informační bulletin
Lékařské fakulty
Masarykovy univerzity
prosinec 2010
naše
fakulta
ÚSPĚCH, KTERÝ
DOSTAL JMÉNO
rozhovor s… prof.MUDr. Jaroslavem Štěrbou, Ph.D.
strana 27
Úvodní slovo děkana 5
z pracoviště | „Běh na dlouhou trať“ 7
LF spolupracuje | Ovidiu V. Lungu, Ph.D. 10
prošli vědeckou radou 18
naše fakulta informuje | den otevřených dveří 21
z pracoviště | 80. výročí otevření budovy Ústavu soudního lékařství v Brně 22
naše fakulta informuje 25
z pracoviště | změna v zákoně o vysokých školách 26
rozhovor s… prof. MUDr. Jaroslavem Štěrbou, Ph.D. | Úspěch, který dostal jméno 27
obsah
Vážení a milí
členové akademické obce,
vážení čtenáři našeho periodika.
Dostáváte třetí číslo nového bulletinu Naše
fakulta. Je to již poslední plánované v tomto kalendářním
roce a bude již takové trošku předvánoční.
Rádi bychom proto trošinku bilancovali a hlavně akcentovali
úspěchy dosažené pracovníky naší akademické obce,
podělili se s ostatními o jejich radost z nich a snažili se stimulovat
i další pracovníky. Považujeme to za mimořádně důležité.
Fakulta je velmi heterogenní orgán, některé velmi důležité
momenty, za nimiž je mnohdy letitá intenzivní práce, by ale
mohly zapadnout a nedostat se ve známost širší akademické
obci. Zrovna před psaním tohoto úvodníku jsem si
připravoval svoje vystoupení na celofakultní konferenci
o vědě na LF MU. Bude to přednáška více
ukazující problémy, než jejich řešení. To
je také účelem této konference,
stimulovat diskusi,
ukazovat kontroverzní věci a hledat optimální řešení. Na závěr svého vystoupení budu akcentovat, jak je
důležité kvalitní lidi a kvalitní dosažené úspěchy oceňovat. Proto také připravujeme atypické zasedání
poslední vědecké rady v netradičních prostorách, kde bychom chtěli předat dvěma autorským týmům
nově zavedené ceny, ceny děkana LF MU za nejlepší vědecké práce. Celofakultní konference
bychom rádi pořádali nyní na pravidelnější bázi, několikrát do roka, a vždy je koncipovali monotematicky.
Vidíme to jako příležitost komunikace se všemi klíčovými pracovníky, vedoucími
všech klinik a ústavů. De facto zatím takové fórum neexistovalo. V rámci zvýšení flexibility
fungování děkanátu jsme také zavedli pracovní porady, provozní schůze. Věřím, že kontakt
se všemi pracovníky umožní flexibilnější komunikaci a lepší řešení problémů.
Na závěr mi dovolte popřát Vám krásné vánoce a skutečně hodnotný nový rok 2011.
Na další spolupráci s Vámi se těší
Váš Jiří Mayer
76
z pracoviště úvodní díl seriálu o nelékařských oborech na LF MU
„Běh na dlouhou trať“
Požádala jsem o rozhovor paní docentku Kyasovou, abychom se dozvěděli něco více
o nelékařských oborech.
Nelékařské obory představují v rámci vysokoškolského vzdělání velmi nesourodou
skupinu profesí, která je tvořena podle Zákona č. 96/2004 Sb. o nelékařských povoláních
celkem 18 profesními obory. Tento relativně vysoký počet nás přivedl na myšlenku,
že bychom mohli v našem bulletinu věnovat prostor postupně všem nelékařským
oborům.
Ačkoliv se jim říká „nelékařské“, patří tyto obory pod lékařskou fakultu od roku 1993,
kdy byla postupně zahájena výuka oboru optometrie, fyzioterapie a výživa člověka.
Zákonem č. 96/2004 Sb., bylo přesunuto vzdělávání nelékařských oborů na vysoké
školy. Na LF MU bylo zřízeno k 1.5.2005 osm kateder, které garantují vzdělání
v jednotlivých oborech: Katedra ošetřovatelství (obor všeobecná sestra a navazující
magisterské studium Ošetřovatelská péče v gerontologii), Katedra porodní asistence
(obor porodní asistentka), Katedra fyzioterapie a rehabilitace (obor fyzioterapie
v bakalářském i navazujícím magisterském studiu), Katedra optometrie a ortoptiky
(obor optometrie v bakalářském i v navazujícím magisterském studiu), Katedra výživy
(obor nutriční terapeut a navazující magisterské studium v oboru nutriční specialista),
Katedra laboratorních metod (obor zdravotní laborant), Katedra radiologie (obor radiologický
asistent) a Katedra dentální (dosud bez akreditace oboru).
Když jsme s paní docentkou Kyasovou připravovaly náš rozhovor, bylo již jasné, že téma nelékařských oborů je
natolik široké, že není v našich silách zvládnout v několika málo stránkách fakultního bulletinu celou šíři této
problematiky. Proto se zrodil nápad věnovat se v jednotlivých vydáních postupně všem nelékařským oborům
podrobněji.
Paní docentky Kyasové se ptáme na současný stav a současnou koncepci nelékařských oborů. Nepřijdou v budoucnu
nějaké změny?
I když Zákon 96/2004 Sb. stanovuje 18 oborů, které je možné studovat v bakalářském studiu na vysoké škole,
brněnská lékařská fakulta má dosud akreditováno 7 bakalářských oborů, což je nejvyšší počet na lékařských
fakultách v České republice. Tři bakalářské obory máme akreditovány i v kombinované formě studia (porodní
asistentka, všeobecná sestra a zdravotní laborant), ze čtyř bakalářských oborů je možné pokračovat v navazujícím
magisterském studiu. V nejbližší době bude zahájen akreditační proces u dalších čtyř bakalářských
oborů: zdravotnický záchranář, zubní technik, dentální hygienistka a ortoptiska. V akreditačním řízení máme
nyní navazující magisterské studium oboru Intenzivní péče.
Nelékařské obory jsou náročné nejen na personální zajištění, ale také mají nároky na prostorové zajištění, které
je nyní řešeno, jednak v rámci kampusu, jednak v budově LF na Komenského náměstí.
Kolik studentů nyní studuje na LF v nelékařských oborech?
Nelékařské obory představují v současné době na naší fakultě cca 1030 studentů. V rámci přijímacího řízení
poptávka v řadě oborů mnohonásobně převyšuje nabídku a možnosti fakulty. Nevím, jak do toho studia zasáhnou
různé poplatky, které se chystají a nepříznivý demografický vývoj.
Jak je zaměřena výuka?
Výuka je zaměřená v jednotlivých oborech teoreticko-prakticky. Studenti musejí před příchodem do zdravotnických
zařízení získat nejen teoretické vědomosti, ale také perfektní manuální zručnost. Každý nelékařský
obor představuje nároky na tzv. odborné učebny, kde probíhá nácvik motorických dovedností v malých skupinách.
Absolventi musí být připraveni pro úspěšné a bezproblémové uplatnění v praxi.
Jací pedagogové se podílejí na výuce NLO?
Na výuce se v jednotlivých oborech podílí kolektivy pedagogů složené z odborníků, převážně lékařů, kteří působí
částečně i v klinické praxi. Velmi dobrá je spolupráce s fakultními nemocnicemi v Brně.
V nelékařských oborech si pedagogy teprve vychováváme. Málokterý obor měl takové štěstí, jako všeobecné
sestry, že existoval od roku 1960 na Karlově Univerzitě v Praze, později na Palackého univerzitě v Olomouci
tzv. obor Učitelství odborných předmětů pro střední zdravotnické školy.
V současné době např. Katedru porodní asistence vede gynekolog, nikoliv habilitovaná porodní asistentka,
Katedru optometrie a ortoptiky docent v oboru oftalmologie, nikoliv habilitovaný optometrista apod.
Participace lékařů na výuce a na vedení praxe je větší, než samotných nelékařů.
Cílem je tedy, aby katedru vedl odborník toho příslušného oboru s habilitací?
Ano. … Je to také požadavek Akreditační komise MŠMT.
Jaký lze v tomto směru očekávat další vývoj?
Budeme se muset rozhodnout, zda půjdeme na fakultě cestou extenzivní a budeme akreditovat další a další
nelékařské obory, o které je v zdravotnické praxi zájem a nebo půjdeme cestou intenzivního a kvalitativního
rozvoje. Byla bych ráda, kdyby se nám podařilo akreditovat pro obory, které mají navazující magisterské studium,
studium doktorské. Ph.D. dosud kolegové získávají na jiných fakultách v rámci ČR a SR, mnohdy v oborech
příbuzných. Ph.D. studium v oboru ošetřovatelství teprve v rámci ČR začíná, v jiných nelékařských oborech
dosud možné není.
Které obory tedy nemají v ČR Ph.D. studium?
Otázka by měla znít, které obory Ph.D. studium nyní mají. Je to pouze obor ošetřovatelství na třech vysokých
školách. Obdobné je to u nelékařů s možností habilitace. Např. habilitace v oboru ošetřovatelství je v ČR možná
pouze na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
Jaké jsou dlouhodobé cíle a plány u NLO?
Budeme-li chtít akreditovat další obory, musíme pro ně zajistit kvalitní pedagogy. A musíme si tyto pedagogy
vychovat. Musíme zajistit odborný růst, ale také, a co mně chybí, je to pedagogické vzdělání. Jakým způsobem
ty odborné poznatky předat. Naši nelékaři získají odbornost, ale nikoliv pedagogickou způsobilost. Zatím
nebyl prostor navázat kontakt s pedagogickou fakultou, aby nám pedagogické vzdělání pro naše zaměstnance
připravili.
Jaké jsou před vámi nejdůležitější úkoly v současné době či v krátkodobém horizontu?
Nejdůležitějšími úkoly jsou vyřešit prostorové kapacity, které se řeší v rámci kampusu a v rámci Komenského.
Potom bych byla ráda, kdyby jsme se u některých oborů dostali až k doktorandskému studiu. Dalším úkolem
je například participace NLO na výzkumu.
98
Masarykova univerzita se dostala do podvědomí lidí jako tzv. vědecko-výzkumná univerzita. Nedílnou součástí
lékařské fakulty jsou i studenti nelékařských oborů.
Jakou šanci mají studenti NLO podílet se na výzkumu?
Participace studentů NLO na výzkumu je v počátcích. První informace k vědecko- výzkumné činnosti získávají
studenti v rámci přípravy svých závěrečných prací. Další podíl se odvíjí o tématu práce a spolupráce se školitelem,
nelze hovořit o výzkumu v pravém slova smyslu. Letos byly podány žádosti na tzv specifický výzkum
pro rok 2011, kde se předpokládá i zapojení studentů nelékařských oborů, zejména navazujícího magisterského
studia.
Jako přednostka katedry ošetřovatelství a jako proděkanka LF MU se dostáváte nezřídka do styku se zájemci
o studium NLO, ale i s laickou veřejností. Jaké je v rámci společnosti dle Vašeho názoru povědomí právě o studiu
nelékařských oborů na LF MU?
Řekla bych, že povědomí laické, ale i odborné veřejnosti o možnostech studia nelékařských oborů na LF MU
je velmi malé. Zde vidím velké rezervy, ale i možnosti. Prostor je i v informovanosti laické veřejnosti prostřednictvím
sdělovacích prostředků, dále výchovných poradců na středních školách, ale i běžných občanů např. informačními
letáky v čekárnách jednotlivých zdravotnických zařízeních. Máme rezervy i v informovanosti našich
zaměstnanců.
Děkuji za rozhovor. Marie Korcová
z pracoviště úvodní díl seriálu o nelékařských oborech na LF MU
1110
LF spolupracuje LF spolupracuje
Prof. MUDr. Martin Bareš, Ph.D.,
I.neurologická klinika LF MU a FN u sv.Anny Brno,
představuje svého hosta a dlouholetého spolupracovníka:
Ovidiu V. Lungu, Ph.D., t.č. University of
Montreal, Quebec, Canada
Který v rámci projektu hostujících profesorů strávil na naší LF jeden pracovní týden (15. 10. až 22. 10. 2010),
na jehož závěru přednesl Invited lecture na téma:
Neural correlates of cognitive control, 22. 10. 2010 (půda I. neurologické kliniky LF MU a FN u sv. Anny).
Ovidiu Lungu je psycholog a neurovědec, který se dlouhodobě věnuje výzkumu lidského mozku a to z mnoha
aspektů: zajímá se o rozhodovací a kognitivní procesy a sociální interakce, jak u zdravých dobrovolníků,
tak i pacientů s různými neurologickými chorobami. Nově se zabývá výzkumem neuronální plasticity míchy.
Ke svým cílům používá řadu různých dostupných technik, včetně funkčního zobrazování mozku (na přístrojích
3 a 4 Tesla). Své práce publikoval v řadě mezinárodních impaktovaných a velmi prestižních časopisech
(např. Journal of Neuroscience, Cognitive Brain Research, Neuroimage, Journal of Neurophysiology, Experimental
Brain Research aj.).
S Dr. Lungu jsem se seznámil během svého dvouletého pobytu po získání prestižního stipendia Fulbrightovy
nadace (2003–2005) na University of Minnesota v Minneapolis ve Spojených Státech Amerických, kde jsme
společně pracovali v týmu profesora Jamese Ashe (ten např. publikoval jednu ze svých mnoha prací v časopise
Science). Věnovali jsme se především výzkumu mozečku a jeho zapojení do vyšší nervové činnosti, což
bylo v roce 2003 téma dosti nové. Během následujících několika let se objevila celá řada důkazů o „nových“
funkcích mozečku, což nám potvrdilo správnost volby a směru našeho současného výzkumu. Další společné
projekty, které řešíme (a máme podány grantové aplikace) se týkají funkčního zobrazování bazálních ganglií
a dalších částí kortexu; týkají se poruch impulzivity u Parkinsonovy nemoci, načasování pohybu u spinocerebellární
ataxie, dystonie a schizofrenie (na tomto poli spolupracujeme s doc. Kašpárkem z psychiatrické kliniky),
připravujeme další zajímavé projekty, jejichž výsledky pevně věřím uvidíme publikované v krátké době
(a doufám, že ve velmi prestižních časopisech).
Výsledkem naší dlouholeté spolupráce bylo i oficiální pozvání na University of Montreal, kde jsem měl tu čest
přednést vyzvanou přednášku (v říjnu 2008).
Invited lecture:
Martin Bareš: Update on movement disorders- pathophysioloical and therapeutical approach. University of
Montreal, Quebec, Canada, 2. 10. 2008
Společné publikace:
Bareš M, Lungu O, Liu T, Waechter T, Gomez CM, Ashe J. Impaired predictive motor timing in patients with
cerebellar disorders. Experimental Brain Research 2007; 180(2): 355–365.
Bareš M, Lungu OV, Husárová I, Gescheidt T. Predictive motor timing performance dissociates between early
disease of the cerebellum and Parkinson´s Disease. Cerebellum 2010; 9(1):124–135.
Bareš M, Lungu O, Liu T, Waechter T, Gomez CM, Ashe J. Differential roles for the cerebellum and basal ganglia
in predictive motor timing. Cerebellum 2010 (in press)
Pevně věřím, že rozhovor s naším hostem si najde své čtenáře a může inspirovat naše akademické prostředí pro
každodenní nelehkou činnost a cíle, které jsme si stanovili: posunout úroveň vědy na LF MU Brno dopředu.
Martin Bareš, 16. 11. 2010
1312
LF spolupracuje LF spolupracuje
Rozhovor s dr. Ovidiu V. Lungu, Ph.D.,
ze dne 22. 10. 2010 pro bulletin Naše fakulta
Prof. Bareš: Dr. Lungu, it’s a great pleasure to have you here at our university, Masaryk University
School of Medicine. Could you just say a couple of words about your background, where you
studied and where you are coming from?
Dr. Lungu: Thank you for your invitation. I am very impressed about all the development at Masaryk
University. It’s my first time in the Czech Republic, I’m originally from Romania, I did my
PhD in Social Psychology at “Alexandru Ioan Cuza” University in Iaşi. It’s the second largest university
in Romania. Then, in 2002, I went to the United States, to Minneapolis, and I did one postdoctoral
stage at the Brain Sciences Center. And then I met Dr. Bareš, who was also a full-board postdoctoral
fellow there. Then, in 2006, I left Minneapolis and went to Montreal, already the second postdoctoral stage, at
Université de Montréal. At the moment, I am a researcher at the Psychiatric Department at the Université de
Montréal and at the Geriatric Institute, also at the Université de Montréal in Canada.
Prof. Bareš: And what is your main topic, what are you interested in, what is your research basis and which
methods are you using for your research?
Dr. Lungu: I’m involved in several projects. One project regards the plasticity of the spinal cord during motor
learning. That’s a part of the central nervous system that was neglected for many years by the neuroimaging
community, so I am using magnetic resonance imaging and also electrophysiology for the spinal cord, mainly
the H-reflex. The second topic that I’m interested in is the aging issue, mainly the deterioration of the motor
and cognitive functions with age, which could be normal or pathological. I’m interested in developing new
training non-pharmacological interventions to help people prevent this deterioration of motor and cognitive
functions. The third topic that I’m interested in regards the cognitive control issue in schizophrenia. This is
my collaboration with the Psychiatric Department because schizophrenic patients and people with all kinds of
psychosis have problems with monitoring their own feelings and behaviour, so that’s why they sometimes behave
inappropriately. So it rather regards their social integration using this topic of control.
Prof. Bareš: Thank you. Could you please mention the journals in which you published your work, and which
work do you really rate as the best one for you?
Dr. Lungu: It’s hard to say – maybe the best one is yet to come, I hope! To date I published in the Journal
of Neuroscience, Journal of Neurophysiology, Experimental Brain Research, and Journal of Cognitive Neuroscience.
These are the journals where you can find my works. It’s hard to say because I’m working on three
different topics; probably the one in the Journal of Neuroscience about the cognitive control, the strategic modulation
of cognitive control, because I think it brings a new twist in this paradigm. Actually, this is going to be
one topic I’m going to talk about at my presentation today.
Prof. Bareš: Actually, the Journal of Neuroscience is a very highly rated journal with an impact factor of 7 to
8. My congratulations on this achievement! Now, we are collaborating together. What is your opinion about it
and what do you think that we can make out of it?
Dr. Lungu: My collaboration with Dr. Bareš is very important because in Montreal I am usually working with
the healthy populations like healthy people, people in good health, but it’s very important to work with somebody
who has access to patients and some clinical experience, because I don’t have clinical experience and clinical
background. So I’m interested in translating the basic research that I’m doing into the clinical applications,
and I cannot do this without collaboration with the medical doctor and clinical researcher. For the future,
I think that we can expand these issues in the area of movement disorder and even the issue of spinal cord in
the area of stroke to see how we can develop rehabilitation strategies.
Prof. Bareš: Yes, thank you. Just recently, we wrote together the grant application for some Czech granting
agency and we are preparing the grant proposal for European agencies. Do you see anything important or
with regard to your words that you just said about the translational research from the basics to the clinical application
in these two topics?
Dr. Lungu: Yes, I think it’s very important to apply for grants that are transnational, not only inside one’s own
country, and I think it’s very important to have also a material basis to conduct this research. As I understood
here, you are involved in creating a new research translational centre at the Faculty of Medicine, so that would
really have a boost power in our collaboration and the chances to rush translating our research to clinical ap-
plications.
Prof. Bareš: Thank you. Two years ago, I was invited to give a talk at the University of Montreal. It was a big
achievement for me and Dr. Lungu is supposed to give a talk at our department, the Department of Neurology
at St. Anne’s Hospital this afternoon. So, what will be the hot topic of your talk?
Dr. Lungu: Well, the hot topic is: “Neural correlates of cognitive control.” This is the topic on which I worked
mostly during my postdoctoral stage in Minneapolis and I recently started to work again in the context of schi-
zophrenia.
Prof. Bareš: Thank you. And maybe the last question: How do you like the Czech Republic and Brno and
would you like to come again?
Dr. Lungu: Yes, I’m very impressed by Brno and, as I said, it’s my first visit to the Czech Republic. Many people
thought I was going to Prague, and I told them: No, no, I’m going to Brno. I’m very impressed, I like the city
very much, I like very much the too well preserved old city, and I think it’s a great treasure to have. Some parts
of Brno remind me of some cities in Transylvania: they have the same type of architecture, but here the old city
is much better preserved than what I see in Romania. I like it very much.
Prof. Bareš: Thank you very much. I congratulate you on such a nice achievement and thank you for the collaboration.
Good luck to you!
Dr. Lungu: Thank you!
1514
LF spolupracuje LF spolupracuje
Current position:
•	 June 2010 – present: researcher, Centre de recherche de
l‘Institut universitaire de gériatrie de Montréal; Université
de Montréal, Montréal, Québec, CANADA
•	 August 2009 – present: adjunct researcher, Psychiatry Department,
Université de Montréal., Montréal, Québec,
CANADA
Educational background:
•	 1996–2001: PhD in Social Psychology, University “Al.I.
Cuza”, Iasi, ROMANIA
ƒƒ Doctoral thesis: Multiple categorizations of social targets
(supervisor: Prof. A. Neculau)
•	 1990–1995: B.Sc. in Psychology, University “Al.I.Cuza”,
Iasi, ROMANIA
ƒƒ License thesis: Self-attitudes as mediators of attribution
and behavior (supervisor: Prof. C. Havarneanu)
ƒƒ
Professional background and experience:
•	 2007–2010: postdoctoral fellow, Unité de Neuroimagerie
Fonctionelle (UNF); Centre de recherche de l‘Institut universitaire
de gériatrie de Montréal; Université de Montréal,
Montréal, Québec, CANADA
•	 2002–2006: postdoctoral associate, Brain Sciences Center,
Department of Neuroscience, University of Minnesota,
Minneapolis, MN, USA
•	 1998–2002: lecturer, Psychology Department of „Al.I.Cuza”
University, Iasi, ROMANIA
•	 1996–1998: research assistant, Psychology Department of
“Al.I.Cuza” University, Iasi, ROMANIA
•	 1995–1996: psychologist, Career and Placement Center,
Soros Foundation, Iasi, ROMANIA
•	 1993–1994: reporter – public administration domain,
“Monitorul de Iasi”, daily newspaper, Iasi, ROMANIA
Teaching experience:
•	 2010: I have taught one class as part of the course Gérontopsychiatrye
(RIII) – Cours fondamentaux Hiver 2010 – Faculté
de Médécine, Université de Montréal
ƒƒ Introduction à la recherche en gérontopsychiatrie
•	 1998–2002: I have taught the following classes at the lecturer
level at the Psychology Department, “Al.I.Cuza” University,
Iasi, ROMANIA:
ƒƒ Cognitive Psychology (1 group of 27–30 students, 2
hours a week)
ƒƒ Statistics for Psychology: The Use of SPSS Package (6
groups of 18–20 students, total of 24 hrs./wk.)
ƒƒ 	Research Methods in the Psychology of Social
Action: Motivation, Cognition and Behavior
(1 group of 14-16 graduate students,
2 hours bi-weekly)
•	 1996–1998: I have taught the following classes
at the level of teaching assistant at the Psychology
Department, “Al.I.Cuza” University, Iasi,
ROMANIA:
ƒƒ 	Psychodiagnosis (2 groups of 27–30 students, 8 hrs./
wk.)
ƒƒ 	Statistics (4 groups of 27–30 students,
8 hrs./wk.)
ƒƒ
Research interests:
•	 The social determinants of motor and cognitive performance
during social interaction in young and elderly: behavioral
manifestations and neuronal mechanisms.
•	 Cognitive control and executive functions in psychosis.
•	 Neuronal substrates of procedural learning: cerebral and
spinal plasticity during motor sequence learning.
Computer skills:
•	 Programming using LabView™ platform (National Instruments
Inc., Austin TX, USA): high level of proficiency.
•	 Programming using E-Prime™ platform (Psychology Software
Tools Inc., Sharpsburg PA, USA): basic level of profi-
ciency.
•	 Data analysis using SPSS™ software (SPSS Inc. / IBM,
Chicago IL, USA): high level of proficiency.
•	 Neuroimaging data analysis using Brain Voyager QX™
(Brain Innovation B.V., Maastricht, THE NETHERLANDS):
high level of proficiency.
•	 Using MATLAB (MathWorks Inc., Natick MA, USA) basic
level of proficiency.
Technical skills:
•	 I was a certified user for the 3 Tesla Trio Siemens MRI system
at Center for Magnetic Resonance Research, University
of Minnesota.
•	 I am a certified user for the 3 Tesla TIM Trio Siemens MRI
system at Unité de Neuroimagerie Fonctionelle (UNF),
Centre de recherche de l‘Institut universitaire de gériatrie
de Montréal.
Language skills:
•	 Romanian: native language.
•	 English: high level of proficiency.
•	 French: medium to high level of proficiency.
Professional affiliations:
•	 2010 – present: Québec Network for Research on Aging,
CANADA
•	 2009 – present: Québec Bio-Imaging Network, CANADA
•	 2003 – present: Society for Neuroscience, USA
•	 2000–2003: ADRIPS (Association pour diffusion de la recherche
en psychologie sociale)
•	 1996–2002: Asociatia Psihologilor din Moldova, Romania
•	 1996–2002: Asociatia de Stiinte Cognitive din Romania
RESEARCH ACTIVITY
I. Ongoing research projects:
•	 Funding organism: Québec Bio-Imaging Network / Project
title: “Age differences in the role of the mirror neuron system
in motor sequence learning during social interaction” /
Role: main investigator / Amount: 10,000 CAD.
•	 Funding organism: Québec Network for Research on Aging
/ Project title: “The role of social interdependence during
procedural and semantic learning tasks in young and elderly“/
Role: main investigator / Amount: 4,150 CAD
II. Research projects submitted for
evaluation:
•	 Funding organism: Québec’s health-research funding
agency (FRSQ) / Project title: “Le rôle de l’interaction sociale
dans la performance motrice et cognitive chez les jeunes
et les âgés: mécanismes d‘action et bases neurophysiologi-
ques”.
•	 Funding organism: Canadian Institutes of Health Research
/ Project title: “Social determinants of cognitive and motor
performance in young and elderly: action mechanisms and
neurophysiological basis”.
PUBLICATIONS
I. Papers in peer reviewed journals:
•	 Lungu O., Piche M., Frigon A., Rainville P., Rossignol S.,
Doyon J. (2010) Changes in spinal cord excitability associated
with motor sequence learning. Journal of Neurophysiology,
103 (5): 2675-2683.
•	 Debas K., Carrier J., Orban P., Barakat M., Lungu O.,
Vandewalle G., Hadj Tahar A., Bellec P., Karni A., Ungerleider
L.G., Benali H., Doyon J. (2010) Brain plasticity
related to the consolidation of motor sequence learning
and motor adaptation. Proceedings of the National Academy
of Sciences of the U.S.A. (published ahead of print
doi:10.1073/pnas.1013176107)
•	 Bares M, Lungu O., Husarova I., Gescheidt T. (2010) Predictive
motor timing performance dissociates between early
diseases of the cerebellum and Parkinson’s disease. Cerebellum,
9: 124-135.
•	 Orban P., Peigneux P., Lungu O., Albouy G., Breton E.,
Laberenne F., Benali H., Maquet P., Doyon, J. (2010) The
multifaceted nature of the relationship between performance
and brain activity in motor sequence learning. NeuroImage
49: 694-702.
•	 Wachter T., Lungu O., Liu T., Willingham D., and Ashe
J. (2009) Differential effect of reward and punishment on
procedural learning. Journal of Neuroscience 29: 436-443.
•	 Mok L.W., Thomas M.K., Lungu O., Overmier J.B. (2009)
Neural correlates of cue-unique outcome expectations under
differential outcomes training: An fMRI study. Brain
Research 1265: 111-127.
•	 Orban P., Lungu O., Doyon J. (2008) Motor sequence
learning and developmental dyslexia. Ann N Y Acad Sci
1145:151-172.
•	 Lungu O. V., Liu T., Waechter T., Willingham D. T., and
Ashe J. (2007). Strategic modulation of cognitive control.
Journal of Cognitive Neuroscience, 19(8), 1302-1315.
•	 Lungu O., Binenstock M., Pline M., Yeaton J. and Carey
J. (2007): Neural changes in control implementation of a
continuous task. Journal of Neuroscience, 27: 3010-3016.
•	 Lungu O., Orban P. (2007). fMRI detection of spinal activity
during voluntary movements. Journal of Neuroscience,
27(31), 8157-8158.
•	 Liu T., Lungu O. V., Waechter T., Willingham D. T., and
Ashe J. (2007). Frames of reference during implicit and explicit
learning. Experimental Brain Research, 180(2), 273-
280.
•	 Bares M., Lungu O., Liu T., Waechter T., Gomez C. M.,
Ashe J. (2007). Impaired predictive motor timing in patients
with cerebellar disorders. Experimental Brain Research,
180(2), 355-365.
•	 Ashe J., Lungu O., Basford A. Lu X. (2006): Cortical control
of motor sequences. Current Opinion in Neurobiology.
Vol 16, 213-221.
•	 Carey J., Greer K., Grunewald T., Steele J., Wiemiller J.,
Bhatt E., Nagpal A., Lungu O. Auerbach E. (2006): Primary
motor area activation during precision-demanding versus
simple finger movement. Neurorehabilitation and Neural
Repair, 20, 361-370.
•	 Lungu O., Waechter T., Liu T., Willingham D.T., Ashe J.
(2004): Probability detection mechanisms and motor learning.
Experimental Brain Research, 159, 135-150
•	 Iacob L., Lungu O. (2001) Impactul stereotipurilor etnice
in contextualizari temporale diferite. Revista de Psihologie
Aplicata Nr. 2, pp. 1-8.
•	 Chelcea S., Lungu O., Radu L., Vladut M. (1999) Mental
representation of the Self and the Others: Muhammad Ali
Effect in Romania. The peculiarities of transition. Romanian
Sociology, 1, 138-149, Bucharest, Romanian Association
of Sociology
•	 Lungu O. (1998) Aspecte ale categorizarii sociale. Creier,
Cognitie, Comportament Vol. II, nr. 1, pp. 35-40.
•	 Iacob L., Lungu O. (1998) Romanii in oglinda auto- si heteroimaginii.
Anuarul Institutului de Istorie A. D. Xenopol
(Academia Romana), Tomul VI, nr. 1-2, pp. 58-83.
•	 Lungu O. (1997) Diferente in stereotipul romanilor fata de
homosexuali. Creier, Cognitie, Comportament Vol. I, nr. 4,
pp. 41-47.
II. Papers accepted for publication, under
review or submitted to peer reviewed
journals:
•	 Bares M, Lungu O., Liu T, Wachter T, Gomez C, Ashe J
(2010) Impaired predictive motor timing in disease of the
cerebellum. Accepted for publication in Cerebellum [Ref.:
Ms. No. CERE-D-10-00090R1].
•	 Husarova I., Bares M, Lungu O., Mareček R., Mikl M., Gescheidt
T., Krupa P., Rektor I. (2010) Functional imaging
of the cerebellum and basal ganglia in early Parkinson’s disease
in the predictive motor timing behavior. Submitted in
Clinical Neurophysiology.
•	 Lungu O., Anselmo K., Leturneau G., Mendrek A., Stip B.,
Lipp O., Lalonde P, Bentaleb L.A., Stip E. (2010) Appetite
dysfunction in schizophrenia: Evidence of a neural substrate.
Submitted to Archives of General Psychiatry
•	 Lungu O., Debas K. (2010) Social interdependence boosts
performance in a motor learning task only for those with
prior individual experience. Submitted to Behavioral Brain
Research.
•	 Lungu O., Albouy G., Jubault T., Balarin E., Burnod Y.,
Monchi O., Doyon J. (2010). Striatal and hippocampal involvement
in motor sequence chunking depends on learning
strategy. Submitted to Journal of Neuroscience.
•	 Stip E., Lungu O., Anselmo K., Leturneau G., Mendrek A.,
Stip B., Lipp O., Lalonde P, Bentaleb L.A., (2010) Neural
changes associated with metabolic and cognitive correlates
of appetite dysfunction in schizophrenic patients following
olanzapine treatment. Submitted to American Journal of
Psychiatry.
- CURRICULUM VITAE Ovidiu
V. LUNGU
Canadian permanent resident since 2006
1716
LF spolupracuje LF spolupracuje
•	 Mok L.W., Lungu O. (2010) Perception for decision making
mediated by detailed prospection: Modality-specific
fMRI evidence. Submitted to Journal of Cognitive Neu-
roscience.
III. Books of book chapter:
•	 Lungu O. (2004) Eu-l in cognitia sociala. [English translation:
“The Self in social cognition”] In: Manual de psihologie
sociala A. Neculau (Ed.) pp 100-115. Iasi: POLIROM
(Romanian).
•	 Dafinoiu I., Lungu O.V. Research methods in the social
sciences Frankfurt: Peter Lang Publishing (2003), 401 pp
(bi-lingual: English and Romanian).
•	 Neculau A., Boncu S., Iacob L., Lungu O., Salavastru D.
Psihologie: manual pentru clasa a X-a. [English translation:
“Psychology: Handbook for 10th grade”] Iasi: POLIROM,
(2000) 168 pp (Romanian).
•	 Iacob L., Lungu O. Perspectiva umanista asupra educatiei,
(cap. XV) [English translation: “The humanistic perspective
on education” – Chapter XV] In A. Cosmovici, L. Iacob
(Eds.) Psihologie scolara. Iasi: POLIROM (1998) p. 277-
290. (Romanian).
•	 Dragulescu A., Lungu O., Neculau A. Tiganii – o abordare
psihosociologica [English translation: “The gypsies – a
psycho-sociological perspective”] Editura Universitatii
„Al.I.Cuza”, Iasi, (1996) 116 pp. (Romanian).
IV. Invited contributions to peer reviewed
collective works:
•	 Lungu O., Laventure, S., Debas K., Proulx S., Barakat M.
(2010) Neuroimagerie du rôle fonctionnel du cervelet dans
la schizophrénie: une revue de littérature. Accepted for publication
in La collection de cahiers scientifiques ACFAS
(French).
•	 Doyon J., Orban P., Barakat M., Debas K., Lungu, O., Albouy,
G., Fogel S., Proulx S., Laventure S., Deslauriers J.,
Duschene C., Carrier J. Benali, H. (2010) Plasticité fonctionelle
du cerveau associée à l’apprentissage moteur. Accepted
for publication in Médecine Science. (French).
V. Papers or reports in publications that
are reviewed only by journal’s editors:
•	 Lungu O. (2001) Efectele “perverse” ale stereotipului de
gen. Psihologia Sociala, 8, pp. 31-42, Iasi: POLIROM.
•	 Iacob L., Lungu O., Alexandrescu M (2001) Eticheta etnica
si greutatea stereotipurilor. Psihologia Sociala, 7, 41-59,
Iasi, POLIROM
•	 Chelcea S., Robota M-R, Lungu O., Radu L., Vladut, M.
(2000) Pattern-uri cognitive în prelucrarea sociala a informatiilor:
efectul Muhammad Ali la adolescenti. Psihologia
Sociala, 5, 119-128, Iasi, POLIROM.
•	 Lungu O. (1999) Proceduri cu timpi de reactie in studiul
EU-lui (consideratii teoretice). Psihologia Sociala, 3, pp.
55-58, Iasi: POLIROM.
•	 Dafinoiu I., Lungu O., Pricop O. (1998) Aspecte ale motivatiei
actorilor sociali in campul scolar. Psihologia Sociala,
2, 47-51, Iasi, POLIROM.
•	 Iacob L., Lungu O. (1998) Unchiul Sam despre romani:
analiza unei heteroimagini etnice. Psihologia Sociala, 1,
pp. 17-32, Iasi: POLIROM
•	 Lungu O., Havarneanu C. Memoria sociala ca mediator al
atitudinii romanilor fata de integrarea NATO. Psihologia
Sociala, 1, pp. 79-92, Iasi: POLIROM. (1998)
•	 Havarneanu C., Lungu O. (1996) Aspecte ale modificarii
intensitatii subiective a stimulilor memorati in memoria de
scurta durata si in memoria de lunga durata in M. Sleahtitchi
(Ed.) Clasic si modern in psihopedagogia sociala, pp.
80-91, Chisinau: Editura Stiinta, Republica Moldova.
•	 Lungu O., Havarneanu C. (1996) Consideratii privind procesarea
informatiilor in memoria implicita. Comparatie intre
procesarea ascendenta si procesarea descendenta in M.
Sleahtitchi (Ed.) Clasic si modern in psihopedagogia sociala,
pp. 67-75, Chisinau: Editura Stiinta, Republica Moldo-
va.
VI. Publications in conference proceedings
volumes (printed):
•	 Lungu O., Piche M., Frigon A., Rainville P., Rossignol S.,
Doyon J. (2009) Plasticity of the spinal cord associated
with motor sequence learning. NeuroImage 47, Supplement
1: S103-S103
•	 Lungu O., Jubault T., Ballarin E., Burnod Y., Doyon J.,
Monchi O. (2009) Differential involvement of striatum in
global versus incremental learning of a motor sequence.
NeuroImage 47, Supplement 1: S125-S125
•	 Debas K., Carrier J., Orban P., Barakat M., Lungu O., Vandewalle
G., Hadj Tahar A., Karni A., Ungerleider L.G., Benali
H., Doyon J. (2009) Neural correlates mediating the
consolidation of visuomotor adapted actions: A study on
the role of night sleep versus the passage of daytime. NeuroImage
47, Supplement 1: S98-S98
•	 Mok L., Thomas K., Lungu O. (2008) Comparable and dissociable
neural correlates of spontaneous sensory-specific
imagery versus perception of cue-unique sensory-perceptual
outcome events. NeuroImage 41, Supplement 1:
S1195-S1195.
•	 Bares M, Lungu O., Liu T, Wachter T, Gomez C, Ashe J
(2005) Cerebellum contributes to motor timing and prediction
- Behavioral and fMRI study in healthy subjects and
patients with spinocerebellar ataxia. Journal of the Neurological
Sciences 238: S60-S60
VII. Abstracts from conference
proceedings (published online only):
•	 Mavanji V., Lungu, O., Ashe J. Neuronal correlates of goal
and action selection in prefrontal cortex during a sequential
decision making task in monkeys. Program No. 590.23.
2008 Neuroscience Meeting Planner. Washington, DC: Society
for Neuroscience, 2008.
•	 Orban P., Peigneux P., Laberenne F., Breton E., Lungu
O., Albouy G., Maquet P., Benali, H., Doyon J. Experience-dependent
and -independent neural networks for performance
changes during the acquisition of a motor sequence.
Program No. 422.1/FFF23 2007 Neuroscience Meeting
Planner. San Diego, CA: Society for Neuroscience, 2007.
•	 Dickhaut J., Rustichini A., Xin B., Lungu, O. A mechanism
for human choice. Program No.216.6. 2006 Neuroscience
Meeting PlannerAtlanta, GA: Society for Neuroscience,
2006.
•	 Mavanji V., Lungu, O., Ashe J. Goal and action selection
in a sequential decision making task in monkeys. Program
No. 571.1/LL32. 2006 Neuroscience Meeting PlannerAtlanta,
GA: Society for Neuroscience, 2006.
•	 Liu T., Seidler R.D., Lungu, O., Waechter T., Willingham
D.T., Ashe, J. A detection and recognition system for serial
order. Program No. 192.3. 2005 Neuroscience Meeting
Planner. Washington, DC: Society for Neuroscience, 2005.
•	 Rustichini A., Fadiga L., Lungu, O. Eye to eye communication.
Program No. 469.7. 2005 Neuroscience Meeting
Planner. Washington, DC: Society for Neuroscience, 2005.
•	 Lungu, O. Rustichini A., Ashe J. Neural correlates of learning
motor sequences versus local transitional probabilities.
Program No. 641.8. 2005 Neuroscience Meeting Planner.
Washington, DC: Society for Neuroscience, 2005.
•	 Mavanji V., Lungu, O., Ashe J. Action selection with equal
utilities in a task of sequential decision making. Program
No. 877.21. 2005 Neuroscience Meeting Planner. Washington,
DC: Society for Neuroscience, 2005.
•	 Bares M., Lungu O., Wachter T., Liu T., Gomez C., Ashe
J. Cerebellum contributes to motor timing and prediction.
Program No. 986.17. 2005 Neuroscience Meeting Planner.
Washington, DC: Society for Neuroscience, 2005.
•	 Rustichini A., Vostroknutov A., Gneezy U., Lungu, O. The
thought process determines the strategy. Program No.
372.10. 2004 Neuroscience Meeting Planner. San Diego,
CA: Society for Neuroscience, 2004.
•	 Lungu, O., Liu T., Waechter T., Willingham D.T., Ashe, J.
The neural correlates of the probability detection mechanisms.
Program No. 432.14. 2004 Neuroscience Meeting
Planner. San Diego, CA: Society for Neuroscience, 2004.
•	 Liu T., Seidler R.D., Keisler A.S., Lungu, O., Waechter T.,
Willingham D.T., Ashe, J. Functional correlates of successful
learning and retrieval in a perceptual serial reaction
time (SRT) task. Program No. 433.16. 2004 Neuroscience
Meeting Planner. San Diego, CA: Society for Neuroscience,
2004.
•	 Bares M., Lungu O., Gomez C., Wachter T., Liu T., Ashe
J. Interception of moving targets: The effect of movement
type, speed, and angle on performance in healthy subjects
and patients with spinocerebellar ataxia. A behavioral and
fMRI study. Program No. 536.14. 2004 Neuroscience Meeting
Planner. San Diego, CA: Society for Neuroscience,
2004.
•	 Waechter T., Lungu, O., Liu T., Bares M., Willingham D.T.,
Ashe, J. Neural correlates of the influence of reward and
punishment on procedural learning of motor sequences:
An fMRI study. Program No. 774.9. 2004 Neuroscience
Meeting Planner. San Diego, CA: Society for Neuroscience,
2004.
1918
prošli vědeckou radou prošli vědeckou radou
Naše redakce se spojila
s  MUDr. Evou Brichtovou,
Ph.D., abychom se přímo
od ní dozvěděli něco více
o její habilitační práci.
Publikace „Onemocnění dětského
neurokrania“ shrnuje
všechny aspekty problematiky
lebečních kostí u dětí nejenom z pohledu dětského
neurochirurga a traumatologa, ale také z pohledu
radiologického, neurologického, genetického
a onkologického. Publikace je členěna do 13 kapitol
a doplněna 114 obrázky. Úvodní kapitola popisuje
historické reminiscence, další kapitoly jsou věnovány
anatomickým a vývojovým aspektům, antropometrickému
měření dětské lebky a jednotlivým
zobrazovacím technikám. Léze neurokrania jsou
členěny na vrozené vývojové vady, traumata, kostní
tumory, nenádorové a zánětlivé procesy. Poslední
kapitoly se zabývají operačními přístupy do nitrolebí
a specifiky kranioplastik v dětském věku. Na
souboru pacientů operovaných pro diagnózu kraniosynostózy
je v monografii dokumentován léčebný
a kosmetický efekt remodelační chirurgické techniky
a nového komplexního diagnosticko-terapeutického
algoritmu péče o pacienty s kraniosynstózami
na pracovišti KDCHOT MU a FN Brno. Tato metodika
zahrnuje genetické vyšetření, individuální hematologickou
přípravu a umožnuje operaci pacientů
v nejmladším věku. Problém náhrady defektů
kalvy u rostoucí dětské lebky je celosvětově nedořešenou
otázkou, které není věnována dostatečná pozornost.
V této oblasti monografie přináší souhrnné
zpracování problematiky a dokumentuje vytváření
počítačových 3D modelů defektů kalvy u dětských
pacientů ve spolupráci s Fakultou informačních
technologií VUT Brno a vývoj individuálních
náhrad defektů lbi. Svým pojetím a rozsahem monografie
představuje v českém písemnictví prvotní
a ojedinělou práci.
Zasedání VR pokračovalo
habilitačním řízením v oboru
psychiatrie MUDr. Tomáše
Kašpárka, Ph.D., odborného
asistenta Psychiatrické
kliniky LF MU.
Odbornou charakteristiku
přednesla předsedkyně habilitační
komise prof. MUDr.
Eva Češková, CSc.
MUDr. Kašpárek se orientuje na zobrazovací metody
mozku v celé šíři, detailněji se zabývá strukturálním
zobrazováním u závažných psychických
poruch. Absolvoval několik odborných zahraniční
kurzů (European College of Neuropsychopharmacology
Oxford, UK, 2009, Vienna School of Clinical
Research, 2001) a odborných zahraničních stáží
na pracovištích zaměřených na problematiku zobrazovacích
metod mozku (Utrecht, Mayo klinika,
Chicago School for Professional Psychology a Harvard
University, Boston). Spolupracuje s Akademií
věd, společně s jejich pracovníky se podílel na vyvinutí
nové metody strukturálního zobrazování („deformation
based morphometry“ - deformační mor-
fometrie).
V minulosti byl MUDr. Kašpárek členem řešitelského
týmu dvou grantových projektů IGA MZ, zaměřených
hlavně na nové přístupy v diagnostice a léčbě
schizofrenie. V současné době je spoluřešitelem
jednoho grantu (NR 9890-4) a hlavním řešitelem tří
grantů:
IGA NR 9893-4 – Predikce průběhu iniciálních fází
schizofrenie pomocí morfologie mozku
IGA NR 9855-4 – Anatomická a funkční konektivita
motorických oblastí CNS u schizofrenie
IGA NR 9676-4 – Vliv farmakogenetických a farmakokinetických
faktorů na účinnost a bezpečnost
terapie prvních epizod schizofrenie. Dále je velmi
aktivním členem řešitelského týmu výzkumného záměru
„Vnitřní organizace a neurobiologické mechanismy
funkčních systémů CNS.
MUDr. Kašpárek je členem revizní komise Společnosti
pro biologickou psychiatrii a členem oborové
komise pro Neurologii a Psychiatrii IGA MZ ČR. Je
také členem redakční rady časopisu Psychiatrie pro
praxi a Activitas Nervosa Superior.
Jeho publikované práce v impaktovaných časopisech
a vyžádané přednášky na odborných akcích,
pořádané jinými pracovišti, se týkají hlavně zobrazovacích
technik a psychofarmakologie. Dle Web of
Science má celkem 47 publikací, 34 citací, h-index
4. Bohatá je rovněž jeho přednášková činnost na významných
domácích i mezinárodních kongresech.
Pedagogickou činnost jako odborný asistent LF MU
započal v r. 2003. Patří k velmi oblíbeným a kvalitním
pedagogům, je školitelem dvou studentů DSP,
zapojil se aktivně do budování elektronického systému
výuky. Doposud publikoval touto formou 2
skripta.
Přednášku pro odbornou veřejnost hodnocenou
kladně habilitační komisí proslovil 30. 4. 2010 na
téma „Význam zobrazovacích metod pro psychiatrii“.
Před vědeckou radou obhájil habilitační práci
Imagigng brain morphology in schizophrenia plným
ziskem kladných hlasů všech přítomných členů
VR LF – 33 (0 záporných, 0 neplatných).
Požádali jsme MUDr. Tomáše Kašpárka, Ph.D.,
aby byl tak laskav a představil našim čtenářům
alespoň ve stručnosti svoji habilitační práci
Moje práce se týká zobrazování mozku u schizofrenie,
konkrétně s aplikací metod tzv. výpočetní neuroanatomie
na strukturální MR obrazy. Jde o využití
statistických metod, pomocí kterých se hodnotí
kvantitativní rysy MR obrazů, díky čemuž je možné
vidět rysy morfologie mozku a různé vztahy, pouhému
oku nepatrné.
Má práce je založena na projektu longitudinálního
sledování pacientů s první epizodou schizofrenie,
která probíhá na Psychiatrické klinice. Hodnotíme
klinické charakteristiky pacientů a nejrůznější biologické
parametry a hledáme mezi nimi vztahy, snažíme
se pomocí biologických markerů predikovat
průběh nemoci, který je značně variabilní a z klinického
materiálu těžko odhadnutelný.
V habilitační práci předkládám soubor prací, které
se věnují třem problémovým okruhům: 1) jaký je
vzorec změn morfologie mozku u pacientů s první
epizodou schizofrenie a jak se na charakteru nálezů
podílí použité metody analýzy, 2) jaký je funkční význam
změn morfologie mozku a 3) jaký je jejich klinický
význam.
Schizofrenie je chronické duševní onemocnění
s velmi variabilním klinickým obrazem. U pacientů
můžeme pozorovat pozitivní příznaky, jako halucinace,
bludy, můžeme vidět projevy dezorganizace
myšlení, emocí i chování, dále negativní příznaky
jako apatie, abulie, anhedonie, alogie a dále afektivní
a různé kognitivní příznaky. Taktéž průběh je poměrně
variabilní - může probíhat epizodicky, s reziduálními
příznaky či chronicky progredientně. I odV
našem bulletinu bychom rádi pravidelně informovali v rubrice Prošli vědeckou radou
o habilitačních řízeních. Dne 21. 10. 2010 zasedala Vědecká rada LF MU.
Na tomto zasedaní proděkan prof. MUDr. Petr. Gál, Ph.D uvedl habilitační řízení v oboru
chirurgie MUDr. Evy Brichtové, Ph.D., lékařky a odborné asistentky Kliniky dětské
chirurgie, traumatologie a ortopedie LF MU. Odbornou charakteristiku přednesl
předseda jmenovací komise prof. MUDr. Martin Smrčka, Ph.D.
MUDr. Brichtová, Ph.D. se ve své vědecko-výzkumné činnosti převážně věnuje problematice dětské neurotraumatologie
a vrozených deformit lbi. Jako první v České republice zahájila výzkum vlivu apolipoproteinu
E na klinický průběh a následky kraniocerebrálních poranění u dětí. Výsledky výzkumu měly mezinárodní
ohlas a staly se základem pro probíhající výzkum v rámci grantových projetů IGA MZ ČR(hlavní řešitelka
a spoluřešitelka). Při spolupráci s Akademií věd ČR publikovala práce o počítačovém modelování kraniocerebrálních
poranění a počítačovém modelování náhrad defektů kalvy. V roce 2008 vydala svou první monografii
„Kraniocerebrální poranění v dětském věku“. Jako mezinárodně uznávaná v této oblasti byla v roce
2009 vyzvána European Society for Pediatric Neurosurgery (ESPN) ke spolupráci na mezinárodní neurochirurgické
učebnici „European Textbook of Pediatric Neurosurgery“,navázala dále spolupráci s „International
Craniofacial Institue“ v Dallasu a „Policlinico Universitario Agostino Gemelli“ Katolické univerzity v Římě.
Do klinické praxe na pracovišti Kliniky dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie FN a MU v Brně zavedla
remodelační techniku operace kraniosynostóz, která zde doposud nebyla prováděna a nový postup předoperační
přípravy a genetické diagnostiky. Cílený zájem o postižení neurokrania u dětských pacientů a výsledky
výzkumu daly v roce 2009 vzniknout první souhrnné monografii na toto téma v českém písemnictví „Onemocnění
dětského neurokrania“, které je MUDr. Brichtová iniciátorkou a hlavní autorkou.
Před vědeckou radou obhájila habilitační práci Onemocnění dětského neurokrania plným ziskem kladných
hlasů přítomných členů VR – 32 (0 záporných, 0 neplatných).
20
prošli vědeckou radou
pověď na léčbu je individuálně rozdílná. Znamená
to tedy, že jde nelspíše o poměrně heterogenní skupinu
nemocí. Zobrazovací metody by mohly přispět
k identifikaci homogennějších podskupin či vést
přímo k individualizaci diagnostických a terapeutických
postupů.
Co se týče morfologických změn, nacházíme u schizofrenie
zůžení kortexu, které je dáno zůžením
II. a III. kortikální vrstvy, kde je zvýšená denzita pyramidových
neuronů a redukce dendritických trnů.
Morfologie tedy odráží narušení kortiko-kortikální
integrace a je možné ji sledovat v obrazech magnetické
rezonance různými přístupy, nejčastěji pomocí
tzv. voxel-based morfometrie (VBM). Ta hodnotí
obsah šedé hmoty v jednotlivých místech v mozku.
My jsme provedli a publikovali první VBM studii
v roce 2007. Nalezli jsme redukci objemu šedé hmoty
prefrontálně, ne však temporálně, což bylo překvapivé,
protože mediotemporální změny a změny
temporálního neokortexu byly opakovaně replikovány
v tzv. volumetrických studiích.
Úvahy o tom, co je příčinou takovéhoto vzorce
změn u naší skupiny nemocných byly motivací dalších
studií, které jsme provedli. Nejprve jsme se zaměřili
na statistický aparát, který VBM používá
a demonstrovali jsme, že má nízkou stastickou sílu
odhalit změny u pacientů s první epizodou schizofrenie,
což do jisté míry řeší použití vícerozměrných
statistických metod založených na analýze nezávislých
komponent. Dále jsme prokázali, že parametry
morfologie, které hodnotí tradiční VBM, vedou
k prostorovým nepřesnostem detekovaných změn
a s Ing. Schwarzem z IBA MU jsme vyvinuli vlastní
implementaci tzv. deformation-based morfometrie,
založené na originálním algoritmu Ing. Schwarze.
Tato metoda – na rozdíl od tradiční VBM – vede
k velmi přesné detekci změn při vyšší statistické síle.
Co se týče funkčního významu změn, prokázali
jsme, že variabilita morfologie kortikálních i subkortikálních
struktur souvisí s variabilitou jejich
funkce. To znamená, že existuje neurobiologická heterogenita
nemoci a další otázkou bylo, zda takováto
heterogenita má i klinické důsledky. To jsme prokázali
ve studii, která nalezla bazální rozdíly morfologie
prefrontálního kortexu v době první epizody
v závislosti na charakteru jednoletého průběhu nemoci.
Ještě zajímavější na této studii bylo, že mezi
pacienty s odlišným průběhem nebyly žádné změny
v klinické manifestaci nemoci, tj. na základě kliniky
není možné odlišit pacienty, kterým hrozí nepříznivý
průběh. V tom je právě potenciální přínos zobrazovacích
metod. V následné studii (ve spolupráci
s Carlosem Thomazem z Brazílie a jeho kolegy z Japonska)
jsme byli schopní statisticky signifikantně
diskriminovat pacienty s první epizodou schizofrenie
a zdravé dobrovolníky jen na základě toho, jak
vypadaly jejich obrazy mozku. Signifikantně lépe
byli diskriminováni pacienti s nepříznivým jednoletým
průběhem nemoci.
Odtud vyplývá možnost, že se nám podaří najít algoritmy
analýzy obrazů mozku, které nám na úrovni
individuálního pacienta, kterého potkáváme
v klinické praxi, umožní predikci průběhu nemoci.
To by mělo značné důsledky pro terapeutické algoritmy
– pokud bychom dokázali určit rizikové skupiny
pacientů, mohli bychom hledat strategie, které
jsou u těchto populací specificky účinné. Toto zatím
klinická psychiatrie neumí.
Mé poděkování patří kolegům z výzkumného týmu,
který se na těchto studiích podílel – z Psychiatrické
kliniky jde o prof. Češkovou, doc. Přikryla, dr. Přikrylovou,
z IBA MU o Ing. Schwarze, dr. Jarkovského
a Mgr. Janoušovou, z Kliniky zobrazovacích metod
o doc. Krupu, dr. Vaníčka, nově o dr. Bednaříka,
z Kliniky zobrazovacích metod o prim. Prokeše,
doc. Mechla a dr. Keřkovského, z 1. neurologické
klinky o Ing. Mikla a Ing. Marečka.
21
naše fakulta informuje
DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ
sobota 15. ledna 2011
středa 19. ledna 2011
Dne otevřených dveří se účastní všichni koordinátoři studijních oborů, které v roce
2011 budeme na LF MU otvírat, paní proděkanka pro výuku v preklinických oborech
prof. RNDr. Eva Táborská, CSc., dále vedoucí studijního oddělení LF MU paní Jarmila
Kinclová a vybraní studenti 1. a 2. ročníků LF.
Program DOD je následující:
•	 před zahájením prezentace obdrží účastníci DOD brožurky s informacemi o přijímacím
řízení 2011,
•	 cca hodinu bude v aule (pavilon A22) probíhat prezentace (informace o fakultě,
informace o oborech, které otvíráme, informace o přijímacím řízení – termíny, testy,
vyhodnocení, žádost o přezkum atd.),
•	 pak následuje diskuse,
•	 po zodpovězení všech otázek je uchazečům o studium umožněno navštívit teoretické
ústavy Lékařské fakulty v kampusu (skupiny účastníků dnu otevřených dveří
odvedou studenti naší fakulty na ústavy, kde jsou připraveni učitelé, kteří přítomné
provedou ústavy).
Foto: J. Winkler
22
z pracoviště z pracoviště
Tímto slavnostním aktem vyvrcholilo úsilí prof. Dr.
Františka Berky o důstojné sídlo Ústavu pro soudní
lékařství v Brně, ústavu, jehož byl sám zakladatelem.
František Berka se narodil roku 1876 ve
Strážnici, promoval na lékařské fakultě ve Vídni v
roce 1900, po promoci pracoval na prosekturách v
Brně a Olomouci. Po založení Masarykovy univerzity
v roce 1919 byl vybrán jako nejpovolanější osoba
k vybudování oboru soudního lékařství v Brně. Do
Brna na Masarykovu univerzitu přichází dr. Berka
na podzim roku 1920 a v říjnu tohoto roku je jmenován
profesorem soudního lékařství. Mezi jeho prvořadé
úkoly patřilo zajištění vhodných prostor pro
nový ústav, započetí výuky studentů i běžné každodenní
soudně lékařské praxe. Ze všeho nejdříve
však podnikl velkou studijní cestu po Evropě (Rakousko,
Švýcarsko, Francie, Belgie, Německo), kterou
si sám financoval a při níž vždy po určitý čas pobýval
na významných soudně lékařských pracovištích.
Tam sledoval jak architekturu budov samotných,
tak i vnitřní vybavení a způsoby každodenní
práce i výuky studentů. Informací z této cesty pak
maximálně využil při plánování nové budovy soudního
lékařství společně s několika architekty, zejména
pak s arch. Milošem Lamlem. Po velkých potížích
zejména byrokratického charakteru započala
stavba budovy v roce 1926, hrubá stavba byla hotova
po roce, její kompletní vnitřní vybavení však trvalo
ještě další dlouhé 3 roky. Po celou dobu od roku
1919 až do roku 1930 tak ústav sídlil v provizoriu
v několika teoretických ústavech lékařské fakulty v
bývalých zeměbranských kasárnách na ulici Údolní.
Hotová nová budova byla úspěšně zkolaudována v
květnu 1930 a slavnostně pak otevřena v říjnu. Díky
enormnímu nasazení prof. Dr. F. Berky, mimo jiné
děkana lékařské fakulty v letech 1922/23 a rektora
Masarykovy univerzity v letech 1936/37, pro tuto
věc se dá zcela bez nadsázky konstatovat, že v Brně
vznikla taková budova soudního lékařství, jaká neměla
v tehdejší střední a snad i v celé Evropě obdoby.
O její kvalitě svědčí i fakt, že svému ryze specifickému
účelu slouží i v dnešní době, kdy např. počet
pitev provedených za rok je více než osminásobný
oproti 30. létům minulého století.
80. výročí otevření jsme si připomněli mimořádným
soudně lékařským dnem 27.10.2010, a to přímo ve
velké posluchárně Ústavu soudního lékařství i v dalších
prostorách našeho ústavu za přítomnosti vzácných
hostí z lékařské fakulty, obou brněnských fakultních
nemocnic, Policie ČR, státního zastupitelství
i odjinud. Přítomné účastníky přivítal prof.
MUDr. Miroslav Hirt, CSc., současný, v pořadí šestý,
přednosta ústavu. Poté jsme se za pomoci moderní
techniky telemostem spojili s posledním žijícím
80. výročí otevření budovy Ústavu
soudního lékařství v Brně
Před 80 lety v sobotu dne 11. října roku 1930 v 11 hod. byla za účasti zástupců všech
brněnských vysokých škol, zemského úřadu, zástupců města Brna, policejního ředitelství,
zemského vojenského velitelství, četnictva, soudů a mnoha posluchačů medicíny
a práv Masarykovy univerzity slavnostně otevřena budova Ústavu pro soudní
lékařství na křižovatce tehdejších ulic Liliová a Lipová (dnes Tvrdého). Vrcholem této
události byla přednáška zakladatele oboru soudní lékařství v Brně a prvního přednosty
tohoto ústavu Un. Prof. Dr. Františka Berky. Krátkým článkem velmi trefně vystihující
situaci tohoto specifického oboru, ostatně velmi podobnou situaci dnešní,
se o tomto slavnostním otevření zmínily následující
den i tehdejší Lidové noviny.
23
z pracoviště
účastníkem otevření tohoto ústavu se čtyřiadevadesátiletým
doc. MUDr. Vladimírem Berkou, CSc., synem
zakladatele prof. Berky, který se ze zdravotních
důvodů nemohl této akce zúčastnit přímo na místě.
Jeho slova, jimiž vzpomenul počátky ústavu, byla
odměněna bouřlivým potleskem. Po něm se ujal slova
děkan lékařské fakulty MU prof. MUDr. Jiří Mayer,
CSc., který zdůraznil mimo jiné i prospěšnost
připomínání si historie pracovišť lékařské fakulty.
Následovaly krátké příspěvky současného ředitele
FN u sv. Anny v Brně Ing. Petra Košky, MBA a ředitele
FN Brno MUDr. Romana Krause, MBA o současné
situaci Ústavu soudního lékařství z pohledu
vedení obou fakultních nemocnic. V dalších přednáškách
MUDr. Jan Krajsa, Ph.D. seznámil přítomné
ve stručnosti s historií ústavu od jeho založení až
do nedávné minulosti, prim. MUDr. Michal Zelený,
Ph.D. nastínil možnou budoucnost ústavu, zejména
co se týká jeho možné rekonstrukce, MUDr. Tomáš
Vojtíšek, Ph.D. informoval o veškeré výuce na
ústavu a Mgr. Andrea Brzobohatá, Ph.D. pak o činnosti
toxikologického oddělení. Po těchto projevech
následovala prohlídka jednotlivých prostor ústavu
včetně unikátního soudně lékařského muzea.
MUDr. Jan Krajsa, Ph.D.
24
naše fakulta informuje
Doc. RNDr. Šárka Pospíšilová, Ph.D.
společně s kolektivem Interní hematoonkologické kliniky získala Cenu
předsednictva České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně
za publikované práce v oblasti molekulární onkologie.
Cena byla předána dne 3. 11. v Senátu poslanecké sněmovny Parlamentu
ČR a předání se zúčastnil místopředseda senátu PČR Milan Štěch,
předseda ČLS JEP prof. MUDr. Jaroslav Blahoš, DrSc., místopředseda
ČLS JEP prof. MUDr. Vladimír Palička, CSc., Dr. h.c., a další významní
zástupci společnosti.
1. provozní schůze
Dne 10. 11. 2010 svolal děkan lékařské fakulty prof. MUDr. Jiří Mayer, CSc., první provozní schůzi, poradu se
zaměstnanci děkanátu. Provozní schůze se konala v místnosti č. 432 za účasti valné většiny pracovníků děka-
nátu.
Pan děkan uvítal přítomné a ve svém krátkém projevu vysvětlil důležitost a smysl provozních porad. Projevil
přání setkávat se i nadále se zaměstnanci děkanátu a být informován o provozních záležitostech přímo, a to
nejlépe v diskuzi se zaměstnanci tohoto útvaru. Přítomni byli vyzváni, aby se aktivně zúčastňovali provozních
porad a využili tato setkání aby k tomu, se postupně dařilo zdokonalovat pracovní prostředí a pracovní podmínky
v nové budově kampusu ke spokojenosti všech.
Již první provozní schůze tak přinesla řadu podnětů a upozornila na mnohé menší či větší problémy, se kterými
se zaměstnanci děkanátu potýkají. Pan děkan přislíbil svoji angažovanost a pomoc s jejich postupným ře-
šením.
naše fakulta informuje
25
26
z pracoviště
Jaké důsledky bude mít tato novela zákona a jak se
promítne do každodenní práce, se ptám osoby nejpovolanější,
paní Štěpánky Horníčkové, vedoucí personálního
oddělení Lékařské fakulty MU.
V zákonu o vysokých školách je od 1. ledna 2010
změněno ustanovení § 70 odst. 4., kde došlo k nové
právní úpravě doby trvání pracovního poměru akademického
pracovníka. Dosud bylo možno sjednat
pracovní poměr akademického pracovníka na dobu
určitou maximálně v délce 5 let, a to i opakovaně.
Po nabytí účinnosti novely zákona je opakované
sjednávání pracovních poměrů velmi omezené.
S akademickými pracovníky, za které se považují zaměstnanci
ve funkcích lektor, asistent, odborný asistent,
výzkumný asistent a výzkumný pracovník prvního
a druhého stupně, lze tedy sjednat od 1. 1. 2010
pracovní poměr jen na dobu určitou?
S těmito akademickými pracovníky lze s účinností
od 1.1.2010 sjednat pracovní poměr pouze na
dobu určitou, a to v délce od 2 do 5 let a opakovaně
u téhož zaměstnavatele nejvýše 2x za sebou. Přitom
není rozhodující, zda je celá doba 5 let využita.
Záměrně jsem ve výčtu akademických pracovníků vynechala
docenty a profesory. Na ty se vztahuje „standardní“
úprava pracovně právních vztahů dle Zákoníku
práce? Znamená to, že u těchto pracovníků je
vše „při starém“?
Výše uvedená úprava neplatí pro docenty a profesory,
na které se vztahuje standardní úprava pracovněprávních
vztahů dle Zákoníku práce. U nich tedy
platí, že pracovní poměr na dobu určitou může být
sjednán maximálně na dobu 2 let.
Výjimkou jsou akademičtí pracovníci ve všech funkcích
starší 65 let, s nimiž lze sjednat pracovní poměr
na dobu určitou i opakovaně bez omezení.
V čem jsou hlavní odlišnosti oproti minulým rokům?
Všichni vedoucí pracovníci dostávají pro svá pracoviště
rozpočet mzdových prostředků na kalendářní
rok. V minulých letech jsme s externími zaměstnanci
uzavírali krátkodobé pracovní poměry na školní
rok, což nyní nelze. Proto jsme museli s vedoucími
pracovišť opakovaně jednat o tom, s kterými
zaměstnanci uzavřeme pracovní poměr, který bude
v budoucích letech dlouhodobě ovlivňovat čerpání
mzdového rozpočtu a se kterými zaměstnanci uzavřeme
dohody o pracích konaných mimo pracovní
poměr, které lze sjednávat opakovaně a na kratší
období.
O jakém počtu akademických pracovníků hovoříme?
K 1. 10. 2010 jsme nově uzavřeli s externími učiteli
více než 150 pracovních poměrů a 200 dohod o pracích
konaných mimo pracovní poměr.
K dnešnímu dni máme na Lékařské fakultě MU celkem
640 akademických pracovníků.
Jak je to na jiných fakultách?
Tyto informace lze najít na www stránkách každé
fakulty. Z hlediska počtu zaměstnanců a složitosti
jsme jednoznačně největší. Tato složitost však nespočívá
pouze v počtu zaměstnanců, ale především
v tom, že většina akademických pracovníků je zapojena
i do více výzkumných projektů, z nichž s každým
se pracuje jako se samostatným pracovním po-
měrem.
Při počtu akademických pracovníků a čísel, která
jste v rozhovoru uvedla, mne napadá otázka, zda
máte vůbec čas poskytovat personální poradenství
zaměstnancům či vedoucím pracovníkům?
Nikdy jsem to nesledovala, ani jsem si nedělala žádnou
statistiku. Je pravdou, že dotazy jsou velmi četné
a mnohokrát za den jsme kontaktováni osobně,
telefonicky nebo e-mailem právě vedoucími či samotnými
zaměstnanci z důvodu poradenství. Zaměstnanci
mají možnost obrátit se na personální
oddělení s jakýmkoliv dotazem, snažíme se jim
maximálně vyjít vstříc.
27
V Zákonu o vysokých školách bylo od 1. ledna 2010 změněno ustanovení paragrafu
70 odst. 4.
Došlo k nové právní úpravě doby trvání pracovního poměru akademického
pracovníka.
Dosud bylo možné sjednat pracovní poměr akademického pracovníka na dobu
určitou, maximálně v délce 5 let , a to i opakovaně. Poté, co nabyla účinnosti
novela zákona, je opakované sjednávání pracovních poměrů velmi omezeno.
rozhovor s…
ÚSPĚCH, KTERÝ
DOSTAL JMÉNO
Dnes si povídám o úspěchu v léčbě
a v práci, ale i o úspěchu na poli
mezinárodní medicíny s velmi
úspěšným a příjemným mužem.
Je jím prof. MUDr. Jaroslav
Štěrba, Ph.D., přednosta
Kliniky dětské onkologie
FN Brno a proděkan
pro výuku v klinických
oborech
Lékařské fakulty
Masarykovy
uni-
verzity
Brno.
27
rozhovor s… rozhovor s…
28 29
Pane profesore, můžete nám nejdříve osvětlit samotný
pojem „metronomická léčba“?
Metronomická léčba je určitou novinkou v dětské
onkologii a v onkologii vůbec. Po desetiletí víme,
že nádor, chce-li narůst dostatečně veliký, musí si
k  sobě přitáhnout cévy. Snaha ovlivňovat nádorovou
angiogenezu je stará desítky let, nicméně nebyla
dosud příliš úspěšná.
Před 10 lety se ukázalo, díky experimentálním pracím
kolegů z Bostonu a Toronta, že nemusíme
vždycky pacienta léčit těmi nejvyššími dávkami chemoterapie,
které existují, a které pacient ještě přežije
bez život ohrožující toxicity, ale že někdy méně,
ale pravidelně bývá více. Objevil se tudíž koncept
metronomické léčby v onkologii.
Ten termín pochází z roku 2000 a naše pracoviště
je jedním z prvních, které to začalo používat. Naše
první impaktovaná publikace o metronomické léčbě
dětí je z roku 2002.
Jako prví s metronomickou léčbou začali Američani,
Kanaďani, my jsme klinické aplikace začali
v roce 2001, v roce 2002 jsme o tom napsali první
publikaci, která má spoustu citací, vč. citací v Nature,
což je považováno za takovou ukázku kredibility
a v roce 2008 jsme v Brně pořádali 1. Mezinárodní
konferenci na téma Metronomická chemoterapie
u dětí. Během této konference se podařilo kostituovat
neformální skupinu kliniků i specialistů z laboratoří
z Evropy, USA a Kanady a v letošním roce
v březnu byla 2. Konference v Marseille. Je připraveno
několik metronomických protokolů, které jsou
mezinárodní, transatlantické napříč Evropou, USA
a Kanadou a některé se již používají v každodenní
praxi.
Při vší skromnosti, pane profesore, bylo to právě Vaše
pracoviště, které si vydobylo respekt a uznání.
Ano. Je to tak. Naše pracoviště je považováno
za jedno z pionýrů v oboru, referenční centrum, které
je samo velmi aktivní a na které se ostatní obracejí.
Postupy, které jsme vymysleli tady v Brně se dnes
používají ve Spojených státech a v řadě západoevropských
zemí.
O jakém počtu dětských pacientů se pane profesore
bavíme?
To je správná otázka. My jsme na základě velmi povzbudivých
reakcí na další naši klinickou publikaci
z r. 2006 zavedli léčebné doporučení s registrací
dat, protože to je nejlevnější a nejjednodušší způsob
jak dnes data v dětské onkologii získat a dále je
smysluplně využít. Dnes máme ve společné databázi
přes 80 pacientů z 5ti evropských zemí. Existuje
však řada pacientů dalších pacientů, o kterých
víme, že jsou našimi schématy léčeni, ale z různých
důvodů nám nereferují jejich data. Např. dostáváme
konzultace z pracovišť jako je M.D. Anderson Cancer
Centra, New Yorku, Indie, Jižní Ameriky a řady
západoevropských zemí. Nicméně nehlásí nám tato
data, neregistrují pacienty. Z toho důvodu, nevím,
kolik pacientů na světě je takto léčeno. Odhaduji
cca 300 pacientů.
Já položím zdánlivě zbytečnou otázku, přesto chci,
aby zde zazněla. My se bavíme o dětských pacientech,
z nichž těm nejmladším je kolem roku. Na Vašem
pracovišti trvá jejich léčba do 18ti let?
Ano, nejmladší jsou i novorozenci, kterým se zhoubné
nádory také nevyhýbají. Obecně se dětští onkologivé
starají o pacienty do 19ti let věku, ale když má
například někdo smůlu a onemocní dětským typem
nádoru ve 22, 23 letech, tak se o něj staráme také.
Pane profesore, řekněte nám, co se dál děje s pacienty,
kteří jsou u Vás léčeni a dosáhnou dospělého
věku, když je jim např. 25 a více let…
Buď žijí normálním životem a jsou vyléčeni a tu
a tam se k nám přijdou podívat a my je pak předáváme
„dospělým onkologům“, protože tito lidé si
s sebou odnášejí určité riziko pozdních nežádoucích
účinků. To riziko spočívá v tom, že pacient, který
onemocní zhoubným nádorem v dětství má nepochybně
nějakou vlohu k tomu, aby onemocněl.
Proč On? Proč ne sousedi? Proč ne spolužáci ve třídě?
Je zde velmi pravděpodobně nějaká jiná vnitřní
příčina. Těžko budeme obviňovat kojence s neuroblastomem,
který onemocní ve třech měsících, že
si za svůj neuroblastom může nezřízeným pitím mateřského
mléka v prvním čtvrtroce života. Ta příčina
bude jinde.
Čili, naši bývalí pacienti jsou i v dospělosti v riziku,
že když měli jeden nádor, že mohou dostat i jiný nádor
a je zapotřebí, aby se o ně i nadále starali specialisté.
Léčba, kterou absolvovali v dětství pravděpodobnost
onemocnění 2. zhoubným nádorem
také různým způsobem zvyšuje. Protože jejich léčba
byla náročná, komplikovaná, stála spoustu peněz,
byla by velká škoda, kdybychom o ty mladé lidi,
které jsme vyléčili, přišli a veškerá péče, která jim
byla věnována v dětském věku by byla vniveč. Dnes
v Evropě a severní Americe je každý tisící mladý dospělý
absolventem pediatricko-onkologické léčby.
A to je velké číslo.
Dosáhli jste díky výborným výsledkům léčby úspěchu
na mezinárodním medicínském poli. Objevili se
články v odborném tisku, ale kupříkladu i ve Financial
Times. Máte řadu impaktovaných publikací,
článků. Váš úspěch zasáhl i půdu Evropského parla-
mentu…..
Problematika akademického klinického výzkumu
byla dikutována před výborem pro vědu a výzkum
Evropského parlamentu v Bruselu. Situace v Brně,
kde jsme v onkologii do značné míry schopni velmi
dobře kooperovat napříč věkovým spektrem i různými
diagnosami byla na příkladu také metronomické
léčby diskutována jako příklad úspěšné a  efektivní
práce. Věřím, že i přes ekonomické restrikce
bude i v budoucnu náš akademický klinický výzkum
jedním z důležitých pilířů mostu, po kterém budou
moci nádorem nemocné děti bezpečně přejít.
Velmi pěkně děkuji. Marika Korcová
Připravujeme
Rozhovory s novými přednosty klinik a ústavů.
Fotoreportáž z konference lékářských fakult ČR a SR
Mefanet 2010
Nové příspěvky, které budete chtít publikovat v dalším čísle
bulletinu, zasílejte, prosím, na adresu redakce. Rádi zodpovíme
vaše dotazy.
Ediční oddělení
Lékařská Fakulta
Masarykova univerzita
Kamenice 5
625 00 Brno
telefon: +420 549 493 998
tiskove.odd@med.muni.cz
grafické zpracování:
Radim Šustr, DiS.
Institut biostatistiky a analýz MU
ročník 1, číslo 3
prosinec 2010
naše
fakulta
Vážení čtenáři, přejeme
Vám příjemné prožití
vánočních svátků.
Vaše redakce
informační bulletin
Lékařské fakulty
Masarykovy univerzity
prosinec 2010
vydává Lékařská fakulta Masarykovy univerzity
naše
fakulta