Obecně znamená zprostředkujícího činitele. V oblasti výpočetní techniky se užívá tzv. „paměťové médium“ (např. děrný štítek, magnetická páska, disketa ap.), na které je možno zaznamenávat údaje.
Médium označuje formu, jejímž prostřednictvím vznikají umělecké či kulturní produkty, nebo skrze niž jsou šířena různá sdělení. V oblasti umění médium znamená také materiál použitý k vytvoření uměleckého díla (např. barva nebo kámen). V oblasti komunikace odkazuje médium na formu, jejíž pomocí se vysílá a šíří poselství (např. televize, film, rozhlas). Často se také setkáme s užíváním slova médium v plurálu – masová média, informační média: říkáme-li „v médiích“, myslíme tím schéma různých odvětví mediálního průmyslu, která společně ovlivňují názor veřejnosti.
Slavné prohlášení Marshala McLuhana „Médium je poselstvím“ (1991, s. 20) poukazuje k potřebě porozumět médiím a skrze toto porozumění pochopit jejich účinky na naši společnost i jednotlivce. McLuhan nahlížel na média jako na extenze mentálních nebo fyziologických schopností člověka (např. kniha je extenzí lidské mysli a paměti, kolo je extenzí nohou, dalekohled a mikroskop jsou extenzemi očí, telefon či rádio jsou extenzemi uší a elektřina je extenzí centrální nervové soustavy člověka). Působení médií ve společnosti považoval za „spouštěcí mechanismus“ společenských změn, který zahrnuje „tvarování a urychlování zrakových, sluchových, hmatových a kinetických informací“ (McLuhan 2000, s.160). Studium změn, které přinášejí média do společnosti, musí podle něj začít u studia médií jako forem, jako způsobů vytváření nových premis a cílů (ibid. s. 166), jež modelují a přetvářejí naše vnímání. Tento požadavek se skrýval v jeho výzvě k interpretaci média: „V elektronickém věku formulace ´médium je poselstvím´ znamená, že bylo vytvořeno zcela nové prostředí. Obsahem tohoto nového prostředí je staré mechanizované prostředí industriálního věku. Nové prostředí přepracovává staré stejně radikálně jako televize film.“(McLuhan 1991, s. 9). McLuhan upozorňuje, že toto nové prostředí je pro běžného uživatele média nepostřehnutelné. Vnímáme pouze jeho obsah (například sledujeme film v televizi).
Bolter s Grusinem definují médium jako to co remediuje: „It is that which appropriates the techniques, forms and social significance of other media and attempts to rival or refashion them in the name of the real.“ (Bolter – Grusin 2000, p. 98). Neuvažují odděleně o tradičních uměleckých médiích (např. malba) a technických médiích (např. fotografie, film), ale naopak zdůrazňují hybridní povahu médií, jejich vzájemné ovlivňování a odkazy k ostatním médiím. Nesoustředí se na studium formy jediného média, v izolaci od ostatních, ale sledují působení dvou základních logik (re)mediace napříč médii, staršími i novými.