Funkcí tázacích zájmen a příslovcí je zejména žádat doplnění informací a používají se v otázkách a ve větách zvolacích.

Tvary (forma dels interrogatius)

Mezi katalánská tázací zájmena a příslovce patří následující tvary. Všimněte si, že na rozdíl od českého “kolik” má katalánské quant tvary jak pro oba rody, tak i pro množné číslo. V ostatních případech jsou tvary neměnné:

Jednotné číslo		Množné číslo
Rod mužský	Rod ženský	Rod mužský/ženský
quin (jaký, který)	quina	quins/quines
quant (kolik)	quanta	quants/quantes
què (co)
qui (kdo)
on (kde)
quan (kdy)
com (jak; jaký)
per què (proč)

Užití (ús)

Každé zájmeno se vztahuje k jinému sémantickému obsahu:

• Què (co): ptáme se jím na živé nelidské bytosti, věci a události:

  Què vols que et regali? Un llibre. (Co chceš, abych ti daroval? Knížku.)

  Què va passar? Hi va haver un accident. (Co se stalo? Byla tam nehoda.)

  Què veus? Dos gossos que estiren el seu amo. (Co vidíš? Dva psy, co táhnou svého pána.)

• Qui (kdo): ptáme se jím na osoby:

  Qui va venir a la festa? El Joan i la Maria. (Kdo přišel na večírek? Joan a Marie.)

  Amb qui parles? Amb la Clara. (S kým mluvíš? S Clarou.)

Obě zájmena mohou ze syntaktického hlediska fungovat jako:

• podmět: Qui ha vingut? Què ha passat? (Kdo přišel? Co se stalo?)
• přímý předmět: Qui vau veure? Què busqueu? (Koho jste viděli? Co hledáte?)

  Zájmeno qui v přímém předmětu může být doprovázeno předložkou a, především v případech, kdy by mohlo dojít k nejednoznačnosti: A qui criticava? (Koho kritizoval?) Ale Qui criticava? (Koho ale i kdo kritizoval?)

• nebo být součástí jmenného přísudku: Qui és, aquesta persona? Què és el Joan? (Kdo je to? Copak je to Joan?)

Rovněž se mohou nacházet po předložce a plnit tak různé funkce:

• Předmět nepřímý: A qui vas regalar allò? A què vas donar un cop? (Komu jsi to daroval? Do čeho jsi narazil?)
• Předmět předložkový: En qui penses? De què parlàveu? (Na koho myslíš? O čem jste mluvili?)
• Příslovečné určení: Amb qui va ballar? Amb què tallaràs el pernil? (S kým tančil? Čím nakrájíš šunku?)
• Jmenný přísudek se sponou: De qui són, aquests llibres? De què és, aquest batut? (Čí jsou tyhle knížky? Z čeho je ten koktejl?)
• Přívlastek: De qui vas veure l’actuació? (Čí jednání jsi viděl?)
• Předmět přídavných jmen: De què ets capaç? (Čeho jsi schopen?)

Ve funkci přívlastku nebo předmětu přídavného jména dochází k určitým omezením:

• V případě přívlastku je nominální skupina, které je součástí, přímým předmětem (nejlépe určitým) nebo podmětem ve větě se slovesem s neakuzativní vazbou (nejlépe neurčitým): de què vols l’entrepà; de qui us sabeu tots els poemes; de qui han arribat notícies?(s čím chceš sandwich; dosl. od koho znáte všechny básně; od koho přišly zprávy?)
• Jako předmět přídavného jména je adjektivní skupina jmenným přísudkem: de qui està gelós?; per a què és bo això? (na koho žárlí?; na co je to dobré?)

Quin, quant

Tyto tvary tázacích zájmen mají funkci kvantifikátorů, tudíž předchází podstatnému jménu, se kterým se shodují v rodě a v čísle.

• Quin (který, jaký): vztahuje se k osobám nebo věcem, které je třeba vybrat z množiny identifikovatelných prvků:

  Quin dia vindràs, dilluns o divendres? (Který den přijdeš? V pondělí nebo v pátek?)

  De quin professor parles? (O kterém profesorovi mluvíš?)

• Quant (kolik): ptáme se jím na množství osob a věcí nebo četnost (v tomto případě mu předchází cada, v češtině mu odpovídá výraz jak často:

  Quants dies et quedaràs? (Kolik dnů tu zůstaneš?)

  Quantes persones hi havia? (Kolik lidí tam bylo?)

  Cada quant vens? Cada dos dies. (Jak často sem chodíš? Každý druhý den.)

  Před podstatnými jmény nepočitatelnými může po quant následovat předložka de:

  Quant de pa queda? (Kolik zbývá chleba?)

Mohou stát i samostatně, a to v případě, když víme z předešlé výpovědi, k čemu se zájmeno vztahuje:

• Crec que ja he decidit el proper llibre que llegiré. (Myslím, že už jsem se rozhodl pro další knížku, co si přečtu.)
• Quin? (Jakou?)
• T’hi poses sucre, al cafè? (Dáváš si do kávy cukr?)
• Sí, sempre. (Ano, vždy.)
• Quant? (Kolik?)
• Una cullerada. (Jednu lžičku.)

Tázací příslovce (interrogatius adverbials: on, quan, com)

Stejně jako je tomu u tázacích zájmen, může tvarům tázacích příslovcí předcházet předložka:

• On (kde): ptáme se jím na polohu osob nebo věcí v prostoru, anebo na cestu:

  On ho puc trobar? A la botiga del barri. (Kde to mohu koupit (najít)? V obchodě ve čtvrti.)

  Per on vindràs a Brno? Per Viena. (Přes co (kudy) přijedeš do Brna? Přes Vídeň.)

• Quan (kdy): ptáme se jím na čas nějaké události. Může mu předcházet cada, do češtiny pak překládáme jako pokaždé, kdykoliv:

  Quan tens hora al metge? Divendres. (Kdy máš doktora? V pátek.)

  Cada quant vens? Cada quan puc. (Jak často sem chodíš? Kdykoliv můžu.)

• Com (jak): ptáme se jím na způsob nebo prostředek:

  Com vas tornar? A peu. (Jak ses vrátil? Pěšky.)

  Com es van portar? Molt malament. (Jak se chovali? Hodně špatně.)

Dále pak, pokud před què stojí předložka per, ptáme se jím na důvod (per què/proč). Obvykle odpověď bývá uvozena spojkou protože (perquè):

Per què no vas telefonar? Perquè no hi vaig pensar. (Proč jsi nezavolal? Protože jsem na to zapomněl.)