V projektu Inkluzivní vzdělávání ve volnočasových aktivitách – IVČA (Projekt OP VVV CZ.02.3.62/0.0/0.0/16_037/0004872 Kvalitní inkluzivní vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami na základní a střední škole) jsme ověřovali možnosti aktivní účasti a začlenění žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do pohybových aktivit v kroužcích s různým pohybovým zaměřením (všestrannost, atletika, pohybové a sportovní hry, psychomotorika atd.). Celkem jsme vytvořili a sledovali osm kroužků ve vybraných základních školách v Brně. Kroužků se účastnilo celkem 158 dětí, z toho 18 dětí bylo se speciálními vzdělávacími potřebami. Nastavení kroužků odpovídalo zájmu žáků a konkrétním podmínkám školy.

Každý z kroužků vedl podle potřeby společně učitel a asistent nebo asistenti. Kroužky naplnily své obsahové zaměření a nabídly žákům bohaté pohybové vyžití. Na základě pozorování můžeme konstatovat, že zúčastněné děti se SVP byly v kroužcích spokojené a opakovaně do kroužků docházely. Nutno zdůraznit, že tyto děti vyžadovaly od učitelů a asistentů individuální přístup s přihlédnutím k jejich jedinečnosti a potřebám.

Z výsledků a zkušeností načerpaných v rámci projektu IVČA vyplývá to, co jsme vyzdvihli v úvodu, a to, proč vznikl projekt IVČA. V rámci inkluze je akcentovaná vzdělávací část, nikoliv postojová a socializační. Speciální literatura chybí jistě i proto, že chybějí příklady z praxe, není rozvinutý výzkum a důsledkem je stále nedostatečná informovanost a příprava pro odborné vedení, sekundárně jsou pak nedostatečné postoje k významu volnočasových aktivit z hlediska zdravotního i sociálního.

Přes dlouhodobou diskusi k inkluzi v resortu školství a střídání etap pozitivního či vlažného naladění je třeba konstatovat, že ve vzdělávání na školách stále přetrvávají tyto problémy:

• Inkluze pojatá jako povinnost škol, nikoliv jako možnost, neboť se ukazuje, že není vhodná pro každého a lze ji řešit vhodnějšími alternativami v rámci inkluzivní politiky a kultury školy.
• Je akcentována oblast vzdělávací, pak absentuje hlavní cíl inkluzivního vzdělávání: oboustranný rozvoj sociálních postojů i dovedností. Toto je spojeno s přetrvávající absencí přípravy učitelů i s ohodnocením práce ve volnočasových aktivitách.
• V literatuře výzkumného charakteru je orientace na žáky s problémy pohybovými a smyslovými, přičemž ve školách je nejčastější zastoupení dětí s lehkým MP, s PAS, ADHD a dětí z multikulturního a jiného jazykového prostředí.
• V literatuře kinantropologického charakteru existují texty k různým typům pohybových činností pro děti s handicapem, ale nevyplývají z nich možnosti či aplikace pro inkluzivní řešení.

Mezi základní obecná metodická doporučení k vedení běžných kroužků navrhujeme přidat následující metodická a organizační doporučení, která vyplývají z našich zkušeností z inkluzivních volnočasových aktivit:

• Osvědčilo se nevytvářet nové kroužky, ale navazovat na kroužky, které již ve škole probíhají a pouze motivovat k přihlášení i žáky se SVP.
• Při dobře vedených informacích na školách je možné užít základních principů popsaných v této publikaci pro zakládání inkluzivních pohybových kroužků a jejich fungování. Je to ovšem spojeno s iniciativou škol přístupných inkluzivní kultuře, propojením s životem v komunitě, se zajišťováním projektů, vzděláváním vedoucích a zajišťováním dobrovolníků.
• Vlastní existence kroužků (1× až 2× týdně) nevyžaduje speciální či nákladné vybavení, stávající podmínky prostorové a standardní pomůcky dostačují. Nutná je příprava komunikační. Nicméně doporučujeme získat finanční prostředky pro plat učitele, případně nájem za prostory tak, aby byl kroužek zdarma z důvodu možnosti zapojení žáků ze sociálně slabších rodin.
• Ve vlastním vedení kroužků je lépe využít dvojici vedoucích (bezpečnostní důvody), ovšem asistent vedoucího nemůže být neustále orientován na začleněného žáka. Zdůrazňuje tím jeho odlišnost, což začlenění brzdí. Ukázalo se to především u některých žáků s ADHD, kteří si takto vynucují pozornost a řeší sociální a emoční deprivaci.
• Doporučujeme větší spolupráci vedoucích kroužku s rodiči a školou, a to především v komunikaci a v předávání základních informací zaměřených na speciální podporu žáků s SVP v konkrétních situacích, včetně informací o chování a schopnostech dítěte, jeho zdravotním stavu, omezeních a případných dalších bariérách indikujících úspěšné začlenění dítěte v kroužku.
• Vhodné je objektivně zvážit, nakolik jsou dítětem uváděné subjektivní problémy (např. bolesti břicha) reálnými zdravotními problémy a nakolik jde o únikovou reakci dítěte a podle situace problém řešit.
• Důležité je, aby vedoucí kroužku tvořil program tak, aby se zapojily všechny děti. V případě neúspěchu dané činnosti zvolit činnost náhradní, případně činnosti častěji střídat. Vhodnou motivací pro děti může být také společná příprava obsahové náplně další hodiny.
• Pokud žák nemá zájem být v činnosti s ostatními, nenutit jej, obvykle se za určitou dobu připojí. Nebo lze volit činnost paralelní. Není chybou užít jak strategii čistě inkluzivní, tak paralelní, nebo dokonce pro určitou část hodiny separovanou.
• Úspěšné jsou činnosti, do nichž se zapojí i sám vedoucí. Je jedním z nich.
• Úspěšné je i zapojování do nabízených činností v komunitě (městské běhy, bruslení, plavání). Posiluje to identifikaci kroužku/školy ve veřejném dění, posiluje to i pocit příslušnosti – JÁ DO KROUŽKU/ŠKOLY PATŘÍM, MY PATŘÍME DO LOKALITY jako všichni ostatní.

V námi zorganizovaných pohybových volnočasových aktivitách jsme si ověřili, že i přes počáteční problémy, týkající se soužití jedinců ve skupině a přijetí „jinakosti“ některých z nich, lze v inkluzivním prostředí úspěšně navodit vhodnou atmosféru pro pohybové aktivity, spolupráci a pozitivní vztahy ve skupině i mezi jednotlivci.

Na základě našich zkušeností se přikláníme k názoru, že inkluze není překážkou v pohybových aktivitách a že inkluzivní kulturu lze pěstovat nejen ve vyučovacích předmětech, ale především ve volnočasových aktivitách.

Výsledky projektu IVČA ukázaly funkční existenci pohybových kroužků a celkově pozitivní výsledky projektu IVČA jak mezi žáky – členy kroužků, tak mezi jejich učiteli i rodiči. To se projevilo zájmem o jejich pokračování i v dalším školním roce.

Je vhodné propojit, nebo dokonce nahradit inkluzi ve vzdělávacích akademických předmětech s inkluzivními pohybovými, mimotřídními a mimoškolními volnočasovými aktivitami. Inkluze není překážka v pohybu. IVČA nám to ukázala.