Polohy dle aktivity pacienta

• aktivní (aktivní schopnost měnit polohu, ovládaná vlastní vůlí)
  • přirozená – pacient ji zaujme sám a vyhovuje mu
  • vynucená – tzv. úlevová (pacient vyhledává polohu, ve které omezí vnímání bolesti, umožní lepší ventilaci plic nebo snadnější průchod tráveniny trávicím traktem)
• pasivní (neovládaná vlastní vůlí, polohu zajišťuje zdravotnický personál, u částečně mobilního nebo imobilního pacienta a u pacienta v bezvědomí)

Polohy dle účelu

• vyšetřovací (diagnostická)
• léčebná (terapeutická)
• preventivní (předcházející negativním fyzickým a psychickým změnám)

Vyšetřovací (diagnostická) poloha

• krátkodobá poloha usnadňující přístup k vyšetřované části pacientova těla:
  • ve stoji
  • vsedě
  • vleže, vodorovná na zádech s nataženými nebo pokrčenými dolními končetinami
  • vleže, vodorovná na břiše
  • na boku
  • gynekologická
  • genupektorální (kolenoprsní)
  • genukubitální (kolenoloketní)

Léčebná (terapeutická) poloha

• podporuje léčebný proces
  • dorzální – vodorovná poloha na zádech s podložení hlavy a ramen polštářem (odpočinek a spánek pacienta) nebo bez podložení hlavy a ramen např. po lumbální punkci
  • Trendelenburgova poloha (náklon lůžka o 15–30º) – vodorovná na zádech, dolní polovina těla je výše než horní polovina (využívána jako protišoková poloha, na zlepšení prokrvení mozku; v gynekologii pří hrozícím potratu plodu, po urologických operacích; poloha zhoršuje plicní ventilaci a zvyšuje nitrolebeční tlak, při vertikalizaci možné riziko výskytu ortostatického kolapsu a bolestí hlavy)
  • antiTrendelenburgova poloha (náklon lůžka o 15–30º) – vodorovná na zádech, horní polovina těla je výše než dolní (např. při překrvení dolních končetin)
  • Fowlerova a semi-Fowlerova poloha – poloha pro běžné činnosti (podávání stravy, čtení, hygienická péče), využívána u nemocí plicních, kardiovaskulárních, po hrudních a břišních operacích
  • Ortopnoická poloha (s oporou v lůžku a na židli, poloha vozky) – úlevová poloha při plicních a kardiovaskulárních onemocněních
  • Pronační poloha (na břiše)
  • Laterální poloha (na boku)
  • Simsova poloha (semipronační) – u plegiků, hemiplegiků a paraplegiků
  • Zotavovací poloha (Rautekova) – u osob v bezvědomí

Zásady

• poloha musí plnit účel (provedení vyšetření, terapeutický efekt, prevence)
• dbá na bezpečnost pacienta (prevence pádů a vzniku komplikací např. dekubitálních vředů, kontraktur)
• dbá na komfort pacienta
• při změně polohy provedeme posouzení kůže (vzhled, barva, otok, bolest, změny)
• komunikujeme s pacientem
• vedeme záznamy v dokumentaci

Polohování pacientů v institucionálním zařízení

• nejčastěji se provádí u pacientů v bezvědomí, částečně mobilních a imobilních

Účel

• preventivní – pasivní forma rehabilitace (bazální senzomotorická stimulace, zachování funkční kapacity tkání a orgánů, ovlivnění svalového tonusu, prevence vzniku dekubitálních vředů, deformit, kontraktur, spasticit, ankylóz), prevence rozvoje imobilizačního syndromu
• úlevový – eliminace bolesti, eliminace dušnosti – zajištění kvalitnější plicní ventilace, eliminace nauzey a pocitů plnosti – zajištění správné polohy po příjmu potravy …
• korekční – náprava vzniklých komplikací např. kontraktur

Zásady

• Plánování
  • na základě posouzení celkového stavu pacienta a zhodnocení potenciálních rizik
• Realizace
  • individuální přístup, pravidelnost, důslednost, šetrná manipulace, respektujeme fyziologické postavení kloubů, používáme vhodné pomůcky (pro zajištění bezpečné a správné polohy, zabraňující vzniku dekubitálních vředů), udržujeme čistou a suchou kůži (nemasírujeme ani netřeme, aplikujeme protektivní prostředky popřípadě profylaktické krycí materiály), udržujeme čisté a suché lůžko, dbáme na eliminaci vnitřních rizikových faktorů (malnutrice, dekompenzace zdravotního stavu jiným přidruženým onemocněním např. diabetem mellitem)
  • při výskytu začervenání kůže (hyperémie/erytém) se vyvarujeme polohování na postižené místo
  • přes den polohujeme po dvou hodinách, v noci po třech až čtyřech hodinách (celková změna polohy), používáme mikropolohování (malé změny poloh např. posunem končetin, hlavy, a to při jakékoliv činnosti u pacienta)

Literatura

• Jirkovský D. a kol. Ošetřovatelské postupy a intervence: učebnice pro bakalářské a magisterské studium, Praha, Czechia: Motol University Hospital, 2012. s. 65-81 ISBN: 978-80-87347-13-3
• Pokorná, A. a Komínková, A. Ošetřovatelské postupy založené na důkazech. Brno, Czechia: Masaryk University, 2013. s. 15-18. ISBN 978-80-210-6331-0