™=| PODZEMNÍ UNIVERZITA tÍtt VIDEODOKUMENT podzemní univerzita v Brně HHrí Fotografie z tajných setkání se pochopitelně nepořizovaly. V současné době existují pouze dvě fotografie. Na první jsou zachyceni manželé Oslzlí, hudební skladatel Nigel Osborne a překladatel Jaroslav Kořán. Na druhé, která se podařila dohledat, je M. Pospíšil se spisovatelem Danem Jacobsonem. Po násilném ukončení Pražského jara v roce 1968 bylo během procesu tzv. normalizace v 70. a 80. letech 20. století mnoha mladým lidem bráněno studovat na vysokých školách. Důvodem byl nesouhlas s politikou vládnoucí komunistické strany, který nemuseli projevit oni sami, ale třeba i jen některý z členů rodiny. Ze stejného důvodu byla z univerzit a výzkumných ústavů propuštěna řada významných vědců a intelektuálů. Tito zvídaví lidé se začali vzájemně setkávat v tak zvaných bytových seminářích, kde pokračovali ve svobodné výměně názorů a informací především z oblasti humanitních věd. Utajené přednášky začaly být pořádány od konce 70. let a byly nejprve ojedinělé, ale i tak byli jejich pořadatelé sledováni tajnou policií a byl na ně vyvíjen nátlak. Do tohoto společenství začali být postupně zváni i zahraniční odborníci - univerzitní učitelé z celé Evropy a Ameriky, kteří do socialistického Československa přijížděli jako „běžní" turisté. Přiváželi s sebou však odbornou literaturu a seznamovali publikum s poznatky ze svých oborů. V Praze organizoval od počátku 80. let bytové filozofické semináře především Julius Tomin. Ten se svými snahami o svobodné, státem a stranou nedozorované, vzdělávání netajil, a tak tyto aktivity neunikly pozornosti tajné policie, která často na několik dní potenciální účastníky preventivně uvěznila a zahraniční přednášející vyhostila. To se stalo například britskému filozofovi Roqeru Scrutonovi nebo francouzskému filozofovi Jacquesi Derridovi. Počátkem 80. let se západní intelektuálové rozhodli svou činnost koordinovat a založili ve svých zemích nadace podporující tyto bytové semináře. Vznikla britská Jan Hus Educational Foundation, francouzská Association Jan Hus a jejich odbočky v dalších zemích. Následně v Brně vznikl projekt „podzemní univerzity". Na rozdíl od Prahy začali manželé JJnj^ronisJava_MuNe^ organizovat vzdělávací semináře v naprostém utajení. Mezi lety 1984-1989 přijelo do Brna a odtud i do Bratislavy nebo Prahy přednášet více než padesát zahraničních hostů. Zahraniční hosté přednášeli o filozofických a společenských tématech z jiných perspektiv než z hlediska vládnoucí marxisticko-leninské filozofie. Přiváželi s sebou jinak nedostupnou odbornou literaturu a také prostředky na rozmnožovánítiskovin pro efektivnější distribuci samizdatové literatury. Přednášky s anglicky mluvícími hosty se pravidelně konaly v bytě manželů Petra a Evy Oslzlých a Yvony a Miroslava Pospíšilových. Na jejich organizaci se rovněž podíleli výtvarník Rostislav Pospíšil s manželkou Hanou. Francouzští hosté vystupovali v bytě manželů Milana a Jany Jelínkových. Němečtí hosté často přednášeli u manželů Marie a Jaroslava Blažkových. Díky utajení vznikl ucelený cyklus přednášek, který účastníky seznámil s různými soudobými myšlenkovými proudy a naučil je svobodné diskuzi. Účastníci těchto seminářů pocházeli z různých generací. Byli mezi nimi studenti vysokých škol, mladí lidé, kteří studovat nesměli, ale také současníci organizátorů a přednášejících. Zkušenosti, které posluchači na těchto přednáškách načerpali, byly neocenitelné. Jejich nezávislé vzdělání, rozhled, schopnost dialogu a znalost mezinárodního prostředí jim po roce 1989 pomohly položit nové, demokratické základy vysokoškolského vzdělání. Masarykova univerzita, v jejímž čele se od roku 1989 ocitli hned tři z účastníků podzemní univerzity (prof. Milan Jelínek, prof. Jiří Zlatuška, prof. Petr Fiala) či JAMU, v jejímž čele stál Ivo Medek a nyní stojí prof. Petr Oslzlý, jsou přímými dědičkami plodů duchovní práce podzemní univerzity. Dovolujeme si vás pozvat k poslechu těchto těžko uvěřitelných příběhů touhy po vzdělání. 2 podzemní univerzita v Brně HHrí Fotografie ze setkávání organizátorů byly méně nebezpečné, ale i těch se mnoho nedochovalo. Na této fotografii z poloviny 80. let vidíme schůzku ústředních organizátorů podzemní univerzity. Zleva Petr Oslzlý Bronislava Mullerová, Jiří Müller a Jana Jelínková, (z osobního archivu manželů Jelínkových) Na fotografii z konce 90. let vidíme některé z někdejších organizátorů a účastníků francouzské a německé sekce, manžele Jaroslava a Marii Blažkovy, Zdeňka Zlatušku, Janu Jelínkovou a Hanu Svítilovou (z osobního archivu manželů Jelínkových) podzemní univerzita v Brně HHrí Manželé Eva a Petr Oslzlí, 2020 KAPITOLY CELY ROZHOVOR [ ► ] Zrod podzemní univerzity Nabídka Jiřího Múííera; projekt podzemní univerzity; Jan Hus Educational Foundation; kontakty se studenty [ ► ] Príprava podzemní univerzity Potřeba dalšího filozofického vzdělávání; vypracování konceptu; bezpečnost pro studenty; rozdíl konceptu vzdělávání v Praze a Brně [ ► ] Pravidla fungování Krytí zahraničními styky z divadla; výběr posluchačů; vyloučení divadelníků Pravidla příjezdu zahraničních přednášejících Přílet do Vídně; autobus do Brna; kontakt jen s organizátory; ubytování v hotelu [ ► ] Další spolupracovníci a pravidla konspirace Překlady Miroslav Pospíšil; Rostislav Pospíšil technická pomoc; neúčast Jiřího Múllera; příprava francouzské sekce - Jelínkovi; organizační schůzky s Múllerem Příklad selhání organizace návštěvy Nedodržení pokynů; zprávy o průběhu pobytu pro JHEF v Londýně; systém kurýrů [ ► ] Rozdíl mezi anglickými, francouzskými a německými semináři Francouzský a německý seminář fungoval jinak [ ► ] Vlastní organizace seminářů Návštěvníci přicházeli postupně [ ► ] Koncepce náplně seminářů Filozofie a politologie; koncepce Faculty ofArts, jezdili i umělci; Jessica Douglas-Homeová; spisovatelé, hudební skladatelé, architekti; 1988-1989 akce na Kamenném vrchu; Anglický klub [ ► ] Popis průběhu seminářů Semináře trvaly 7-9 hodin; příprava přednášejících; speciální skupiny pro umělce; vedlejší produkty [ ► ] Odejmutí pasu Poslední pobyt v Anglii; setkání se Scrutonem a Jessicou Douglas-Homeovou v klubu Otevřené vzdělávání Přednášející z obou stran politického spektra Zajímavé aspekty podzemní univerzity Festival v Brightonu; návštěva u Jessicy Douglas-Home; atelier Jana Šimka; Helen Ganly;po stopách Gustava Mahlera;Aleš Záboj kameraman [ ► ] Další produkty PU Videa s nedostupnými filmy; překlady Bronislavy Múllerové; Drogerie galerie; natáčení portrétů Alešem Zábojem Dny Československé kultury v Bristolu zájezd Divadla Husa na provázku organizovaný JHEF; zabavení pasu [ ► ] Francouzská sekce Přednášky u Jelínků [ ► ] Organizace domácnosti Rodina se musela podřídit; pohoštění [►] Úspěch PU Nejúspěšnější univerzita ve výchově rektorů (Milan Jelínek, Petr Fiala, JiříZlatuška, Ivo Medek, Petr Oslzlý) [ ► ] Organizace Tlumočení Miroslav Pospíšil; výuka umění diskuze; pilní studenti [ ► ] Zúročení zkušeností Skupina, ve které se přemýšlelo, jak by měl být řízen stát (Jelínkovi, Petruskovi, J. Vavroušek, Múllerovi, Oslzlí); příprava na sametovou revoluci; pomoc při práci v kanceláři prezidenta republiky; vzdělání jako obrana proti totalitě; velký životní vklad [ ► ] Rodinný život a pracovní život Bylo to náročné; úloha Barbary Dayové [ ► ] Další aktivity Galerie drogerie; přednášky v restauraci Praha; výstavy [ ►] Eva a Petr Oslzlí V letech 1984-1990 v Brně organizovali manželé Eva a Petr Oslzlíve spolupráci s britskou The Jan Hus Educational Foundation a Chartou 77 tajný univerzitní bytový seminář, na němž přednášeli významní filozofové, politologové, spisovatelé, hudební skladatelé a výtvarní umělci z Velké Británie. Tuto svou činnost dokumentoval Petr Oslzlý v knize Podzemní univerzita (CDK,1993). Eva Oslzlá (*1950 Slavonice) Vystudovala gymnázium v Dačicích a v letech 1968 až 1973 český a francouzský jazyk na Filozofické fakultě UJEP (dnes Masarykovy univerzity) v Brně. Po absolutoriu nebyla přijata jako pedagožka na střední školu, pracovala tedy nejprve jako družinářka na základní škole v Brně a poté učila v kurzech češtiny pro cizince. Po roce 1989 mohla konečně vykonávat povolání, k němuž byla vysokoškolsky vzdělána, učila češtinu a francouzštinu na Gymnáziu Matyáše Lercha. V roce 1973 se provdala za divadelníka Petra Oslzlého, s nímž má dvě dcery a v druhé polovině osmdesátých let se s ním podílela na organizaci přednášek podzemní univerzity v jejich bytě na Pionýrské ulici 21. 4 podzemní univerzita v Brně HHrí Petr Oslzlý (*1945 Konice) PODZEMNÍ UNIVERZITA PE1R OSllá JOHN KEANE DAVID REGAN FRANCIS DUNIOP 0 Pro třídní původ mu bylo zakázáno studium na střední škole, vyučil se kovomodelářem a až do roku 1968 směl studovat jen školy strojního zaměření. V letech 1968-1973 vystudoval divadelnívědu a dějiny umění na Filozofické fakultě UJEP (dnes Masarykovy univerzity). V tomtéž období fakultativně navštěvoval na JAMU seminář režie Bořivoje Srby. Byl protagonistou experimentální performerské divadelní skupiny Quidam, s níž vystupoval v listopadu a prosinci 1968 v Arts Laboratory a International Theatre Club v Londýně. Od roku 1972 byl dramaturgem a jednou z vůdčích osobností Divadla na provázku, resp. Divadla Husa na provázku - v letech 1976-1980 a 1992-2001 byl též jeho uměleckým šéfem. Pro toto divadlo vytvořil větší počet původních scénářů, adaptací i dramatizací a v řadě inscenací byl též hereckým protagonistou. Podílel se na výrazném profilování souboru v mezinárodním hnutí alternativního divadla i v hnutí českých studiových souborů. Byl spolutvůrcem významných mezinárodních i domácích divadelních projektů, z nichž největším byla v roce 1983 mezinárodní divadelní akce-inscenace "Together - Labyrint of the World and Paradise of the Heart". Jeho scénáře byly inscenovány též v Národním divadle v Praze, Činoherním klubu a dalších divadlech. V listopadu 1989 jako první vyhlásil jménem Divadla na provázku a HaDi-vadla stávku českých divadel, byl zakládajícím signatářem Občanského fóra, po sametové revoluci byl poradcem-asistentem prezidenta Václava Havla a zastával funkci ředitele Kulturní sekce Kanceláře prezidenta republiky (1990-1992). Spoluzaložil a v letech 1993-2018 byl ředitelem Centra experimentálního divadla v Brně sdružujícího Divadlo Husa na provázku, HaDivadlo a Divadlo U stolu. Za svoji uměleckou tvorbu obdržel cenu Cairo International Festival for Experimental Theatre (1992), Cenu města Brna v oboru dramatické umění (2000), Poctu „Živoucí poklad" festivalu Příští vlna, Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti divadla (obě 2016) a jiné. 5 podzemní univerzita v Brně HHrí V roce 1982 připravil (s J. Kořánem) pro Jazzovou sekci svou první knižní publikaci o kultovní divadelní skupině hippie kultury Living Theatre: Divadlo života: 1951-1980 (1981) a napsal též sochařskou monografii Jan Šimek - Příběhy soch (Atlantis, 1998) a řadu knih reflektujících tvorbu Husy na provázku, z nichž prozatím poslední je obsáhlá publikace Let Husy z Brna až do Amsterodamu a Avignonu - Divadlo na provázku vletech 1972 - 1979/1980 (JAMU, 2017). Od roku 1992 je pedagogem Divadelní fakulty JAMU. V letech 1995-2018 byl uměleckým ředitelem mezinárodního festivalu divadelních škol Setkání/Encounter pořádaným DF JAMU, jejímž proděkanem pro zahraniční styky, vědu a výzkum byl v letech 1997-2008. V roce 2000 zde byl jmenován profesorem dramatických umění a od roku 2003 vede jeden ze tří Ateliérů režie a dramaturgie. V letech 1992-2012 působil také pedagogicky na Ústavu divadelní vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. V říjnu 2017 byl zvolen rektorem JAMU a od 1. února 2018 tuto funkci vykonává. Manželé Oslzlí, hudební skladatel Nigel Osborne a překladatel Jaroslav Korán, druhá polovina 80. let (osobní archiv manželů Oslzlých) 6 podzemní univerzita v Brně HHrí Manželé Marie a Jaroslav Blažkovi, 2020 Marie a Jaroslav Blažkovi V druhé polovině osmdesátých let se manželé Marie a Jaroslav Blažkovi podíleli na organizaci přednášek podzemní univerzity, které s Jiřím Müllerem organizovali manželé Jelínkovi a na kterých vystupovali přednášející z Francie a Německa. Francouzské přednášející vysílala Association Jan Hus. Marie Blažková (*1951 Opava) Vystudovala dějiny umění a etnografii na Filozofické fakultě Univerzity Jana E. Purkyně (dnes Masarykovy univerzity) v Brně. Po skončení studia se věnovala výchově čtyř dětí. Krátce pracovala jako redaktorka odborného tisku, úřednice a pečovatelka. Jako žena v domácnosti se podílela se svým manželem Jaroslavem Blažkem na vydávánísamizdatů a organizaci čtenízakázaných autorů. Oba se stali signatáři Charty 77. V letech 1988-1989 v Ústavu přístrojové techniky v Brně pod patronací ředitele ústavu Armina Delonga uspořádala v součinnosti s architektem Janem Velkém a v návaznosti na alternativní výstavy pořádané Petrem Oslzlým v tzv. Drogerii-galerii řadu výstav výtvarníků tvořících mimo oficiální uměleckou scénu (Otmar Oliva, Karel Rechlík, Milivoj Husák, Rostislav Pospíšil, a jiní). Po roce 1989 pracovala v oboru památkové péče (Biskupství brněnské). Podílela se na vzniku Rádia Proglas, kde od roku 1996 působila nejprve jako redaktorka, následně mezi lety 1997-2007 a až do odchodu do důchodu zastávala funkci šéfredaktorky. 7 podzemní univerzita v Brně HHrí Konec 70. let (osobní archiv manželů Blažkových) <0») CELY ROZHOVOR Rodina Blažkova konec 70. let (osobní archiv manželů Blažkových) [ ► ] Jaroslav Blažke (*1938 Přerov) Vystudoval nejprve dvouletou Vyšší školu pedagogickou v Brně a následně bohemistiku a rusistiku na Filozofické fakultě Univerzity Jana E. Purkyně (dnes Masarykovy univerzity) v Brně. Po ukončení studia nejprve učil na středních školách a učilištích, následně pracoval v dělnických profesích. Společně s manželkou podepsali Chartu 77 a organizovali ve svém bytě řadu autorských čtenítehdy zakázaných autorů, jako například Milana Uhdeho, Jana Trefulky, Karla Pecky, Andreje Stankoviče, Václava Havla či Ludvíka Vaculíka. Po roce 1989 působil v Krajském pedagogickém ústavu v Brně, jako krajský inspektor a jako středoškolský učitel českého jazyka na Gymnáziu Matyáše Lercha. Pracoval rovněž v redakční radě Rádia Proglas. Jaroslav Blažke publikoval řadu literárních recenzív samizdatových časopisech jak v tehdejším Československu, tak v zahraničí. Věnoval se rovněž překladu. Pro samizdatová vydání připravil například Orwellovu Farmu zvířat. Po roce 1989 publikoval v Literárních novinách a dalších periodicích. Je autorem šestidílného souboru učebnic literatury Kouzelné zrcadlo literatury (1998-2005). 8 podzemní univerzita v Brně HHrí KAPITOLY [ ► ] Zeměpis brnenských ulic Jana Jelínková [ ► ] Kdo isme byli v té době Jana Jelínková Začátek 70. let; náhradní aktivity; přátelé vyhození nebo před vyhazovem; hledání síly a témat; opisování literatury; besedy s přáteli (Milan Uhde, Jan Skácel) Marie Blažková Podpis Charty 77; včlenění do tohoto okruhu známých; debaty o knihách; velký byt vhodný ke schůzkám německé sekce Začátek francouzských seminářů Jana Jelínková Jiří Müller, francouzští novináři J. C. Estin, O. Mongin z revue Esprit; krytí působením na Sorboně Výběr účastníků a osobnosti přijíždějících Jana Jelínková Příslušníci šedé zony Marie Blažková Různí přednášející filozofové, literáti, kněží, akademici; čeští akademici a studenti humanitních oborů Výběr francouzských přednášejících Jana Jelínková Odborníci z nejrůznějších oborů; psychologové (Frankl); způsob přemýšlení, který byl nepatřičný; Jan Skácel jako host, rozmnožování jeho textů Marie Blažková Bernard Fabre spolupráce se Skácelem; revue Operateurs; Rekviem za Skácela [ ► ] Obsah seminářů /1 Jana Jelínková Studentů méně než u Oslzlých; Francouzi plnili požadavky na témata [ ► ] Obsah seminářů /2 Marie Blažková Otevřené okno do světa; neznámá témata Alain Finkielkraut, Labarriěre, Gwendoline Jarczyková Jana Jelínková Neviděli jsme utrpení jiných Systém utajení Jana Jelínková Systém utajení; pokyny pro přijíždějící; peníze od nadace; časopisy a knihy; chyby v organizaci; problémy s ubytováním Význam francouzské sekce Jana Jelínková Vůdčí osobnosti na Sorbonně, francouzské filozofie, Derrida, Vernant; organizace Jiřího Můllera; propojení mezi Oxfordem a Sorbonnou Marie Blažková Kauza Jacquese Derridy [ ► ] Německá sekce Jana Jelínková začalo se později Marie Blažková Návštěva Bernda Posselta a další návštěvy; kiwi; poučení, jak se chovat při zatčení; snahy Evropské unie Jana Jelínková Pokusy o spolupráci s Američany zapadly; tradice česko-francouzské univerzity trvá dodnes Jana Jelínková a Marie Blažková, 2020 [ ► ] Práce před a po roku 1989 Marie Blažková Začátky československé pobočky Husovy nadace [ ► ] Organizace pobytu návštěvníků Jana Jelínková Co se dělo před přednáškou; tlumočení; případ odposlechu telefonu Marie Blažková Překlady do němčiny; pobyty německých návštěvníků; publikum; Vaculík, Pecka, Trefulka Průběh přednášek francouzské sekce Marie Blažková Organizační schopnosti Jany Jelínkové Jana Jelínková Pracovní povinnosti; nutnost tlumočit; Milan Jelínek tlumočil z němčiny [ ► ] Struktura publika francouzské a německé sekce Jana Jelínková Méně studentů, často kolegové nebo spolužáci Marie Blažková podobné složení německé sekce Pana Jelínková Bránili jsme se, aby studenti ze šedé zóny chodili do různých sekcí [ ► ] Rodina a děti Jana Jelínková Děti byly drženy stranou; přes rok práce, s dětmi o prázdninách Marie Blažková Děti věděly vše; příběh s hruškami Jana Jelínková Dobré sousedské vztahy v domě [ ► ] Význam podzemní univerzity pro vzdělání Jana Jelínková Okno do světa myšlení; obohacení jazykové, rozhled Marie Blažková Různé pohledy na věc a možnost si stavět vlastní názor Jana Jelínková Živý kontakt je trvalý a ničím nenahraditelný Marie Blažková Svobodné myšlení a ne autocenzura Tradice Letní školy francouzské filozofie Jana Jelínková Tradice letní školy francouzské filozofie; živé slovo je nejcennější [ ► ] Přátelské prostředí disentu Marie Blažková Pevné přátelské vazby; Lepší špatný zážitek nežli žádný [ ► ] Jana Jelínková a Marie Blažková V době normalizace v 70. a 80. letech začali manželé Jana a Milan Jelínkovi s dalšími přáteli, kteří rovněž museli opustit svá zaměstnání nebo měli zakázáno veřejně působit, pořádat autorská čtení zakázaných autorů a opisovat, překládat a vydávat samizdatové publikace. Následně ve spolupráci s Jiřím Můllerem a manžely Blažkovými začali Jelínkovi organizovat v polovině 80. let bytové semináře podzemní univerzity, ve kterých přednášeli hosté z Německa ale především francouzští odborníci vysílaní pařížskou Association Jan Hus. Milan Jelínek (*1923 Brno - 12014 Brno) Po maturitě v roce 1942 byl totálně nasazen ve Vídni. V roce 1944 byl zatčen gestapem pro účast v odboji a vězněn až do konce války. Po válce vstoupil do KSČ. Na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity vystudoval češtinu, ruštinu a sr-bochorvatštinu. Po ukončenívědecké aspirantury a obhájení disertační práce pracoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a v letech 1963-1964 byl jejím děkanem. Zároveň působil jako hostující docent na univerzitě v Greifswaldu a v letech 1965-1966 jako lektor českého jazyka na pařížské Sorbonně. V roce 1964 byl jmenován profesorem. V roce 1967 se stal prorektorem Univerzity Jana E. Purkyně (nyní Masarykovy univerzity). 9 podzemní univerzita v Brně HHrí V roce 1969 musel z fakulty pro své politické názory odejít, byl vyloučen ze strany a začal pracovat jako nekvalifikovaný pracovník v brněnském Ústavu pro jazyk český bez možnosti publikovat a veřejně vystupovat. V letech normalizace navázal kontakty s disidentskými kruhy a zapojil se i se svojí ženou do šíření samizdatu a pořádání bytových seminářů. V roce 1989 se profesor Jelínek stal členem Občanského fóra a aktivně se podílel na politickém dění. V roce 1990 byl zvolen prvním polistopadovým rektorem Masarykovy univerzity a ve funkci setrval do roku 1992. Za svou celoživotní práci byl v roce 1992 oceněn Zlatou medailí MU. Roku 2018 vyšly péčí Moravského muzea v Brně jeho „Memoáry 1942-1971 (Od okupace do okupace)". Profesor Milan Jelínek byl autorem četných vědeckých jazykovedných publikací a článků zabývajících se historickým vývojem, stylistikou a kulturou českého jazyka. Milan Jelínek s dětmi a manželé Mullerovi, 80. léta (osobní archiv manželů Jelínkových) Jana Jelínková a manželé Mullerovi, 80. léta (osobní archiv manželů Jelínkových) Jana Jelínková (*1936 Praha) V 50. letech 20. stol. vystudovala na Filozofické fakultě Univerzity Jana E. Purkyně (nyní Masarykovy univerzity) ruštinu a bulharštinu. V roce 1966 získala doktorát z ruské literatury. Jejím odborným zájmem byla především srovnávací literární medievalistika a folkloristika. Je autorkou mnoha článků a také se podílela na vzniku několika literárněvědných učebních textů. Na Filozofické fakultě na katedře rusistiky působila od roku 1960 do roku 1995. V listopadu 1989 se stala členkou stávkového výboru Filozofické fakulty. Od počátku 90. letech působivé správní radě Vzdělávací nadace Jana Husa. V roce 1966 se Jana Jelínková provdala za Milana Jelínka, se kterým vychovali tři syny. 10 podzemní univerzita v Brně HHrí Miroslav Pospíšil, 2020 KAPITOLY Predstavení Studia; samizdat; Petr Osízíý; vzdělávací projekt Anglie; role tlumočníka Výběr studentů a témata přednášek Mladí kolem samizdatových časopisů (historie); témata politická filozofie, filozofie, etika; Artes liberales; zakladatel Jiří Múller; cíl - vzdělávání pro mladé lidi Systém utajení systém utajení fungování a organizace podzemní univerzity Překládání Obtíže s překladem filozofických termínů; výhody překladu; jiní překladatelé; překážky Byla to první vysoká škola, kterou jsem zažil Organizace přednášek Nemožnost překládání nahrávek; krycí role přijíždějících návštěvníků; množství přednášejících Srovnání s pražskými semináři Troskotání pražských seminářů; rozdílnost Můllerovy koncepce Zaměření seminářů Politická filozofie, sociologie, atd.; absence právních seminářů; spolupráce se zahraničními právníky v kauze Jazzové sekce Zpětné srovnání s Prahou Je to těžké; zajímavé semináře v Praze, Rezek, Balabán Organizace seminářů Odpolední čaj; vývoj skupiny; dvě věkové skupiny; délka přednášek Témata seminářů a výběr přednášejících Pospíšil, Oslzlý návrhy témat, Angličané výběr přednášejících Požadavky na přednášející Opětovné příjezdy; vyváženost v politických názorech; potvrzení vzdělání; reakce zahraničních přednášejících Přílišné rozšíření činnosti Rozšíření činnosti (katedra anglistiky, Vysokoškolský klub; anglický klub); domácí kina; podpora brněnských skladatelů v Anglii; Drogerie-galerie Ochabování režimu Ochabování režimu od poloviny 80. let; dvě „havárie"; výslechy STB; účinnost krytí Katedra anglistiky a kontakty v Leadsu Život s pocitem rizika Smíření se s možnou represí; nástup Gorbačova; Charta 77 [ ► ] Dvojí život vedli všichni Orwell, Bradbury - dělali jsme to, co oni popsali [ ► ] Osobní vývoj Práce na Jazykové škole; první bytové semináře [ ► ] Podoba vzdělávání v seminářích Angličtí přednášející a jejich způsob výuky dialog mezi vyučujícím a studenty [►] Vznik VNIH po roce 1989 Nutnost pokračovat; vznik VNJH; pomoc ze světa [ ► ] O podzemní univerzitě se dozvěděl celý svět Desef let pomoci a tři fáze vývoje; pokračování nadace v současnosti l ► ] Kariéra mimo nadaci Odchod v roce 2001; práce na FF Současné vzdělávání Masovost terciální vzdělávání; nezávislé vzdělávání v Anglii a Americe [ ► ] Šel byste do toho znovu? Každá životní etapa má své možnosti a své omezení; lze to zažít i krátkodobě [ ► ] Univerzita a učitelství Základní je schopnost a dovednost učit [ ► ] Výhledy do budoucnosti v 80. letech Kurz Milana Balabána; sny o vlastní univerzitě; Soros [ ► ] Pašování knih Autobus z Vídně do Mikulova CELY ROZHOVOR [ ► ] Miroslav Pospíšil (*1951) Vystudoval anglistiku a germanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Jana E. Purkyně (dnes Masarykovy univerzity) v Brně. Krátce na fakultě působil, ale následně odešel učit na Státníjazyko-vou školu. Zároveň od poloviny 80. let spoluorga-nizoval s Jiřím Můllerem a Petrem Oslzlým semináře podzemní univerzity, na kterých vystupovali převážně přednášející z Velké Británie vysílaní Jan Hus Educational Foundation. V roce 1987 se na fakultu vrátil a působil na ní do roku 1994. V listopadu 1989 byl členem stávkového výboru Filozofické fakulty a členem brněnského Občanského fóra. V letech 1989-1991 zastával funkci proděkana Filozofické fakulty. Následně se ale rozhodl věnovat se cele rozvoji nově vzniklé Československé vzdělávací nadace Jana Husa, kterou v roce 1990 spoluzaložil a vedl ji ve funkci ředitele do roku 2001. Zároveň působil v mnoha organizacích a grémiích neziskového sektoru u nás a v zahraničí. Po odchodu z nadace se rozhodl využít nabytých zkušeností a věnovat se problematice neziskového sektoru vědecky. Nejprve strávil jeden akademický rok jako hostující vědecký pracovník na London School of Economics and Political Science a po návratu založil Centrum pro výzkum neziskového sektoru, první pracoviště svého druhu v ČR, které vedl až do svého odchodu do důchodu v roce 2014. Miroslav Pospíšil se spisovatelem Danem Jacobsonem v druhé polovině 80. let (osobní archiv manželů Oslzlých) podzemní univerzita v Brně HHrí „Hlavní vyšetřovatel [tajné policie] mi řekl: Když chcete bojovat proti komunismu, musíte to dělat ve své vlastní zemi. Řekl jsem mu: Naprosto se mýlíte, když si myslíte, že jsem přišel do Prahy bojovat proti komunismu. Přišel jsem, abych s filozofy diskutoval o filozofii." Anthonny Kenny (Dayová, 1999, 54-55) OPERATEURS OPERATEURS 4 • JAN SKÁCEL Sabine Bollack • Petr Král • Patrick Ourednik Emanuel Ranný « Milan Kutidera • Zbyněk Sekal Bernard Fabrc • Novcmbre 1989. Jan Hus Educational Foundation a Association Jan Hus V roce 1975 byla v Helsinkách podepsána smlouva mezi západními a východními mocnostmi. Západní mocnosti souhlasily s geografickým uspořádáním poválečné Evropy a ty východní se zavázaly dodržovat lidská práva. Vysocí představitelé východního bloku pochopitelně nehodlali nijak měnit svou represivní politiku. Brzy ale pochopili, že představitelé opozičních hnutí ve všech zemích východního bloku si od podepsané smlouvy slibují něco odlišného a trvají na tom, aby byly závazky Helsinské konference dodržovány. V Československu se natato ujednáníodvolávala Charta 77 a následně i pořadatelé neoficiálních vzdělávacích seminářů. Nadace Jan Hus Educational Foundation byla založená v roce 1980 z popudu britských filozofů z univerzity v Oxfordu, kteří reagovali na dopis českého filozofa Julia Tomina, ve kterém prosil o pomoc a spolupráci na budování svobodného vzdělávání v tehdejším socialistickém Československu. Nadace organizovala přednáškové pobyty zahraničních odborníků, finančně podporovala samizdatové vydávání knih, tajně dodávala zásilky odborné literatury, atd. O několik měsíců později byla v roce 1980 založena francouzská Association Jan Hus, která rovněž velmi účinně podporovala český disent. Zároveň vznikaly i další nadace a asociace (z Německa, Švédska, USA, Kanady atd.), které s oběma nadacemi spolupracovaly, vysílaly do Československa přednášející a posílaly literaturu a další podporu. První návštěvnicí, která se v roce 1979 vypravila do Prahy, byla Kathy Wilkesová z univerzity v Oxfordu. Dalším soustavným návštěvníkem se stal Roger Scruton. Společně s Alanem Montefiorem a dalšími stáli tito filozofové u zrodu britské Jan Hus Educational foundation. Hnacím motorem nadace se stala v polovině 80. let Barbara Davová, která pracovala jako její tajemnice a kurýrka. Za francouzskou stranu se nejprve angažovali filozofové Cathrine Au-dardová, Jacques Derrida, Jean-Pierre Vernant či Paul Ricoeur. Duší francouzské 1'Association Jean Hus se stala paní Nathalie Roussariová, která za své zásluhy obdržela v roce 2009 Medaili Jana Patočky. Starala se o administrativní fungování nadace a podobně jako Barbora Davová zastávala funkci kurýra. Na začátku mezinárodních filozofických seminářů, stálo těchto několik statečných mužů a žen z Británie a Francie. Přijížděli nejprve sami a následně pomáhali organizovat cesty dalších kolegů. Většina z nich na dlouhá léta spojila svůj osud se svými kolegy v nesvobodném Československu. Zahraničních hostů, kteří v 80. letech přijížděli do Československa na popud obou nadací, bylo každoročně několik desítek. V Brně se v rámci podzemní univerzity uskutečnilo do konce roku 1989 přibližně čtyřicet anglických a kolem 25 francouzských přednášek. Nadšení, podpora a zájem o spolupráci zahraničních návštěvníků pomáhaly zdejším intelektuálům setrvat v kontinuitě světového vývoje myšlení. 12 podzemní univerzita v Brně HHrí I když tajná policie a představitelé komunistické moci byli o existenci všech poboček nadace a pořádání bytových seminářů především v Praze zpraveni, v Brně se dařilo velkou část činnosti udržet v tajnosti a dosáhnout zamýšleného cíle - poskytnout mladým lidem ucelené svobodné vzdělání. V roce 1998 Jiří Müller zhodnotil práci všech těchto statečných a odhodlaných lidí: „Jedna z nejpozoruhodnějších událostí studené války má rysy tajné operace. Málo viditelná, ale o to vlivnější. Nepodnikly ji státy, ale soukromí občané. Jejími aktéry bylo několik stovek mužů a žen ze Spojeného krá-lovstvíVelké Británie a Severního Irska, z Francie, Holandska, Německa, Belgie, Skandinávie, USA i Kanady. [...] Nepoděkoval jim dodnes žádný stát. A proč taky? Nepracovali pro státy, ale pro hodnoty, kterým věřili. Nikdo z těch, kteří do Československa přijížděli i z těch, kteří jejich cesty připravovali, nemohl doufat, že někdy uvidí výsledky své československé mise [...]." (Müller, 1998) Po roce 1989 převzala většinu aktivit obou zahraničních nadací nově vzniklá československá pobočka Vzdělávací nadace Jana Husa. Nathalie Roussariová (vpravo) v roce 2CH 6 Dne 24. září 2012 odvysílala francouzská stanice France Culture v pořadu La Fabrique de l'Histoire věnovaném tématu Život v ilegalitě rozhovor s paní Nathalie Roussariovou a filozofem Jeanem-Claudem Eslinem, ve kterém hovořili o své práci pro Association Jan Hus. Rozhovor lze vyslechnout na této adrese: www.franceculture.fr/personne-nathalie- -roussarie Originálnízpůsobjak předávat vzkazy, si vymyslela výtvarnice Helen Ganlyová. Její skici jsou uloženy v oddělení ODKAZ v MZM. „Vymyslela jsem si zajímavý způsob, jak mezi oběma zeměmi převážet vzkazy. Vzkazy, které jsem dostávala, byly složité, odkazovaly na utajená setkání a obsahovaly žádosti o knihy a rukopisy. Kdyby byly odhaleny, mohly se obrátit proti všem s katastrofickými následky. Já jsem si prostě vzkazy nakreslila jako skici, kterým jsem rozuměla jen já sama." Helen Ganlyová (Muller, 2016,12) 13 podzemní univerzita v Brně J*-kc j-o»i>#a^ twt,Lcí>U^ bX\\y^\t_ ClliK+J^ ilík^r. ■ŕťu^ÄAv^, /^KÍ*-. řVhiíiAí ŕi-Xpi^t^ j*rv«^vK. 'UvÓ^-r T^^vw-* w. ^ A^e ; .m^Mnijl; |Ä^f*Bi .^Xi^X _—J Zápisky Jaroslava Blažka, které si pořizoval během přednášek zahraničních hostů. ti^i irtji .Ví, tUi m í^jJ«(^i>cíWt,k. S^rvĹ t>i^ /nnrtWK***^! t(*^