21.1 Poznámky ke cvičení

Pojmem metabolismus lze označit soubor veškerých chemických změn probíhajících v organismu. Jejich účelem je tvorba energie, syntéza nových a obnova starých struktur, růst organismu a jeho reprodukce. Za fyziologických podmínek představuje metabolismus rovnováhu mezi anabolickými reakcemi (syntéza) a katabolickými reakcemi (degradace). U katabolických reakcí se energie uvolňuje (exergonní reakce) a využívá pro tvorbu tepla, práci a zabezpečení energetických nároků anabolických reakcí. Anabolické reakce sice umožňují tvorbu nových struktur a zásob energie, pro jejich průběh je však nutné energii v určité míře dodat (endergonní reakce). Příklad zmíněných reakcí s jejich stručnou specifikací obsahuje Tabulka 21-1.

Tabulka 21-1 Přehled základních katabolických a anabolických dějů organismu se stručnou specifikací

ANABOLISMUS
Reakce	Název	Typ
Aminokyseliny → Proteiny	Proteosyntéza	Endergonní
Monosacharidy → Glykogen	Glykogeneze	Endergonní
Mastné kyseliny → Triacylglyceroly	Lipogeneze	Endergonní
KATABOLISMUS
Reakce	Název	Typ
Proteiny → Aminokyseliny	Proteolýza	Exergonní
Glykogen → Monosacharidy	Glykogenolýza	Exergonní
Triacylglyceroly → Mastné kyseliny	Lipolýza	Exergonní

Základním strukturním elementem buněk lidského těla jsou bílkoviny (proteiny). O míře jejich anabolismu / katabolismu nás informuje tzv. dusíková bilance. Z definice se jedná o rozdíl mezi množstvím dusíku přijatého potravou ve formě bílkovin a vyloučeného především ve formě močoviny močí a stolicí. Mladé rostoucí organismy mají obyčejně pozitivní dusíkovou bilanci, tj. zadržují dusík (zejména ve formě bílkovin), který pak využívají k výstavbě tkání. Negativní dusíková bilance znamená ztráty dusíku (úbytek tělesných bílkovin). Tato ztráta převyšující tvorbu bílkovin je typická pro akutní stavy (polytraumata) a těžká onemocnění, jakými jsou nekompenzovaná cukrovka, případně pokročilá stádia onkologických onemocnění, také septické či horečnaté stavy. Energetické nároky těchto pacientů bývají rovněž častokrát zvýšené. Děje se tak na podkladě mobilizace procesů (imunitních, reparačních apod.) vedoucích k obnovení původní struktury a funkce organismu. Aby bylo možné zajistit vhodnou a dostatečnou výživu konkrétního pacienta, je nutné získat představu o jeho reálném klidovém energetickém výdeji. Nejpřesnější metodou pro stanovení individuální energetické potřeby v klinických podmínkách je nepřímá kalorimetrie. Z důvodu zásadního zjednodušení jsou však v běžné praxi hojně využívány predikční rovnice (např. Harris-Benedictova). Konkrétně u polytraumatických pacientů již řada studií poukázala na značné nepřesnosti při použití jednodušších výpočetních rovnic. Harris-Benedictova rovnice vykazuje dostatečnou přesnost výpočtu u zdravých dospělých jedinců. Tento požadavek lze u začínajících studentů vysoké školy s ohledem na věk považovat s vysokou pravděpodobností za splněný.

---

Kontrolní otázky

Vyberte všechna správná tvrzení o bazálním energetickém výdeji:

	Lze jej odhadnout pomocí vzorce Harris-Benedicta.
	Jeho hodnotu udáváme v jednotkách kilojoule, případně kilokalorie vždy vztažené na kilogram hmotnosti uvažované osoby.
	Jedná se o energii potřebnou k udržení základních funkcí organismu nezbytných k životu.
	Hodnota bazálního energetického výdeje u zdravého muže za den představuje přibližně 6000 kcal.