Úvod do studia novořečtiny

Tato skripta jsou určena začínajícím studentům a studentkám oboru Novořecký jazyk a literatura, případně dalším zájemcům o obor, a představují pomocný výukový materiál pro kurz Úvod do studia novořečtiny. Předkládají stručný přehled vývoje řeckého jazyka a literatury od nejstarších dob po současnost, doplněný o základní informace o historickém vývoji, a uvádějí čtenáře do základů novořecké filologie. Pokoušíme se nastínit základní vývojové tendence, zasadit je do širšího historického a kulturního kontextu a seznámit čtenáře a čtenářky se základní terminologií oboru.

Text je koncipován chronologicky od antiky po současnost. Část věnovaná řecké antice se koncentruje na výklad o jazyku a rezignuje na výklad o literatuře – téma, které spíše než k oboru neogrecistiky náleží k všeobecnému základu humanitního vzdělání a jeho základy jsou náplní středoškolských osnov. Pro neogrecistu je nepochybně žádoucí hlubší vhled do dějin a problematiky antické řecké literatury, ten je však cílem jiného kurzu (Dějiny antické literatury I a II), který si většina studentů oboru zapisuje jako povinný a menší část (dvouoboroví studenti) si jej má možnost zapsat jako povinně volitelný. V této první části se tedy soustředíme na stručnou charakteristiku a přehled dějin staré řečtiny, čímž se také pokoušíme vyplnit mezeru v dostupné studijní bibliografii.

Následující kapitoly jsou vždy uvedeny stručným přehledem historických událostí konkrétního období, následuje výklad o literatuře (vyjma antické literatury) a kapitolu uzavírá výklad o charakteru a vývoji jazyka.

Skripta jsou doplněna hypertextovými odkazy na online vydání textů či na rozšiřující informace k tématu. Na závěr je zařazen seznam všech překladů z byzantské a novořecké literatury do češtiny a seznam doporučené studijní literatury.

Poznámka k přepisu řeckých jmen

Přepis řeckých jmen do latinky v českém prostředí je komplikovanou záležitostí – dosud neexistuje a těžko kdy bude existovat způsob, který by byl s to vyvolat mezi odbornou veřejností široký konsensus. Nesporné je, že není možné podle stejného klíče přepisovat antická, byzantská i novořecká jména a slova.

V této publikaci se držíme následujících pravidel:

Jména antická: Vycházíme ze standardní erasmovské výslovnosti a volíme přepis transliterační – délky tedy označujeme pouze tam, kde jsou hlásky s rozdílnou kvantitou označovány rozdílným grafémem, tedy e/é pro ε/η, a o/ó po ο/ω, neznačíme délky u a, i, y, rovněž v antice dlouze vyslovované ú zapisujeme u. Tedy například: Euripidés (nikoli Eurípidés), Alkman (nikoli Alkmán), Syrakusy (nikoli Syrakúsy).

Jména byzantská přepisujeme tak, jak je zvykem v mezinárodním prostředí – vycházíme z erasmovské výslovnosti ale neoznačujeme (původní starořecké) délky nikde, tedy např.: Ioannes (nikoli Ióannés ani Ioannis).×V českém prostředí se někdy používá též transliterační způsob odpovídající tomu, který jsme zvolili pro klasickou řečtinu (viz např. Dostálová, Byzantská vzdělanost). Skutečná výslovnost ve středověku se však už blížila dnešní novořecké výslovnosti. Mezinárodní odborná veřejnost praktikuje většinou u byzantských jmen poněkud schizofrenní přístup, který spočívá v jejich zápisu dle erasmovské výslovnosti bez délek, ale výslovnosti novořecké (např. píšeme Manasses, čteme Manassis).

Jména novořecká přepisujeme na základě skutečné novořecké výslovnosti s některými zjednodušeními typickými pro české prostředí (fonémy, které v češtině neexistují, nahrazujeme jim blízkými), ale na druhé straně i s některými ústupky mezinárodnímu úzu.

Podrobnější výklad a úvahy k přepisu jmen všech tří etap řecké kultury nabízí: Dostálová–Borecký, Slovník řeckých spisovatelů, 577–583.

Autoři publikace

	Mgr. et Mgr. Markéta Kulhánková, Ph.D.Ústav klasických studií, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Osobní stránka v IS MU
	Mgr. Simone SumeliduÚstav klasických studií, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Osobní stránka v IS MU