Cílem projektu „Pohybové inkluzivní volnočasové aktivity – IVČA“ (Projekt OP VVV CZ.02.3.62/0.0/0.0/16_037/0004872 Kvalitní inkluzivní vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami na základní a střední škole) bylo začlenění žáků s SVP do výuky ve volnočasových pohybových kroužcích přímo na základních školách. Zaměřili jsme se jak na děti mladšího školního věku (6 kroužků), tak na děti staršího školního věku (2 kroužky), které navštěvují běžnou základní školu ať už bez, či s přiznaným podpůrným opatřením.

Zkratka názvu oblasti „Inkluzivní VolnoČasové Aktivity“ symbolizuje holčičku Ivču s imaginárním postižením, která chce být s ostatními, a proto se zapojuje do kroužků, které škola s podporou projektu organizuje. Cílem pak bylo ve spolupráci se školami rozvinout volnočasové inkluzivní aktivity především tam, kde se začlenění do akademického vzdělávání jeví jako problematické. Cílem bylo vytvořit zajímavé a bezpečné pohybové programy na škole tak, aby byl zajištěn pohybový i osobnostní rozvoj všech zúčastněných žáků. Projekt IVČA neřešil sport ve specializovaných sportovních kroužcích, ale celkově pohyb a pohybové činnosti pro všechny. Nutným předpokladem bylo vytvořit podmínky zpřístupnění a pozitivní atmosféry na škole a v podstatě budovat inkluzivní kulturu na škole.

Je obecně známo, že nedostatek pohybové aktivity má negativní dopad na celou osobnost i zdraví dítěte. Platí to samozřejmě i o dětech s SVP, které jsou v tomto kontextu ohroženější skupinou. V rámci nových legislativních změn a nárokových podpůrných opatření by měli být žáci s SVP zařazeni do běžné výuky v co nejvyšší míře. Nutno podotknout, že začlenění žáka s SVP do běžné základní školy přináší určité problémy a úskalí, s nimiž se žák a koneckonců i jeho okolí musí potýkat. U volnočasových pohybových aktivit může být toto začlenění problematičtější. V dopoledních hodinách využívají žáci podpůrných opatření. V odpoledních kroužcích už tato opatření (asistent, speciální pomůcky) často chybí nebo lektoři či vychovatelky o těchto možnostech nevědí. Mnohdy tedy dochází k záměrnému nezařazení těchto dětí do volnočasových aktivit, ať už z důvodu strachu rodičů, že bez podpůrných opatření činnosti nezvládnou, nebo z obav vyučujících, že si s dítětem se SVP nebudou vědět rady. Zkušenosti jsou ale jiné. Jestliže jsou žáci se SVP zařazeni do pohybových aktivit, které jsou pro ně vhodně upravené a přizpůsobené, velmi dobře se zapojují a prožijí si tolik potřebný úspěch. Mnohdy se tzv. jinakost nemusí vůbec projevit nebo se projeví v pozitivním smyslu a dítě si uvědomí své schopnosti, kterými může být svému okolí přínosem (např. dítě s ADHD je často úspěšné v rychlých startech či rychlém rozhodování).

3.1 Příprava a realizace projektu IVČA

Výběr škol

V první fázi bylo vytipováno několik základních škol, které v rámci pedagogických praxí studentů velmi dobře a kvalitně spolupracují s Fakultou sportovních studií a Pedagogickou fakultou Masarykovy univerzity (dále jen „FSpS“ a „PdF“). Tyto školy jsme oslovili, seznámili je s podmínkami naší projektové spolupráce a okolnostmi vzniku volnočasových pohybových kroužků na školách. Školám naše vize a smysluplnost projektu byla blízká, bohužel většina škol měla několik let fungující systém odpoledního využití tělocvičen ať k výuce, sportovním aktivitám, nebo pronájmu jiným organizacím. Nové kroužky jsme vytvořili pouze v jedné základní škole, která měla volnou kapacitu tělocvičny. Ostatní kroužky jsme realizovali využitím pohybových aktivit „pro všechny“ do již fungujících kroužků a začlenili sem nově žáky se SVP. Tato varianta se jevila jako efektivnější. V další fázi bylo nutné uzavřít smluvní spolupráci mezi oběma stranami a pomocí ukázkových aktivit motivovat k přihlášení do kroužků další žáky (včetně žáků s SVP).

Celkem se nám podařilo otevřít osm kroužků na pěti základních školách, počet žáků navštěvujících volnočasové pohybové aktivity byl 158, z toho 18 žáků s SVP.

Naše zkušenosti, zjištění a doporučení:

Většina základních škol si je vědoma nutnosti navýšení pohybu v rámci školní docházky. Některé školy zařazují do odpoledních hodin pohybové aktivity v různých formách a různě organizačně zajištěné. Většina těchto kroužků se ale cíleně nezaměřuje na společné vzdělávání, což jistým způsobem může eliminovat možnost účasti žáků se SVP. Myslíme si, že je velmi důležité využití školních sportovišť a tělocvičen právě pro všechny žáky školy bez rozdílu. Pohybové aktivity by měly být nabídnuty všem, kteří mají zájem se hýbat. Díky našemu projektu se tak v rámci školní docházky otevřela možnost navýšení tolik chybějící pohybové aktivity, kterou mohly školy svým žákům bezplatně nabídnout.

Motivace

Motivace je síla, pohon, který nás žene dále a pobízí k činnosti. Pokud člověk vidí v činnosti smysl, baví ho to, pak je správně motivovaný. Cesta být motivován pro pohybové aktivity, ať ze strany žáků, či jejich rodičů, je velmi důležitá, stejně jako správná motivace těch, kteří se žáky pracují a připravují pro ně zajímavé a záživné aktivity.

• V základní škole, kde jsme nově otevírali dva kroužky, bylo zapotřebí všechny žáky motivovat do kroužků s mottem: „Všichni si chceme hrát a zdravě se hýbat“.
• V participujících školách, kde se pohybové kroužky otvírají pravidelně každý rok, jsme se zaměřili na motivaci žáků se SVP, kterou jsme postavili na myšlence: „Vyzkoušej si něco nového, vyber si, co tě baví, zajímá, poznej, co ti jde, a to vše se svými kamarády“. Pro žáky se SVP to byla výzva spojená s radostí, že zvládnou i to, co ostatní. Pro intaktní žáky bylo výzvou vyzkoušet si modifikované pohybové aktivity.
• Důležitá byla rovněž motivace vyučujících ke společnému vzdělávání ukázkami možností práce s žáky s SVP i ve volnočasových pohybových aktivitách. Šlo spíš o přesvědčení, že práce s těmito žáky v rámci pohybových aktivit není nic složitého, že lze využívat aktivity vhodné pro všechny, učit je poznávat svět z pohledu jak běžného žáka, tak žáka s SVP, přemýšlet nad vhodností her pro všechny a aktivity přizpůsobovat, modifikovat.
• Bylo potřeba zaměřit „motivační kampaň“ rovněž na rodiče žáků se SVP a přesvědčit je, že není důvod obávat se zařadit dítě do pohybových aktivit společně s ostatními. Motivace rodičů byla postavena na myšlence vidět u svého dítěte radost z pohybu.
• Motivace studentů FSpS a PdF byla cílena na konkrétní práci se žáky, možnost vyzkoušet si aplikovat vědomosti získané studiem přímo v praxi, získat cenné materiály pro psaní bakalářské nebo magisterské práce nebo si vedením kroužků splnit povinnou pedagogickou praxi. Bonusem a možná i dalším motivačním prvkem pro ně byla finanční odměna za práci v jednotlivých školách a kroužcích.

Motivační akce v průběhu celého projektu

Pro žáky, rodiče a učitele jsme uspořádali společnou akci „Sportovní den pro děti“. Mezi běžné aktivity, které si žáci mohli za přítomnosti svých učitelů a rodičů vyzkoušet, jsme zařadili i aktivity pod názvem „Vyzkoušej nevšední trojboj a získej odznak“. Realizovali jsme slalom na vozíku, překážkovou dráhu „po tmě“ a přihrávky ozvučeným míčem.

Ve školách byly pro žáky i učitele vyvěšeny informační letáčky o sportovních kroužcích na následující školní rok.

Na konci prázdnin jsme pro učitele a lektory připravili odborný seminář s ukázkou volnočasových inkluzivních aktivit. Seminář byl zahájen odbornou teoretickou přednáškou „Inkluze v pohybu“, na níž navazoval praktický workshop.

K pravidelným kroužkům byly uskutečněny další doplňkové akce – např. „Paralympijský školní den“, kterého se zúčastnili žáci nejen z kroužku, ale i další žáci školy.

Závěr školního roku se nesl v duchu myšlenky „Hýbe se celá škola“ a na všech participujících školách jsme uspořádali a finančně podpořili sportovní dny pro všechny žáky s využitím velkého spektra aktivit „pro všechny“. Tyto dny se setkaly s velkým úspěchem a oceněním ze strany žáků, rodičů, učitelů a vedení školy.

Obecně o všech školách

V této části se věnujeme zkušenostem z volnočasových pohybových kroužků, které jsme zajišťovali v rámci projektu.

Podmínkou vytvoření kroužku bylo desetiprocentní zastoupení žáků s SVP. V kroužcích se u žáků nevyskytovaly závažnější smyslová nebo tělesná postižení. Vycházeli jsme z podpůrných opatření, která byla vydávána většinou z důvodu lehčích diagnóz jako ADHD, emoční problémy, SPU. Podpůrná opatření byla do stupně 3.

V průběhu jednoho roku jsme aplikovali různé metody, formy práce, střídali aktivity a monitorovali. Zaznamenávali jsme úspěšnost žáků v jednotlivých kroužcích, chování a přínos pro žáky s SVP. Na základě konzultací s učiteli a lektory jsme prováděli soustavnou analýzu potřeb žáků a rodičů, jejíž výsledky byly implementovány do hodin volnočasových aktivit. Činnost v kroužcích nebyla jednotná a vycházela víceméně ze zájmu žáků, rodičů a specializace učitelů.

Studenti–lektoři v jednotlivých kroužcích pomáhali učitelům s výběrem aktivit, zejména v průpravné a závěrečné části hodin, ale mnohdy se podíleli na organizaci i hlavní části hodiny.

Mnohé problémy se v kroužku vůbec neprojevily (typicky dyslexie, dysgrafie), z toho důvodu jsme často vědomě zařazovali aktivity, které se zaměřují na reedukaci těchto problémů (např. štafeta, kdy žák musí něco přečíst, zapamatovat si a předat informaci dál; nebo napsat, co si měl zapamatovat). Při těchto aktivitách se ale deficity u žáka se specifickými poruchami učení neprojevovaly tak výrazně, jak bychom zřejmě čekali, nedostatky vždy dohnali ostatní členové týmu. Navíc se učitel s asistentem snažili postavit stejně silné týmy a také nebyl kladen příliš velký důraz na soutěživost. Vždy se fandilo, ale nijak se výhra či prohra dále nekomentovala.

Obecně nebyl u kroužků problém s modifikací cvičení nebo her vzhledem ke konkrétním oslabením žáků. Zabývali jsme se spíše chováním dětí, ať už vytipovaných v rámci podpůrných opatření nebo jiných, které vykazovaly známky možných diagnóz, či dětmi, které mají společenské normy a vzorce chování vymykající se našim „standardům“.

Pracovali jsme tedy hodně na motivaci žáků, brali jsme v potaz i jejich přání. V případě problémů např. s emocemi nebo chováním žáka jsme se snažili věc vyřešit i na úkor zastavení pohybové činnosti.

Znovu jsme nahlédli do literatury a níže shrnujeme doporučení, která se týkají práce s žáky s poruchami emocí a chování:

• důslednost, struktura, řád, předvídatelnost, zesílené zpětné vazby, pozitivní zpevnění žádoucího chování
• nenutit násilně ke klidu (tolerovat psychomotorický neklid)
• nekárat, nedávat žákovi za příklad klidnější děti
• umožnit dostatek pohybového uvolnění – nenáročné nesoutěživé pohybové hry, střídání činností po 10 až 20 min. (mít připravený konkrétní program a použít jej dle situace)
• drobný neklid řešit očním kontaktem, zklidňujícím dotykem, ne napomínáním ke zklidnění
• vždy zvlášť pochválit pravidelný režim (neklid bývá často vyvolán nejistotou a nedostatkem jasných pravidel)
• vzhledem k potížím v motorice věnovat více pozornosti nácviku samoobsluhy – nešetřit pochvalou v nižších ročnících se zaměřit na nácvik jemné motoriky

3.2 Pohybové kroužky ve školách

V následující kapitole představujeme jednotlivé pohybové kroužky, do kterých byli zapojeni žáci s SVP. U některých z kroužků jsou blíže zmíněni také další žáci (bez SVP a podpůrných opatření), u nichž se jistá „jinakost“ projevuje.

Charakteristika kroužků, žáků a náplně vychází z osobních zkušeností učitelů a asistentů.

Kroužek 1

Věková kategorie: žáci 1. až 5. třídy základní školy

Počet žáků v kroužku: 22

Počet žáků se SVP: 3

Zaměření: primárně na florbal; do úvodní, průpravné a závěrečné části byly vkládány aktivity rozvíjející všestrannost.

Žáci s SVP

Žák č. 1: podpůrné opatření (dále jen PO) 1 – oslabená vizuomotorická koordinace s vlivem na psaní, pomalejší rozvoj čtení. V hodinách byl velmi živý. Už po 15 minutách mu tekly potůčky potu po tváři, jak usilovně běhal. Florbal mu šel velice dobře, a díky tomu byl v kolektivu velmi oblíbený. Nikdy při rozřazování do týmů nebyl mezi posledními. Pohybové činnosti zvládal bez problémů. Podle jeho slov byl rád za ryze chlapecký kolektiv. Často paní učitelce se vším pomáhal.

Žák č. 2: PO 2 – poruchy autistického spektra – Aspergerův syndrom. Celou dobu byl v pozadí. Při hře čekal na přihrávku, sám nebyl příliš aktivní. V průběhu roku se hodně zlepšil ve florbale, a tím také jeho popularita v týmu vzrostla. Čím dál více bylo na jeho tváři vidět usilovné soustředění, když se dostal k vedení míčku a dal svůj první gól! Oslavoval se jako žádný jiný. Paní učitelka byla na ostatní žáky pyšná, jak jeho vítězství ocenili. Každý z jeho týmu ho šel osobně pochválit a poplácat. Lze říct, že vypadal jako nejšťastnější dítě na světě.

Žák č. 3: PO 3 – dyslexie, dysortografie, rozumová schopnost v pásmu průměru, poruchy pozornosti. Chlapec měl pomalejší tempo práce. Vzhledem k vhodné motivaci paní učitelky se mu ostatní děti nesmály, ani ho jinak nevyčleňovaly. Někdy měl problém s pozorností a udržením informací, které byly k jednotlivým cvičením řečeny. Byl ale schopen doptávat se i dětí, které mu většinou ochotně informace zopakovaly. Při hře nedostával sice pravidelně nahrávky, za to si ale držel post obránce, jelikož to byl „velký“ páťák.

Kroužek byl zaměřen zejména na florbal a děti florbal také hodně vyžadovaly.

Žáci se SVP nepotřebovali speciální přístupy a nebyl ani větší problém s kázní, většinou panovala shoda. Z hlediska kázně na tom byli žáci se SVP v podstatě stejně jako ostatní. Paní učitelka a asistentka používaly píšťalku a občas zvýšily hlas. Hodiny byly pohodové a chlapci se na každý týden těšili. Díky iniciativě asistentky se podařilo během několika lekcí nenásilně zařadit i jiné aktivity, zejména v úvodní, průpravné a závěrečné části. Ze začátku děti moc nebavily, ale postupně pochopily potřebu zahřátí jinou aktivitou nebo nutnost důslednějšího strečinku. Paní učitelka rozhodla o pořádání turnaje, což žáky v dalších hodinách motivovalo. Na aktivitách se často žáci domlouvali s paní učitelkou. Po splnění činnosti navržené paní učitelkou pak následovala aktivita, kterou si žáci vybrali. Systém domluvy programu se ukázal v této skupině velmi vhodný. Například po vysvědčení děti požádaly paní učitelku, aby si mohly udělat hodinu tak, jak ony chtějí. Se souhlasem paní učitelky proběhlo utkání ve florbalu. Tato hodina měla velký úspěch.

Kroužek 2

Věková kategorie: žáci 1. až 5. třídy základní školy

Počet žáků v kroužku: 30

Počet žáků se SVP: 4

Zaměření: pohybové aktivity rozvíjející všestrannost – od pohybových her, psychomotoriky, jógy, tance, gymnastiky, parkourových a překážkových drah po míčové hry, posilovací a dechově relaxační cvičení.

Žáci s SVP

Žák č. 1: PO 3 – dyslexie, v psaní výskyt specifické chybovosti – dysortografické obtíže. Žák se v kroužku neprojevoval nijak výrazně, nebylo třeba speciálního přístupu.

Žák č. 2: PO 3 – dyslexie, dysortografie, ADHD – žák se nijak výrazně neprojevoval.

Žák č. 3: PO 3 – nezralost, snížené pracovní tempo, pozornost, grafomotorika, nerovnoměrný rozvoj intelektových schopností. Nebyly větší problémy, u složitějších her bylo třeba pravidla dovysvětlit. V některých hodinách si oblíbil jednu činnost, ostatní činnosti jej nebavily, projevovala se výrazná potřeba měnit činnost.

Žák č. 4: PO 1 – mírně pokročilá intelektová výkonnost, logický úsudek, prostorová představivost a matematické usuzování. Často se při činnostech nudí, jediné, co ho zajímá, je skákání (parkour), nebo musí být v činnostech dominantní a první.

Kromě dětí s SVP navštěvovaly kroužek také děti, které nemají diagnózu SVP, ale projevy jejich chování nasvědčují určité „jinakosti“.

Žáci bez SVP

Žák č. 5 (bez PO): dívka si velice často stěžovala, že ji bolí břicho. Podle všeho to byla výmluva k tomu, aby se nezapojovala, do čeho nechtěla, u aktivit, které ji bavily, ji břicho bolet přestalo. Učitel v tomhle případě stojí před závažnou otázkou, jak moc nutit žáka při subjektivních potížích do pohybové aktivity.

Žák č. 6 (bez PO): chlapec, který se velmi často nechtěl do aktivit zapojit, nebo se u něj střídaly nálady. Pozitivní bylo, že paní učitelka někdy věděla příčinu jeho únavy (málo spal, dostal špatnou známku apod.), dal se tak přizpůsobit aktuální přístup. Pokud to nešlo, zůstal sedět nebo ho nechali v rámci bezpečnosti dělat, co měl v úmyslu – např. šplhat na lanech, houpat se na kruzích apod. Navíc jsme pozorovali mírný deficit v percepčních dovednostech, dělalo mu potíže složitější pohyb zopakovat, už dopředu se bál, že cvik nebo úkol nezvládne. Snažili jsme se mu cviky více přiblížit. Po Vánocích se situace mírně zhoršila, častěji se objevovaly stereotypní pohyby (kývání, škrábání na intimních partiích). Ke konci školního roku jsme měli dojem, že se svým chováním snaží jen upoutat pozornost.

Žák č. 7 (bez PO): dívka často pláče a stěžuje si, že nerozumí. Asi při devátém setkání vyšlo najevo, že je původem z Maďarska a má problémy s jazykovou bariérou.

Jelikož bylo žáků se SVP v kroužku poměrně hodně, mezi největší problém patřila jejich nechuť k určitým aktivitám, zejména u těch mladších. Trvalo relativně dlouho, než jsme se naučili toto chování korigovat.

Práce s těmito žáky byla opravdu náročná. Bylo těžké zaujmout všechny, starší žáci vyžadovali složitější hry, kterým mladší nerozuměli, nebo je brzy přestaly bavit, malé holčičky často plakaly. Problém byl také v přípravě dětí na hodinu – nevhodná obuv nebo oblečení, absence láhve s pitím apod. Snažili jsme se najít východisko a do výuky zapojili asistentku, která pomáhala v rámci psaní své závěrečné práce. Aktivity potom bylo možné rozdělit podle úrovně či věku, časem se však i mladší děti naučily složitějším aktivitám a organizace hodin se stávala postupně méně náročnou. Snažili jsme se také vyhovět přáním žáků, na konci každé hodiny zjišťovali u žáků preference činností v příští hodině a také jsme měli připraveny náhradní činnosti pro případ neúspěchu.

Osvědčilo se zapojovat starší žáky jako pomocníky k mladším. Starší byli velice ohleduplní a malí byli rádi, když jim velcí pomáhali.

Nejoblíbenější aktivitou byl parkour, kde bylo ale potřeba žáky usměrňovat v jejich skocích a dbát na bezpečnost – organizace jednotlivých stanovišť, striktní dodržování rozběhů a důsledná dopomoc a záchrana – lze vidět na videu jako nesprávný příklad.

Velký problém dělaly modifikace aktivit – honička ve dvou, na zmrzlého apod. Přestože se aktivita několikrát zastavila, vysvětlila a názorně předvedla, žáci nová pravidla nechápali.

Při hraní týmových her bylo třeba opravdu pozorně vybírat týmy, které by měly být rovnoměrné.

Při jedné hodině nechtěl být nikdo ve dvojici s jednou žákyní. Jako vysvětlení vzájemného vyhýbání se žáků byla informace o výskytu vší ve škole.

Kroužek 3

Věková kategorie: žáci 6. až 9. třídy základní školy

Počet žáků v kroužku: 23

Počet žáků se SVP: 1

Zaměření: pohybové aktivity rozvíjející všestrannost – od pohybových a sportovních her (basketbal, fotbal, ringo, volejbal, přehazovaná, badminton, frisbee), psychomotoriky, jógy, tance, gymnastiky, parkourových a překážkových drah po míčové hry, posilovací a dechově relaxační cvičení. Dále kondiční aktivity – tabata, úpolové hry apod.

Žáci s SVP

Žák č. 1: PO 3 – (asistent 30 hodin) – Aspergerův syndrom, ADHD, dysortografie, dysgrafie, dyslexie, dyskalkulie, dyslálie, oční vada, medikace. Pokud žák nechtěl, nenutili jsme ho zapojovat se do všech aktivit, často jsme mu také určili roli rozhodčího. Měl problém se složitějšími pohybovými úkoly – např. se skákáním přes švihadlo. Během roku jsme zaznamenali posun k lepšímu v pohybových dovednostech, konkrétně ve sportovních hrách, ve šplhu na laně.

Žák s PO se zapojoval bez problémů. Na druhou stranu jsme museli poměrně často řešit problémové chování dvou žáků poplatné jejich pubescentnímu věku. Novou činností byla pro žáky tabata, která u nich sklidila úspěch.

Kroužek 4

Věková kategorie: žáci 1. a 2. třídy základní školy

Počet žáků v kroužku: 14

Počet žáků se SVP: 2

Zaměření: primárně na atletiku, obsahem byla běžecká abeceda, průpravy na skoky, vrhy, hody, zařazovány byly i výběhy do okolních lesů. Součástí byly také opičí dráhy, kruhové tréninky, míčové hry a psychomotorika.

Žáci s SVP

Žák č. 1: PO 3 – zdravotní znevýhodnění, omezení v oblasti mobility, jemné motoriky, vady řeči. Snížená imunita, po onkologické léčbě neurokognitivní následky – postižena je verbální zdatnost, verbální učení a paměť, rychlost zpracování informací, pozornost a koncentrace, exekutivní funkce. Zvýšená unavitelnost, úzkostnost, nejistota v sociálním kontaktu. Projevoval se jako neposlušný, brzy se unavil, měl problém u složitějších pohybových úkolů (vrhy, hody). Postupně se zlepšoval. Atletika ho bavila, problém byl v jeho časté absenci z důvodu nemocí. Byl velmi divoký, ale děti ho měly rády.

Žák č. 2: PO 3 – ADHD, percepční oslabení v oblasti sluchového vnímání, oslabený výkon ve čtení, pomalé tempo v psaní, možný rozvoj specifických poruch učení, pracovní paměť mírně snížena. V kroužku stále běhal a neposlouchal, slabá koncentrace, pomáhalo nabídnutí speciální role např. rozhodčí, stavitel dráhy, kontrolor správného provedení. Velmi rád byl středem pozornosti, rád seděl na nejvyšším bodě žebřin, odkud jednou spadl, ale další hodinu si na to nevzpomínal. Děti ho neměly rády a on si na to hodně stěžoval. Velice rád si vymýšlel svoje hry, rád tahal nebo tlačil nářadí a náčiní. V některých hodinách se ale vztekal, utíkal z tělocvičny, bouchal dveřmi a křičel. Pokud něco nebylo tak, jak si přál, ve vzteku dělal dětem naschvály a bil je.

Žáci bez SVP

Žák č. 3 (bez PO): chlapec byl často stržený jiným žákem, opakoval po něm, časem se vymlouval na ďáblíka, kterého má v hlavě. Někdy se zastavil, sedl si a nic nedělal, nereagoval. Poté tvrdil, že promlouval nebo doobědval nebo si hrál v hlavě s ďáblíkem. Neposlouchal, většinou se moc nezapojoval. Bavila ho opičí dráha a soutěže na trénink odrazů a hodů, ale pouze, když byl první. Uvítal, pokud mohl být vedoucí, zástupce trenéra, rozhodčí, ten, který předcvičoval, cvičil. Rád byl středem pozornosti. Dle jeho vyprávění je vychováván jen matkou. Tvrdil, že ho atletika nebaví, že je judo lepší a trenér přísnější. Pokud jsme ale byli přísnější my, plakal a utíkal z tělocvičny a budovy školy.

V kroužku jsme se potýkali s problematickým chováním jednoho z žáků s PO, ke kterému se přidával další žák. Vyrušovali, nedávali pozor, museli jsme tedy více dbát na bezpečnost, např. při hodech. V dalších hodinách jsme se snažili nabízet těmto chlapcům jiné aktivity, které je bavily, nebo jsme striktně určili prostor, ve kterém se měli pohybovat, a vyžadovali jsme dodržování bezpečnostních pravidel – chodit pro míče ve stejný čas, házet stejným směrem. Velice rádi si stavěli svoje vlastní opičí dráhy.

Kroužek 5

Věková kategorie: žáci 3. až 5. třídy základní školy

Počet žáků v kroužku: 28

Počet žáků se SVP: 2

Zaměření: primárně na atletiku, obsahem byla běžecká abeceda, průpravy na skoky, vrhy, hody, zařazovány byly i výběhy do okolních lesů. Součástí byly také opičí dráhy, kruhové tréninky, míčové hry a psychomotorika.

Žáci s SVP

Žák č. 1: PO 2 – výukové obtíže, v českém jazyce, rozvíjející se poruchy učení, snížená rychlost zpracování podnětů. Je hodný, neprojevuje se, občas ze sebe dělá „šaška“. Rád dělá vše první, to, co nechce dělat, odbude, nebo nedělá.

Žák č. 2: PO 2 – dyslexie, v písemném projevu gramatická neobratnost, matematika – oslabená práceschopnost, nesoustředěnost, unavitelnost. Prohloubení výukových potíží po vážné infekční nemoci. Bývá na konci hodiny unavená, pokud se nechtěla aktivit účastnit, nechali jsme ji. Složitější pohybové úkoly (např. skoky přes švihadlo) jí šly hůře, ale velmi se snažila. Děti ji mají rádi.

Žáci bez SVP

Žák č. 3 (bez PO): je vyčleňován z kolektivu, děti se mu smějí on pláče, že ho nemají rády. Někdy se stane, že mu v šatně schválně polijí nebo roztrhnou věci. Často u cvičení mluví, zpívá si nebo vypráví příběhy. Pohybové schopnosti jsou na horší úrovni. Učitelé se snaží situaci s posmíváním řešit, ale stav se příliš nelepší.

Kroužek 6

Věková kategorie: žáci 3. a 4. třídy základní školy

Počet žáků v kroužku: 13

Počet žáků se SVP: 1

Zaměření: sportovní hry jako florbal, basketbal, ringo, volejbal a další

Žáci s SVP

Žák č. 1: PO 3 – ADHD, dyslexie, dysortografie. Potíže se objevovaly hlavně při zvládání emočních situací, například když nevyhrál soutěž nebo když nebyl vybrán do týmu s kamarády. Bez výrazných obtíží pracoval především u dynamických týmových her, v nichž on sám vynikal. Měl silnou potřebu být středem pozornosti a poukazovat na své silné stránky, tudíž týmové aktivity pro něj tvořily vhodné prostředí. Velmi pozitivně reagoval na rozhovory, jejichž témata mu byla blízká – basketbal, zápasy, turnaje, pořadí v tabulce. Rád vysvětloval a poučoval, především v případě nejasností. Obecně se jeho porucha projevovala v emočních situacích spojených s průběhem samotných aktivit – prohra v soutěži, výběr týmů či vhodní spoluhráči. Za problémovou situaci jsme vyhodnotili především prostoje a statická cvičení. Žák nezvládal tyto situace, nedržel se pokynů učitele, vyrušoval a často strhával pozornost a provokoval ostatní spolužáky. Dokázal zaujmout pozornost především neukázněných žáků, což výrazně narušovalo chod výuky. Byl velmi citlivý na kritiku, a proto se často i urážel a odmítal se účastnit pohybových her.

Žáci bez SVP

Žák č. 2 (bez PO): chlapec s problémy chování a sklony k agresivitě vůči ostatním žákům.

Žák č. 3 (bez PO): chlapec s problémy chování.

Obecně lze říct, že kroužek nijak nevybočoval ze standardních sportovních kroužků. Pokud pohybový obsah žáky zaujal, spolupracovali zpravidla ochotně. Z počátku se dlouho řešila situace kolem žáka s PO, protože jeho projevy emocí hraničily s únosností. Po rozhovoru s rodiči se situace mírně zlepšila.

Kroužek 7

Věková kategorie: žáci 5. až 7. třídy základní školy

Počet žáků v kroužku: 13

Počet žáků se SVP: 2

Zaměření: sportovní hry jako florbal, basketbal, ringo, volejbal, přehazovaná, frisbee. Byly zařazovány i další aktivity jako kondiční nebo psychomotorická cvičení.

Žáci s SVP

Žák č. 1: PO 3 – ADHD – nesoustředěnost a pohybový neklid, poruchy pozornosti, zvýšená unavitelnost, oslabení vůle, nižší sociální dovednosti. V kroužku nijak nevyčníval, zvládal všechny úkoly, na první pohled nebyl nijak znevýhodněn. Několikrát se stalo, že se nechtěl do některých aktivit zapojovat, pokud byl nucen, byl více nervózní, učitelé jej nechali odpočinout na lavičce, po chvíli se k další činnosti připojil.

Žák č. 2: PO 2 – ADHD – pohybový neklid, nesoustředěnost, poruchy pozornosti, zvýšená unavitelnost, problém se zvládáním emocí. Problémy se složitějšími pohybovými úkoly (to se během roku zlepšilo), po neúspěchu se dostavují negativní emoce. Proběhla domluva mezi učitelem a žákem – pokud je nervózní a neklidný, pomáhá běhat okolo tělocvičny. Vyřešily se tak i lehké agrese.

V tomto kroužku jsme nezaznamenali větší problémy u žáků s SVP ani u ostatních. Nelze říci, že by se u žáků neprojevovaly poruchy, které byly diagnostikovány, ale přístup pana učitele a asistentky byl vřelý a laskavý. Volili takové aktivity, které všechny žáky bavily. Oba pedagogičtí pracovníci se vždy do her zapojovali, podporovali hru fair play, netlačili na soutěžení a dovedli vždy kázeňské nesrovnalosti velice jemně a bezkonfliktně vyřešit. Žáci se naučili navzájem podporovat, povzbuzovat a například žáka, který měl problém se zvládáním negativních emocí, motivovat k návratu do hry. Děti se vždy s učiteli domlouvaly na dvou sportovních hrách, které zařadí další týden.

Pan učitel s asistentkou začlenili do hodin i pohybové aktivity, které jsou určeny osobám se zrakovým postižením – futsal pro nevidomé s ozvučeným míčem, goalball. Žáky tato problematika velmi zajímala, tak jsme se rozhodli rozšířit žákům obzory v oblasti aplikovaných sportovních aktivit, využít kontaktů a pozvali jsme do kroužku hráče rugby na vozíku. Žáci tak měli možnost dozvědět se mnoho zajímavého ze života vozíčkáře, nahlédnout pod pokličku aplikovaných sportů, ale také si zkusit jízdu na sportovním vozíku a naučit se některé dovednosti přímo určené pro rugby pro vozíčkáře. Na konci hodiny už uměli manipulovat s vozíkem, brát a přihrávat míč. Celá hodina byla pro žáky velkým zážitkem, který si velmi pochvalovali.

Kroužek 8

Věková kategorie: žáci 1. až 5. třídy základní školy

Počet žáků v kroužku: 22

Počet žáků se SVP: 3

Zaměření: primárně na florbal; do úvodní, průpravné a závěrečné části byly vkládány aktivity rozvíjející všestrannost.

Žáci s SVP

Žák č. 1: PO 2 – dyslexie, dysortografie, dysgrafie, akcelerovaný rozvoj matematických schopností. Žák se při vysvětlování nových pravidel často dotazoval na detaily pravidel (často jakým způsobem obejít pravidla nebo co se stane, když se pravidla nedodrží). Neměl rád nespravedlnost, při sebemenším náznaku narušení fair play se vždy ozval.

Žák č. 2: PO 2 – suspektní vývojová dysfázie, oslabená sluchová percepce. Šikovný sportovec, ve volném čase navštěvoval místní fotbalový klub. Pomaleji chápal vysvětlované aktivity, potřeboval individuální vysvětlení.

Žák č. 3: PO 1 – lehká porucha pozornosti. Florbal ho sám o sobě moc nezajímal, ve druhém pololetí kroužku se spíše než o hru zajímal o sociální interakci s asistentem. Žák měl i ve škole problémy se vztahy se spolužáky, děti s ním hrát nechtěly, paní učitelka tvrdí, že veškeré problémy pramení z jeho chování.

Žáci bez SVP

Žák č. 4 (bez PO): chlapec se zřejmou specifickou poruchou učení. V kroužku velmi šikovný a talentovaný, ve volném čase hraje fotbal, v kroužku dělá brankáře. Milé vystupování, nadšený do všech aktivit.

Florbalově zaměřený kroužek probíhal standardně a až na několik individuálně řešených situací v rámci kolektivu nevybočoval z běžných mimoškolních aktivit.

3.3 Příklady pohybových aktivit, které se osvědčily

Hry na zahřátí:

Zombie

Klasická hra „Rybičky, rybáři“ s tím rozdílem, že se chycení pohybují v poli jako „zombie“ a snaží se tak zachytit zbylé hráče. Pokud jsou hráči chyceni, nesmí dále běhat (pouze chodí jako „zombie“) a pomáhají hlavnímu „zombíkovi“ určenému na začátku hry.

Oheň, voda, bomba

Děti reagují co nejrychleji na různé povely: oheň – utéct do rohu; povodeň – vylézt na lavičku, žebřiny; bomba – lehnout na zem. Učitel může vymýšlet další povely.

Honička „na mrtvolu“

Hráč se za místo, na které dostal „babu“, drží do konce hry. Pokud opět dostane „babu“, chytí se druhou rukou na druhém místě. Když už nemá ruce, ani nohy, tak leží a čeká, až jej ostatní přenesou za určenou čáru.

Hry do hlavní části:

Medvědi (varianta hry černí a bílí)

Žáky rozdělíme na dva týmy. Hřiště rozdělíme středovou čárou na dvě poloviny. V zadní části každé poloviny vyznačíme koncové čáry. Jedna polovina hřiště patří bílým, druhá černým medvědům. Přibližně 1 metr od středové čáry vyznačíme na každou stranu startovací čáru. Na jednu startovací čáru se postaví vedle sebe tým černých, na druhou tým bílých. Na pokyn trenéra, který zvolá například „černí“, začínají černí honit bílé. Ti se musí co nejdříve dostat do domečku, který je za koncovou čárou. Pokud černý chytne bílého hráče, dostává bod.

Modifikace:

• Hru je možné hrát také tak, že pokud hráč z jednoho týmu chytí hráče z druhého týmu, pak se chycený hráč musí přidat na stranu soupeře. Tato varianta je vhodnější spíše pro starší žáky.
• Dvojice, kdy jeden je bílý, druhý černý. Po zvolání trenéra „černí“ honí černý pouze svého „bílého“ partnera, nikoliv kohokoliv jiného ze soupeřova týmu.
• Začínáme z lehu na břiše / na zádech, ze sedu zády k sobě, ze sedu čelem k sobě, z kliku, ze vzporu atd.

Lano

Instrukce: Schovej lano tak, ať ho nevidím – tj. všechny děti si polehají na lano tak, aby ho učitel neviděl.

Nafukovací balonky

Odbíjení, chytání balonku, přecházení tělocvičny na šířku různými způsoby – nést na ruce, odbíjet rukou, hlavou. Soutěž s jedním balonkem v týmu – kdo nejrychleji přeběhne a současně přenese balonek (mezi čelem, zády, pozpátku).

Žíněnky

Soutěž v přejíždění tělocvičny na žíněnce – v týmech.

Stříhaná

Dva týmy v zástupech proti sobě – zástupci soutěží v „kámen, nůžky, papír“, kdo vyhraje, bere si druhého k sobě do týmu. Snaží se tak získat za vymezený čas co nejvíce hráčů druhého týmu.

Přejdi tělocvičnu „jako“

Učitel dává žákům instrukce, jakým způsobem mají přejít tělocvičnu. Příklady instrukcí: Přejdi tělocvičnu nejhlasitěji; potichu; jako hlasitý medvěd; tichá kočka; žába atd.

Vrškobraní:

Tři týmy, tři obruče, vršky po celé tělocvičně. Zástupci týmů musí běžet po jednom, vzít jeden vršek a hodit jej do obruče, pak může běžet další. Tým se snaží posbírat co nejvíce víček.

Provlékání obruče

Žáci stojí v kruhu a drží se za ruce. Na spojených rukou žáků naproti sobě je navlečená obruč. Úkolem žáků je provlékat obruče co nejrychleji tak, aby dohnala jedna obruč druhou. Žáci se nesmějí pustit.

3.4 Další aktivity v projektu IVČA

Kromě pravidelných aktivit, v našem případě volnočasových pohybových kroužků, je třeba pěstovat inkluzivní komunitu i napříč celou školou. Příležitostí mohou být jednorázové akce pro celou školu, případně veřejnost. Žáci se SVP se mohou začlenit do běžného chodu školy a ostatní žáci se tak s nimi potkají i v neformální situaci.

V rámci projektu IVČA jsme ve 2. pololetí uspořádali v každé škole Sportovní dny, které byly koncipovány jako stanoviště, kde žáci plnili různé pohybové úkoly, mezi nimiž byly mimo jiné také inkluzivní pohybové aktivity – jízda na sportovním invalidním vozíku, dráha poslepu, kutálení, chytání a kopání ozvučeného míče poslepu a další.

Jedna ze zainteresovaných škol se zúčastnila celodenní akce ve sportovním centru In motion. Žáci si mohli pod dohledem zkušených instruktorů vyzkoušet různé parkourové překážky. Dále se žáci zúčastnili běžeckého závodu pro veřejnost.

Další z uspořádaných akcí byl tzv. Paralympijský školní den, který sestával ze stanovišť, kde si žáci mohli vyzkoušet pohybové aktivity primárně určené pro osoby s postižením – futsal pro nevidomé, boccia pro osoby s tělesným postižením, překážkovou dráhu pro nevidomé, dráhu, kde se pohybovali na sportovních invalidních vozících. Součástí byla i přednáška s úspěšným sportovcem v rugby na vozíku. Akce měla velmi pozitivní ohlas.

Akce podobného typu podle našeho názoru pomáhají tmelit komunitu celé školy, důležité je potkávání žáků i na neformální úrovni, pochopení „jinakosti“ v rámci místního společenství, tím dochází k i většímu zapojení žáků s SVP.

3.5 Semináře pro učitele

„Nikoho nelze učinit vzdělaným bez pěstění snahy a píle.“ To jsou slova Jana Amose Komenského, učitele národů. Tato potřeba je ale nutná u všech aktérů pedagogického procesu (tedy i u učitele či jiných pedagogických pracovníků) a také v průběhu celého života jeho aktérů, tedy nejen na začátku, v rámci studia pedagogické fakulty.

Nutnost neustálého vzdělávání pedagogických pracovníků vyplývá ze všech diskusí týkajících se společného vzdělávání. Toho jsme si vědomi a v rámci projektu jsme uspořádali několik seminářů.

Workshop byl primárně určený pro učitele, kteří participovali v kroužcích. Pozvali jsme však i další pedagogické pracovníky (zejména učitele a asistenty pedagoga), kteří projevili zájem. Součástí workshopu byla teoretická přednáška hlavní řešitelky projektu, paní profesorky Válkové, týkající se inkluzivních principů v tělesné výchově a sportu, teorie legislativního rámce podpůrných opatření a kompetence pozice konzultanta aplikovaných pohybových aktivit. V praktické části se účastníci seznámili s pomůckami pro tělesnou výchovu a sport pro žáky s postižením, zkusili si specifické pohybové aktivity vhodné pro tyto žáky, zejména ty, které lze využít v inkluzivním prostředí.

Další dva workshopy jsme zorganizovali v květnu 2019. První workshop byl věnovaný tělesné výchově žáků s tělesným postižením. Učitelům, asistentům pedagoga, pracovníkům speciálně pedagogických center a dalším účastníkům jsme představili sportovně kompenzační pomůcky a jejich využití a zkušenosti s tělesnou výchovou na běžných školách pro žáka s tělesným postižením. Účastníci měli možnost zkusit si zážitkové a pohybové hry pro tyto osoby, součástí byla i ukázka podpůrných opatření do tělesné výchovy.

Jako druhý jsme připravili workshop „Tělesná výchova žáků se zrakovým postižením“. Obsah workshopu byl podobný jako předchozí den, tentokrát se zaměřením na žáka se zrakovým postižením. Důraz byl opět kladen na podpůrná opatření a účastníci si mohli vyzkoušet lekci zaměřenou na vnímání těla a tělesného schématu.