Dějiny filosofie II
E. Filosofie a teologie|
|
Proč je potřebná ještě jiná disciplína
"Lidský intelekt, jenž si přirozeně osvojuje vědomosti ze smysly vnímatelných věcí, nestačí sám od sebe dospět k nazírání Boží podstaty v sobě samé, jež přesahuje všechno smysly vnímatelné, ba povznáší se nesrovnatelně nade všechna jiná jsoucna. Ježto ale dokonalým dobrem pro člověka je, aby jakýmkoli způsobem poznal Boha, aby se nezdálo, že tak ušlechtilý tvor je naprosto k ničemu, jakoby nebyl schopen dospět k vlastnímu cíli, je člověku dána jakási cesta, po které může vykročit k poznání Boha..."
To je úvodní věta IV. knihy SPP, v níž Tomáš přechází ke zjevené teologii. Ta vychází z tezí, které jsou samy o sobě nepřístupné rozumu - jedná se o dogmata křesťanské doktríny:
"Vzhledem k tomu, že poznání Boha, k němuž člověk může dospět uvedenými cestami jakýmsi intelektuálním jakoby nazíráním, je temné, Bůh sám zjevil lidem některé (pravdy), jež přesahují lidský intelekt; učinil tak z přemíry své dobroty, aby lidské poznání o Bohu bylo jistější. V tomto zjevení je však dle vhodnosti člověka zachováván jistý řád, aby poznenáhlu z nedokonalého dospěl k dokonalému, jako se stává u pohyblivých věcí."
(Srov. úvodní otázku Summy theologické, která jako celek je klasickým příkladem zjevené teologie.)
Zjevená teologie a rozum
Poslední věta předchozího citátu však naznačuje, že ani zde se neobejdeme bez rozumu. Zjevená teologie totiž znamená aplikaci rozumu na zjevení a používá stejné metody jako přirozená teologie - analýzu a veškerou argumentaci. Tomáš v mnoha svých dílech zkoumá koherentnost křesťanských dogmat (včetně těch nejvyšších), pokouší se je vysvětlit, odkrývá jejich logická spojení s jinými tvrzeními.
Tím chce Tomáš dokázat, že křesťanské pravdy jsou v souladu s rozumem - a tedy přijatelné - a že zdánlivá nesrovnalost některých tvrzení je způsobena pouze povrchním náhledem. Tento úkol nazývá Tomáš v následujícím úryvku (stále z SPP I.1) "třetím poznání Boha":
"Je tedy trojí lidské poznání Boha. První z nich je, že člověk vystupuje přes tvory k poznání Boha přirozeným světlem rozumu; - druhé je, že božská pravda, přesahující lidský intelekt, sestupuje k nám na způsob zjevování, třebaže nikoli prokazatelně viditelná, nýbrž jakoby řečí pronesená k uvěření; - třetí je, že je lidská mysl povznášena k dokonalému nazírání toho, co mu bylo zjeveno."
Racionální analýza dogmat
Tedy ani "božské pravdy" nejsou rozumovému zkoumání zcela nepřístupné, byť je rozum samotný nemůže odhalit. Např. o jedné z ústředních křesťanských pravd Akvinský říká: "Je nemožné dospět k poznání Trojice božských osob prostředky přirozeného rozumu" (Summa theologiae Ia.32.1c). Vyjádření se přitom nachází v jednom ze 77 článků ST, které jsou věnovány analýze a argumentaci o detailech trojičního dogmatu - tedy o Trojici lze dalekosáhle racionálně diskutovat. Tomáš sám vysvětluje, jak je to možné.
Existují dvě cesty, po nichž může rozum postupovat u jakéhokoliv předmětu:
- na jedné sám podává důkaz nějakého základního tvrzení o předmětu,
- na druhé ukazuje, že vyplývající účinky jsou v souladu s něčím základním o předmětu, co však je už nějak dáno (konkrétně zjevením).
Na první cestě může rozum dokázat, že Bůh je jeden a podobné věci - to je "první lidské poznání Boha". Na druhé cestě se rozum zabývá objasněním Trojice. Jakmile totiž byla Trojice zvěstována ("druhé poznání Boha"), uvažování o ní je možné, i když nemůže podat dostatečný důkaz této skutečnosti ("třetí poznání Boha"). (Summa theologiae Ia.32.1c)
V rámci tohoto třetího poznání lze i zjevenou teologii chápat jako vědu (v aristotelském, nikoli moderním smyslu), totiž jako systematickou, zdůvodněnou prezentaci organizované soustavy vědění, sestávajícího z obecných pravd o určitém jednotném předmětu.
Tím je ustavena jako svébytná a plnohodnotná disciplína i (zjevená) theologie.
Úprava této publikace je spolufinancována Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
