Struktura magisterské státní závěrečné zkoušky z oboru Sociální pedagogika a volný čas:
1. OBHAJOBA DIPLOMOVÉ PRÁCE
Vypracováním diplomové práce a její obhajobou před komisí student prokáže schopnost samostatně
využívat teoretické a metodologické poznatky získané během studia a aplikovat je
při řešení konkrétního problému nebo objasňování daného jevu v oboru sociální pedagogiky.
2. ÚSTNÍ ZKOUŠKA
Ústní zkouška u státních závěrečných zkoušek se koná v předmětech:
Pedagogika
Předpokládá se hluší orientace ve filozofii výchovy, v teoriích pedagogiky, etických a estetických
aspektech výchovy apod.
Aplikovaná psychologie
Předpokládá se orientace v obecné, vývojové a sociální psychologii, dále v psychopatologii,
diagnostice a terapii a též v psychologii řízení a vedení lidí. Student v průběhu SZZ prokáže
schopnost dílčí poznatky z různých psychologických disciplín propojovat a aplikovat je do
oblasti sociální pedagogiky.
Sociální pedagogika a volný čas
Předpokládá se orientace v metodologii oboru – metodách poznávání sociálně pedagogických
jevů, orientace v soudobých sociálních teoriích v procesech vedení a poznávání skupin a jednotlivců,
rozšířené poznatky z oblasti projektování a výzkumu ve volném čase, výchovy dospělých,
sociálně patologických jevů, multikulturních kompetencí a teorií sociální pedagogiky
a sociální práce.
Studenti si vylosují jednu otázku z obecné a jednu otázku z aplikované části.
Ústní část magisterské státní závěrečné zkoušky z PEDAGOGIKY
1. Vzdělání a sociální spravedlnost. Rovný přístup ke vzdělání. Vzdělanostní znevýhodnění
vlivem socioekonomického prostředí. Sociální, jazyková a kognitivní determinovanost
vzdělávání (Jensenova teorie deficitu, Bernsteinova teorie determinovanosti, Bloomova
teorie kognitivních determinant, teorie kulturního kapitálu - Bourdier).
2. Vymezení rozdílů v pojetí tzv. moderní a postmoderní pedagogiky. Vztah postmodernismu
k sociálním teoriím učení.
3. Představitelé etických teorií a analýza jejich činnosti (např. Sokrates, Platón, Aristoteles,
stoicismus, Cicero, sv. Augustin, Machiavelli, Kant, Spinoza, Masaryk, Bláha ad.).
4. Etika jako věda. Morálka, mravnost, etika křesťanská, etika normativní, etika ekologická,
etika postmoderní, hédonismus, utilitarismus.
5. Odkaz hlavních filozofických proudů 19. a 20. století v pedagogických koncepcích a
směrech (reformní a experimentální pedagogika, pragmatická pedagogika, duchovědná
pedagogika, neotomismus ve výchově, marxismus ve výchově, feminismus ve výchově,
postmoderní myšlení ve výchově).
1/ 20
Státní závěrečná zkouška pro navazující magisterské prezenční studium
SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKAA VOLNÝ ČAS
6. Charakteristika pedagogických koncepcí v historicko-společenském kontextu (příklady
výchovných paradigmat ve starověku, ve středověku, v novověku, v moderní době –
hodnoty, cíle, obsah, formy).
7. Vznik a působení českých škol pokusných (zlínské školy - Jaroslav Vrána, Karel Žitný,
Eduard Štorch, Čeněk Janout, František Bakule), meziválečný spor o pojetí české
pedagogiky (představitelé: Václav Příhoda a Otokar Chlup, návrh školské reformy),
brněnský a pražský seminář pedagogiky.
8. Popis teorií vzdělávání Bertranda z pohledu vybraných filozofických koncepcí podle pólu
„subjektu“: spiritualistické (např. Maslow ad.), personalistické (např. Rogers ad.).
9. Popis teorií vzdělávání Bertranda z pohledu vybraných filozofických koncepcí podle pólu
„interakce“: kognitivně psychologické (konstruktivismus), technologické (počítačová
gramotnost, hypermediální teorie), sociokognitivní (sociální učení, kontextualizované učení,
kooperativní učení).
10. Popis teorií vzdělávání Bertranda z pohledu vybraných filozofických koncepcí podle pólu
„společnosti“: sociální (pedagogika probouzející uvědomění – P. Freire, ekosociální teorie
vzdělávání). Teorie odškolněné společnosti (I. Illich).
11. Popis teorií vzdělávání Bertranda z pohledu vybraných filozofických koncepcí podle pólu
„obsahu“: akademické (tradicionalismus, generalistické teorie).
12. Duchovědná pedagogika, pedagogika kultury, hermeneutické přístupy v pedagogice,
představitelé (Dilthey, Litt, Spranger, Klafki, Gadamer).
13. Vzdělávací systém v ČR, typy škol, legislativa (školské zákony), charakteristika
transformace české školy po r. 1989. Vzdělávací politika. Aktuální problémy českého
školství.
14. Vliv a funkce školní přípravy jako prostředek sociální kontroly společnosti a utužení
státního systému. Teorie sociální kontroly (uplatnění státní moci prostřednictvím školství),
problém zneužitelnosti výchovných idejí v totalitních systémech (ideologie náboženská,
nacistická, fašistická, komunistická). Teorie legitimity (Habermas, potvrzení státní moci
formou zákonů a sankcí).
15. Vztah pedagogiky a ekonomie. Investice do vzdělání (teorie lidského kapitálu). Princip
celoživotního učení. Teorie učící se společnosti (learning society). Teorie modernizace J.
Kellera (podpora rozvoje lidského kapitálu, vzdělání jako nástroj ekonomického růstu).
16. Evropská dimenze ve vzdělávání. Principy, instituce, dokumenty, trendy v kurikulu, priority,
multikulturní výchova, výchova k evropanství, klíčová témata, programy internacionalizace
(Socrates, Leonardo, Tempus ad.).
17. Sociologie výchovy. Cíl, funkce, obsah, metody. Základní kategorie: sociální mobilita,
sociální stratifikace, sociální role, status, sociální komunikace, sociální síť, socializace.
18. Předmět, funkce, metody a význam komparativní pedagogiky. Mezinárodní instituce a
odborné publikace v oblasti komparativní pedagogiky. Význam indikátorů, klasifikace
ISCED, příklad konkrétních výzkumných projektů (TIMMS, IALS atp.). Evropská dimenze
ve vzdělávání.
19. Školský management, specifika řízení školy a principy řízení škol (vztahy, cíle, efekty,
klima) řízení změn ve škole. Vedení lidí (leadership – řízení, rozhodování).
20. Školní hodnocení a jeho současné problémy, klasifikace, školní ne/úspěch žáka, selhání,
školní prospěch, školní zdatnost žáka. Didaktické testy.
21. Gender pedagogika. Enkulturace. Problémy výchovy k tradičnímu chápání rolí muže a ženy
ve společnosti. Sexové rozdíly jako determinanta edukačních procesů.
2/ 20
22. Ekologická výchova. Cíl, funkce, obsah, metody, teorie a přístupy (ekosociální teorie,
koncepce trvale udržitelného rozvoje, hlubinná ekologie, ekologie sociální, ekologie
člověka, kulturní ekologie). Principy globální výchovy.
23. Estetická výchova. Cíl, funkce, obsah, metody, formy. Představitelé a dílo. Estetické
kategorie (prožitek, krásno, láska, umění, vkus ad.). Význam estetické výchovy v průřezu
historických epoch (starověk, středověk, novověk, moderní doba).
24. Výchova v rodině, funkce a typologie rodiny, socializace jedince, spolupráce rodiny a školy.
Problém výchovy dítěte v neúplné rodině.
25. Pedagogický výzkum. Stav, struktura, fungování, příklady.
Literatura:
BACÍK, F., KALOUS, J., SVOBODA, J. a kol. Kapitoly ze školského managementu. Praha:
PdF UK, 1998.
BERTRAND, Y. Soudobé teorie vzdělávání. Praha: Portál, 1998.
BLÁHA, I. A. Ethika jako věda. Úvod do dějin a teorie mravnosti. Brno: Prosum, Atlantis,
1991.
ČERNOUŠEK, M. Psychologie životního prostředí. Praha, 1986.
DE SINGLY, F. Sociologie současné rodiny. Praha: Portál, 1999.
HAGER, F. P. Platon a platonismus v dějinách výchovy. Praha: UK, 1994.
HARRINGTON, A. Moderní sociální teorie. Praha: Portál, 2006.
HAVLÍK, R. Sociologie výchovy a školy. Praha: Portál, 2007.
ILLICH, I. Odškolnění společnosti. Praha: Slon, 2001.
JEŽKOVÁ, V. Vzdělávání v zemích Evropské unie. Praha: PdF UK, 1997.
KELLER, J. Sociologie a ekologie. Praha 1997.
KOZLÍK, J. a kol. Aktuální historie. Kapitoly o zkušenostech pokusných škol ve Zlíně z let
1929-1939. Přerov: Muzeum Komenského, 1996.
MATOUŠEK, O. Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: Slon, 2003.
MAŘÍKOVÁ, Proměny současné české rodiny. Praha: Sociologické nakladatelství, 2000.
MOŽNÝ, I. Česká společnost. Nejdůležitější fakta o kvalitě našeho života. Praha: Portál,
2002.
ORTOVÁ, J. Kulturní a sociální ekologie. Praha, 1996.
PELCOVÁ, N. Filozofická a pedagogická antropologie. Praha: Karolinum, 2004.
PETRUSEK, M. Sociální a kulturní antropologie. Praha: Sociologické nakladatelství, 2000.
POL, M., RABUŠICOVÁ, M. Správa a řízení škol – rady škol v mezinárodní perspektivě.
Brno: Paido, 1997.
POL, M. Škola: organizace běžná, specifická či snad pospolitost? In: Studia paedagogica,
roč. 1998-1999. U 3-4. Brno: FF MU, 2000, s. 59-80.
PROKOP, D. Obecná uměnověda. Praha: Gryf, 1994.
PRŮCHA, J. Multikulturní výchova: Teorie – praxe – výzkum. Praha: ISV, 2001.
PRŮCHA, J. Pedagogická evaluace. Brno: MU, CDV, 1996.
PRŮCHA, J. Vzdělávání a školství ve světě. Praha: Portál, 1999.
RENZZETI, C. M., CURRAN, D. J. Ženy, muži a společnost. Praha: Karolinum, 2003.
SINGULE, F. Americká pragmatická pedagogika. Praha: SPN, 1990.
SKALKOVÁ, J. Tradice hermeneutické pedagogiky a její vývoj v druhé polovině 20. století.
Praha: PÚ JAK ČSAV, 1992.
SOLFRONK, J. Zkoušení a hodnocení žáků. Praha: PdF UK, 1996.
SUP, J. Pedagogický seminář MU a jeho účast ve sporech o charakter meziválečné
pedagogiky. In: Studia paedagogica. U2. Brno: MU, 2002.
SVOBODOVÁ, J., JŮVA, V. jun. Alternativní školy. Brno: Paido, 1996.
3/ 20
ŠTECH, S. Škola stále nová. Praha: Karolinum, 1992.
TRETERA, I. Nástin dějin evropského myšlení. Od Thaleta k Rousseauovi.
VÁŇOVÁ, R. Karel Žitný a jeho úsilí o novou školu. Praha: PdF UK, 1999.
VÁŇOVÁ, R. Československé školství ve 30. letech (Příhodovská reforma). Praha: Studia
Paedagogica 10, PdF UK, 1995.
WALTEROVÁ, E. Kurikulum: Proměny a trendy v mezinárodní perspektivě. Brno: MU,
1994.
VESELÁ, Z. Osobnosti brněnského pedagogického semináře v meziválečném období. In:
Studia paedagogica. U2. Brno: MU, 2002.
www.msmt.cz
www.uiv.cz
www.vup.praha.cz
OECD. Zprávy o národní politice ve vzdělávání. Česká republika. Praha, ÚIV, 1996.
Priority pro českou vzdělávací politiku. Praha: ÚIV, 1999.
Vzdělání a sociální spravedlnost v zemích OECD. Praha: Gnosis, 1998.
Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum, 1996.
4/ 20
Ústní část magisterské státní závěrečné zkoušky z APLIKOVANÉ PSYCHOLOGIE
Vymezení oboru psychologie
1. Psychologie v systému věd. Současná definice předmětu psychologie. Hlavní psychologické
obory a jejich charakteristika.
2. Vztah psychologie k hraničním vědám. Filozofie a psychologie. Pedagogika a psychologie.
Medicína a psychologie. Sociologie a psychologie.Metodologie psychologie.
3. Biologické základy psychologie. Vliv genetiky na chování. Vztah biologického a sociálního
v psychologii. Determinace psychiky.
4. Základní psychologické koncepce: asocianismus, hlubinná psychologie, tvarová psychologie,
behaviorismus a fyziologie vyšší nervové činnosti, jejich filozofická
východiska a současná kritika.
5. Psychologické koncepce 20. a 21.stol.: humanistická psychologie, kognitivní psychologie,
transpersonální psychologie.
Srovnej zahraniční a české publikace zabývající se obecnou psychologií. Analyzuj vývoj předmětu psychologie.
Porovnej psychoanalýzu a neopsychoanalýzu. Uveď vztah mezi jednotlivými
psychologickými koncepcemi a dobovým kontextem.
Obecná psychologie, kognitivní procesy, obecná psychopatologie
6. Poznávací (kognitivní) procesy. Čití, vnímání, představivost, fantazie, obrazotvornost.
Asociační zákony.
7. Myšlení a řeč. Myšlenkové operace. Konvergentní a divergentní myšlení. Imaginativní
myšlení. Poruchy poznávacích procesů.
8. Psychologie řeči. Řeč a jazyk. Kognitivní styl. Poruchy řeči z psychologického
hlediska. Afázie. Kultura řečového projevu. Psycholingvistika.
9. Psychologie paměti. Fáze, druhy a typy paměti. Paměť a učení. Dlouhodobá a
krátkodobá paměť. Aktivní paměť. Zapamatování a zapomínání. Trénink paměti.
Poruchy paměti.
10. Kategorie učení v psychologii. Podmiňování. Druhy učení. Učení a motivace. Zákony
učení. Transfer. Teorie učení. Utváření návyků, vědomostí a dovedností.
Psychologické otázky poruch učení.
11. Pozornost a vědomí, jejich vymezení v psychologii. Vlastnosti pozornosti. Úmyslná a
neúmyslná pozornost. Stupně vědomí. Vztah pozornosti k transpersonální psychologii.
Kvantitativní a kvalitativní poruchy vědomí. Poruchy pozornosti.
Objasni vztah kognitivních procesů k psychologickým disciplinám (psychofyzice, experimentální psychologii,
kognitivní psychologii). Čím se zabývá neurolingvistické programování? Vysvětli rozdíl mezi
osobním stylem a kognitivním stylem? Vyberte si jeden učební styl a popište možnosti individuální práce.
Psychologie osobnosti, emoční a volní procesy
12. Kategorie osobnosti v psychologii. Teoretické koncepce osobnosti. Filosofické zdroje
pojetí osobnosti. Struktura osobnosti. Rysy a vlastnosti osobnosti. Princip využití
faktorové analýzy. Vrstvy osobnosti. Typologie osobnosti.
13. Emoce. Chápání emocí a citů v psychologii. Psychofyziologie emocí. Klasifikace
emocí. Výraz a emoce. Poruchy emocionality. Kultivace emocí. Alexitýmie.
5/ 20
14. Aktivační a regulační faktory osobnosti - motivace. Teorie motivace – homeostatický
model. Motivy a jejich formální třídění. Obsahová klasifikace motivů (cíle, potřeby,
zájmy, hodnoty, ideály). Pojem incentivy. Aspirace. Patologie motivace.Vztah
motivace k humanistické psychologii.
15. Schopnosti. Klasifikace schopností. Vlohy a schopnosti. Nadání, talent. Inteligence.
Koncepce inteligence. Kreativita. Měření inteligence. Validita testu. Vztah výkonnosti
a inteligence. Mentální retardace. Demence. Temperament a charakter. Používání
těchto pojmů v psychologii. Klasifikace temperamentu. Charakterové vlastnosti. Vůle
a rozhodování. Poruchy vůle. Kultivace temperamentu, charakteru a vůle.
16. Stres, frustrační tolerance, modelové situace zvládání zátěže. Náročné životní situace a
jejich zvládání. Únava. Druhy únavy. Princip odpočinku a relaxace. Konflikty a
frustrace. Reakce na frustraci. Stres. Zvládání stresu.
Porovnej funkční koncepce inteligence u W. Sterna D. Wechslera, L. S. Vygotskiho, R. Feuersteina. Vysvětli
pojem temperamentový „ pluralismus“, popiš dvojdimenzionální teorie temperamentu a tří- a více
komponentové teorie temperamentu. Vysvětli Maslowovu teorii nedostatkových a růstových motivů.
Objasni Sprangerovu koncepci hodnotových orientací.
Vývojová psychologie
17. Obory vývojové psychologie. Kategorie vývoje v psychologii. Předmět ontogenetické
psychologie. Zákony vývoje. Periodizace psychického vývoje. Individualizace
duševního vývoje.
18. Období novorozence, kojence a batolete z hlediska psychologie. Deprivace a subdeprivace.
Psychologické charakteristiky předškolního věku. Dětská hra a kresba. Školní
zralost. Psychologie handicapu.
19. Psychologické otázky období mladšího školního věku a pubescence. SPVU. Vývoj
písma. Krize dospívání. Psychologie morálního vývoje. Psychologické zásady
výchovy dítěte a dospívajícího.
20. Psychologie adolescence, rané dospělosti a dospělosti. Profesionální orientace.
Podmínky utváření profesní kariéry. Psychologické otázky sexuality a její vývoj.
21. Psychologie a psychohygiena rodiny. Konstelace členů rodinné struktury. Typologie
rodin. Diagnostika rodiny. Rodinná psychoterapie.
22. Psychologie stárnutí. Stárnutí a psychické funkce. Aktivní stáří. Normální a patologické
stárnutí. Sociálně-psychologické problémy stárnutí. Psychoterapie a psychologická po-
moc.
Popište základní metodologické přístupy vývojové psychologie. Objasněte individuální rozdíly vduševním
vývoji jednotlivců, jejich příčiny. Srovnejte psychoanalytickou periodizaci S. Freuda s kognitivní
periodizací J. Piageta. Uveďte psychosociální periodizaci E. H. Eriksona, vysvětlete její východiska.
Popište typy rodinných koalicí podle Glicka a Kesslera. Objasněte genetickou teorii charakteru podle
R. F. Pecka a R. J. Havighursta.
Sociální psychologie a psychohygiena
23. Sociální psychologie, předmět zkoumání. Skupina, její struktura a dynamika.
Klasifikace skupin. Sociální situace. Sociální role. Sociální dovednosti. Sociometrie.
Metody skupinové terapie.
6/ 20
24. Socializace. Jedinec a sociální prostředí. Zákonitosti socializace. Sociální chování. Sebepojetí,
sebepoznávání a sebeuvědomování. Sebereflexe. Jáství. Psychopatologie
jáství.
25. Sociální percepce. Percepční stereotypy. Atribuce. Utváření obrazu o jiném člověku.
Postoje a jejich funkce. Formování a změny postojů.
26. Sociální komunikace. Verbální a nonverbální komunikace. Rozhovor. Analýza komunikace.
Pravidla efektivní komunikace. Psychologické aspekty sebeprosazování
(asertivita).
27. Otázky výkonnosti, únavy, odpočinku a relaxace. Druhy únavy, únava a monotonie,
únava a psychické nasyceni. Aktivní a pasivní odpočinek. Spánek. Principy relaxace a
příklady relaxačních technik. Workholismus a syndrom vyhoření.
28. Koncepce stresu a jeho teorie, důsledky zátěže a zvládání stresu (coping). Teorie
Selyeho a Lazaruse. Eustres a distres. Systémové pojetí stresu. Stresory a salutory.
Zdravotní a psychologické důsledky stresu. Akutní reakce na stres a posttraumatická
stresová porucha. Antistresové programy. Konflikty – druhy, řešení konfliktů, mapa
konfliktu.
29. Syndrom vyhoření (burnout) a jeho prevence. Znaky burnout syndrom a průběh jeho
vývoje. Typy prevence. Sociální opora. Odolnost jako vlastnost osobnosti (resilience,
koherence, hardiness).
30. Kvalita života a životní styl. A a B typ chování. Kouření, drogy, alkohol, rizikový sex,
optimalizace výživy. Tělesný pohyb. Well-being. Fitness. Wellness. Optimismus.
Vztahy k jiným lidem.
31. Rozvoj osobnosti, osobnostní růst a sebevýchova (self-management). Autoregulace.
Negativní a pozitivní emoce. Základy pozitivního myšlení. Flow. Sebepoznání a selfesteem.
Zrání osobnosti.
Popište úskalí socializace sluchově, zrakově a tělesně postiženého člověka.Rozlište mezi poruchou autistického
spektra a Aspergerovým syndromem.Přibližte vnímání reality člověka s autismem.Objasněte
příčiny zvýšené agresivity u současné populace.Možnosti léčení duševních poruch.Znáte výzkumné
projekty či granty zabývající se kategorií zdraví?
Psychopatologie, psychoterapie a psychodiagnostika
32. Pedagogicko-psychologická diagnostika. Předmět zkoumání. Poznávání osobnosti.
Anamnéza, diagnóza, prognóza. Problémy s poznáváním osobnosti. Testové a
projektivní techniky. Úskalí psychometrického přístupu. Individuální rozdíly mezi
lidmi.
33. Intervenční poradenské postupy. Psycholog a jeho klient. Psychoterapie x poradenství.
Sociální kontrola a pomoc. Etika práce psychologa. Interpretace dat z vyšetření a
zpráva z psychologického vyšetření
34. Speciální psychopatologie. Psychologie x psychiatrie. Historie psychiatrie. Philippe
Pinel a jeho následovníci. Pojetí normality. Víceosý diagnostický systém. Klasifikace
duševních onemocnění. Organické duševní poruchy. Podpůrná terapie pro rodiny
s pacientem s demencí.
35. Schizofrenie a poruchy s bludy. Kompliance, rizika relapsu. Poruchy nálad. Terapie
depresivní poruchy.
36. Neurotické poruchy, poruchy vyvolané stresem, somatoformní poruchy. Poruchy
příjmu potravy. Rodinný systém a neurotické poruchy. Specifické poruchy osobnosti.
7/ 20
37. Psychické poruchy v dětském věku. Pervazivní vývojové poruchy. Hyperkinetická
porucha. Separační úzkostná porucha v dětství. Specifické poruchy učení a jejich
příčiny.
38. Psychoterapeutické systémy. Kritéria pro srovnávání. Základní psychoterapeutické
směry. Posun psychoterapie v 21. století.
39. Psychoterapeutická práce s jedincem x se skupinou x se systémem. Výhody a
nevýhody systemické psychoterapie. Principy skupinové psychoterapie.
Vlastnosti diagnostických metod a užití diagnostiky v praxi. Vedení rozhovoru, jeho fáze. Možnosti registrace
pozorování. Pozorování a rozhovor jako výzkumná metoda. Diagnostika školní zralosti. Diagnostika
školních obtíží. Principy, filosofie a efekt metody VTI. Poradenská síť v ČR.
Psychoterapeutická pracoviště v ČR. Motivace klienta k zahájení psychoterapie.
Psychologie organizace a řízení
40. Metodika výběru pracovníků do pracovního týmu, assessment centra. Péče o nového
pracovníka v organizaci. Péče o vystupujícího pracovníka, outplacement.
41. Klasické teorie pracovní motivace (Taylor, McGregor, Herzberg, Maslow, postmoderní
teorie) a tvorba motivačních programů.
42. Faktory pracovní spokojenosti. Pracovní týmy, jejich charakteristika, týmové role,
řízení týmu.
43. Skupinová koheze, rizika strnulosti a rozpadu pracovních týmů. Podmínky spolupráce
a win-win strategie, spolupracující klima v organizaci.
44. Komunikace v organizaci (komunikační cesty, komunikace s pracovníky –
naslouchání a poskytování zpětné vazby).
45. Personální formy inteligence a diplomatické nadání manažera (H. Gardner). Leader a
manažer. Role manažera, komunikační styly.
Prezentujte návrh profesiogramu (popisu a specifikace pracovního místa) pro konkrétní profesi.
Prezentujte model konkrétního motivačního programu pracovníků v organizaci. Prezentujte návrh
řešení konkrétního interindividuálního konfliktu (pokuste se o analýzu konfliktu a navrhněte strategii
řešení).
Literatura:
ATKINSONOVÁ, R. L. aj. Psychologie. Praha : Victoria Publishing, 1995. 862 s. ISBN 80-
85605-35-X.
BALCAR, K. Úvod do studia psychologie osobnosti. Praha : SPN, 1983.
BEDRNOVÁ, E. aj. Duševní hygiena a sebeřízení. Praha : Fortuna 1999. 157 s. ISBN 80-
7168-681-6.
BĚLOHLÁVEK, F. Jak řídit a vést lidi : testy, případové studie, styly řízení, motivace a hodnocení.
Vyd. 1. Praha : Computer Press, 2000. 92 s. ISBN 80-7226-308-0.
BĚLOHLÁVEK, F. Organizační chování: jak se každý den chovají spolupracovníci, nadřízení,
podřízení, obchodní partneři či zákazníci. 1. vyd. Olomouc : Rubico, 1996. 343 s.
ISBN 80-85839-09-1.
BRICHCÍN,M. Vůle a sebekontrola. Praha : Karolinum 1999. 423 s. ISBN 80-7184-753-4.
ČÁP, J., MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. Praha : Portál, 2001. 655 s. ISBN 80-7178-463-X.
DRAPELA, V.J. Přehled teorií osobnosti. Praha: Portál, 1997. 175 s.
GOLD, A. Řízení současné školy : o práci učitelů na střední úrovni řízení. Vyd. 1. Žďár nad
Sázavou : Fakta, 1998. 164 s. ISBN 80-902614-0-.
GOLEMAN, D. Emoční inteligence. Praha : Columbus, 1998. 348 s. ISBN 80-85928-48-5.
HANUŠ, H. Speciální psychiatrie. Praha: Karolinum, 2000. ISBN 80-7184-873-5.
8/ 20
HEWSTONE, M., STROEBE, W. Sociální psychologie. Praha: Portál, 2006. 776 s. ISBN 80-
7367-092-5.
HOŠEK, V. Psychologie odolnosti. Praha : Karolinum, 1997. 70 s. ISBN 80-7066-976-4.
KERLINGER, F.N. Základy výzkumu chování. Praha : Academia, 1972. 705 s.
KOHOUTEK, R.; ŠTĚPANÍK, J. Psychologie práce a řízení. Brno : Cerm, 2000. 223 s.
ISBN 80-214-1552-5.
KOUBEK, J. Řízení lidských zdrojů : základy moderní personalistiky [Koubek, 1995]. 1. vyd.
Praha : Management Press, 1995. 350 s. ISBN 80-85943-01-8.
KOPŘIVA, K. Lidský vztah jako součást profese. Praha : Portál, 1997. ISBN 80-7178-150-9.
KRATOCHVÍL, S. Základy psychoterapie. Praha : Portál, 1997. 392 s. ISBN 80-7178-179-7.
KŘIVOHLAVÝ, J. Jak zvládat stres. Praha : Grada, 1994. 190 s.
KŘIVOHLAVÝ, J. Pozitivní psychologie. Portál : Praha, 2004. 195 s. ISBN 80-7178-835-X.
KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. Praha : Portál, 2002. 279 s. ISBN 80-7178-551-2.
LANGMEIER, J; KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. Praha : Grada, 1998. 343 s.
ISBN 80-7169-195-X.
LAZAROVÁ, B.; POL, M. Program adaptace nových pracovníků – nenáročná a návratná investice.
Personál, 3, 1997, 17-18, s. 7-8.
MAREŠ, J. Styly učení žáků a studentů. Praha : Portál, 1997. 239 s. ISBN 80-7178-246-7.
NAKONEČNÝ, M. Encyklopedie obecné psychologie. Praha : Academia, 1997. 437 s. ISBN
80-200-0625-7.
NAKONEČNÝ, M. Základy psychologie. Praha : Academia, 1998. 590 s. ISBN 80-200-0689-3.
NAKONEČNÝ, M. Psychologie osobnosti. Praha : Academia, 1995. 336 s. ISBN 80-200-
0525-0.
PIAGET, J. Psychologie inteligence. Praha : Portál 1999. 164 s. ISBN 80-7178-309-9.
PLAMÍNEK, J. Sebeřízení. Praha : Grada 2004. 182 s. ISBN 80-247-0671-7.
PLHÁKOVÁ, A. Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia, 2003. ISBN 80-200-1086-
6
POL, M.; LAZAROVÁ, B. Spolupráce učitelů – podmínka rozvoje školy. Řízení spolupráce,
konkrétní formy a nástroje. Praha : Strom, 1999. 78 s. ISBN 80-86106-07-1.
ŘEHULKA, E. Psychohygienické otázky pedagogické psychologie. Praha : SPN, 1988. 92 s.
ŘEZÁČ, J. Sociální psychologie. Brno : Paido, 1998. 268 s. ISBN 80-85931-48-6.
ŘÍČAN, P. Cesta životem. Praha : Panorama, 1990. 435 s. ISBN 80-7038-078-0.
SELIGMAN, M. Opravdové štěstí. Praha : Ikar, 2003. 390 s. ISBN 80-249-0293-1.
SMÉKAL, V. Pozvání do psychologie osobnosti. Brno : Barrister & Principal, 2002. 517 s.
ISBN 80-85947-80-3.
STRAUSS, CORBINOVÁ: Základy kvalitativní metodologie. Brno : Albert, 1999. 196 s.
ISBN 80-85834-60-X.
SOBOTKOVÁ, I. Psychologie rodiny. Praha: Portál, 2007. 224 s. ISBN 978-80-7367-250-8.
STERNBERG, R. J. Kognitivní psychologie. Praha: Portál, 2002. 632 s. ISBN 80-7178-376-5.
SVOBODA, M. Psychodiagnostika dospělých. Praha : Portál 1999.
ŠVANCARA, J. aj. Diagnostika psychického vývoje. Praha : Avicenum, 1971 a další vyd. 367 s.
VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha : Portál, 1999. 444 s.
ISBN 80-7178-214-9.
WILKINSON, G. Stres. Praha : Grada, 2001. 96 s. ISBN 80-247-0092-1.
9/ 20
Ústní část magisterské státní závěrečné zkoušky ze SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY a
VOLNÉHO ČASU
Témata: Sociální pedagogika – obecná část
1. Vymezení sociální pedagogiky oproti vědám hraničním a příbuzným. Teorie sociální pedagogiky
a jejich podíl na utváření sociálně pedagogického paradigmatu. Sociální pedagogika
a její vztah k příbuzným a participujícím oborům (viz ot. č. 2 a 3). Předmět sociální
pedagogiky, obsahové zaměření a hlavní témata, kterými se zabývá moderní sociální
pedagogika na přelomu 20. a 21. století.
2. Teorie sociologie a sociální pedagogiky, srovnání přístupů. Paradigma (T. Kuhn) sociologické
a sociálně pedagogické (faktualistické p., behaviorální p., definiční p. – rozdíly
v přístupu zkoumání sociálních jevů). Vybrané sociologické směry a jejich vliv na utváření
teorií sociální pedagogiky (sociální darwinismus, škola rasově antropologická, malthuziánství,
sociologismus, psychologismus, interakcionismus, teorie sociální interakce, analýza
a teorie sociálních sítí, teorie sociální směny, sociální kapitál, sociální systém, sociální
rovnováha, s. řád a další. Na konkrétním příkladu studenti doloží, jak můžeme ke zkoumání
stejného sociálního jevu využívat různá paradigmata.
3. Společnost jako každodennost, drama a absurdita etnometodologie, inspirace v dramaturgické
a existencialistické sociologii. Sociologické přístupy zkoumání jevů: Kvalitativní
sociologie, etnometodologie, každodennost, sociologie laická, labelling, indexikalita, garfinkeling,
sociologie dramaturgická, existencialistická atd. Na konkrétním příkladu studenti
doloží, jak můžeme ke zkoumání stejného sociálního jevu využívat různá paradigmata.
4. Funkce sociální pedagogiky (podle N. Huppertze a E. Shinzlera), komparace konceptů
sociální pedagogiky v ČR, Německu, (Velké Británii), Polsku a Slovensku. Rozvoj sociální
pedagogiky v ČR a v zahraniční ve 20. století. Kritické zhodnocené vývoje po 2.
světové válce. Vztah sociální pedagogiky a sociální práce ve výše uvedených zemích.
5. Náznaky konstituování sociální pedagogiky v dílech významných filozofů, pedagogů a
sociologů. Historické aspekty vzniku a rozvoje sociální pedagogiky (např. pojetí J. J. Pestalozziho,
D. Bosco, A. S. Makarenka, G. A. Lindnera, P. Natorpa, A. I. Bláhy). Na základě
četby primárních pramenů doložte příklad výchovné koncepce.
6. Cíle, metody a prostředky sociální pedagogiky, její význam pro rozvoj pedagogické teorie
a edukační praxe. Na konkrétním příkladu se pokuste vymezit výchovné cíle a metody pedagogiky
a sociální pedagogiky.
7. Základní rysy sociální výchovy a její aktuální dimenze (individuální, globální, teritoriální
a lokální). Funkce výchovy v životě moderního člověka a ve společnosti. Sociální pedagogika
jako výchova sociálních vztahů, sociální svět dítěte – lebenswelt a pojetí fenomenologie,
základní faktory vývoje člověka (dispozice, materiální a sociální prostředí, výchova).
Společenská determinace výchovy. Vztah socializace a výchovy. Vzájemný vztah
prostředí a výchovy. Typologie tzv. přirozených prostředí výchovy.
8. Výchova jako příprava jedince pro sociální role. Aktuální požadavky na výchovu ve vztahu
k různým sociálním rolím. Výchova jako jeden z předpokladů pro rozvoj kvalit osobnosti.
Výchova jako rozvoj základních kvalit osobnosti v profesi sociálního pedagoga.
Výchova, vzdělávání, zájmové vzdělávání, edukace. Rozvoj a výchova jednotlivých kognitivních
procesů (myšlení, vnímání, pozornosti, představivosti a paměti), rozvoj nadání a
tvořivosti, rozvoj charakterových vlastností člověka. (Student si připraví konkrétní ukázku
výchovných činností zaměřených na rozvoj jedné ze složek osobnosti včetně metodického
rozboru.)
9. Profese (tzv. profesiogram) sociálního pedagoga. Vymezení jeho pracovních činností a
kompetencí, přípravy a možností uplatnění. Pomáhající profese. (Studenti si připraví kon-
10/ 20
krétní reflexe profese sociálního pedagoga ze svých pedagogických deníků, které
sesbírali v rámci různých typů sociálně pedagogických praxí v průběhu svého studia.)
x. Význam sociální práce; definice, význam pro jedince a společnost, vtah mezi sociální
prací a sociální pedagogikou, souvislost mezi sociální patologií, sociální prací a sociální
politikou. Základní paradigma sociální práce. Sociální fungování, sociální práce a vztah
k vědním oborům. (Uveďte velká témata sociální práce v současnosti a stručně je cha-
rakterizujte).
11. Vývoj sociální práce ve světě. Stručná charakteristika jednotlivých období od středověku
po současnost. Významní představitelé a stěžejní díla sociální práce. Tradice sociální práce
v našich podmínkách. Stručná charakteristika jednotlivých období, zejména období
novověku, normalizace a současné trendy. (Charakterizujte období po roku 1989 a vyslovte
prognózu budoucí úlohy sociální práce).
12. Charakterizujte vybrané metody sociální práce; skupinová práce, terénní sociální práce,
případová studie, poradenství. (K jednotlivým metodám uvádějte simulační příklady
z praxe, charakterizujte možnou klientelu.) Rozeberte vybrané metody sociální práce; krizová
intervence, streetwork, mediace a probace, práce s dětmi a rodinou, přístup orientovaný
na úkoly. (U jednotlivých metody uveďte možné příklady z praxe).
13. Dobrovolnická práce jako nezbytná součást sociální práce. Význam dobrovolnictví pro
hodnotovou orientaci společnosti. (Uveďte možnosti dobrovolnické práce, příklady z praxe,
dobrovolnická práce v hospicích, v nemocnicích, aj. Altruismus jako trend do budoucnosti).
Vztah mezi sociálním pracovníkem a klientem, zásady, práva a povinnosti.
Syndrom vyhoření – příčiny, prevence. (Rozeberte význam tvořivosti v práci sociálního
pracovníka).
14. Přístupy k práci s menšinami. Programy určené k integraci romského národa. (Navrhněte
možný sociální program, který by přispěl k zlepšení vzájemných vztahů mezi minoritou a
majoritou).
15. Vzdělávání dospělých, andragogika, její význam a poslání v kontextu dnešní doby. Didaktická
teorie vzdělávání dospělých (didaktická kostka, didaktické metody a formy).
Výuka dospělých jako komunikační proces. Hlavní principy komunikace ve výuce, rétorické
dovednosti, naslouchání jako součást komunikace, zpětná vazba. (Didaktické principy
v praxi – objasněte jednotlivé principy).
16. Metody (teoretické, teoreticko-praktické, praktické) a formy (přímá výuka, kombinovaná
výuka, korespondenční vzdělávání, terénní vzdělávání) vzdělávání dospělých, současné
trendy. (Rozeberte speciální didaktický postup /podle vlastního zvážení/ a stručně charakterizujte
– brainstorming, brainwriting, metoda CNB, atd.) Vzdělávání dospělých jako fenomén
současnosti (rekvalifikace, distanční formy studia, komerční nabídky a průmysl
volného času, problematika zvyšujících se nároků na dospělého jedince v kontextu současné
společnosti, atd.) Sebevýchova a sebevzdělávání dospělých.
17. Vzdělávání v postproduktivním věku, fenomén stáří, problematika stáří a stárnutí, různé
formy vzdělávání seniorů – klubová činnost, Univerzity III. věku. (psychické, sociální a
fyzické hledisko, soužití generací, postavení seniorů ve společnosti, aj.).Představte projekt
zaměřený na oblast andragogiky(široké spektrum možností, lze využít projekt, který jste
samostatně zpracovali jako podmínku pro získání zápočtu z andragogiky), objasněte motivaci
výběru, charakterizujte skupinu lidí, pro kterou je určen, objasněte cíle a úkoly.
18. Vzájemné souvislosti mezi multikulturní výchovou, sociální prací a vzděláváním dospělých.
Oblast volného času a interkulturalita – programy na prohloubení vzájemného soužití
mezi národy. Sociální práce a multikulturní výchova – sociální programy určené pro
možnou integraci různých národů a skupin do majoritní většiny. Vzdělávání dospělých jako
významná alternativa pro integraci.
11/ 20
19. Význam a poslání multikulturalismu, charakteristika základních pojmů a problémů
(stručně charakterizujte vybrané pojmy - rasismus, xenofobie, předsudek, holocaust, antisemitismus,
kulturní šok, migrace), rozdíl mezi multikulturní a interkulturní výchovou,
problematika předsudků a stereotypů – vybrané příklady ze světa i od nás. (Předložte recenzi
vybraného textu, knihy, filmu z oblasti multikulturní problematiky.) Národnostní
menšiny u nás, vzájemné soužití mezi jednotlivými národy a etniky. Otázky vzájemného
soužití mezi Romy a majoritní většinou, diferenciace mezi jednotlivými kulturami. (Navrhněte
v stručné charakteristice projekt s tématem interkulturní spolupráce mezi národy,
popřípadě uveďte existující příklad interkulturního soužití.)
20. Migrace v historickém kontextu i v kontextu dnešního světa. Azylová politika našeho státu.
Uprchlická zařízení a oblast sociální pedagogiky (volnočasové pedagogiky) – prostor
pro snadnější integraci do většinového prostředí. (Vyjádřete svůj pohled na otázky migrace
a navrhněte možné alternativy vzájemného soužití).
21. Diskriminace některých skupin ve společnosti, nebezpečí projevů rasismu a xenofobie
(homosexuální menšiny, diskriminace žen, projevy netolerance vůči handicapovaným občanům,
aj). Projevy extremismu, význam prevence.
22. Vztah mezi metodologií a sociální pedagogikou. Specifika sociálně pedagogické metodologie.
Vymezení zkoumaných sociálních jevů z pohledu sociální pedagogiky. Metodologie
a výzkum sociálně pedagogické reality (rozdíl mezi přírodní a individuální realitou).
Metodologické prostředky a cíle poznávání (epistémé, techné, doxa). Zkušenost a empirické
metody, metody hermeneutiky.
23. Pojetí kvalitativního a kvantitativního paradigmatu. Analytické myšlení (statistická, kauzální,
historiografická, soubory dat, vlastností, operacionalismus, práce s daty atd. Metodologické
otázky sociální vědecké komunikace a interpretace. Typy teorií (deskripční, explanační,
kauzální a predikční), výzkumných problémů, základní typy dat.
24. Kvalitativní metody, pedagogické a sociální jevy. Kvalitativní metody a teorie, jejich sociální
pojetí. Terénní výzkum. Pojetí kategorie a její kódování, dimenze. Paradigmatický
model kvalitativního výzkumu. Vztahy mezi kategoriemi, kontextuální podmínky pozorování.
Induktivní a deduktivní postupy. Teoretické rámce – konceptualizace příběhu.
Znaky a vlastnosti teorie. Analytický pohled na jevy a procesy. Interakční vlivy a matice.
Metoda záznamů a diagramů, postupy třídění jevů (dat). Vědecké zásady a empirické
ukotvení kvalitativního výzkumu.
25. Principy kvalitativního výzkumu, výzkumný problém, zdroje výzkumných problémů, formulování
výzkumných otázek. Teoretická citlivost, definice a její zdroje (vztah mezi tvořivostí
a vědou), práce s literaturou, definice pojmů. Postupy kódování, otevřené kódování
(definice, postupy, označování jevů, vytváření kategorií a jejich pojmenovávání, rozvíjení
jejich vlastností a dimenzí, možné záznamy), axiální kódování (definice, paradigma,
jev, příčinné podmínky, kontext, intervenující podmínky, následky, spojování a rozvíjení
kategorií podle paradigmatu), selektivní kódování, definice, vyložení kostry příběhu a
identifikace, popis a konceptualizace, vztah kategorií k centrální kategorii, seskupování
kategorií, zakotvení teorie.
26. Základní principy kvantitativního výzkumu. Formulace problému a hypotéz (typy hypotéz
a proměnných), statistické testování hypotéz, splnění podmínek potvrzení nebo vyvrácení
nulové hypotézy (signifikance). Základní a výběrový soubor, popis dat (míry centrální
tendence), rozptyl a analýza rozptylu, variace dat, relace a korelace, korelační koeficienty,
regresní analýza, test dobré shody. Normální rozdělení a další typy rozložení (jak
se rozkládají sociální jevy).
27. Kvantitativní metody a zkoumání pedagogických a sociálních jevů. Pozorování (dlouhodobé
x krátkodobé, introspekce a extrospekce, přímé a nepřímé, standardizované a nestandardizované).
Výsledky pozorování. Reliabilita a validita pozorování, možné zdroje
12/ 20
chyb. Rating a jeho užití v pedagogickém výzkumu. Definice, kategoriální, numerická,
posuzovací, grafická a kumulativní škála. Praktická konstrukce položek různého typu.
Dotazník (anketa). Druhy položek a jejich konstrukce, Likertova škála a škálové položky
v dotaznících. Zásady konstrukce dotazníku (jasnost a srozumitelnost položek, jednoznačnost
atd.). Kategorizace a systematizace získaných dat, třídění prvního, druhého a
třetího stupně. Interpretace výsledků třídění.
28. Rozhovor, interwiev, beseda - druhy (výzkumný, diagnostický, psychoterapeutický). Formy
rozhovoru (individuální, skupinový atd.). Výzkumná specifika rozhovorů. Q-metodologie.Význam
a použití metody (některé možné příklady), tzv. q-typy, q-třídění, minimální
Q-třídění, třídění strukturované a nestrukturované. Experiment. Možné využití ve vědeckém
výzkumu, druhy experimentu (laboratorní, simulační, přirozený, formující), pravidla
pro realizaci experimentu.
29. Metody výzkumné a diagnostické (jejich vzájemné souvislosti a rozdíly). Projektivní metody.
Výhody a nevýhody projekčních technik. Verbální metody (asociační experiment,
testy nedokončených vět, projektivní interview. Grafické techniky (např. analýza kresby)
a manipulační techniky (např. test ohýbání drátu, Lüscherův test). Obsahová analýza.
Analýza osobní dokumentace, analýza školské a školní dokumentace, analýza odborného
textu. Sémantické metody. Sémantický diferenciál, význam metody a možnosti využití,
bipolární škály a faktor hodnocení, aktivity a potence (popřípadě i další). Konstrukce sémantického
diferenciálu, grafické znázornění výsledků. Metody měření sociálních vztahů.
Sociometrické techniky, SORAD, zkoumání preferenčních postojů. Pedagogická
diagnostika ve výchovných činnostech. Role pedagoga při diagnostikování, metody použitelné
při diagnostikování ve výchovných činnostech.
30. Statistická analýza dat a jejich interpretace. Popisná i induktivní statistika, míry centrální
tendence, průměr, modus, modus, směrodatná odchylka, rozptyl, míra šikmosti a špičatosti,
histogram. (Předpokládá se dovednost v užití interpretačních postupů na základě znalosti popisné
statistiky.) Statistická indukce – statistický odhad, testy normality rozdělení, testování hypotéz,
chí-kvadrát, t-testy, korelační analýza, regresní analýza, analýza rozptylu. Vícerozměrné
statistické metody – analýza hlavních komponent, faktorová analýza, shluková analýza,
diskriminační analýza, shluková analýza atd.
(Součástí každého okruhu ze sociálně pedagogické metodologie a diagnostiky je
připravená analýza minimálně dvou kvalitativně a dvou kvantitativně orientovaných
výzkumů a kasuistik z oblasti pedagogického, sociálně pedagogického, psychologického
nebo sociologického výzkumu.)
Sociální pedagogika a volný čas – aplikovaná oblast
1. Člověk, společnost a výchova ve volném čase. Pojetí a funkce volného času. Typologie
volnočasových aktivit ve vztahu k věku, pohlaví, vzdělání, lokalitě a dalších proměnných.
2. Aktivity ve volném čase, obsahová náplň, klasifikace, význam, metody a formy práce.
Předmět, funkce, principy a metody výchovy ve volném čase. Výchovné možnosti ve
škole a v oblasti volného času. Rodina a výchova dětí ve volném čase.
3. Osobnost pedagoga (animátora) ve volném čase, styly vedení skupiny, klima ve skupině,
role lektora (dramaturg, logistik, diplomat, bezpečnostní expert, facilitátor atd.)
Osobnostní předpoklady pedagoga volného času. Využití pedagogické diagnostiky při
výchově ve volném čase. Participace dětí a mládeže.
4. Historické pohledy na výchovu ve volném čase, výchovné koncepce realizované ve volném
čase (např. Jezuité, J. J. Pestalozzi, G. Bosco). Výchovný systém E. T. Setona, R. S.
S. Baden Powella, K. Hahna, A. B. Svojsíka, Jaroslava Foglara (celkové zhodnocení
jejich pedagogického přínosu). Analýza výchovných principů, her, pojetí výchovy,
13/ 20
hodnot a ideálů ve vztahu k dnešní mládeži. (Analyzujte výchovný systém autorů na
základě samostudia (četby) jejich díla. Předpokládá se znalost minimálně pěti děl.)
5. Vznik a význam organizované činnosti ve volném čase (YMCA, YWCA, Sokol, skauting,
Liga lesní moudrosti, Česká tábornická unie atd.) Sdružení a organizace pečující
výchovu ve volném čase v ČR. Stručný historický přehled a zhodnocení organizované
činnosti po roce 1948 u nás. Přehled sdružení a organizací pečujících o výchovu ve
volném čase ve vybraných evropských zemích.
6. Definice her a jejich atributy, výchovný význam her. Proč si (děti) lidé hrají? Teorie hry,
jejich členění. Dějiny her, proměna funkcí, motivů, postojů a cílů her v jednotlivých vývojových
etapách dějiny pedagogiky. Hra v pedagogických koncepcích některých
představitelů (Platón, Aristoteles, Quintilianus, J. A. Komenský atd.) a využití hry
v modelech alternativního vzdělávání.
7. Jak tvořit a obměňovat hry. Hry rozvíjející myšlenkové operace, především divergentní či
laterální myšlení. Hry jako prostředek a předpoklad pro tvořivý život. Hra jako cesta k řešení
životních problémů.
8. Nebezpečí hráčství (tzv. gamblerské hry), vznik závislosti a současný stav v ČR, možná
řešení problému. Hra jako významný prostředek omezující dětskou kriminalitu a řešící
antisociální problémy mládeže.
9. Tzv. hry dlouhodobé (např. celotáborové, celoroční) při práci se stálými kolektivy. Práce
s literárními předlohami a jejich přeměna v motivační kostru her. Hra v pojetí globální
výchovy, tzv. hry simulační a hry ekologické, výchova k trvale udržitelnému životu, hry
jako prostředek k pochopení systémových vztahů v přírodě a na celém světě.
10. Příprava a vedení akcí (kurzy, tábory apod.) Zajišťování akce v různých oblastech: výchovné,
personální, hospodářsko-ekonomické, zdravotní, technické, apod. Animátor jako
organizátor, chronologie přípravy celé akce, vyhodnocení, zpětné vazby, medializace atd.
11. Outdoorové programy, cíle programů (teamspirit events, teambuilding, management
training, leadership training a další). Typy programů a jejich dramaturgie (icebreakers,
dynamics, strategické hry, komunikační techniky, lanové překážky, kreativní aktivita
apod.
12. Právní předpisy, zákony, vyhlášky a normy při práci s dětmi a mládeží a při pořádání rozličných
akcí. Bezpečností předpisy, Hygienické směrnice, Lesní zákon atd. Subjektivní a
objektivní nebezpečí, etické aspekty outdoorových akcí.
13. K. Hahn a pedagogika zážitku, koncepce prožitkové terapie. Význam zážitku pro
výchovu ve volném čase. Zdroje zážitkové pedagogiky. Autentické učení, teorie
optimálního prožívání (Czikszentmihalyi), teorie rozmanitých inteligencí (Gardner),
teorie zóny komfortu (R. Hanuš). Emoční prožívání z hlediska ontogeneze, při výchově
zážitkem, zážitková terapie, význam pro primární sociální prevenci.
14. Projektování a výzkum ve volném čase. Specifika výzkumných a marketingových aktivit
v oblasti VČ. Příprava projektů, jejich specifičnost, struktura, význam atd.
15. Volnočasové aktivity a prevence sociálně patologických jevů. Význam volného času
v prevenci primární, sekundární a terciární. Vztah mezi sociální pedagogikou a
pedagogikou volného času, reflexe praktických aktivit z pohledu praxe a možného
uplatnění absolventů. Sociální patologie, deviace – definice, vymezení, etiologie. Teorie
sociálních deviací. Norma a řád ve společnosti. Sociálně patologické jevy a sociální
kontrola. (Student vypracuje podle dostupných zdrojů systém sociální kontroly v ČR s jeho
grafickým nastíněním.)
16. Záškoláctví jako specifický jev ve školním prostředí. Vymezení, etiologie, klasifikace,
náprava, prevence. Význam a pozice výchovného poradce ve školním prostředí, řešení
sociálních problémů a vztahů. (Student si k okruhu zajistí a nastuduje náplň funkce vý-
14/ 20
chovného poradce na základní škole včetně potřebného vzdělání a kvalifikace a aplikuje
získané poznatky do kompetencí výchovného poradce v oblasti záškoláctví.)
17. Agrese a šikana mezi dětmi. Vymezení, aktéři, etiologie, klasifikace, postup při řešení,
prevence. Vliv prostředí na vznik šikany. Poradenská pomoc v řešení šikany. (Student
prokáže znalost v legislativě a zákonech, které se problematikou zabývají. Nastuduje vybranou
odbornou publikaci vydanou k této závažné problematice a seznámí komisi
s jejím odborným obsahem a stěžejními pasážemi. Dále prokáže orientaci v dalších
odborných titulech, které se problematikou zabývají).
18. Kriminalita a delikvence jako závažná forma sociální patologie. Vymezení, etiologie, klasifikace,
náprava, prevence. Sociální důsledky pro dítě (mladistvého) a jeho okolí. (Řešení
kriminality a delikvence v různých věkových obdobích – prevence, náprava,
legislativa, resocializace; podstata relativistického přístupu k sociální deviaci z hlediska
zákona. Student prokáže základní orientaci v zákonech k problematice).
19. Drogy jako aktuální hrozba v životě jedince (dítěte). Analýza, prevence, náprava. Vymezení
drogové závislosti a možnosti jejího vzniku u dětí. Pravidla, koncepce primární drogové
prevence; protidrogová výchova. Terciární prevence, resocializace (Student předloží
vypracovaný systém odborné poradenské a léčebné péče v oblasti drogových závislostí.
Prokáže znalost legislativních pokynů pro základní školy v oblasti prevence).
20. Prevence, náprava. Úřady, instituce a jejich systém v české společnosti. Systém pedagogické-psychologického
poradenství v oblasti sociálních patologií. Pedagog a jeho kompetence
v oblasti sociálních patologií. Postavení a úkoly výchovně-vzdělávacích institucí při
prevenci a nápravě sociálně-patologických jevů. (Vypracování modelové strategie řešení
konkrétního sociálně patologického jevu s jasným vymezením role sociální pedagoga
v řešení vybraného problému a jeho spolupráce s odbornými pracovišti.)
21. Poruchy v životě jednotlivce (poruchy chování, závislosti, bezdomovství, prostituce, rozvodovost,
násilí v rodině, agrese, xenofobie, rasismus, suicidalita – sebevražednost). Vymezení,
etiologie, klasifikace. Sociální důsledky a jejich vliv jedince na společnost. Možnosti
řešení, sociální pomoci, předcházení. (Prezentovat znalost konkrétního případu z odborné
literatury či praxe – vymezení, etiologie, postup při řešení, odborná pomoc, další
strategie a vize pomoci atd.. Student zaujme kritický pohled k případu a pokusí se zhodnotit
správnost použitých strategií.)
22. Poruchy v životě společnosti (extrémní hnutí, sekty a kulty, negativní vliv společnosti
masmédia, globalizace). Vymezení, etiologie, klasifikace, náprava a prevence. Sociální
důsledky na jedince i společnost. (Prezentovat znalost konkrétního případu z odborné literatury
či praxe – vymezení, etiologie, postup při řešení, odborná pomoc, další strategie v řešení,
společenský postoj atd.. Student zaujme kritický pohled k případu a pokusí se zhodnotit
správnost použitých strategií.)
23. Integrace a inkluze v sociální politice. Na základě komparace modelů sociální politiky v
ČR a v ostatních státech Evropské unie charakterizujte principy sociální rovnosti a vyrovnávání
příležitostí v sociálním státě.
24. Principy státní sociální politiky České republiky. V programech politických stran analyzujte
koncepci státního sociálního zabezpečení, státní politiky zaměstnanosti, zdravotní
politiky, rodinné politiky, vzdělávací politiky, bytové politiky z perspektivy předvolební kam-
paně.
25. Tři dimenze (sociální, ekonomická, environmentální) strategie udržitelného rozvoje a
analyzujte mechanismy její implementace v koncepci sociální politiky České republiky.
Neziskové organizace a jejich úloha v sociální politice státu. Na konkrétním příkladu (vlastní
výzkumné šetření, případová studie, obsahová analýza) uveďte možnosti neziskových organizací
v oblasti sociálně pedagogických intervencí.
15/ 20
26. Sociálně politická problematika v kontextu sociální pedagogiky. V pojmové mapě uveďte interdisciplinární
přesahy a vztahy mezi jednotlivými obory (např. pedagogika, psychologie,
sociologie, antropologie, sociální práce, sociální politika, politologie).
27. Blahobyt a chudoba v sociální politice: welfare state, podstata a příčiny vzniku státu, blahobytu,
chudoba, koncepty chudoby, příčiny chudoby, nástroje a měření chudoby, možnosti
řešení chudoby, výskyt chudoby v ČR. Sociální zabezpečení: pojem, vymezení,
sociální události, obsah: užší pojetí, širší pojetí, typy sociálních institucí.
28. Ústava: pojem, definice, funkce, obsah. Listina základních práv a svobod: charakteristika,
význam, postavení, obsah. Stát: formy státu, formy vlády, princip dělby moci, princip
parlamentarismu, členění státu, státní režim. Moc zákonodárná, výkonná a soudní: charakteristika
a fungování českého parlamentu, výkonná moc a postavení prezidenta, státní
zastupitelství, soudy, Nejvyšší kontrolní úřad, ČNB.
29. Státní správa a územní samospráva: orgány obce, postavení obcí, samostatná působnost,
přenesená působnost. Správní řízení. Sociální stát: role, pojem, sociální politika státu, základní
východiska a přístupy. Společenské souvislosti vzniku sociálního státu, faktory
ovlivňující vývoj sociálního státu, vývojové etapy sociálního státu, státní občanství, rovnost
a sociální spravedlnost.
30. Důchodové pojištění, nemocenské pojištění, penzijní připojištění, státní sociální podpora,
sociální pomoc. Zdravotní politika, rodinná politika, bytová politika, politika zaměstnanosti,
vzdělávací politika.
Literatura k obecné části sociální pedagogiky:
ANZENBACHER, A. Úvod do etiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 80-200-0917-5.
BAKOŠOVÁ, Z. Sociálna pedagogika. Vybrané problémy. Bratislava : FF UK, 1994.
BENEŠ, M. Úvod do andragogiky. Praha : Karolinum, 1997. ISBN 80-7184-381-4.
BERGER, P. L.; LUCKMAN, T. Sociální konstrukce reality. 1. vyd. Praha : CDK, 1999. 214
s. ISBN 80-85959-46-1.
BERTRAND, Y. Soudobé teorie vzdělávání. 1. vyd. Praha : Portál, 1998. 2448 s. ISBN 80-
7178216-5.
BLACKMORE, S. Teorie memů : kultura a její evoluce. 1. vyd. Praha : Portál, 2001. ISBN
80-7178-394-3. 236 s.
BLÁHA, A. I. Dítě a prostředí. Praha : Státní nakladatelství, 1933.
BLÍŽKOVSKÝ, B. Systémová pedagogika pro studium a tvůrčí praxi. Ostrava : Amosium,
1992. ISBN 80-85498-18-9.
HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. Praha : Panorama 1989.
HOPF, A. Sociální pedagogika pro učitele. 1. vyd. Praha : UKP PdF, 2001. 181 s. ISBN 80-
7290-053-6.
HRADEČNÁ, M. aj. Vybrané problémy sociální pedagogiky. Praha : UK, 1995. ISBN 80-
7184-015-7.
JŮVA, V. sen. & jun. Stručné dějiny pedagogiky. Brno : Paido, 1997. ISBN 80-85931-43-5.
JŮVA, V. a kol. Základy pedagogiky pro doplňující pedagogické studium. Brno : Paido, 2001.
ISBN 80-85931-95-8.
Dětská práva. Dokument OSN. Praha : PÚ JAK, 1991.
KOMENSKÝ, J. A. Didaktické spisy. Praha : SPN, 1954 (a pozdější vydání).
KOPŘIVA, K. Lidský vztah jako součást profese. Praha : Portál, 1997. ISBN 80-7178-318-8.
KRATOCHVÍL, S. Skupinová psychoterapie v praxi. Praha : Galén, 1995. ISBN 80-85824-
20-5.
KRATOCHVÍL, S. Základy psychoterapie. Praha : Portál, 2002. ISBN 80-7178-657-8.
16/ 20
KRAUS, B. K aktuálnímu pojetí a postavení sociální pedagogiky. In Konstituování Sociální
pedagogiky jako vědeckého oboru. Brno : IMS, 2004. ISBN 80-902936-5-4. s. 9-19.
KRAUS, B.; POLÁČKOVÁ, V. Člověk - prostředí, výchova. K otázkám sociální pedagogiky.
1. vyd. Brno : Paido, 2002. 199 s. ISBN 80-7315-004-2.
KUHN, T. S. Struktura vědeckých revolucí. Praha : OIKOYMENH, 1997. 206 s. ISBN 80-
86005-54-2.
MAŇÁK, J. a kol. Kapitoly z metodologie pedagogiky. Brno : MU, 1994.
MAREŠ, J., KŘIVOHLAVÝ, J. Komunikace ve škole. Brno : MU, 1995. ISBN 80-210-1070-3.
MAŘÍKOVÁ, H.; PETRUSEK, M.; VODÁKOVÁ, A. Sociologické pojmosloví. 1. vyd. (sv.
4) Praha : Slon a AV ČR, 2000. ISBN 80-85850-81-8.
MATOUŠEK, O. aj. Základy sociální práce. Praha : Portál, 2001. ISBN 80-7178-473-7.
MATOUŠEK, O. aj. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-548-2.
MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. Praha : Portál, 2004.
MORGAN, D. L. Ohniskové skupiny jako metoda kvalitativního výzkumu. 1. vyd. Brno :
PÚAV, 2001. 99 s. ISBN 80-85834-77-4.
MRHAČ, J. Řízení výchovy a vzdělávání. Ostrava : OU, 1997. ISBN 80-7042-115-0.
MÜHLPACHR, P. Sociální patologie. Brno : Masarykova univerzita, 2001. ISBN 80-210-
2511-5.
MUŽÍK, J. Andragogická didaktika. Praha : Codex Bohemia, 1998. ISBN 80-85963-52-3.
NOVOTNÁ, V., Schimerlingová, V. Sociální práce, její vývoj a metodické postupy. Praha :
UK, 1992. ISBN 80-7066-483-5.
PARRY, J., CARRINGTON, G. Čelíme šikanování. Praha : IPP, 1995.
PELIKÁN, J. Výchova jako teoretický problém. Ostrava : Amosium, 1995. ISBN 80-85498-
27-8.
PELIKÁN, J. Základy pedagogického výzkumu pedagogických jevů. Praha : Karolinum, 1998.
POPPER, K. R. Logika vědeckého zkoumání. 1. vyd. Praha : Oikoymenh, 1997. s. 617. ISBN
80-86005-45-3.
PRŮCHA, J. Moderní pedagogika. Praha : Portál, 1997. ISBN 80-7178-170-3.
PRŮCHA, J. Pedagogická evaluace. Brno : CDVU MU, 1996. ISBN 80-210-1333-8.
PRŮCHA, J. Přehled pedagogiky. Úvod do studia oboru. Praha : Portál, 2000. ISBN 80-
7178-399-4.
PRŮCHA, J. Vzdělávání a školství ve světě: Základy mezinárodní komparace vzdělávacích
systémů. Praha : Portál, 1999. ISBN 80-7178-290-4.
PRŮCHA, J. Alternativní školy a inovace ve vzdělávání. Praha : Portál, 2001.
PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 1995,
1998, 2001.
PŘADKA, M.; KNOTOVÁ, D . Kapitoly ze sociální pedagogiky. Brno : Masarykova
univerzita, 1998. ISBN 80-210-1946-8.
SINGULE, F. Současné pedagogické směry a jejich psychologické souvislosti. Praha : SPN,
1992.
SPOUSTA, V. aj. Teoretické základy výchovy ve volném čase. Brno : MU, 1994. ISBN 80-
210-1007-X.
SPOUSTA, V. aj. Metody a formy výchovy ve volném čase. Brno : MU, 1994. ISBN 80-210-
1275-7.
Sociální a kulturní antropologie. Sociologický ústav AV ČR. Praha : Slon, 2000. ISBN 80-
85850-29-X.
Sociologické pojmosloví. Sociologický ústav AV ČR. Praha : Slon, 2000. ISBN 80-85850-03-6.
STRAUSS, A.; CORBINOVÁ, J. Základy kvalitativního výzkumu. 1. vyd. Brno : Sdružení
podané ruce, 1999. 196 s. ISBN 80-85834-60-X.
STŘELEC, S. a kol. Kapitoly z rodinné výchovy. Praha : Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-84-8.
17/ 20
SVĚTLÍK, J. Marketing školy. Zlín : EKKA, 1996. ISBN 80-902200-8-8.
SVOBODOVÁ, J.; JŮVA, V. Alternativní školy. Brno : Paido, 1996. ISBN 80-85931-19-2.
VELINSKÝ, S. Individuální základy sociální pedagogiky - pokus o vymezení oboru a úkolu.
Brno : Nové školy, 1927.
VÍTKOVÁ, M. Integrativní školní (speciální) pedagogika. Brno : MSD, 2003. ISBN 80-214-
2359-5.
VÍTKOVÁ, M. (ed.) Otázky speciálně pedagogického poradenství. Základy, teorie, praxe.
Brno : MSD, 2003. ISBN 80-86633-08-X.
VODÁKOVÁ, A.; VODÁKOVÁ, O.; SOUKUP, V. Sociální a kulturní antropologie. Praha :
SLON a AV ČR, 2000. s. 175, ISBN 80-85850-29-X.
Základní literatura z oblasti sociální a pedagogické metodologie:
GOULD, STEPHEN, J. Jak neměřit člověka. Praha : Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-
168-9.
HENDL, J. Přehled statistických metod zpracování dat. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. 583 s.
ISBN 80-7178-820-1.
HENDL, J. Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha : Karolinum, 1997. ISBN 80-7184-549-3.
HENDL, J. Kvalitativní výzkum. Praha : Portál, 2005. ISBN 80-7367-040-2. 407 s.
KERLINGER, FRED, N. Základy výzkumu chování : pedagogický a psychologický výzkum :
Foundations of behavioral research (Orig.). 1. vyd. Praha : Academia, 1972. 705 s.
LEVY, DAVID, J. Realismus. Pojednání o interpretaci a společenské realitě. Brno : Proglas,
1993. 189 s.
MORGAN, D. L. Ohniskové skupiny jako metoda kvalitativního výzkumu. Vyd. 1. Boskovice :
Albert, 2001. 99 s. ISBN 80-85834-77-4.
PELIKÁN, J. Základy empirického výzkumu pedagogických jevů. Praha : Karolinum, 1998.
270 s. ISBN 80-7184-569-8.
PLICHTOVÁ, J. Metódy sociálnem psychologie zblízka. 1. vyd. Bratislava : Média, 2002. 350
s. ISBN 80-967525-5-3.
POPPER, K., R. Logika vědeckého bádání. Praha : Oikoymenh 1997. ISBN 80-86005-45-3.
STRAUSS, A., CORBINOVÁ, J. Základy kvalitativního výzkumu. Postupy a techniky metody
zakotvené teorie. Boskovice : Albert 1999. ISBN 80-85834-60-X.
Doplňující literatura ze sociální a pedagogické metodologie:
GAVORA, P. Výzkumné metody v pedagogice : příručka pro studenty, učitele a výzkumné pracovníky.
Brno : Paido, 1996. 130 s. ISBN 80-85931-15.
GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno : Paido, 2000. 207 s. ISBN 80-85931-
79-6.
CHRÁSKA, M. Základy výzkumu v pedagogice. Olomouc : UP, 1998. 257 s. ISBN 80-7067-
798-8.
Základní literatura pro témata z pedagogiky volného času:
HOFBAUER, B. Děti, mládež a volný čas. Praha : Portál, 2004, 176 s. ISBN 80-7178-927-5.
MILLEROVÁ, S. Psychologie hry. Praha : Panorama, 1978.
NĚMEC, J. aj. Kapitoly ze sociální pedagogiky a pedagogiky volného času pro doplňující pedagogické
studium. Brno : Paido, 2002, 120 s. ISBN 80-7315-012-3.
NĚMEC, J. Od prožívání k požitkářství. Výchovné funkce hry a její proměny v historických
koncepcích pedagogiky. Brno : Paido, 2002, 112 s. ISBN 80-7315-006-9.
18/ 20
PÁVKOVÁ, J. aj. Pedagogika volného času. Praha : Portál, 2002.
PŘADKA, M. aj. Kapitoly ze sociální pedagogiky. Brno : MU, 1998.
PŘADKA, M. Kapitoly z dějin sociální pedagogiky. Brno : MU, 1998.
SVATOŠ, V.; LEBEDA, P. Outdoor trénink pro manažery a firemní týmy. Praha : Grada,
2005. ISBN 80-247-0318-1. 191 s.
VÁŽANSKÝ, M. Volný čas a pedagogiky zážitku. Brno : MU, 1992.
VÁŽANSKÝ, M., SMÉKAL, V. Základy pedagogiky volného času. Brno : Paido, 1995.
ZAPLETAL, M. Hry v přírodě. Praha : Olympie, 1985.
Časopis Gymnasion. Praha : Prázdninová škola Lipnice. ISSN 1214-603X.
Časopis Vychovávateľ. Bratislava : Educatio. ISSN 0139-6919.
Literatura k aplikované oblasti sociální pedagogiky:
ASKLÖF, C. aj. Příručka na cestu k rovnosti žen a mužů. Praha : MPSV, 2003.
ASKLÖF, C. aj. Proč a jak vypracovat plán rovnosti žen a mužů. Praha : MPSV, 2003.
BARŠA, P. Politická teorie multikulturalismu. Praha : CDK, 2003. 347 s. ISBN 80-7325-020-9.
BENEŠ, M. Úvod do andragogiky. Praha : Karolinum, 1997. 129 s. ISBN 80-7184-381-4.
BRÁZDIL, R. aj. Statistické metody v geografii. Brno : UJEP, 1981.
CAZES, S.; NEŠPOROVÁ, A. Transformace trhů práce střední a východní Evropy. Pružnost
trhu a ochrana pracovníka. Praha : MPSV, 2003. ISBN 80-86552-78-0.
ČAPEK, R. a kol. Geografická kartografie. SPN Praha, 1992. 373 s. ISBN 80-04-25153-6.
ČECH, T. Škola a sociálně patologické symptomy v projevech žáků. In STŘELEC, S. (ed.)
Studie z teorie a metodiky výchovy. Brno : MSD, 2002. ISBN 80-86633-00-4.
ČEJKA, M. MOŘKOVSKÁ, L. (ed.) Česká republika a Evropská unie. Brno : MU, 2002.
ISBN 80-210-3042-9.
GERLOCH, A., HŘEBEJK, J., Zoubek, V. Ústavní systém ČR. Praha: Prospektrum, 1996. 319
s. ISBN 80-7175-041-7.
HAMERNÍKOVÁ, B. Financování ve veřejném a neziskovém nestátním sektoru. Praha :
Eurolex Bohemia, 2000. ISBN 80-902752-3-0.
HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. Praha : Panorama 1990. 407 s. ISBN 80-7038-158-2.
HRČKA, M. Sociální deviace. Praha : Slon, 2001. 302 s. ISBN 80-85850-68-0.
JEDLIČKA, R. Aktuální problémy výchovy : analýza a prevence sociálně patologických jevů
u dětí a mládeže. Praha : Karolinum, 1998, 167 s. ISBN 80-7184-555-8.
JEDLIČKA, R.; KOŤA, J. Analýza a prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže.
Praha : Karolinum, 1998. 169 s. ISBN 80-7184-555-8.
JARKOVSKÁ, L. Rovné příležitosti dívek a chlapců ve vzdělání. Brno : Nesehnutí, 2003.
ISBN 80-903228-2-4.
KNAPP, V. Teorie práva. Praha : C.H.Beck, 1995. 247 s. SIBN 80-7179-028-1.
KOLÁŘ, M. Skrytý svět šikanování ve školách. Praha : Portál, 1997. ISBN 80-71781-231.
KOUKOLÍK, F.; DRTILOVÁ, J. Život s deprivanty I. Praha : Galén, 2001. ISBN 80-7262-
088-6.
KREBS,V., DURDISOVÁ, J., POLÁKOVÁ, O., ŽIŽKOVÁ, J. Sociální politika. Praha :
Codex, 1997. ISBN 80-85963-33-7.
LABÁTH, V. aj. Riziková mládež. Praha : Slon, 2001. 157 s. ISBN 80-85850-66-4.
MACHONIN, P. Výzvy pro sociální politiku v České republice. Praha : VÚPSV, 2000.
MATOUŠEK, O.; KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence. Praha : Portál, 1998. ISBN 80-
7178-226-2.
MATOUŠEK, O. aj. Práce s rizikovou mládeží. Praha : Portál, 1996. ISBN 80-7178-064-2.
MÜHLPACHR, P. Sociální patologie. Brno : MU, 2001. ISBN 80-210-2511-5.
19/ 20
MUŽÍK, J. Andragogická didaktika. Praha : Codex Bohemia, 1998. 271 s. ISBN 80-85963-
52-3.
NEDOROST L., aj. Základy práva. Praha : Eurolex, 2002. 537 s. ISBN 80-86432-53-X.
NEŠPOR, K. Návykové chování a závislost. Praha : Portál, 2000. ISBN 80-7178-432-X.
ONDREJKOVIČ, P. aj. Protidrogová výchova. Bratislava : Veda, 1999. ISBN 80-224-0553-1.
ONDREJKOVIČ, P. aj. Sociálna patolológia. Bratislava : Veda, 2001. ISBN 80-224-0685-6.
PIPEKOVÁ, J., VÍTKOVÁ, M. Znevýhodněné osoby na trhu práce v kontextu národní a
evropské spolupráce. BRNO : Paido, 2003. ISBN 80-7315-048-4.
POTŮČEK, M. a kol. Vize rozvoje ČR do roku 2015. Praha : Gutenberg 2001. (www.vize-
cr.fsv.cuni.cz).
RENZETTI, C.; CURRAN, D. J. Ženy, muži a společnost. Praha : Karolinum, 2003. ISBN 80-
246-0525-2.
ŘÍČAN, P. Agresivita a šikana mezi dětmi. Praha : Portál, 1995.ISBN 80-7178-049-9.
SCHAAD, M. Neziskové organizace v ekonomické teorii. Analýza vývoje a motivace
bezplatných dobročinných aktivit. Brno : MU, 1998. ISBN 80-210-1971-9.
Společné memorandum o sociálním začleňování. Česká republika. Praha : MPSV, 2004. ISBN
80-86552-81-0.
ŠIŠKOVÁ, T. Výchova k toleranci a proti rasismu. 1. vyd. Praha: Portál, 1998, 203. s ISBN
80-7178-285-8
TURČEK, K. Psychopatologické a sociálno-patologické prejavy u detí a mládeže. Bratislava :
IRIS, 2000. ISBN 80-89018—06-8.
TOMEŠ, I. a kol. Sociální správa. Praha : Portál, 2002. ISBN 80-7178-560-1.
VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha : Portál, 1999. ISBN 80-
7178-214-9.
VANÍČKOVÁ, E. aj. Násilí v rodině – Syndrom zneužívaného a týraného dítěte. Praha : Karolinum,
1993.
VEČEŘA, M. Sociální stát. Východiska a přístupy. Praha : Slon, 2001. ISBN 80-85850-16-8.
VEVERKA, V., BOBUSZAK, J., ČAPEK, J.: Základy teorie práva a právní filozofie. Praha:
Codex, 1996. 319 s. ISBN 80-85963-06-X.
VOŽENÍLEK, V. Digitální data v informačních systémech. Vyškov : Antrim, 1996.
Webové odkazy:
Evropský sociální fond. http://www.esfcr.cz/
Integrace. Institut pro evropskou politiku Europeum. Dostupné na
http://www.integrace.cz/default_ie.asp
Práce a sociální politika. Dostupné na http://www.noviny-mpsv.cz/
Zákony: o sociálním zabezpečení, o životním minimu, o státní podpoře atd.
http://www.vlada.cz
Zákon o svobodném přístupu k informacím č. 106/1999 Sb.
http://www.mpsv.cz/scripts/clanek.asp?lg=1&id=83
20/ 20