s registrací dat, protože to je nejlevnější a nejjednodušší způsob jak dnes data v dětské onkologii získat a dále je smysluplně využít. Dnes máme ve společné databázi přes 80 pacientů z 5ti evropských zemí. Existuje však řada pacientů dalších pacientů, o kterých víme, že jsou našimi schématy léčeni, ale z různých důvodů nám nereferují jejich data. Např. dostáváme konzultace z pracovišť jako je M.D. Anderson Cancer Centra, New Yorku, Indie, Jižní Ameriky a řady západoevropských zemí. Nicméně nehlásí nám tato data, neregistrují pacienty. Z toho důvodu, nevím, kolik pacientů na světě je takto léčeno. Odhaduji cca 300 pacientů. Já položím zdánlivě zbytečnou otázku, přesto chci, aby zde zazněla. My se bavíme o dětských pacientech, z nichž těm nejmladším je kolem roku. Na Vašem pracovišti trvá jejich léčba do 18ti let? Ano, nejmladší jsou i novorozenci, kterým se zhoubné nádory také nevyhýbají. Obecně se dětští onkologivé starají o pacienty do 19ti let věku, ale když má například někdo smůlu a onemocní dětským typem nádoru ve 22, 23 letech, tak se o něj staráme také. Pane profesore, řekněte nám, co se dál děje s pacienty, kteří jsou u Vás léčeni a dosáhnou dospělého věku, když je jim např. 25 a více let… Buď žijí normálním životem a jsou vyléčeni a tu a tam se k nám přijdou podívat a my je pak předáváme „dospělým onkologům“, protože tito lidé si s sebou odnášejí určité riziko pozdních nežádoucích účinků. To riziko spočívá v tom, že pacient, který onemocní zhoubným nádorem v dětství má nepochybně nějakou vlohu k tomu, aby onemocněl. Proč On? Proč ne sousedi? Proč ne spolužáci ve třídě? Je zde velmi pravděpodobně nějaká jiná vnitřní příčina. Těžko budeme obviňovat kojence s neuroblastomem, který onemocní ve třech měsících, že si za svůj neuroblastom může nezřízeným pitím mateřského mléka v prvním čtvrtroce života. Ta příčina bude jinde. Čili, naši bývalí pacienti jsou i v dospělosti v riziku, že když měli jeden nádor, že mohou dostat i jiný nádor a je zapotřebí, aby se o ně i nadále starali specialisté. Léčba, kterou absolvovali v dětství pravděpodobnost onemocnění 2. zhoubným nádorem také různým způsobem zvyšuje. Protože jejich léčba byla náročná, komplikovaná, stála spoustu peněz, byla by velká škoda, kdybychom o ty mladé lidi, které jsme vyléčili, přišli a veškerá péče, která jim byla věnována v dětském věku by byla vniveč. Dnes v Evropě a severní Americe je každý tisící mladý dospělý absolventem pediatricko-onkologické léčby. A to je velké číslo. Dosáhli jste díky výborným výsledkům léčby úspěchu na mezinárodním medicínském poli. Objevili se články v odborném tisku, ale kupříkladu i ve Financial Times. Máte řadu impaktovaných publikací, článků. Váš úspěch zasáhl i půdu Evropského parla- mentu….. Problematika akademického klinického výzkumu byla dikutována před výborem pro vědu a výzkum Evropského parlamentu v Bruselu. Situace v Brně, kde jsme v onkologii do značné míry schopni velmi dobře kooperovat napříč věkovým spektrem i různými diagnosami byla na příkladu také metronomické léčby diskutována jako příklad úspěšné a  efektivní práce. Věřím, že i přes ekonomické restrikce bude i v budoucnu náš akademický klinický výzkum jedním z důležitých pilířů mostu, po kterém budou moci nádorem nemocné děti bezpečně přejít. Velmi pěkně děkuji. Marika Korcová Připravujeme Rozhovory s novými přednosty klinik a ústavů. Fotoreportáž z konference lékářských fakult ČR a SR Mefanet 2010 Nové příspěvky, které budete chtít publikovat v dalším čísle bulletinu, zasílejte, prosím, na adresu redakce. Rádi zodpovíme vaše dotazy. Ediční oddělení Lékařská Fakulta Masarykova univerzita Kamenice 5 625 00 Brno telefon: +420 549 493 998 tiskove.odd@med.muni.cz grafické zpracování: Radim Šustr, DiS. Institut biostatistiky a analýz MU ročník 1, číslo 3 prosinec 2010 naše fakulta Vážení čtenáři, přejeme Vám příjemné prožití vánočních svátků. Vaše redakce informační bulletin Lékařské fakulty Masarykovy univerzity prosinec 2010 vydává Lékařská fakulta Masarykovy univerzity naše fakulta