Výchozím krokem pro každou vědeckou práci je její příprava. Netřeba zdůrazňovat, že k tomu, aby vědecká práce měla smysl a získané výsledky byly dostatečně validní, musí být tato příprava důkladná, pečlivá a poctivá. Nedbale připravené výzkumné projekty ať už v rovině mezer ve znalosti problematiky v důsledku ledabylé literární rešerše, nedostatečného metodického či přístrojového zázemí, nedostatečné či zcela chybějící expertízy v rámci řešitelského týmu nebo nedostatečného financování nutně povedou k vytváření výsledků, jejichž validita bude omezena výše uvedenými nedostatky.

Přitom se jedná se o nebezpečnou řetězovou reakci: takto vzniklé výsledky s nedostatečnou validitou, pokud uniknou pozornosti hodnotitelů při recenzním řízení (podrobnosti na Trase 6), povedou další výzkumníky k formulování chybných hypotéz a k problémům při výzkumu, který stojí na chybných hypotézách či problematických vstupních datech. Neklamným důkazem toho, že se zdaleka nejedná pouze o okrajový fenomén, je neutěšená situace ve vědě známá pod označením replikační krize (angl. replication crisis). Jde o to, že v posledních několika desetiletích narůstá počet vědeckých studií, jejichž závěry se nedaří nezávisle ověřit, protože při snaze o opakování stejných experimentů získáváme odlišné výsledky. Nedostatečná příprava výzkumu není pochopitelně jedinou příčinou replikační krize – stejně tak se na ní podílejí nedbalost a nedůslednost při vlastním provádění výzkumu (Trasa 2) a interpretaci získaných výsledků (Trasa 3), stejně jako záměrné podvody (Trasa 7), o kterých bude pojednáno v uvedených kapitolách.

Aby bylo možné posouvat hranice lidského poznání v dané vědní oblasti dále, je samozřejmě nutné důkladně znát, kam až tyto hranice poznání sahají v současnosti. Základní charakteristikou vědecké integrity je proto péče o vlastní odborný rozvoj a vlastní průběžné vzdělávání se – sledováním aktuální literatury v oboru, účastí na odborných akcích včetně prezentování vlastních výsledků a udržováním pracovních kontaktů s vědeckou komunitou.

Druhou nezbytnou podmínkou je možnost realizovat své výzkumné záměry a myšlenky. V dnešní době ve většině disciplín už výzkumníci nefungují jako solitéři, ale jsou součástí různě velkých týmů v rámci svých domovských institucí. Výzkumné směřování konkrétního týmu určuje jeho vedoucí, obvykle na základě nezbytné zpětné vazby od vedení daného pracoviště či instituce. Dobrý vedoucí týmu však nejenže určuje výzkumné zaměření a témata jednotlivých výzkumných projektů, ale snaží se u svých podřízených členů týmu včetně studentů iniciovat jejich vlastní tvůrčí ambice a vhodně je usměrňovat ve prospěch celého týmu.

V univerzitním prostředí je typicky garantováno právo svobodné volby výzkumného tématu. Toto právo však nemůže být chápáno jako absolutně nadřazené jakýmkoli dalším omezením. Nejčastějším limitem, se kterým se právo volby tématu v praxi dostává do konfliktu, jsou finanční prostředky. Jednoduše řečeno, bádat na zvoleném tématu nelze, pokud není za co. Tyto finanční limitace jsou mnohem zásadnější pro přírodovědné, biomedicínské a technické obory, kde je nezbytnou podmínkou pro výzkum odpovídající přístrojové a obecně materiální vybavení, nicméně mohou hrát negativní roli i u oborů společenskovědních a humanitních (angl. social sciences and humanities, SSH). Jednou z možností řešení je využití institucionálních financí, kdy je výzkum placen z běžných rozpočtových prostředků daného pracoviště, které jsou rozdělovány jednotlivým týmům na základě interních kritérií.

Druhou možností je získání účelových prostředků na daný výzkumný projekt neboli získání grantu. Grantové prostředky na výzkum mohou být rozdělovány různými mechanismy – státními grantovými agenturami, které takto účelově rozdělují finance získané ze státního rozpočtu, institucionálními grantovými agenturami, kdy se instituce část svých prostředků určených na výzkum rozhodnou rozdělit formou grantové soutěže, nebo soukromými subjekty (např. nadacemi).

Podání grantové přihlášky do soutěže o finanční prostředky na výzkum je jedním z prvních důkladných testů mravní integrity výzkumníka. Pravidla pro přípravu grantových projektů i způsoby jejich hodnocení jsou zveřejňovány příslušnou grantovou agenturou či nadací formou tzv. zadávací dokumentace. Někdy se stává, že výzkumník usilující o získání grantu při jeho přípravě zjistí, že nesplňuje některý z parametrů dané soutěže, a než by svou účast v soutěži z tohoto důvodu vzdal, raději do grantové přihlášky uvede modifikované, nesprávné či zcela fiktivní údaje. Záleží pak na nastavení vnitřních mechanismů kontroly daného poskytovatele financí, zda takovéto neetické jednání dokáže odhalit a žadatele o grant z dané soutěže vyloučit. Obdobná odpovědnost však leží i na vědecké instituci, za kterou je návrh projektu do soutěže podáván.

Mírnější variací na výše popsané jednání je záměrné nastavení parametrů připravovaného projektu tak, aby dosáhl co nejlepšího hodnocení v dané soutěži dle zveřejněných kritérií. Typickým příkladem je volba osoby hlavního řešitele, který sice projekt ani nevymyslel, ani ho v případě úspěchu nebude ve skutečnosti řešit, ale propůjčí své jméno a své – obvykle nadprůměrné – scientometrické parametry projektu, aby tak zvýšil šance na jeho financování v dané soutěži. A vzhledem k tomu, že zejména státní grantové agentury v posledních letech limitují počet grantových přihlášek, které může jeden výzkumník do soutěže podat, lze u některých týmů pozorovat i fenomén tzv. ghost principal investigators. Může jít buď o síť spolupracujících či jinak přátelsky provázaných výzkumníků z různých institucí, kteří si vzájemně „půjčují jména“ na pozici hlavního řešitele projektu výměnou za případný projektový nadúvazek, nebo o podávání grantových žádostí „na jméno“ těch členů týmu, kteří grant ve skutečnosti nepřipravovali nebo nemají reálnou odbornou kompetenci pro jeho vedení.

Mezi další důležité aspekty vědecké integrity při přípravě výzkumných projektů patří – bez ohledu na způsob financování – respektování vlastních odborných limitů pro zvažované téma výzkumu. Výzkum prováděný bez dostatečných odborných znalostí dané problematiky je sám o sobě bezcenný a z podstaty věci eticky pochybný – ať už v rovině nesmyslně vynaložených finančních prostředků, plýtvání časem i energií všech zúčastněných i neopodstatněného blokování přístrojových kapacit. V případě, že se navíc jedná o výzkum na člověku nebo o výzkum s využitím laboratorních zvířat, je neetičnost takového počínání o to vyšší. Oborové standardy pro biomedicínský výzkum proto přímo vyžadují odpovídající kvalifikaci výzkumníků a stejné požadavky na odbornou kompetenci lze najít i v etických kodexech pro psychologický výzkum.

Zařazení lidí do výzkumu navíc velmi často znamená nějaký aktivní vstup, intervenci do jejich životů. Nejde přitom pouze o fyzické důsledky nebo případné nepříjemné prožitky v rámci vlastního výzkumu, ale i o přetrvávající jevy, k nimž může dojít např. prostě tím, že výzkumníci vnesou do života člověka témata či problémy, jimiž by se jinak zřejmě vůbec nezabýval. Z tohoto hlediska je tedy nezbytné, aby výzkumníci dobře zvážili, zda a jakým způsobem se do dalšího života respondentů může účast ve výzkumu promítnout a zda tyto případné důsledky nejsou dostatečným důvodem pro volbu méně zatěžující výzkumné strategie, úpravy výzkumného paradigmatu, podnětového materiálu a podobně.

Tím se dostáváme k poslední, avšak neméně důležité rovině vědecké integrity při plánování výzkumu, kterou je příprava výzkumných studií v souladu s oborovými etickými standardy i právními předpisy, které regulují danou oblast výzkumu, a dále respektování požadavků na posouzení etické přijatelnosti výzkumného projektu. Typicky se jedná o výzkum na člověku, používání laboratorních zvířat nebo práci s geneticky modifikovanými organismy. Této oblasti vědecké integrity se bude podrobně věnovat Trasa 8.

Modelové situace porušení vědecké integrity při plánování výzkumu a přípravě projektů:

• Do grantové soutěže v oblasti SSH podávám projekt na v současnosti zcela banální téma, které už bylo v zahraničí už před lety zpracováno mnohokrát v mnoha variacích. Ale to není důležité, protože mám v projektu naplánovanou mezioborovou spolupráci a díky ní bude projekt ozdoben nejnovějšími zobrazovacími metodami pro neuroimaging a taky molekulárně biologickými analýzami. Sice to nejspíš nepřinese vůbec nic a v našem oboru tomu skoro nikdo nerozumí, ale v publikacích to vypadá efektně a navíc to bude působit dojmem, že jsme objevili něco průlomově nového.

• Do grantové soutěže podávám projekt na téma, kterému se dlouhodobě nevěnuji a vlastně o něm nic moc nevím. Ale je to téma, které v současnosti v mém oboru hýbe světem, tak to chci také zkusit. Literaturu na toto téma sice pravidelně nečtu, ale podle klíčových slov jsem si dohledal pár článků a přečetl jejich abstrakta – ty pak v projektu ocituji. A do odborného životopisu, který se přikládá k projektu, napíšu, že jsem expert na danou problematiku. S trochou štěstí nikdo nepřijde na to, že to není pravda.

• Připravuji výzkumný projekt zcela mimo svůj obor, ale tvářím se, že jde o mezioborovou spolupráci. Ti lidé z druhého oboru, kteří byli kvůli spolupráci oslovení, udělají, co jim jako hlavní řešitel řeknu, a nic nepoznají, když to bude podáno sebejistě. Hlavně, že budou mít nový projekt a peníze z něj – a taky nějaké publikace z toho snad budou. To téma mne navíc zajímá, protože o něm někdo nedávno psal v jednom popularizačním blogu a vypadá to jednoduše. Pár dobrovolníků pro výzkum určitě seženu.

• Připravuji několik projektů do grantové soutěže, protože vycházím z toho, že čím více podaných projektů, tím větší šance, že aspoň u jednoho z nich to vyjde a bude vybrán k financování. Problém je, že grantová agentura omezila počet podaných projektů jedním řešitelem na jeden, aby nebyla zahlcená od těch, kteří volí stejnou strategii jako já. Ale to nevadí. Už jsem se domluvil s těmi kamarády a spolužáky z jiných výzkumných institucí, co sami letos žádný projekt nechystají, že jeden z těch našich podám jejich jménem. Když to vyjde, budou mít úvazek hlavního řešitele u nás a tím pádem peníze navíc, takže vůbec neprotestují. A o řešení projektu budu fakticky rozhodovat já, vždyť každý z nich je jen takový grantový bílý kůň…

• Připravuji grantový projekt do soutěže, ale myslím, že moje scientometrie nestačí na to, abych v soutěži uspěl. Raději ty údaje v projektové přihlášce trochu vylepším – připíšu si pár fiktivních publikací navíc, nadsadím počty citací a taky uvedu zkreslené impaktní faktory publikací, samozřejmě směrem nahoru. Navíc mám shodou okolností jmenovce, který se také věnuje výzkumu, byť v jiné oblasti. Pro výpočet svých scientometrických ukazatelů použiji i jeho publikace, ať to vypadá líp. On to nikdo nepozná, protože hodnotitelé nebudou mít čas na to, aby vše kontrolovali v databázích.

• Cílem mého výzkumu je posílit určitou společenskou agendu nebo politickou ideu. Tomu podřizuji volbu základních teoretických východisek a metod výzkumu. Alternativní teorie zavedené v oboru hrdě ignoruji, protože jsou přece zastaralé a dostatečně nepodporují mé současné potřeby. Není to přece nijak složité, stačí jen vybrat správný diskurs a pominout vše ostatní, byť se to týká stejné problematiky. Ono i ty respondenty je potřeba především dovzdělat.

• Mé doktorské studentce končí grant a potřebuje zažádat o nový, aby mohla pokračovat ve své výzkumné činnosti. Dohodneme se, že celou grantovou žádost vymyslí a sepíše sama, protože jde koneckonců především o její budoucnost. Aby však měla grantová žádost větší šanci na úspěch, podepíšu se pod ní jako hlavní řešitel já, protože mám výrazně lepší publikační profil. Zároveň máme na našem pracovišti jednoho odborného asistenta, kterému potřebujeme v příštím roce z nějakých zdrojů dofinancovat úvazek, proto jej do projektu připíšeme také. Má studentka ve výsledné grantové žádosti nefiguruje pod svým jménem, ale jako anonymní „doktorský student“.

• Potřebuji podat grantové žádosti do dvou soutěží. Bohužel se to sešlo tak, že jsou termíny odevzdání obou žádostí ve stejném měsíci, a já rozhodně nemám kapacitu pracovat na obou žádostech současně. Vypracování jedné z těchto žádostí tedy zadám svému doktorskému studentovi. Není to sice přímo oblast, kterou by se zabýval, ale když si pořádně načte literaturu, tak to snad zvládne. Oficiálně v podávaném projektu nijak figurovat nebude a s jeho účastí v případě úspěchu nepočítám. Součástí doktorského studia ale přece má být všestranný rozvoj vědeckých kompetencí, tak se aspoň procvičí v psaní grantových projektů.