Základy
krizové intervence
pro pomoc
zasaženým válkou
Válka, pronásledování a extrémním útrapy mají
vliv na psychický stav člověka. Osoba, která prožila
traumatické zážitky, potřebuje citlivé zacházení,
proto by všichni, kdo se zapojí do pomoci
uprchlicím a uprchlíkům, měli mít základní povědomí
o tom, jak dávat první psychickou pomoc
a podporu.
Lidé na útěku mohou zažívat pocit bezmoci
a zoufalství. Nejčastějším problémem v oblasti
duševního zdraví uprchlíků je posttraumatická
stresováporuchaa s níspojenépříznakyjakodeprese,
úzkost, nepozornost, potíže se spánkem,
nočnímůry,panickéataky,flashbackya pocitviny
z přežití.
Projevy posttraumatické
stresové poruchy (PTSD)
V různých vývojových fázích
se mohou velmi lišit
Děti 0 – 5 let
Malé děti mají potíže s vysvětlením
svého traumatu, ale projevují
ho tím, že se drží matky, třesou
se a zdánlivě bezdůvodně pláčou.
Své trauma mohou projevovat
také hrou a  chováním
nevhodným pro jejich věk, jako
je cucání palce, kousání nehtů,
pomočování, vyděšená mimika,
strach ze tmy nebo ze spaní o samotě
a malá sociální interakce.
Rodiče nemusí případné trauma
rozpoznat, protože se mylně domnívají,
že "dítě se nedívalo, když
setostalo"nebo"bylopřílišmalé,
aby chápalo, co se děje". Děti
však od narození vnímají vše, co
se kolem nich děje. Ty nejmenší
především skrze své rodiče, jejich
emoce, miminka například
skrze mimiku a svalové napětí.
U této věkové skupiny záleží na
rozpoložení nejbližšího člověka
dítěte, protože skrze něj vnímají
svět. U něho hledají bezpečí.
Děti 6 – 11 let
Děti v tomto věku mohou být úzkostné,
depresivní, vzteklé, neschopné
soustředit se nebo se
stýkat s vrstevníky a mohou odmítat
chodit do školy. Jiné mohou
mít problémy se spánkem, noční
můry,strachzetmya fyzicképotíže,
jako je zvracení, bolesti hlavy
nebo žaludku. Pro tuto věkovou
skupinu je typická somatizace,
tj. různé tělesné projevy nemocí
a bolestí. Tyto děti neumí dění
plně pochopit a racionalizovat,
a proto se jejich psychické problémy
somatizují.
Teenageři
Mohou se cítit, jako by zamrzli
v minulosti, bez vyhlídky na budoucnost.
Jejich trauma se projevuje
školními obtížemi, poruchami
příjmu potravy, zneužíváním
alkoholu, promiskuitou a nechráněným
sexem, myšlenkami na
sebevraždu nebo celkovým odmítavým
postojem. Nejvíce ohroženi
jsou ti, kteří ztratili rodinné
a společenské vazby.
Dospělí
Traumatizovaní dospělí mají
tendenci trpět zvýšenou bdělostí,
vyplašeností, emoční otupělostí
a flashbacky čili opětovným
prožíváním traumatu. Mohou se
snadno vylekat, reagovat podrážděně,
naštvaně, konfliktně či na-
opaksnahousestáhnout,mohou
trpět nočními můrami, emočním
odstupem od sebe i  druhých.
Mohou zneužívat drogy nebo
alkohol, mohou být depresivní,
nepřátelští a sebevražední.
Výzkumy prokázaly také genderové
rozdíly. Dívky a ženy mají
tendenci trauma internalizovat
a stávajíseúzkostnými,uzavřený-
mia depresivními.Chlapcia muži
mají tendenci trauma externalizovat
a jsou častěji nepozorní,
impulzivní a hyperaktivní nebo
jsou agresivní. Neplatí to však
absolutně, jednotlivci se mohou
projevovat odlišně.
Zpracováno
na PdF MU
v rámci
MUNI pomáhá
Ukrajině
≈  Zacházejte se všemi
lidmi s důstojností
a respektem
i pokud reagují z vašeho pohledu
nepřiměřeně, podrážděně, nezúčastněně
či způsobem, který se
vám nelíbí. Neočekávejte vděčnost,
nejste v  roli zachránců
a spasitelů,pouzev roliprůvodců.
≈  V první chvíli zajistěte
fyzický pocit bezpečí
teplo, klid, ujištění, že pro následující
hodiny jsou v bezpečí. Za-
měřtesenajídloa pití,pokudmají
problém s přijímáním potravy, tak
třeba i na velmi malé dávky, v kratším
časovém intervalu.
≈  Zaměřte jejich pozornost
na krátký časový horizont
pomozte jim naplánovat splnitelné
kroky pro následující minuty –
umýt se, najíst se, vybalit si, zatelefonovat
příbuzným, prospat se.
Horizont postupně můžete rozšiřovat
na hodiny a dny – spojit se
s rodinou, vyřídit registraci. Můžete
jim pomoci sepsat seznam,
co dělat dnes, co zítra.
≈  Důležité je pomalé tempo
a srozumitelnost
≈  Empaticky registrujte
jejich emoce
Empatie neznamená, že na sebe
necháme přejít emoci druhého.
Pokudječlověksmutnýnebozou-
falý,nijakmunepomůžemetím,že
mu ukážeme, že jsme také smutní
a zoufalí. Naopak, je třeba zůstat
pevně nohama na zemi, dbát na
vlastní stabilitu a vytvořit prostor
pro vyjádření jejich emocí, které
však neprohlubujeme, nerozdmýcháváme
ani nezpochybňujeme.
Neříkejme: Neplač, všechno
bude dobré. Ani: Je to strašné,
jsme z toho všichni zdrcení. Můžete
říct: Slyším tě/vás. Rozumím.
Jsem tu pro vás.
≈  Napomožte porozumění
jejich reakcí
Lidé s PTSD a v krizi často reagují
nepřiměřeně. Rychle se rozčílí,
propukají v nekontrolovaný pláč
a  podobně. Následně se pak
mohou za tyto reakce stydět či
omlouvat. Tyto reakce se mohou
i eskalovat, pokud jim je začnete
rozmlouvatnebovyčítat.Jedůleži-
téjeakceptovat.Bertelidii situace
takové, jaké jsou. Zkuste je vždy
v prvnířaděpozorovat,nežzačnete
reagovat. Ujistěte je, že tyto re-
akcejsouv danésituacinormální.
Můžete reagovat slovy: „Vidím, že
jsi hodně rozrušená. Je to v této
situaci úplně pochopitelné.“
≈  Nesnažte se o terapii
Ačkolividíte,žeosobamápsychic-
képotížečiposttraumatickoustresovou
poruchu, nesnažte se její
stav analyzovat a terapeutizovat.
Tomůžedělatjenodborníkv dlou-
hodobéterapii.Nevyzývejteje,aby
mluvilio tom,coprožili,abysevám
svěřovali. Nepoužívejte slova jako
„traumatický“ či „stres“, ani klinické
termíny jako „posttraumatická
stresová porucha“. Nevyptávejte
se na více, než na údaje, které po-
třebujetevědětpropomoc,kterou
poskytujete.
≈  Nabídněte telefonickou
nebo online krizovou
intervenci
https://www.opatruj.se/
Sluchátko tel.: +420 212 812 540
nabízícizincůmzasaženýmděním
na Ukrajině službu v ukrajinštině
ve čtvrtek od 9:00 do 11:00 a v an-
gličtiněvestředuod9:00do18:00
(může se měnit, aktuální stav zjistíte
na www.sluchatko.cz)
≈  Přemýšlejte o spouštěčích
(triggers)
Naléhavé projevy PTSD mohou
být spuštěny nějakým podnětem.
Přisvéčinnostipřemýšlejte,coby
jimimohlobýt.Napříkladpuštěné
zprávyv televizičirádiu,střelbave
filmuatd.Některéspouštěčejsou
očekávatelné, jiné budou specifické.
Třeba počasí, které aktuálně
vládlo v době, kdy k traumatic-
kýmzážitkůmdošlo.Mohoutobýt
pachy, zvuky, melodie, rysy ve tváři
někoho. Například pach kouře
může připomenout hořící domy
a člověka může retraumatizovat
táborák či grilování. Zvažte, jaké
aktivity budete s uprchlíky dělat
a zda by se nemohly stát spouštěčem.
Řekněte jim, co chystáte
a zjistěte, zda jim to vyhovuje.
Hlavně žádná překvapení. Buďte
připraveni,žereakcemůžebýtnegativní
i na jinak příjemné aktivity.
≈  Dbejte na své pocity
a svou duševní stabilitu
Člověku v krizi můžete pomáhat
pouze v  případě, že jste sami
v přiměřeně dobrém duševním
rozpoložení. Je samozřejmé, že
vásmohouněkterésituacerozplakat.
V takové situaci je dobré pojmenovat
i své emoce, ale snažte
se vyvarovat, že svou nepohodu
budete zpět vracet uprchlíkům.
Můžete říci „Váš příběh mě zasáhl,
ale zkusme se teď soustředit
na nejbližší kroky, které pro vás
můžeme udělat.“ Pokud se cítíte
zavaleni těžkými pocity, vezměte
si volno. Věnujte se nejdříve sobě
a až načerpáte síly, vraťte se k pomoci
druhým. Když jste vy sami
v klidu, přenášíte klid i na ostatní.
Tón hlasu, gesta, vnitřní naladění,
klidjsouprokomunikaciklíčovější,
nežsamotnýjazyk.Poraditsea najít
tu vhodnou míru můžete také
kontaktem na linku důvěry.
Například na Modré lince,
tel.: +420 608 902 410,
Skype: modralinka
≈  Podporujte jejich
soběstačnost
Pamatujte, že jste v roli průvodce,
nikoli spasitele a zachránce.
Daného člověka pouze doprovázíte
na jeho vlastní nelehké cestě.
Snažte se neřešit problémy za ně,
ale pouze pomoci s řešením pro-
blému.K psychickéstabilitělidem
pomáhá, pokud mohou rozhodovat
o svém osudu. Do ničeho je
netlačte.Ptejtesenapotřebya na
to,cok jejichuspokojeníjemožné
udělat.Comohouudělatoni,covy
a co někdo další.
≈  Fyzické, psychické
a spirituální potřeby
Pamatujte, že potřeby jsou komplexní,
jedno bez druhého nejde.
Myslete i  na spirituální potřeby
uprchlic a uprchlíků. Pokud
projeví zájem, pomozte jim najít
kostel či modlitebnu či způsob,
jakým můžou uspokojit své spirituální
potřeby. Jejich uspokojení
jde ruku v ruce s potřebami psy-
chickými.
Jak reagovat?
≈  Nesnažte se jim zalíbit
Člověk má snahu se s ostatními
spojit, dát jim najevo podporu
a sounáležitost. Chce navázat
spojení. Netlačte ale na pilu.
Nesnažte se předjímat, co by
jim udělalo radost, například
nepouštějte naschvál ukrajinskou
hudbu, nenadávejte na
Rusy. Tyto projevy můžou lidem
přitížit, rozdmýchat silné emoce.
Pozorujte, vyčkávejte, reagujte
na jejich podněty, ujišťujte se, co
oni potřebují a chtějí.
≈  Poskytněte informace
Nastudujte si informace o službách
ve vašem městě, o dostupné
podpoře a zákonných právech
a povinnostech.Zkustejepřeložit
pomocí google překladače nebo
deepl.com
Reakce na extrémní zážitky se liší.
Pokud prchající lidé nemají či neprojevují
psychické obtíže, neznamená to,
že jejich situace není obtížná,
nebo že nepotřebují naši solidaritu.
Pomáhejme citlivě a sebevědomě.