Základním etickým požadavkem na správné provádění výzkumu je zodpovědnost. Pokud vědec začíná s realizací vlastního výzkumného projektu, znamená to, že má k dispozici potřebné finanční prostředky, odpovídající prostorové a podle charakteru výzkumu případně materiální a přístrojové zázemí na domovské instituci. K tomu je ve většině vědních disciplín nutno připočíst i řešitelský tým (nebo aspoň finance na jeho sestavení). Jedná-li se o výzkum na zvířatech nebo na člověku, pak je nutno mezi „vstupní investice“ připočítat i je.

Se vším výše uvedeným by měl výzkumník nakládat především zodpovědně. V naší zemi je výzkum financován převážně z veřejných prostředků, což znamená, že by tyto prostředky měly být vynakládány účelně a smysluplně. Pro zjednodušení předpokládejme, že otázku smysluplného využití finančních prostředků už vyřešila grantová agentura tím, že na základě odborných posudků vybrala konkrétní projekt k financování a tím potvrdila jeho vědeckou kvalitu.

Výzkumník je pak zodpovědný za to, že projekt bude řešen v souladu s plánem a že změny v řešení (pokud k nim dojde) nebudou projevem nedbalosti či anarchie, ale budou adekvátně reflektovat poznatky z dosavadního řešení projektu a state-of-the-art dané vědní disciplíny. K samozřejmostem by mělo patřit respektování bezpečnostních pravidel a provozního řádu pracoviště.

Další nezbytnou rovinou vědecké integrity výzkumníka je pečlivost. Ta se týká zejména dodržování správných metodických postupů, nastavení a používání přístrojů, jejich pravidelné údržby a kalibrace. Neméně důležité je i zařazování odpovídajících kontrol (pozitivních i negativních) do experimentů a ověřování jejich funkčnosti. Nerespektování požadavku na pečlivost během realizace výzkumného projektu vede k přímému ohrožení validity výsledků i jejich reprodukovatelnosti. Analogicky ve společenskovědních oborech lze uvažovat o kázni při pořizování výzkumných vzorků. Vzhledem k tomu, že validita výzkumných zjištění je u výzkumů s lidmi velmi často vázána na reprezentativnost výběru z populace, je nezbytně nutné dodržovat během celé fáze sběru dat požadavky na jeho sestavení. To však může být velmi obtížné a výzkumníci proto někdy sahají k nejrůznějším zjednodušením, jako je výzkum na studentech či nahodilý sběr dat pomocí online nástrojů šířených na sociálních sítích a podobně. Ačkoli takto získaná data nejsou nutně zavádějící, v některých případech mohou poskytnout i velmi zkreslené výsledky.

Požadavek na pečlivost se ale týká i veškeré práce s výzkumnými daty. Je nezbytné dodržovat zavedený systém práce s primárními daty na daném pracovišti, konkrétně jejich evidování, ukládání, dostupnost a zálohování. Pokud se v rámci výzkumného projektu sbírají osobní údaje účastníků výzkumu, je nezbytné dbát na to, aby při jejich ukládání a zpracování byly dodrženy všechny nezbytné zásady ochrany osobních údajů. V některých oborech přitom dosud není zvykem adekvátním způsobem pečovat o archivaci a dokumentaci výzkumných dat a alokovat na tuto činnost odpovídající finanční prostředky; vedení výzkumných deníků je též spíše výjimečnou praxí. I to se podílí na obtížích, kterým řada oborů v současnosti čelí v rámci replikační krize a navazující reflexe věrohodnosti výzkumných postupů.

Je třeba zdůraznit, že data vzniklá při řešení určitého výzkumného projektu v dané instituci jsou majetkem této instituce, nikoliv výzkumníka samotného, neboť instituce pro řešení projektu poskytla podmínky, vybavení a velmi často i finance. Pouze několik málo grantových schémat je tzv. přenositelných, což znamená, že jsou vázána na výzkumníka jako osobu, nikoliv jako zaměstnance určité instituce. Je v zájmu každé instituce zabývající se výzkumem, aby měla ve svých vnitřních předpisech jasně nastaveno, jakým způsobem bude vypořádáno předání primárních dat i veškeré projektové dokumentace, pokud výzkumník mění zaměstnavatele a odchází na jiné pracoviště. Příkladem může být dohoda v tom smyslu, že výzkumník ponechává originální data původnímu zaměstnavateli, ale má právo si z nich udělat kopie. Je evidentní, že součástí takové dohody by mělo být i to, kdo a jakým způsobem smí uvedené výsledky v budoucnu publikovat.

Výzkumník by dále měl dbát o maximální objektivitu při realizaci výzkumu a co nejvíce u sebe či u dalších členů výzkumného týmu redukovat možnou předpojatost (angl. bias), která by mohla negativně ovlivnit kvalitu výsledků. Zároveň by výzkumník měl být schopen kritického náhledu na svoji práci a neměl by se bát prezentovat i limity práce, které mohou mít vliv na dosažené výsledky. Je-li součástí výzkumné práce metoda či postup, který je založen na větší či menší míře subjektivního hodnocení, je žádoucí využít co nejvíce všechny možnosti, které možnou subjektivitu sníží – kódování vzorků, automatické odečítání, algoritmy pro náhodný výběr, využití více nezávislých posuzovatelů či kodérů s možností určit míru jejich shody apod.

Modelové situace porušení vědecké integrity při realizaci výzkumu:

• Dosud publikované vědecké články na téma, kterému se chci věnovat, doporučují pro experimenty používat určitý kmen geneticky modifikovaných myší. Naše chovné zařízení ale tyto myši nemá a musel bych je tedy nejdřív objednat ze zahraničí. Jsou ale navíc extrémně drahé a potřebný počet prostě nemám z čeho zaplatit. V našich experimentech tedy použijeme myši, které máme. On to zase takový rozdíl nebude a nadřízení mohou být ještě rádi, že ušetříme.

• Pro experimenty nutně potřebuji geneticky modifikované biologické modely, hlavně buněčné linie. Problém je, že naše pracoviště nemá oprávnění pro práci s GMO. Už jsem se na to ptal nadřízených a vypadá to, že získat takové povolení je práce na několik měsíců a vyžaduje spoustu nepříjemného papírování. Vedoucí přímo řekl, ať na něco takového rovnou zapomenu. Jenže já ty linie opravdu potřebuji. Nebudu je objednávat oficiálně, ale zkusím se domluvit s některým spřáteleným kolegou z jiné instituce, aby mi vzorek tajně poskytl. Když budeme oba mlčet, nikomu se nic nestane. U něj při kontrole nepřijdou na to, že jsem dostal vzorek, a u nás zase žádné geneticky modifikované linie nikdo hledat nebude: když na ně nemáme povolení, žádná kontrola se k nám nevypraví.

• Za pár měsíců končí náš výzkumný projekt, ale chybí nám ještě několik důležitých experimentů. Problém je, že už nám také docházejí finance na materiál. Jako hlavní řešitel projektu jsem proto rozhodl, že nebudeme každý experiment třikrát nezávisle opakovat, jak se to všude standardně dělá, ale musí stačit jedno opakování.

• Musel jsem během odpoledne dokončit jeden experiment, ale měl jsem po práci něco důležitého domluveného a tak jsem hodně spěchal. Normálně s různými vzorky pracuji postupně, aby se nepomíchaly, ale teď jsem chtěl ušetřit čas a vzal je proto z termostatu všechny najednou. Najednou si ale nejsem stoprocentně jistý, který je který. Myslím, že si to pamatuji správně, ale ruku do ohně bych za to nedal. Ale jsou jenom tři, takže je třetinová pravděpodobnost, že se trefím správně. Hlavně to nikomu nepřiznat, vynadali by mi.

• Až po dokončení měření vzorků jsem si všiml, že mám na přístroji omylem nastavené jiné vyhodnocovací parametry. Šlo o rozsáhlý experiment, který i s přípravou vzorků trval přes tři týdny, navíc jsme při něm museli používat hodně drahé kity. A můj vedoucí netrpělivě čeká na výsledky, protože je to to poslední, co nám chybí pro odeslání revidované verze článku. Když jsem si porovnal rozdíl ve vyhodnocovacích parametrech, zjistil jsem, že velikost analyzovaného vzorku je stejná, ale liší se vlnová délka pro měření. Když vedoucímu nedám originální dataset z přístroje, ale exportovaná data v excelovské tabulce, určitě nepozná, že se měřilo při jiné vlnové délce. Kdybych ale řekl, že musíme celý experiment zopakovat, nejspíš mne vyhodí.

• Experimentálně zkoumám, zda se lidé po vystavení experimentální manipulaci chovají sebejistěji než v kontrolní podmínce. Míra sebejistoty účastníků výzkumu je určena na základě pozorování jejich chování, které je kódováno posuzovatelem podle předem stanoveného schématu. Do role posuzovatele jsem určil sám sebe. Nedochází mi přitom, že u každého účastníka vím, k jaké podmínce byl přiřazen, a zároveň dobře znám (a v nitru si přeji potvrdit) testovanou hypotézu.

• Pro svůj výzkum využívám data z mezinárodního dotazníkového šetření na reprezentativních vzorcích dospělé populace ve 20 evropských zemích. Data si lze pro výzkumné účely volně stáhnout z online archivu. Tolik se těším na samotnou analýzu, že jsem se ani neseznámil s technickou dokumentací, která je k datům připojena. Na to bude čas později, až to budu sepisovat do publikace.

• Řeším grant, ve kterém jsem kromě jiného naplánoval menší dotazníkové šetření. Nemám už příliš času ani prostředků tuto část výzkumu provést, ale vzpomněl jsem si, že jsem podobná data nasbíral před pěti lety v rámci jiného projektu. Nikde jsem tahle stará data nepublikoval, a proto jsem se rozhodl, že je využiju jako výstup stávajícího grantu. Když budu dostatečně dobře mlžit ohledně roku jejich vzniku, nikoho při posuzování závěrečné zprávy nenapadne, že jsem ta data nasbíral už dávno.

• Můj výzkum je zaměřený na osoby pracující v automobilovém průmyslu. Nedařilo se mi však posbírat dost dat, tak jsem poprosil kamarády, ať mi dotazník každý alespoň desetkrát vyplní. Už mám 366 respondentů, snad to bude stačit a nikdo na nic nepřijde.

• Získal jsem grant na dotazníkový výzkum toho, jak se život v příjmové chudobě promítá do duševního zdraví. Grantová agentura zjevně ocenila společenskou relevanci a aktuálnost takové studie. Bohužel jsem však podcenil časovou náročnost sběru dat a nepodařilo se mi sehnat slíbený počet respondentů, kteří by splňovali kritéria příjmové chudoby. Rozeslal jsem proto dotazník s prosbou o vyplnění i všem svým kamarádům a známým. Drtivá většina z nich se pravděpodobně v příjmové chudobě nenachází, ale pomůže mi to alespoň opticky dosáhnout dostatečně velkého výzkumného souboru. Navíc když budu dostatečně vágní při jeho popisu, nikdo v grantové agentuře si možná ani nevšimne, že je zde nějaký problém.