Období adventu
Advent označuje konec kalendářního a počátek církevního roku, a tedy liturgického kalendáře. Ustaven byl cca v 6. století. Toto označení opět pochází z latiny (adventus = příchod). Jedná se o přípravné období před Vánocemi, kdy v tradiční formě sledujeme podobné znaky s předvelikonočním obdobím – doba očekávání, pokory, půstu a zákazu zábav. Na rozdíl od předvelikonočního období je ale toto očekávání radostné – vztahuje se ke zrození Ježíše Krista. Pro toto období jsou typické roráty – ranní mariánské mše v době adventu, jejichž název pochází z lat. Rorate coeli desuper (Rosu dejte shůry).
Počátek adventu má pružné datum (mezi 27. listopadem a 3. prosincem). Konkrétní termín je vždy odvozen od poslední adventní neděle, která musí předcházet 25. prosinci (tento den před zavedením gregoriánského kalendáře značil počátek roku) a zahrnuje čtyři adventní neděle (dříve jich bylo až šest).
Práce se v tomto období přesouvá z venkovních činností do domácích (především výmlat obilí či kolektivní přástky a dračky) a obecně je možno sledovat úbytek aktivit, který zrcadlí zimní poklid přírody.
Rituály a magické praktiky během adventu
Lidové obyčeje tohoto období představují vzájemně se prolínající směsici pověrečných prvků předkřesťanského původu propojenou s křesťanskými svátky (sv. Ondřej, sv. Barbora, sv. Mikuláš, sv. Lucie aj.), ze které postupně vznikla specifická obyčejová tradice. Časté jsou například tyto magické praktiky:
- Pro předvečer svátku sv. Ondřeje (ten připadá na 30. lidtopadu a je důležitým mezníkem označujícím počátek zimy a adventu) jsou typické věštící magické praktiky, a to především milostného rázu. Věštby měly nejčastěji různými způsoby určit, zda se daná dívka vdá, u hromadných praktik pak také to, která z dívek se vdá první.
- Se svátkem sv. Barbory (4. prosince) se v lidové tradici pojí nejčastěji tzv. barborky, nařezané větve ovocných stromů, které se užívaly ve věštící magii. Toto se týká především dívek či žen a představě plnění přání či vdávání. Opět je zde silným motivem víra v sílu a magickou moc přírodních prvků.
- Apotropaické praktiky v den sv. Lucie (13. prosince, tedy den zimního slunovratu v původním juliánském kalendáři). Řadíme mezi ně např. značení dveří křížky ze svěcené křídy či uhlem, ochrana dobytka podáváním očarovaných bylin atp.
Adventní obchůzky
S adventní dobou se pojí celá řada obyčejů spojených s obchůzkami maskovaných postav. Ty se nejčastěji konaly v předvečer svátku daného světce, což je dáno především odlišným vnímáním času v dřívější době. Dle něj totiž den zpravidla končil západem slunce a další začínal vysvitnutím první hvězdy, v tomto vnímání se tedy obchůzky konaly na počátku nového dne spíše než na konci předchozího.
Obchůzky Barborek (3. prosince)
Jednalo se zpravidla o obchůzky žen přestrojených v bílých šatech. Ty s sebou v košíku často nosívaly drobnosti (ovoce, cukroví a jiné), kterými následně obdarovávaly děti. Dalším předmětem byla metlička či proutek, kterým ťukaly na okno, aby na sebe upozorňovaly při příchodu k domu (a případně těmito předměty hrozily zlobivějším dětem).
(zdroj: http://www.muzeumhk.cz/kalendar-svatky-adventniho-casu.html)
Mikulášské obchůzky na sv. Mikuláše (5. prosince)
Mikulášské obchůzky se vyznačovaly značnou různorodostí s mnoha různými formami i obsazením. Nejčastěji šlo o průvod mikulášské družiny, která byla původně mnohem rozsáhlejší co do množství a typů postav, a to jak antropomorfních, tak zoomorfních. V průběhu 20. století však došlo k postupné redukci na současné tři postavy – Mikuláš, čert a anděl. Tak jako u ostatních obchůzkových obyčejů i zde hrály roli především dvě hlavní funkce – obdarovávací a disciplinační.
(zdroj: http://www.muzeumvalassko.cz/zpravy/z-historie-a-soucasnosti-mikulasskych-obchuzek-na-valassku/)
Mikulášská matička (7. prosince)
I zde pozorujeme značnou variabilitu danou převážně konkrétní lokalitou. Samotné projevy jsou velice podobné ostatním obchůzkám (prvky obdarovávání a trestu). V některých lokalitách byla matička jen jednou z masek při mikulášských průvodech, jinde však původně obcházela v předvečer svátku Neposkvrněného početí Panny Marie (který připadá na 8. prosince) a až později došlo k vymizení tohoto obyčeje či k jeho spojení s mikulášskou tradicí.
(zdroj: https://www.nmvp.cz/akce/mikulasova-maticka-online-serial)
Obchůzky Lucií (12. prosince)
Lucie jsou při obchůzkách, stejně tak jako Barborky zmiňované výše, opět přestrojené v bílých šatech složených z různorodých prvků od prostěradel přes šátky až po doplňky zakrývající obličej (závoje, škrabošky či například mouka nanesená na tváři). Jejich hlavní funkce byla dvojí – péry, metličkami či jinými pomůckami symbolicky vymetaly špínu z domu (očistná moc) a zároveň kontrolovaly jak dodržování zákazu některých domácích prací (především předení), tak chování dětí (disciplinace). Vzhledem k jejich tajemnosti (Lucie zpravidla mlčely) a tajemnému odění jimi také často rodiče strašili své zlobící potomky.
Pro všechny výše zmíněné obchůzky je typické užívání masek. U Barborek a Lucií šlo především o bílé oděvní součástky (doplněné v případě Lucií o bílé škrabošky a tváře). Masky při mikulášských obchůzkách se pak vyznačovaly vysokou variabilitou postav v družině, která se až v nedávné době omezila na postavy biskupsky oděného Mikuláše, čerta a anděla (byť i dříve se jednalo o jedny z ústředních postav).
(zdroj: http://www.muzeumhk.cz/kalendar-svatky-adventniho-casu.html)
Existovaly také další postavy adventního období – především v Čechách je to například Ambrož, který honil děti den po Mikuláši, peruchty jako duše předků, které se vracejí v době adventu atp.