Obvykle označuje sled příkazů jednoznačně interpretovatelný vykonavatelem (člověkem nebo počítačem) k plnění určitých úkolů nebo uskutečňování postupů řešení problémů. Algoritmus je psán formalizovaným jazykem, který popisuje počítačové procesy a umožňuje řídit jejich vykonávání. Při navrhování algoritmů se uplatňují dvě hlavní hlediska: teoretická zaručitelnost nalezení výsledku činnosti algoritmu a efektivita jeho vykonání.
Ve volnějším smyslu slova označuje algoritmus jakoukoli sérii kroků určenou k řešení nějakého úkolu a může být vyjádřen v jakémkoli jazyce: od přirozených jazyků přes notové záznamy až po programovací jazyky.
Psaní algoritmů, neboli ovlivňování procesů, které probíhají v počítači, se v oblasti počítačového umění stává nejen součástí umělecké tvorby, ale přímo její podstatou. Umělecká tvorba s využitím počítačů se objevuje přibližně v 60. letech minulého století a je spojena se zkoumáním potenciálu počítače jako kreativního média. Rozpor mezi představou počítače jako velmi výkonného stroje, schopného vykonávat pouze předem naprogramované úkoly, a počítačem jako novým uměleckým médiem s potenciálem k autonomní kreativitě, vyjádřil Michael Noll: “Most certainly the computer is an electronic device capable of performing only those operations that it has been explicitly instructed to perform. And this usually leads to the portrayal of the computer as a powerful tool but one incapable of any true creativity. However, if creativity is restricted to mean production of the unconventional of the unpredicted, then the computer should instead be portrayed as a creative medium – an active and creative collaborator with the artist” (Noll 1967, p. 90). Roman Verostko, počítačový umělec, který se věnuje algoritmickému umění, napsal o využití algoritmů v umění: „Algoritmické postupy jsou součástí digitálních nástrojů užívaných v umění. […] Pro umělce to znamená, že se více zaměří na zkvalitnění a rozšíření procesů umělecké tvorby. […] (P)ráce na algoritmu je prací na procesu“ (Verostko 1999, nestr.).
Počítačové umění, založené na psaní algoritmů, směřuje na jedné straně k formalizaci, racionalizaci procesů umělecké tvorby, na druhé straně je třeba tuto uměleckou tvorbu chápat v kontextu posouvání důrazu z objektu na koncept a na proces v umění 20. století.