Platón bez idejí
|
A. Umění v Platónově díle... jest jakási stará různice mezi filosofií a básnictvím; aspoň výroky jako ta „vrčící na pána fena krákoravá“,„veliký v tlachavých řečech bláznů“, „pánovitý přemoudřelý dav“ a „lidé jemně hloubaví“, jak to, že „trou bídu“ a tisíce jiných jsou jistě známkami starého sporu mezi nimi. Avšak přece budiž řečeno, že může-li uvésti líbivé básnění a napodobení nějaký důvod pro svou potřebnost v obci dobře zřízené, rádi bychom je přijali na milost, neboť jsme si sami vědomi, jakým kouzlem na nás působí...
Ústava X, 607b-c
Umění (ve smyslu „krásných umění“) se v Platónově době těšilo velkému obdivu a zvláště poezie (myšleno včetně dramatu) měla i značný společenský vliv, jehož dnešní umělecká tvorba nedosahuje. Proto není překvapivé, že se řečtí filosofové věnovali také reflexi umění (především poezie).
Odhlédneme-li od společenského vlivu, umění se dnes pěstují neméně než v dobách Platónových, a také ve stejných druzích – poezie, malířství, hudba, tanec jsou umělecké druhy, které Platón zmiňuje nejčastěji. Proto bychom mohli očekávat, že se setkáme s podobnými pojmy, problémy a úvahami.
Avšak už uvedené motto naznačuje, že Platón posuzuje umění podstatně odlišným způsobem než my. Jeho úvahy o umění se totiž z podstatné části nacházejí v jeho politických spisech (Ústava, Zákony) a je tedy nasnadě, že umění bude vnímáno v souvislosti s uspořádáním a žádoucím stavem obce. Takové vyjádření vzbuzuje podezření, že se setkáme s politickým hodnocením uměleckých děl, či dokonce s cenzurou. A skutečně tomu tak je. Co Platóna vede k úvahám tohoto typu a proč vůbec věnuje tolik pozornosti umění v politických souvislostech, si osvětlíme v oddíle 4. B.
V Platónově díle však najdeme ještě jednu linii úvah o umění, která sice má určitou spojnici s předchozím typem, ale přesto bude mnohem bližší modernímu vnímání umělecké tvorby. Jedná se o Platónovo tvrzení, že skutečně působivé umělecké dílo nevzniká uplatněním nějakého algoritmu, nýbrž božskou inspirací (v této souvislosti se objevuje i slovo μανία – mania, „šílenství“; viz „maniak“), stavem, kdy umělec pozbývá svého rozumu, aby mohl vytvořit něco, co je vlastně více než lidské. Výkladu tohoto tvrzení je věnován především dialog Ión, stručnější zmínku najdeme i ve Faidrovi. My se s ním seznámíme v oddíle 4. C.
Jestliže jsme v předchozím oddíle zmínili vedle Platónových úvah o politice také jeho vlastní politické aktivity (viz 3. A.), můžeme tady podobně položit vedle (převážně kritických) teoretických vyjádření zase Platónovu vlastní uměleckou tvorbu. Tu najdeme v samotných dialozích, v jejich dramatické struktuře i v mnoha vzletně-poetických pasážích. Představíme si je v oddíle 4. D.
V závěru jako obvykle stručně poukážeme na inspirace a vlivy Platónových úvah o umění 4. E.
Τέχνη, δημιουργία, μουσική (τέχνη), μίμησις
V tomto úvodu bychom však měli ještě vyjasnit jednu terminologickou záležitost. Zatímco my budeme v tomto tématu používat termín „umění“ (či „krásná umění“, bude-li třeba upřesnění), u Platóna a v klasické řečtině vůbec nenalezneme odpovídající ekvivalent. Platón pracuje s několika pojmy, avšak žádný z nich se nekryje přesně s naším „uměním“ či anglickým „art“. Přesto si je stručně představíme, protože už to ukáže, v jakém významovém poli se Platónovy úvahy o umění pohybují.
V jeho úvahách o umění se setkáme často s těmito termíny: τέχνη (techné), δημιουργία (démiúrgia), μουσική (músiké), μίμησις (mimésis). Jaký je význam těchto termínů a v jakém smyslu se vztahují k „umění“?
Techné = umění, schopnost, znalost, řemeslo
Velmi široký termín, který označuje znalost postupů při vykonávání jakékoli činnosti, včetně činnosti např. lékaře (lékařská techné), jízdy na koni, kormidlování lodi, velení vojska i skládání básní. Tento termín bývá překládán právě jako „umění“ („art“), ovšem ve smyslu odvozeném od „umět něco“, tedy nikoli ve smyslu „krásných umění“. Ta by podle dosud řečeného představovala podmnožinu technai, kdyby ovšem Platón v dialogu Ión (viz oddíl C.) a v desáté knize Ústavy (viz B. a.) netvrdil, že umělec, konkrétně básník, vůbec žádnou znalost nemá.
Poznámka k termínu techné:
Přesnější popis významu termínu podává U. Wollner v Pro-Filu: Plato’s Socrates on Poets in Work Ion. Pro-Fil 7 (2006), 2.
Démiúrgia = tvůrčí činnost, řemeslo
Opět se jedná o obecnější termín, pod nějž by kromě „krásných umění“ spadaly mnohé další činnosti. Tento termín není používán ve významu „krásná umění“ tak často jako techné.
Músiké (techné) = umění spojené s Múzami, hudba, kultivovanost duše
Platón používá termín právě v tomto posledním významu, múzická výchova má být součástí kultivace občanů ideálního státu a má vést k tomu, aby byli „múzičtí“, což zhruba znamená, aby toužili po poznání a kráse. Jak vyjde najevo v části B. b., jen velmi málo z obsahu umění Platónovy doby by mohlo být zařazeno do múzické výchovy.
Mimésis = napodobení, imitace, reprezentace
Přesvědčení, že umění pouze napodobuje materiální skutečnost (především oblast lidského jednání), a to bez porozumění věci, Platón zdůrazňuje ve své nejkrititičtější úvaze vůči umění v desáté knize Ústavy.
Tato konceptuální nevyhraněnost jako by se pak projevovala i v tom, že Platón nezkoumá „umění“ o sobě jako svébytný obor lidské činnosti a nepřiznává mu autonomní hodnotu. Ukážeme však, že navzdory tomu mělo umění – zvláště poezie – pro Platóna velké kouzlo, a že tedy jeho poměr k umění je komplikovaný.
