Odborná charakteristika vědecké činnosti a dosažených výsledků doc. PhDr. Tomáš Janík, Ph.D., M.Ed. Vyvíjí-li se tedy svět ke znalostní společnosti, pak je učitelská činnost v nejširším smyslu jádrem, z něhož vyrůstá společenský prospěch. Žádná profese nezná tak důvěrně procesy, při nichž u jedinců dochází k proměně informace na znalost. Velmi bude záležet na společenské reflexi a hře sociálních a politických sil, zda z uvedených myšlenek budou i u nás vyvozeny adekvátní závěry pro školství a vzdělávání. Jiří Kotásek Úvodem aneb o výzkumech vzdělávání a jejich využití ve vzdělávací politice Cílem následujících odstavců je představit výzkumou problematiku, jíž jsem se během své odborné dráhy za podpory řady kolegyň a kolegů zabýval, bilancovat stav jejího řešení v domácím i mezinárodním kontextu, a to zejména s přihlédnutím k vlastním výsledkům. Vzhledem k tomu, že jsem v uplynulých patnácti letech měl možnost nejen realizovat vlastní výzkumy, ale také s jejich výsledky vstupovat do diskusí ve vzdělávací politice na různých úrovních, budu v tomto textu postupovat tak, že nejprve představím zkoumaná témata v koncentraci do tří širších okruhů (vyučování a učení, kurikulum, učitelská profese) a následně načrtnu některé ze snah o vstupování s nimi do vzdělávací (a zejména kurikulární) politiky. Zvláštní pozornost v textu průběžně věnuji svým zahraničním aktivitám, které již od dob svého studia považuji za klíčové, a to nejen vzhledem k jejich přínosu pro můj vlastní odborný rozvoj a institucionální spolupráci, ale zejména proto, že mne konfrontace se zahraničními partnery nikdy nenechaly na pochybách, že se v mnoha ohledech nezbytně potřebujeme zlepšovat. 1. Výzkumné téma: vyučování a učení – výzkum výuky založený na videozáznamu (videostudie) Procesy vyučování a učení ve výuce různých vyučovacích předmětů na různých typech a stupních škol jsme spolu s kolegy z Centra pedagogického výzkumu, později Institutu výzkumu školního vzdělávání PdF MU (dále CPV/IVŠV) začali podrobovat empirickému výzkumu založenému na videozáznamech vyučovacích hodin – tzv. videostudie – již v roce 2004. První (pilotní) projekt byl realizován pod názvem CPV videostudie fyziky. Cílem týmu, jehož aktivity jsem koordinoval, bylo: představit a standardizovat metodologii videostudií, realizovat videostudie napříč vyučovacími předměty na základních a středních školách a pokusit se využít jejich výsledků v probíhající kurikulární reformě a ve vzdělávání učitelů. Od roku 2005 byla realizována videostudie zeměpisu, v roce 2007 byly zahájeny videostudie anglického jazyka a videostudie tělesné výchovy. Následovaly videostudie výuky německého jazyka a také výuky na prvním stupni základní školy. V letech 2006–2010 byly videostudie součástí řešení projektu MŠMT LC 06046 Centrum základního výzkumu školního vzdělávání, který byl řešen ve spolupráci CPV PdF MU a Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání PedF UK (řešitelem-koordinátorem na PedF UK byla prof. PhDr. Eliška Walterová, CSc., na PdF MU byl řešitelem doc. PhDr. Jiří Němec, Ph.D.). 2 Z těchto výzkumů jsou k dispozici četné publikační výstupy v podobě odborných knih, studií v časopisech i ve sbornících, a to v českém, německém i anglickém jazyce. Výsledky videostudií jsou představeny např. v těchto publikacích: Hübelová,  D.,  Janík,  T.,  &  Najvar,  P.  (2008).  Pohledy  na  výuku  zeměpisu  na  2.  stupni  základní  školy:  souhrn-­‐ né  výsledky  CPV  videostudie  zeměpisu.  Orbis  scholae,  2(1),  53–72.     Janík,  T.,  Janíková,  M.,  Najvar,  P.,  &  Najvarová,  V.  (2008).  Pohledy  na  výuku  fyziky  na  2.  stupni  základní  ško-­‐ ly:  souhrnné  výsledky  CPV  videostudie  fyziky.  Orbis  scholae,  2(1),  29–52.   Janíková,  M.,  Janík,  T.,  &  Valkounová,  E.  (2009).  Vyučovací  jednotky  tělesné  výchovy  z  hlediska  organizač-­‐ ních  forem  a  fází  výuky.  In  V.  Mužík  &  V.  Süss  (Eds.),  Tělesná  výchova  a  sport  mládeže  v  21.  století  (s.   101–115).  Brno:  Masarykova  univerzita.   Najvarová,  V.,  Najvar,  P.,  &  Janík,  T.  (2011).  Procesy  výuky  a  příležitosti  k  učení  na  1.  a  2.  stupni.  In  E.  Wal-­‐ terová,  et  al.,  Dva  světy  základní  školy?  Úskalí  přechodu  z  1.  na  2.  stupeň  (s.  137–161).  Praha:  Karoli-­‐ num.   Metodologické problémy videostudií jsou reflektovány např. v publikacích:   Miková,  M.,  &  Janík,  T.  (2007).  Pořizování  videozáznamu  jako  metoda  sběru  dat.  In  R.  Švaříček  &  K.  Šeďová,   et  al.,  Kvalitativní  výzkum  v  pedagogických  vědách:  pravidla  hry  (s.  192–201).  Praha:  Portál.     Najvar,  P.,  &  Janík,  T.  (2008).  Videostudie  ve  výzkumu  vyučování  a  učení.  Orbis  scholae,  2(1),  7–28.   Janíková,  M.,  &  Janík,  T.  (2009).  Videostudie  v  edukačním  výzkumu.  In  Š.  Švec,  et  al.,  Metodologie  věd  o  vý-­‐ chově:  kvantitativně-­‐scientistické  a  kvalitativně-­‐humanitní  přístupy  v  edukačním  výzkumu  (s.  101– 111).  Brno:  Paido.     Souhrnně je problematika prezentována v monografiích: Janík,  T.,  &  Miková,  M.  (2006).  Videostudie:  Výzkum  výuky  založený  na  analýze  videozáznamů.  Brno:  Pai-­‐ do.   Najvar,  P.,  Najvarová,  V.,  Janík,  T.,  &  Šebestová,  S.  (2011).  Videostudie  v  pedagogickém  výzkumu.  Brno:   Paido.     Pro mezinárodní výzkumnou komunitu byl připraven výstup v anglickém jazyce v podobě monografie s názvem The power of video studies... K jejímu sepsání byli přizváni přední odborníci zabývající se využitím videostudií v pedagogickém výzkumu. Význam knihy pro mezinárodní odbornou komunitu dokladuje její vysoká čtenost (evidováno na tři stovky přečtení na Research Gate) a citovanost (evidováno na čtyři desítky citací a ohlasů). Janík,  T.,  & Seidel,  T.  et  al.  (2009).  The  power  of  video  studies  in  investigating  teaching  and  learning  in   the  classroom.  Münster:  Waxmann.   Jelikož realizace videostudií probíhala v inspiraci a ve spolupráci se zahraničními partnery (zejména s Leibnitzovým institutem pro didaktiku matematiky a přírodních věd v německém Kielu), byly některé výstupy publikovány i v němčině1 - např.: Janík,  T.,  Miková,  M.,  Najvar,  P.,  &  Najvarová,  V.  (2006).  Unterrichtsformen  und  -­‐phasen  im  tschechi-­‐ schen  Physikunterricht:  Design  und  Ergebnisse  der  CPV  Videostudie  Physik.  Zeitschrift  für  Didaktik   der  Naturwissenschaften,  12(1),  219–238.   Janík,  T.,  Najvarová,  V.,  &  Janík,  M.  (2014).  Zum  Einsatz  didaktischer  Medien  und  Mittel:  Ergebnisse   einer  videobasierten  Studie.  In  P.  Knecht,  E.  Matthes,  S.  Schütze,  &  B.  Aamotsbakke,  et  al.,  Metho-­‐ dologie  und  Methoden  der  Schulbuch-­‐  und  Lehrmittelforschung  (s.  289–302).  Bad  Heilbrunn:  Ver-­‐ lag  Julius  Klinkhardt.   1 V angličtině viz Janík, T., Najvar, P., Najvarová, V., Trna, J., & Novák, P. (2012). Opportunities to learn in Physics instruction in the Czech Republic: Findings of the IRSE Video Study. The New Educational Review, 28(2), 102–114. 3 Výzkumy založené na analýze videozáznamů výuky byly dále rozvinuty v projektu GA ČR P407/11/0262 Kvalita kurikula a výuky v oborech školního vzdělávání, jehož jsem byl řešitelem v letech 2011–2013. V rámci projektu byla propracovávána relativně originální metodologie – obsahově zaměřený přístup ke zkoumání a zlepšování výuky. Projekt vycházel z analýzy problémů základního vzdělávání identifikovaných českým pedagogickým výzkumem v letech 2001–20082 , kdy se ukázalo, že mnohé z nich jsou spojeny s kvalitou kurikula a výuky. S těmito pojmy se vždy operovalo převážně v rámci politických sloganů, co však chybělo, bylo jejich rozpracování do podoby vědeckých konstruktů. Proto si projekt dal za cíl: uvést koncepty kvalita kurikula a výuky do českého odborného prostředí, propracovat nástroje jejich empirického uchopování a realizovat sérii výzkumných studií zaměřených na aspekty kvality kurikula a výuky v oborech školního vzdělávání. Řešení projektu bylo vedeno třemi principy: (i) systémovost – kvalita kurikula a výuky byla zkoumána v širším kontextu kvality školy a kvality školského systému, (ii) zaměřenost na obsahy a procesy – kvalita kurikula a výuky byla uchopována s ohledem na konkrétní učivo a jeho sekvencování, (iii) propojování přístupu oborově specifického a obecně oborového – kvalita kurikula a výuky byla podchycována z perspektivy oborových didaktik (jazykového, matematicko-přírodovědného, společenskovědního, estetického a tělovýchovného vzdělávání). Přidanou hodnotou projektu bylo, že na základě mezioborové komparace směřoval ke zobecnění přesahujícímu zúčastněné obory. Díky tomu získal odezvu i respekt v oborových didaktikách i v obecněji zaměřené didaktice a pedagogice. Metodologické základy obsahově zaměřeného přístupu byly zpracovány v následující odborné knize, která byla v roce 2014 oceněna Českou asociací pedagogického výzkumu: Janík,  T.,  Slavík,  J.,  Mužík,  V.,  Trna,  J.,  Janko,  T.,  Lokajíčková,  V.,  Minaříková,  E.,  Lukavský,  J.,  Sliacky,  J.,   Šalamounová,  Z.,  Šebestová,  S.,  Vondrová,  N.,  &  Zlatníček,  P.  (2013).    Kvalita  (ve)  vzdělávání:  ob-­‐ sahově  zaměřený  přístup  ke  zkoumání  a  zlepšování  výuky.  Brno:  Masarykova  univerzita.       V rámci řešení uvedeného projektu, s přispěním širšího kolektivu autorů z oborových didaktik byla zpracována první desítka didaktických kazuistik realizovaných s využitím metodiky 3A (anotování-analyzování-alterování výukových situací). Kazuistiky přinášejí portréty více či méně zdařilé výuky spolu se zdůvodněnými návrhy jejich možného zkvalitnění, představují empirickou základnu pro navazující zobecňování. Teoreticko-metodologické základy tohoto přístupu jsou rozpracovány v následujících časopiseckých studiích: Slavík,  J.,  Janík,  T.,  Jarníková,  J.,  &  Tupý,  J.  (2014).  Zkoumání  a  rozvíjení  kvality  výuky  v  oborových  didak-­‐ tikách:  metodika  3A  mezi  teorií  a  praxí.  Pedagogická  orientace,  24(5),  721–752.   Slavík,  J.,  Lukavský,  J.,  Najvar,  P.,  &  Janík,  T.  (2015).  Profesní  soud  o  kvalitě  výuky:  předem  a  následně   strukturovaná  reflexe.  Pedagogika,  65(1),  5–33.   Tyto naše snahy byly dále rozvíjeny v projektu GA ČR GA14-06480S Utváření didaktického vědění pro zlepšení: rozvíjení kvality výuky, který byl na IVŠV řešen v letech 2014–2016 pod vedením doc. PaedDr. Jana Slavíka, CSc., a vyústil ve spuštění vzdělávacího portálu Didactica Viva a rozpracování koncepce transdisciplinární didaktiky3 . Projekt, který k tomu poskytl zá- 2 Viz: Janík, T., Janíková, M., Janko, T., Knecht, P., Najvar, P., Najvarová, V., Šebestová, S., & Vlčková, K. (2009). Kurikulum – výuka – školní klima – učitelské vzdělávání: Analýza nálezů českého pedagogického výzkumu (2001–2008). Brno: Masarykova univerzita. 3 Paralelně a v návaznosti na to byla v gesci pracovní skupiny pro oborové didaktiky Akreditační komise zpracována přehledová monografie, která sehrála podstatnou úlohu při aktuálních snahách o formování oborových didaktik do podoby relativně autonomních odborných disciplín s klíčovou úlohou v učitelském vzdělávání: Stuchlíková, I., Janík, T., Beneš, Z., Bílek, M., Brücknerová, K., Černochová, M., Čížková, V., Čtrnáctová, H., Dvořák, L., Dytrtová, K., Gracová, B., Hník, O., Kekule, M., Kostková, K., Kubiatko, M., Nedělka, M., Novotná, J., Papáček, M., Petr, J., Píšová, M., Řezníčková, D., Slavík, J., Staněk, A., Šmejkalová, M., Tichá, M., Valenta, J., Vaníček, J., Vondrová, N., Závodská, R., & Žák, V. (2015). Oborové didaktiky: vývoj – stav – perspektivy. Brno: Masarykova univerzita. Monografie získala v roce 2016 Cenu rektora Jihočeské univerzity a Cenu České asociace pedagogického výzkumu. 4 zemí, vycházel z analýz charakteru vědění produkovaného pedagogickým výzkumem, kdy se ukázalo, že narůstající objem popisného a vysvětlujícího vědění v pedagogice kontrastuje s nedostatkem vědění pro změnu a pro zlepšení, které je nezbytné v situaci, kdy máme ambici řešit problémy školního vzdělávání, resp. zkvalitňovat výuku. Projekt stavěl na obsahově zaměřeném přístupu ke zkoumání a zlepšování výuky a jeho cílem bylo produkovat didaktické vědění pro zlepšení na základě identifikace, analýzy a posuzování situací vztahujících se k produktivní kultuře vyučování a učení v základních oblastech vzdělávání (jazyky, matematika, přírodní vědy, společenské vědy, estetickovýchovné předměty) a navržení alterací výukových situací. To se stalo východiskem ke zobecňování poznatků napříč výukovými situacemi. Těchto cílů bylo dosahováno prostřednictvím práce v profesních komunitách složených ze zkušených učitelů a výzkumníků – zpravidla oborových didaktiků, pedagogů a psychologů z fakult připravujících učitele. V těchto komunitách byly (a stále jsou) s podporou elektronického učebního prostředí (DiViWeb) anotovány, analyzovány a alterovány výukové situace, které byly zpracovány formou didaktických kazuistik a následně publikovány, aby mohly být v profesní komunitě sdíleny a diskutovány s cílem rozvíjet didaktické vědění pro změ- nu/zlepšení. Koncepce transdisciplinární didaktiky, která představuje metodologické východisko pro uvedené aktivity, je představena v této knize: Slavík,  J.,  Janík,  T.,  Najvar,  P.,  &  Knecht,  P.  (2017).  Transdisciplinární  didaktika:  o  učitelském  sdílení  zna-­‐ lostí  a  zvyšování  kvality  výuky  napříč  obory.  Brno:  Masarykova  univerzita.   Další desítky didaktických kazuistik jsou průběžně publikovány v odborných časopisech pro praxi a zveřejňovány na DiViWebu. Díky nim bylo možné identifikovat a zřetelněji popsat charakteristiky zakládající kvalitu (resp. nekvalitu) výuky. Jako projevy nekvality výuky byly shledány didaktické formalismy typu: odcizené poznávání, utajené poznávání, nezavršené poznávání, zahlcující poznávání, zavádějící poznávání apod. Naopak projevem kvality výuky, a tedy didaktického mistrovství se ukázalo být: konstruující poznávání, kognitivně aktivizující výuka apod. Tyto projevy (ne)kvality výuky jsou popsány v kapitole 4 výše zmíněné publikace Transdisciplinární didaktika. Výsledky řešení obou výše zmíněných projektů GA ČR byly průběžně prezentovány na zahraničních konferencích, kde získávaly rozumějící odezvu. První publikace v angličtině a němčině na toto téma na sebe nenechaly dlouho čekat. Zmiňovaný přístup je formou kapitoly (8) prezentován v níže uvedené německy psané knize, v angličtině je k dispozici formou časopisecké studie: Janík,  T.  (2016).  Aktuelle  Entwicklungen  im  Bildungsbereich  in  der  Tschechischen  Republik:  Curriculum  –   Unterricht  –  Lehrerbildung.  Münster:  Waxmann.   Slavík,  J.,  Janík,  T.,  &  Najvar,  P.  (2017).  Producing  knowledge  for  improvement:  the  3A  procedure  as  a   tool  for  research  on  teaching  and  learning.  Pedagogika  (v  tisku).   Popisovaný přístup jsem zprostředkovával i kolegům v zahraničí – mj. v rámci své hostující profesury na Univerzitě v Klagenfurtu v květnu 2015. 5 2. Výzkumné téma: kurikulum – didaktická transformace obsahu – kurikulární reforma Z širokého spektra témat a problémů školního vzdělávání, jež se před námi objevily díky realizovaným videostudiím i dalším výzkumům, mne nejvíce zaujala otázka, jak učitel pracuje ve výuce se vzdělávacími obsahy, resp. jak se z obsahu ve výuce stává učivo. Konfrontace s touto otázkou mne již v počátku mé odborné dráhy přivedla k pracím L. S. Shulmana a k jeho konceptu pedagogical content knowledge, který do českého odborného prostředí uvádíme prostřednictvím termínu didaktické znalosti obsahu: Janík,  T.  (2004).  Význam  Shulmanovy  teorie  pedagogických  znalostí  pro  oborové  didaktiky  a  pro  vzdělá-­‐ vání  učitelů.  Pedagogika,  54(3),  243–250.   Tuto problematiku jsem zpracovával v rámci svého postdoktorského projektu GA ČR 406/06/0246 Didaktická znalost obsahu jako klíčový koncept kurikulární reformy v letech 2006–2008. Ukázalo se, že koncept didaktických znalostí obsahu umožňuje vyjít vstříc specifické povaze didaktického ztvárňování učiva v různých vyučovacích předmětech. Podstatná je zejména dvojdimenzionálnost těchto znalostí, která se projevuje v tom, že učitel při výuce zohledňuje požadavek oborové správnosti vyučovaného obsahu a současně přitom bere ohled na učební potenciality žáků. Problém udržení rovnováhy v obou uvedených dimenzích mne vedl k otázce, jak se učitel při didaktickém ztvárňování obsahu propracovává k citlivosti v ohledu na žáka. Propracovat se k této citlivosti předpokládá analyzovat vztah mezi obsahem vzdělávání a žákovou znalostí. Výstupem z řešení tohoto projektu je následující monografie: Janík,  T.  (2009).  Didaktické  znalosti  obsahu  a  jejich  význam  pro  oborové  didaktiky,  tvorbu  kurikula  a  uči-­‐ telské  vzdělávání.  Brno:  Paido.   K mezinárodní výzkumné komunitě směřovaly následující studie a četné prezentace na konferencích – např. v Ženevě, v Innsbrucku, ve Vídni:   Janík,  T.,  Najvar,  P.,  Slavík,  J.,  &  Trna,  J.  (2009).  On  the  dynamic  nature  of  physics  teachers  pedagogical  con-­‐ tent  knowledge.  Orbis  scholae,  3(2),  47–62.   Janík,  T.,  &  Knecht,  P.  (2009).  Zur  Entwicklung  des  fachdidaktischen  Wissens  in  der  LehrerInnenbildung:   Möglichkeiten  und  Grenzen  nach  dem  Bologna-­‐Prozess.  In  Pädagogische  Hochschule  Wien  (Ed.),   Neue  Architekturen  im  europäischen  Hochschulraum  –  New  architectures  in  the  European  higher   education  area  (s.  169–173).  Wien:  LIT  Verlag.   Analýzám ve výše naznačeném duchu jsme se s širším kolektivem spolupracovníků pod vedením prof. PhDr. Josefa Maňáka, CSc., věnovali v rámci řešení projektů GA ČR 406/06/0246 Obsahová dimenze kurikula základní školy (2005–2007) a v již zmíněném projektu Centra základního výzkumu školního vzdělávání (2006–2011). V obou projektech byl prováděn výzkum kurikula v jeho různých dimenzích, rovinách i aspektech. Do oblasti výzkumu kurikula spadala také moje habilitační práce, v níž jsem se pokoušel hledat odpověď na otázku, kudy vede cesta, po níž se žák za doprovodu učitele ve škole vydává, aby se to, co se mu zde předkládá k naučení, proměnilo v jeho znalost. V habilitační práci byl podán výklad dvou typů didaktických transformací (ontodidaktické a psychodidaktické), které se v mezičase celkem úspěšně etablovaly v domácím odborném diskursu. Habilitační práce vyšla jako součást následující knihy: Janík,  T.,  Maňák,  J.,  &  Knecht,  P.  (2009).  Cíle  a  obsahy  školního  vzdělávání  a  metodologie  jejich  utváření.   Brno:  Paido.       Širší kontext našich tehdejších aktivit představovala problematika kurikulární reformy, která byla v České republice realizována od přelomu milénia. Mimo jiné proto se kurikulární reforma jako taková stala předmětem naší výzkumné pozornosti. V roce 2009 se na IVŠV PdF MU obrátil Výzkumný ústav pedagogický v Praze s nabídkou realizovat celoplošný výzkum kurikulární reformy na gymnáziích. Tento výzkum byl pod mým vedením realizován v rámci projektu Kurikulum G – Výzkumná aktivita Kvalitní škola. Poznatky byly publikovány v průběhu 6 realizace výzkumu v následujících pěti výzkumných zprávách, které získaly odezvu jak v oblasti vzdělávací a kurikulární politiky, tak v mezi řediteli a učiteli škol v praxi: Janík,  T.,  Knecht,  P.,  Najvar,  P.,  Pavlas,  T.,  Slavík,  J.,  &  Solnička,  D.  (2010).  Kurikulární  reforma  na  gymná-­‐ ziích  v  rozhovorech  s  koordinátory  pilotních  a  partnerských  škol.  Praha:  VÚP  v  Praze.   Janík,  T.,  Janko,  T.,  Knecht,  P.,  Kubiatko,  M.,  Najvar,  P.,  Pavlas,  T.,  Slavík,  J.,  Solnička,  D.,  &  Vlčková,  K.   (2010).  Kurikulární  reforma  na  gymnáziích:  výsledky  dotazníkového  šetření.  Praha:  VÚP  v  Praze.   Píšová,  M.,  Kostková,  K.,  Janík,  T.,  Doulík,  P.,  Hajdušková,  L.,  Knecht,  P.,  Lukavský,  J.,  Najvar,  P.,  Najvaro-­‐ vá,  V.,  Maňák,  J.,  Pavlas,  T.,  Slavík,  J.,  Spurná,  M.,  Stehlíková,  N.,  Škoda,  J.,  &  Vlček,  P.  (2011).  Kuri-­‐ kulární  reforma  na  gymnáziích:  případové  studie  tvorby  kurikula.  Praha:  VÚP  v  Praze.   Janík,  T.,  Slavík,  J.,  Najvar,  P.,  Hajdušková,  L.,  Hesová,  A.,  Lukavský,  J.,  Minaříková,  E.,  Píšová,  M.,  &  Šve-­‐ cová,  Z.  (2011).  Kurikulární  reforma  na  gymnáziích:  od  virtuálních  hospitací  k  videostudiím.  Praha:   NÚV.   Janík,  T.,  Knecht,  P.,  Kubiatko,  M.,  Pavlas,  T.,  Slavík,  J.,  Solnička,  D.,  &  Vlček,  P.  (2011).  Kvalita  školy  a  ku-­‐ rikula:  od  expertního  šetření  ke  standardu  kvality.  Praha:  NÚV.   Na výzkum kurikulární reformy na gymnáziích navazovala spolupráce na výzkumu zavádění reformy v rámci odborného vzdělávání – té se dostalo zázemí v projektu Kurikulum S – Podpora plošného zavádění školních vzdělávacích programů v odborném vzdělávání. Výsledky jsou publikovány v této výzkumné zprávě: Knecht,  P.,  Šumavská,  G.,  Bartošek,  M.,  Dobešová,  Z.,  Horská,  V.,  Janík,  T.,  &  Novotná,  J.  (2011).  Moderní   odborná  škola.  Názory  učitelů  pilotních  škol  na  kurikulární  reformu.  Praha:  NÚV.   Výsledky z řešení těchto projektů dokládají, že hlavním problémem kurikulární reformy je její implementace – ředitelé a učitelé škol se mnohdy zdráhají vstupovat do role tvůrců kurikula a realizovat tak ideu kurikulární decentralizace, která byla protagonisty kurikulární reformy proponována jako jedna z klíčových. Podstatné dále bylo, že poznatky z výzkumů umožnily vést obecnější úvahu nad problematikou proměny školy (k lepšímu) – bylo to možné proto, že kurikulární reforma v té době (kolem roku 2010) byla středobodem úvah o školství jako takovém. V této době jsme začali s výsledky našich výzkumů výrazněji vstupovat do vzdělávací politiky – bylo možné formulovat a na různých úrovních prezentovat doporučení k dalšímu vývoji – viz např. následující publikace: Janík,  T.,  Knecht,  P.,  Najvar,  P.,  Píšová,  M.,  &  Slavík,  J.  (2011).  Kurikulární  reforma  na  gymnáziích:  vý-­‐ zkumná  zjištění  a  doporučení.  Pedagogická  orientace,  21(4),  375–415.   Janík,  T.  (2013).  Od  reformy  kurikula  k  produktivní  kultuře  vyučování  a  učení.  Pedagogická  orientace,   23(5),  634–663.   Vycházejíce ze zmíněných výzkumů kurikulární reformy na gymnáziích a v odborných školách, koncipovali jsme žádost o volně navazující projekt GA ČR 15-05122S Mezi akceptací a resistencí: Vnímání kurikulárních změn učiteli v období deseti let implementace reformy, jež byla úspěšná a projekt je v IVŠV pod mým vedením řešen od roku 2015 – zaměřuje se na vnímání kurikulární reformy učiteli základních škol. Mezi jeho první výstupy patří studie: Janík,  T.  (2016).  Škola  v  pohybu  aneb  k  problému  výjezdu  a  rozjezdu  z  kruhového  objezdu.  In  M.  Strou-­‐ hal  &  S.  Štech,  et  al.,  Vzdělání  a  dnešek  (s.  164–179).  Praha:  Karolinum.   Do zahraničí se poznatky z těchto našich výzkumů propracovávají prostřednictvím textů (kapitol) uveřejněných v následující knize a formou prezentací na konferencích a vyžádaných přednášek na univerzitách např. v Banské Bystrici, ve Vídni či v Grazu: Janík,  T.  (2016).  Aktuelle  Entwicklungen  im  Bildungsbereich  in  der  Tschechischen  Republik:  Curriculum  –   Unterricht  –  Lehrerbildung.  Münster:  Waxmann.   Poznatky z výzkumů výuky (viz kap. 1) a kurikula (viz kap. 2) se kontinuálně pokoušíme vytěžit pro učitelské vzdělávání i šířeji pro podporu učitelské profese (viz kap. 3). 7 3. Výzkumné téma: pedagogické znalosti učitelů – učitelská expertnost – profesní vidění – učitelské standardy a kariérní systémy – učitelská profese a příprava na ni Souběžně a ve vzájemném podmínění s výše zmiňovanými výzkumy jsme na pracovišti sledovali problematiku spadající do oblasti pedeutologie. Již v roce 2001/2002, kdy jsem nastoupil jako doktorand na Katedru pedagogiky PdF MU, jsem měl možnost zapojit se do řešení projektu GA ČR 406/02/1247 Implicitní pedagogické znalosti a možnosti jejich rozvíjení (2002– 2004). Řešitelem projektu a současně mým školitelem byl prof. PhDr. Vlastimil Švec, CSc., který mi umožnil zapojit se do mezioborového výzkumu pedagogických znalostí. V rámci řešení projektu se moje pozornost zpočátku zaměřovala na problematiku subjektivních teorií učitelů. Ukázalo se, že zmíněný teoretický konstrukt má potenciál obohatit diskurz úvah vedených o učitelské profesi a přípravě na ni. Problematiku subjektivních teorií učitelů vč. přístupů k jejich zkoumání, jak byla rozpracována v zahraniční literatuře (zejm. německé), jsem uvedl následující studií: Janík,  T.  (2005).  Zkoumání  subjektivních  teorií  pomocí  techniky  strukturování  konceptů  (SLT).  Pedago-­‐ gická  revue,  57(5),  477–496.   Vlastní výzkumné sondy do subjektivních teorií učitelů a rodičů, které jsem realizoval v letech 2002–2004, naznačily, že v subjektivních teoriích mohou vzájemně koexistovat navzájem protichůdné konstrukty – viz studie: Janík,  T.  (2005).  Transmise  versus  konstrukce?  Pedagogické  dilema  v  subjektivních  teoriích  učitelů.  In  V.   Švec  (Eds.),  Od  implicitních  teorií  výuky  k  implicitním  pedagogickým  znalostem  (s.  17–26).  Brno:   Paido.   Souběžně s výzkumy subjektivních teorií4 pokračovala práce na tématu pedagogických znalostí, jemuž jsem se věnoval ve své disertační práci, která posléze vyšla tiskem jako odborná kniha (do současné doby zaznamenala více než stovku citací): Janík,  T.  (2005).  Znalost  jako  klíčová  kategorie  učitelského  vzdělávání.  Brno:  Paido.   Provedené výzkumy ukázaly, že studenti učitelství vykazují značné rezervy v používání odborného jazyka při externalizaci svých pedagogických znalostí. To nás vedlo k tomu, že jsme začali zkoumat potenciál vybraných přístupů a nástrojů, které by mohly napomoci rozvoji učitelova profesního pedagogického uvažování/myšlení (vč. profesního jazyka). Významná příležitost se k tomu naskytla v rámci projektu GA ČR P407/11/0234 Učitel expert: jeho charakteristiky a determinanty profesního rozvoje na pozadí cizojazyčné výuky (2011– 2013), který byl na PdF MU řešen pod vedením doc. PhDr. Michaely Píšové, Ph.D., M.A. Tento projekt si kladl za cíl přispět k současnému stavu poznání kvality v profesi učitele výzkumem charakteristik učitele-experta. V první fázi byla realizována teoretická přehledová studie, na základě jejíchž výstupů a s přihlédnutím k českému kulturnímu rámci byly vypracovány, pilotovány a ověřeny metody identifikace a výzkumu učitelů-expertů. Vlastní výzkum byl zaměřen na prohloubení stavu poznání těchto charakteristik, v další fázi pak na determinanty procesů profesního rozvoje učitele-experta. Výstupem, na němž jsem se autorsky podílel, je následující odborná kniha: Píšová,  M.,  Najvar,  P.,  Janík,  T.,  Hanušová,  S.,  Kostková,  K.,  Janíková,  V.,  Tůma,  F.,  &  Zerzová,  J.  (2011).   Teorie  a  výzkum  expertnosti  v  učitelské  profesi.  Brno:  Masarykova  univerzita.   4 Viz: Janík, T. (2007). Cílová orientace ve výuce fyziky: exkurz do subjektivních teorií učitelů. Pedagogická orientace, 18(1), 12–33. Janík, T., Janíková, M., Najvar, P., & Najvarová, V. (2008). Ziele und Orientierung im Physikunterricht: Einblicke in die Uberzeugungen von tschechischen Physiklehrern. Zeitschrift für Didaktik der Naturwissenschaften, 14(1), 201–217. 8 Další příležitost pro práci v uvedeném směru se naskytla v projektu GA ČR 13-21961S Profesní vidění a jeho rozvíjení prostřednictvím analýzy založené na videu z pohledu učitelů angličtiny jako cizího jazyka (2013–2015), jehož jsem byl řešitelem. Tento projekt vycházel z debat o profesionalizaci učitelství a kvalitě ve vzdělávání a kladl si za cíl prozkoumat (a vlastně i uvést do českého odborného prostředí) relativně nový koncept – profesní vidění učitelů. Bylo zřejmé, že profesní vidění spojené s profesním věděním a profesním jednáním nabízí možnost rekonceptualizovat učitelskou profesionalitu. V projektu jsme se zaměřovali na učitele angličtiny jako cizího jazyka a kladli jsme si za cíl: popsat povahu profesního vidění u těchto učitelů; prozkoumat, jaký vliv má participace ve videoklubech (kolaborativní analýza založená na videu) na profesní vidění učitelů a jak účastníci videokluby přijímají; a prozkoumat vztah mezi profesním viděním, profesním vedením a profesním jednáním. Z výsledků publikovaných v níže uvedené knize5 je patrné, že videokluby mají potenciál nejen ovlivňovat profesní vidění a vědění účastníků, ale jsou jimi pozitivně přijímány a vítány: Janík,  T.,  Minaříková,  E.,  Píšová,  M.,  Uličná,  K.,  &  Janík,  M.  (2016).  Profesní  vidění  učitelů  a  jeho  rozvíjení   prostřednictvím  videoklubů.  Brno:  Masarykova  univerzita.   Výzkumné zabývání se problémy učitelské profese nás odborně vybavilo a následně i přivedlo k tomu, že jsme se zapojili do některých aktivit, které se realizovaly na (mezi)národní úrovni. Počítáme mezi ně spolupráci s Českou školní inspekcí spočívající v zapojení se do zpracování dat (zhodnocení výsledků) mezinárodně srovnávacího šetření TALIS – Teaching and Learning International Survey. Podíleli jsme se na zpracování analytické zprávy z tohoto výzkumu a na zpracování jedné z prohlubujících studií: Kašparová,  V.,  Holečková,  A.,  Hučín,  J.,  Janík,  T.,  Najvar,  P.,  Píšová,  M.,  Potužníková,  E.,  Soukup,  P.,  &   Ševců,  M.  (2015).  Analytická  zpráva  z  šetření  TALIS  2013.  Praha:  Česká  školní  inspekce.     Kašparová,  V.,  Potužníková,  E.,  &  Janík,  T.  (2015).  Subjektivně  vnímaná  zdatnost  učitelů  v  kontextu  jejich   profesního  vzdělávání:  zjištění  a  výzvy  z  šetření  TALIS  2013.  Pedagogická  orientace,  25(4),  528– 556.   Další výraznou aktivitou bylo zapojení se do tvorby učitelského standardu a kariérního systému. Zpracovali jsme komparativní analýzu přístupů k tvorbě učitelských standardů, v níž jsme se mj. kriticky vymezili vůči jeho tehdy u nás prosazované verzi: Janík,  T.,  Píšová,  M.,  &  Spilková,  V.  (2014).  Standardy  v  učitelské  profesi:  zahraniční  přístupy  a  pokus  o  je-­‐ jich  zhodnocení.  Orbis  scholae,  8(3),  133–158.   Ve spolupráci s širším týmem jsme se v rámci pokračující práce na kariérním systému pro učitele podíleli na současném návrhu učitelského standardu (prozatím nebyl publikován – je připravován na vstup do veřejné diskuse). Další komponentou kariérního systému, pro niž jsme zpracovávali východiska, je tzv. adaptační období pro začínající učitele. Připravili jsme podkladovou komparativní studii a předložili návrh řešení pro Českou republiku – opírali jsme se přitom o odborné zázemí projektu GA ČR15-12956S Jaký význam má kontext: objektivní determinanty socializace začínajících učitelů, jehož řešitelkou je doc. Mgr. Světlana Hanušová, Ph.D.: Janík,  T.,  Wildová,  R.,  Uličná,  K.,  Minaříková,  E.,  Janík,  M.,  Jašková,  J.,  &  Šimůnková,  B.  (2017).  Adaptační   období  pro  začínající  učitele:  zahraniční  přístupy  a  návrhy  řešení.  Pedaogika,  67(1),  4–26.     5 Pro mezinárodní komunitu byl připraven výstup v podobě časopisecké studie: Minaříková, E., Píšová, M., Janík, T., & Uličná, K. (2015). Video clubs: EFL teachers’ selective attention before and after. Orbis scholae, 9(2), 55– 75; a v podobě kapitol v knize: Minaříková, E., Píšová, M., & Janík, T. (2015). Using video in teacher education: An example from the Czech Republic. In L. Orland-Barak & Ch. J. Craig, et al., Advances in research on teaching – international teacher education: Promising pedagogies, Part B (s. 379–400). Emerald Group Publishing Limited; a Minaříková, E., Píšová, M., & Janík, T. (2016). Using VideoWeb in EFL teacher education: Do the benefits differ for teachers with and without previous teaching experience? In P. Haworth & C. Craig, et al., Career trajectories of English language teachers (s. 129–140). Oxford: Symposium Books. 9 Další naše snahy – tentokrát pod gescí pracovních skupin pro pedagogiku, psychologii a kinantropologii a pro oborové didaktiky Akreditační komise – směřovaly v letech 2015–2016 k vytvoření/aktualizaci Rámcové koncepce přípravy učitelů základních a středních škol, která byla po několika kolech projednávání s představiteli MŠMT a reprezentacemi fakult připravujících učitele přijata jako standard učitelské přípravy v ČR. Stuchlíková,  I.,  &  Janík,  T.  (2017).  Rámcová  koncepce  přípravy  učitelů  základních  a  středních  škol  aneb  o   hledání  a  nacházení  konsensu  mezi  aktéry.  Pedagogická  orientace,  27(1),  242–265.     Závěrem aneb o snahách uplatnit výzkumné výsledky ve vzdělávací politice První naše kontakty se vzdělávací politikou na národní úrovni vedou zpět do roku 2009, kdy byl Institut výzkumu školního vzdělávání PdF MU pověřen realizací plošného výzkumu zavádění kurikulární reformy na gymnáziích. Výsledky výzkumu a z nich vyplývající doporučení byly publikovány ve studii: Janík,  T.,  Knecht,  P.,  Najvar,  P.,  Píšová,  M.,  &  Slavík,  J.  (2011).  Kurikulární  reforma  na  gymnáziích:  vý-­‐ zkumná  zjištění  a  doporučení.  Pedagogická  orientace,  21(4),  375–415.   Je potěšitelné, že se jim dostalo poměrně široké publicity ve školské praxi i mezi představiteli MŠMT a v jeho přímo řízených organizacích. To, co z předestřených doporučení relativně nejvíce rezonovalo (zejména mezi zástupci z praxe), bylo doporučení směřující k rozvinutí kurikulární reformy do podoby programu na podporu produktivní kultury vyučování a učení ve školách – viz k tomu následující studie: Janík,  T.  (2013).  Od  reformy  kurikula  k  produktivní  kultuře  vyučování  a  učení.  Pedagogická  orientace,   23(5),  634–663.   Navazovala spolupráce v různých poradenských a expertních rolích pro přímo řízené organizace MŠMT, později přímo pro vedení MŠMT (od r. 2015 jsem členem poradního týmu ministryně školství). Aktuálně se otevírá prostor pro spolupráci na vytváření strategie vzdělávací politiky sahající za rok 2020. Z analýz dosavadního vývoje v této oblasti6 lze dovodit, že při vymezování další orientace školského systému je třeba operovat spíše s přístupem governance namísto zjednodušené představy o top-down přístupu k implementaci školských reforem. Pokud jde o problematiku učitelské profese a přípravy na ni, naše expertní role šla ruku v ruce s prací v pracovních skupinách Akreditační komise ČR. Vyústěním byla příprava standardu učitelského vzdělávání v podobě Rámcové koncepce přípravy učitelů základních a středních škol, který byl přijat Akreditační komisí (2015) a následně Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (2016). Ve vazbě na to jsme se zapojili také do přípravy standardu učitele a kariérního systému a speciálně pak do koncipování adaptačního období pro začínající učitele. Zpracovali jsme přehledovou studii zahraničních přístupů k podpoře začínajících učitelů a s oporou o to jsme předložili návrh řešení pro ČR. Otevřeným problémem zůstává další směřování kurikulární reformy v regionálním školství, což je jedno z témat, kterému jsme věnovali velkou pozornost. V této oblasti se aktuálně začíná rozvíjet spolupráce na revizích kurikula na národní úrovni. Jejich cílem by mělo být opětovně přezkoumat, jak jsou v českém školském systému nastaveny cíle a vymezeny obsahy vzdělávání. Tato výzva je relevantní a přiměřeně náročná na to, aby se stala předmětem naší výzkumné pozornosti v nadcházejícím období. 6 Srov. Janík, T. (2016). Škola v pohybu aneb k problému výjezdu a rozjezdu z kruhového objezdu. In M. Strouhal & S. Štech, et al., Vzdělání a dnešek. Pedagogické, filosofické, historické a sociální souvislosti (s. 164–179). Praha: Karolinum.