Přechod na hlavní menu, Přechod na menu, Přechod na obsah, Přechod na patičku
     

Metodické zásady pro vedení a řízení

V této kapitole se budeme podrobněji zabývat některými metodickými zásadami organizace závodivých pohybových aktivit nebo činností.

Organizace, popis a pravidla by měla být co nejstručnější. Musí však splňovat nejdůležitější podmínku komunikace s hráči, musí motivovat ke hře, vzbudit zájem a chuť hrát (Dobrý, 1988).

Tematický obrázek – stopky

Rozhodující úlohu při vedení závodivé pohybové aktivity nebo činnosti má její vedoucí, u nás tedy trenér. Trenér by vždy měl mít vše připraveno předem, zvláště v tom případě, kdy nemá s vedením mnoho zkušeností. Příprava trenéra začíná již vlastním výběrem závodivé pohybové aktivita nebo činnosti. Obsah by měl odpovídat úrovni dovednosti a věku hráčů, jejich psychomotorickým schopnostem a dovednostem, počtu a podmínkám pro hru a hernímu prostoru. U menších dětí by tedy měla převládat jednodušší pravidla s kratšími intervaly vlastní pohybové činnosti. Příliš vysoké nebo naopak nedostatečné nároky na hráče výrazně snižují motivaci a vedou tak často k nezdaru. Samozřejmě výběr ovlivňuje prostředí, nebo také prostor. Hrací plochu je potřeba řádně připravit, včetně vymezení hrací plochy, ať už pomocí čar či jiným způsobem. Je třeba nachystat cílové mety či další potřebné objekty. Nesmíme opomenout na bezpečnost a vždy tomu přizpůsobit hrací prostor, tak aby nedošlo ke zranění z důvodů nedostatečné vzdálenosti od kraje, či jiného důvodu. Důležitým faktorem, který ovlivňuje výběr je čas potřebný na realizaci. Některé závodivé pohybové aktivity nebo činnosti mohou trvat několik minut, jiné i půl hodiny. Pokud je vysvětlujeme poprvé, může nám zabrat delší dobu výklad pravidel, názorná ukázka, a ověření, že všichni vše dobře pochopili. Dalším důležitým faktorem je počet hráčů, které budeme mít k dispozici. Pokud by v závodivé pohybové aktivitě nebo činnosti odpočívalo více hráčů, je lepší skupinu rozdělit na menší družstva, která hrají současně tak, aby bylo zapojeno aktivně co nejvíce hráčů. Ne vždy budeme mít k dispozici ideální počet hráčů, je proto důležité reagovat úpravou pravidel, nebo téma úplně z tréninku vypustit, pokud nevyhovuje požadovanému počtu hráčů. V hodnocení hráčů je lepší udělovat kladné body za první místa, nebo naopak minusové body za vyřazení, než vyřazovat děti z děje hry úplně.

Tematický obrázek – hod na koš

Ve sportovní přípravě hráčů hraje dominantní roli při výběru pohybový obsah, který musí odpovídat danému zaměření tréninkové jednotky. Trenér se tedy rozhoduje podle toho, co chce na tréninku zdokonalovat. Přitom je z didaktického hlediska nezbytné, aby hra navazovala na předchozí činnosti žáků. Opakování známých závodivých pohybových aktivit nebo činností, kde mají hráči zvládnutý pohybový obsah i taktické myšlení, vede k plynulému průběhu. Naopak zařazením neznámé pohybové činnosti, je pro hráče i trenéra určitou výzvou, ukazuje se při nich taktická úroveň myšlení každého jednotlivce.

Ne vždy se nám výběr povede, v tom okamžiku je nutné nebýt zaskočen a uzpůsobit hru, nebo vybrat hru alternativní. Pohybová hra mající úspěch u jiné věkové kategorie, nemusí vyznít vždy stejně, ač se jedná o tutéž hru. Při dělení družstev je důležité dodržet zásadu, že by měli být oba soupeři výkonnostně vyrovnaní.

Ne vždy je proto akceptovatelný systém náhodného výběru (rozpočítávání, losování). Trenér může po rozpočítávání výběr družstva podle uvážení upravit a provést výměnu hráčů, nebo můžeme družstva různě handicapovat, aby se smazal výkonnostní rozdíl.

Tematický obrázek – Tělocvična FSpS

Další možností je vytvořit rovnocenné dvojice, které se podle losu rozdělí a soutěží v družstvech proti sobě. Jednou nejdůležitější činností trenéra je vykonávání úlohy rozhodčího.

Pokud je rozhodčí současně i trenérem, je to o to těžší, že se musí věnovat i ostatním činnostem, jako jsou usměrňování hráčů, opravování chyb, zapojení i těch hráčů, kterým se to z nějakého důvodu dosud nepodařilo. To vše za předpokladu, že dodrží rovnováhu mezi družstvy a jejich stejnou šanci na vítězství. Trenér by měl ještě před začátkem hry vysvětlit přesná pravidla, aby všichni hráči věděli, co je povolené a co ne. Rozhodčí by měl být nestranný, mnozí hráči si v zápalu ani neuvědomují, že porušují pravidla. Pohybovou činnost je třeba řídit citlivě a nekouskovat ji zbytečnými rozhodnutími a naopak nekompromisně trestat porušení, která vedou k zvýhodnění družstva, nebo se neslučují s duchem fair-play (Martens, 2006).

Podle Tůmy, Kadlece (2004) by měl vedoucí hry při vlastní realizaci postupovat následujícím způsobem:

  1. Seznámit hráče s názvem a dějem hry a s pravidly. Vysvětlení by mělo být stručné a jasné, doplněné názornou ukázkou. Vyplácí se přesvědčit, zda pravidla všichni pochopili.
  2. Rozdělit hráče do družstev, přidělit specifické úkoly, oznámit způsob zahájení a zakončení hry.
  3. V některých případech upozornit na hlavní taktické zásady.
  4. Zahájit hru. Do děje zasahovat (přerušovat hru) pouze v případě, pokud se objeví závažné chyby, které ohrožují správný průběh hry.
  5. Pokud se hra opakuje vícekrát za sebou, doporučujeme obměnit obsazení specifických úloh.
  6. Po ukončení hry nejen vyhlásit výsledky (vítěze, pořadí družstev), ale i několika větami zhodnotit průběh hry, objasnit konkrétní problematické fáze (s návrhem, jaké řešení zvolit příště), případně zdůvodnit některá rozhodnutí.

Používáme-li hru častěji, můžeme vstupní fázi omezit na minimum, případně ji zcela vynechat.

Martens (2006) říká, že průměrný trenér mluví, dobrý trenér vysvětluje, velmi dobrý trenér demonstruje, ale vynikající trenér inspiruje.

Mgr. Tomáš Pětivlas, Ph.D.kolektiv |
Katedra sportovních her – Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity |
Návrat na úvodní stránku webu, přístupnost |
Stránky Fakulty sportovních studií MU
| Technická spolupráce:
| Servisní středisko pro e-learning na MU
| Fakulta informatiky Masarykovy univerzity, 2013

Centrum interaktivních a multimediálních studijních opor pro inovaci výuky a efektivní učení | CZ.1.07/2.2.00/28.0041