5. Fyziologický porod

Cíl kapitoly

Studující definuje normální porod a fáze, ve kterých probíhá; umí diagnostikovat začátek porodu a rozlišit fáze i subfáze jednotlivých dob porodních; rozpozná a bezpečně rozliší fyziologický průběh porodu od patologického; je si vědom a umí různými prostředky podpořit hladký/normální průběh porodu; popíše faktory ovlivňující zahájení porodu a jeho další průběh (vnitřní i vnější); správně posuzuje celý proces, včetně potřeb rodící ženy.

Charakteristika

Porod je emocionálně i fyzicky nejexponovanější částí celého prenatálního a perinatálního období. Porodní asistentka je privilegovaná svým posláním i svým vzděláním k tomu, aby byla přítomna a pečovala o ženu během této relativně krátké, ale velmi intenzivní a smysluplné události v životě ženy, dítěte i celé jejich rodiny. Porod jako dynamická a transformativní zkušenost má potenciál hluboce ovlivnit všechny jeho hlavní účastníky. Primárně (u většiny žen) se jedná o fyziologický proces, který jako základní podmínku vyžaduje podporující prostředí, posilování a podporu ženy v celém jeho průběhu.

Porodní asistentka je pro toto období klíčovým poskytovatelem péče. Její úlohou je rozpoznat potřeby ženy, posoudit a průběžně vyhodnocovat její celkový stav a na základě správných rozhodnutí ji bezpečně provést celým porodním obdobím. Vyžaduje to širokou škálu dovedností a znalostí. Obecně sice pro poskytování péče platí všeobecná základní pravidla, ale na druhé straně je třeba ke každé ženě i porodu přistupovat individálně jako k unikátní záležitosti. Žena by proto vždy měla být ve středu pozornosti porodní asistentky.

Názory, postoje, znalosti a přesvědčení o tom, co je porod, a jakým způsobem (v duchu jaké filozofie) je vhodné k němu přistupovat, se v průběhu vývoje lidské společnosti proměňují. S postupem času i měnícím se přístupem k životu, ale i s úrovní vědeckých zjištění, procházejí vývojem a změnou i momentální platná doporučení. S ohledem na tuto entropii života by neměla být nikdy vnímána dogmaticky. Za všech okolností budou ale za základ umění porodní asistence považovány znalosti anatomické a fyziologické a další profesní dovednosti, ze kterých se pak odvíjí vše ostatní.

5.1 Jak je porod definován

Ve WHO příručce pro normální porod lze nalézt tuto definici normálního porodu: … „spontánní na svém začátku (rozeběhne se samovolně) a s nízkým rizikem na začátku, které zůstává neměnné v celém jeho dalším průběhu, proběhne v termínu (mezi dokončeným 37. týdnem a dokončeným 42. týdnem těhotenství), s podélnou polohou hlavičkou“, a dle Stablese (2000) „je dokončen do 18 hodin, bez jakýchkoliv komplikací“.

V čistě somatickém pojetí by mohl být porod popsán jako děj, při němž opouští plod spolu s placentou a plodovými obaly organismus matky. Při tomto procesu jsou plod i placenta vypuzeny porodním kanálem. Při iniciaci porodu a udržování kontrakcí, které přináší progresi, má významnou úlohu myometrium, decidua, plod, placenta a membrány. Progrese musí být dosaženo bez ohrožení bezpečí matky i dítěte.

Různé definice porodu

Často se setkáváme s různými pojmy, které popisují, jaký porod je (fyziologický, normální, přirozený, samovolný, medikamentózní, atd.), a které mohou být pro orientaci někdy matoucí.

  • Fyziologický/normální porod dle WHO (odbor pro matky a novorozence): „Začíná fyziologickými mechanismy organismu ženy a dítěte a probíhá fyziologicky. Je spontánně započatý, s nízkým rizikem na počátku první doby porodní, které je neměnné během celé první a druhé doby porodní. Dítě se narodí spontánně v poloze podélné záhlavím. Po porodu jsou matka i dítě v dobrém stavu“
  • Definice Normálního porodu (výstup konference ICM, Glasgow, 2008): „Jedinečný dynamický proces, ve kterém fyziologie plodu a matky jsou těsně propojeny a reagují v psychosociálním kontextu (s cílem, aby matka i dítě byly v pořádku). Normální porod spontánně začíná, pokračuje a je zakončen v termínu porodu, při poloze hlavičkou dolů, bez chirurgického, lékařského či farmaceutického zásahu, ale s možností jejich využití v případě potřeby.“
  • Přirozený porod „je přirozený děj, který by neměl být narušován. Podporou je soukromí, intimita, přítomnost doprovázejících osob u porodu a vnějších činitelů, které mají vliv na jeho průběh. Hlavní roli sehrává rodící žena, která se aktivně účastní celého procesu (porodník či porodní asistentka jsou „pouhými“ pozorovateli a podporou). Žena se při porodu chová instinktivně, svobodně se pohybuje a rodí v poloze, jaká ji nejvíce vyhovuje“ Stadelmann k tomu říká, že skutečně přirozený porod je přírodním jevem, nikoliv rutinní záležitostí. Hlavním úkolem porodních asistentek i porodníků je ženě takový průběh porodu umožnit.
  • Samovolný/spontánní porod je ten, který nastoupil na základě přirozených pochodů organismu ženy a plodu a probíhal bez lékařského zásahu.
  • Medikamentózní porod je ten, kdy po nastoupení spontánní porodní činnosti jsou přirozené pochody modifikovány aplikací léčebných prostředků, a to převážně za účelem koordinace děložní činnosti, zmírnění bolestivosti nebo ovlivnění druhé doby porodní.
  • Medicínská definice porodu uvádí: „Porodem se rozumí ukončení těhotenství narozením živého nebo mrtvého dítěte“.

„Za narození živého dítěte se považuje úplné vypuzení nebo vynětí plodu z těla matčina, bez ohledu na délku trvání těhotenství, jestliže plod po narození dýchá nebo projevuje alespoň jednu ze známek života, to je srdeční činnost, pulsaci pupečníku nebo nesporný pohyb kosterního svalstva bez ohledu na to, zda byl pupečník přerušen nebo placenta připojena; Mrtvě narozeným dítětem se rozumí plod narozený bez známek života, jehož hmotnost je 500g a více, nelze-li porodní hmotnost určit, narozený po 22. dokončeném týdnu těhotenství, a nelze-li délku těhotenství určit, nejméně 25 cm dlouhý, a to od temene hlavy k patě.“

(S účinností zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, nově upravujícím širokou oblast zdravotnické problematiky, došlo ke zrušení řady původních právních předpisů, mezi jinými i ke zrušení zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 11/1988 Sb. o povinném hlášení ukončení těhotenství, úmrtí dítěte a úmrtí matky, v nichž byly uvedeny definice související s potratem a porodem živého nebo mrtvého dítěte.)

5.1.1 Pohled na „normalitu“ porodu

Diskuze o tom, co znamená normalita fyziologického porodu, probíhají již nejméně posledních padesát let. V průběhu poslední doby přibývá i množství odborných publikací na toto téma. Tyto debaty zahrnují užitečnost rozdělování do fází, nutnost či minimalizace vaginálního vyšetření ke zjištění progrese porodu, přirozenost přechodové fáze, přirozenost a vliv brzkého nucení na tlačení, účinnost znaků progrese (jakými jsou např. anální linie, Michaelisova routa apod.), význam a optimální management přerušení pupečníku po porodu, fyziologické limity délky druhé doby porodní či dlouhodobé jevy v oblasti neonatálních výsledků v souvislosti s různými porodními intervencemi.

Při definování normality porodu je potřeba vzít v potaz nejprve vlastní podstatu porodního procesu, a sice to, že jej u zdravé ženy a při fyziologickém porodnickém nálezu lze primárně považovat za normální fyziologický děj.

Zároveň je třeba vzít v úvahu, že současné většinové pojetí porodu obsahuje i další dva podstatné aspekty, které ve své podstatě vylučují existenci jednoznačné fyziologie tohoto procesu, a které jeho vnímání významně determinují. Uvažujeme v intencích primárně „rizikového“ statutu těhotenství a porodu, protože v rámci své odbornosti předpokládáme jakékoliv hypoteticky možné obtíže v jeho průběhu v důsledku existence různých neznámých proměnných. Druhým faktorem jsou různé změny porodního procesu.

Do nedávných oficiálních definic porodu (zřejmě pod vlivem převažujícího biomedicínského paradigmatu poskytování zdravotnické péče) nebyly zařazeny hlubší psychologické (psychosomatické) aspekty ani cíl, který mimo celkové zdraví, tvoří zejména pohoda a blaho ženy a dítěte. Porod je v nich chápán obvykle jen jako více méně mechanistický somatický jev. Nicméně nejnovější doporučení (WHO 2018 a další) i zahraniční učebnice berou v úvahu komplexní (holistický) obraz tohoto kontinua. Kladou důraz na udržení zdraví matky a dítěte (perinatální výsledky), ale také rozšiřují percepci kvality péče a normality i o další měřítka. Samozřejmou součástí kvalitní péče pak je také respekt a zaměření se na veškeré potřeby ženy, na „wellbeing“/pohodu, i na posílení ženy a jejích mateřských kompetencí a v neposlední řadě na pozitivní prožitek/zkušenost z porodu.

V rámci tohoto nového holistického chápání porodního procesu je doporučováno, aby péče během hladce probíhajícího porodu byla poskytována kontinuálně, ideálně jednou porodní asistentkou a měla na zřeteli všechny složky osobnosti rodící ženy. Taková péče ve svém důsledku dosahuje (podle dostupných výzkumů) těch nejlepších výsledků pro matku i dítě.

5.2 Fáze fyziologického porodního procesu

V tomto kontextu „porod“ nejčastěji začíná nástupem pravidelných kontrakcí děložních, které mají efekt na měkké porodní cesty, v době aktivní fáze porodu pak na jejich výrazný otevírací/dilatační efekt. Porod končí úplným rozvinutím porodních cest a vypuzením plodu, placenty a plodových obalů z dutiny děložní. V rámci fyziologického rozpětí trvá individuálně dlouho.

Porod bývá tradičně rozdělován na několik částí. Ačkoliv je dělen na částí, aby na tomto schématu byl celý proces lépe pochopen, toto rozdělení je nutno brát jen jako orientační a schematické, protože porod je od počátku až do konce kontinuálním procesem, kde jedna jeho část podmiňuje a ovlivňuje ty následující. U každého jednoho porodu lze navíc vysledovat individuální rozdílnosti. Porod probíhající přirozenou cestou se obvykle dělí na čtyři doby porodní: I. až III. (případně IV.) dobu porodní. Navíc bychom měli zaznamenat a respektovat jemnější dělení jednotlivých dob porodních na subfáze, které v sobě zahrnují nejen specifické fyziologické somatické změny, ale současně bychom měli počítat také s různými potřebami a s emocionálními projevy pozorovanými u žen v jejich průběhu.

Učebnice Myles rozděluje první a druhou dobu porodní na fáze latentní a aktivní a mezi první a druhou dobu porodní zařazuje fázi přechodovou (transitorní).

5.2.1 První doba porodní

První doba porodní neboli doba otevírací, začíná nástupem pravidelných kontrakcí děložních, které mají otevírací efekt a končí úplným rozvinutím porodních cest (porodnické branky).

Postupně dochází účinkem porodních sil, vlivem gravitace na naléhající část a účinkem hormonálním ke změnám na tkáních měkkých porodních cest (k dilataci), dochází k sestupu/progresi naléhající části do porodních cest (od vchodu pánevního do nižších rovin pánevních) a obvykle v některé fázi první doby porodní začne odtékat plodová voda. Okamžik rozvinutí branky/zánik branky = závěr první doby porodní může být doprovázen nauzeou a zvracením, a také pocity nucení na tlačení z důvodu dráždění nervových zakončení pánevního dna. První doba trvá individuálně dlouho. Kratší obvykle bývá u vícerodiček.

Doporučení číslo 6 WHO (2018) Délka první doby porodní:

„Ženy by měly být informovány o tom, že standardní délka latentní fáze porodu nebyla stanovena a může se u jednotlivých žen značně lišit. Délka aktivní fáze první doby porodní (od 5 cm do plné dilatace branky) obvykle nepřesahuje 12 hodin u prvorodiček a 10 hodin u vícerodiček.“

Latentní fáze předchází fázi aktivní a může dle Mylese trvat různě dlouho, u prvorodiček 6-8 hodin, zatímco cervix dilatuje z 0 na 4 cm, ovšem zároveň platí, že tato doba je natolik subjektivní a nedostatečně probádána, že normální rozpětí je obtížně měřitelné. Dle nejnovějších doporučení WHO (2018) není „normální“ čas této fáze určen vůbec. Žena může mít subjektivně dlouho pocit, že již rodí, zatímco se nachází v latentní fázi první doby porodní. Porodní asistentka i žena by si ale měly být dobře vědomy, že tato fáze existuje, aby jejím správným rozpoznáním předešly nesprávnému zařazení do kategorie „pomalého postupu porodu“ a tím se vyvarovaly zbytečných/předčasných intervencí. Je dobrou praxí, začít s měřením délky porodu až když začne aktivní fáze první doby porodní.

Aktivní fáze první doby porodní je období, kdy branka prochází výraznou dilatací. Začíná od dilatace 4 cm nebo 5 cm (dle různých zdrojů), za současné přítomnosti pravidelných efektivních kontrakcí, progresivně postupuje k plné dilataci (cca 10 cm). Průběh porodu může doprovázet sekrece mukoidního mírně zakrvaveného hlenu z cervikálního kanálu (jako důsledek dilatace). Ke spontánnímu odtoku plodové vody dochází nejčastěji v této fázi, a to spíše na jejím konci.

Doporučení číslo 5 WHO (2018) Definice jednotlivých fází první doby porodní:

„Pro praxi je doporučeno vycházet z následujících definicí latentní a aktivní fáze první doby porodní:

Latentní fáze první doby porodní je období charakterizované pravidelnými děložními kontrakcemi a změnami na čípku, včetně určitého stupně zkrácení děložního čípku a pozvolné progrese dilatace až

do 5 cm u prvního i následujících porodů.

Aktivní fáze první doby porodní je období charakterizované pravidelnými děložními kontrakcemi, podstatným stupněm dilatace hrdla – vytvořením porodnické branky a rychlejší dilatací branky od 5 cm do zašlé branky u prvního i následujících porodů.“

Přechodová (tranzitorní) fáze první doby porodní se dle Mylese počítá od branky cca 8 cm do její plné dilatace branky (zániku branky) nebo dokud nejsou ženou pociťovány expulzivní kontrakce spojené s druhou dobou porodní. V tuto dobu dochází často k fyziologické pauze děložní aktivity. Mnoho žen může ale i během přechodové fáze pociťovat nutkání na tlačení. Zároveň mohou ženy v rámci fyziologické psychické reakce projít i celou řadou prožitků, pocitů a širokou škálou emocí. Může to být popisováno například jako přechod od vnitřního ticha až k akutnímu distresu. Žena může tento „distres“ projevit směrem k okolí/partnerovi nebo může být naopak ponořená do sebe a kontemplativní.

5.2.2 Druhá doba porodní

Druhá doba porodní představuje vlastní vypuzovací fázi, jejíž začátek je časově ohraničen plnou dilatací porodnické branky (zánikem branky) a trvá do vypuzení plodu z porodních cest. V jejím průběhu můžeme rozlišit dvě fáze – latentní/pasivní (přechodová) a aktivní.

V druhé době porodní se zásadním způsobem mění pocity i aktivita rodící ženy. Čekání během dlouhých hodin první doby porodní je postupně nahrazeno intenzivním fyzickým úsilím a aktivitou během poměrně krátkého období. Současně si ale rodící žena/případně oba rodiče potřebují zachovat nejenom výdrž a trpělivost, ale také důvěru ve schopnosti vlastního těla a také ve znalosti a dovednosti doprovázející porodní asistentky. U všech zúčastněných může být vidět pocity vzrušení a očekávání bezprostředního konce porodu jako dosažení pomyslného vrcholu hory. Úspěšný výsledek je podmíněn těsnou partnerskou spoluprací mezi vědomými profesionály a nastávajícími rodiči. Porodní asistentka, za pomoci které žena přivedla na svět svoje dítě, zůstává nesmazatelně zapsána v paměti ženy.

Doporučení číslo 33 WHO (2018) Definice délky a trvání druhé doby porodní:

„Pro praxi se doporučuje používat následující vymezení charakteristiky a délky trvání druhé doby porodní: Druhá doba porodní je doba mezi plnou dilatací branky a porodem dítěte, během které žena pociťuje mimovolní nucení na tlačení v důsledku vypuzovacích děložních kontrakcí.

Ženy by měly být informovány o skutečnosti, že v délce trvání druhé doby porodní existují individuální rozdíly. U prvorodiček trvá obvykle 3 hodiny, u vícerodiček pak 2 hodiny.“

5.2.3 Třetí a čtvrtá doba porodní

Třetí doba porodní neboli doba k lůžku začíná bezprostředně po porodu dítěte. Během ní dochází účinkem kontrakcí děložních vyvolaných vylučovanými hormony k odloučení a vypuzení placenty, pupečníku a plodových obalů. Trvá průměrně 15 až 30 minut; celkově by délka třetí doby porodní neměla přesáhnout jednu hodinu od porodu dítěte.

Čtvrtá doba porodní je období bezprostředně po porodu dítěte a placenty, a které není zcela přesně definováno časem. Obvykle je bráno jako období 2 – 3 hodiny po porodu.

5.3 Začátek porodu

Předporodní období přechází zejména u prvorodiček postupně a plynule do latentní fáze první doby porodní. Žena je v energii porodu již čtyři týdny před vlastním porodem. Od cca 36. ukončeného týdne těhotenství (předporodní období) se tělo komplexně připravuje na porod (fyzicky, hormonálně, mentálně, sociálně, celkově). Prvorodičky se často již v latentní fázi první doby porodní přemísťují z domova do porodnice, vícerodičky mají tuto tendenci spíše až v její aktivní fázi. Žena (zejména prvorodička) často v této době potřebuje svůj stav konzultovat (ideálně se svou s porodní asistentkou).

5.3.1 Rozpoznání začátku porodu

Některé ženy samy rozpoznají začátek porodu, zvláště vícerodičky či prvorodičky, pokud prošly předporodní přípravou. Pro velkou část žen ale i jejího okolí je ale vcelku obtížné (zejména pro prvorodičky) identifikovat, kdy se bezbolestné (případně někdy mírně bolestivé) předporodní kontrakce promění v progresivní rytmické kontrakce začínajícího porodu. Správné rozpoznání začátku porodu a rozlišení jednotlivých fází první doby porodní je důležitou dovedností porodní asistentky, protože na bázi těchto zjištění dochází následně k rozhodnutím, která jsou určující a následně ovlivňující další průběh porodu v rámci intrapartální péče. Je dobré si také uvědomit, že rozpoznání začátku porodu je procesuální záležitost (optimálně vycházející z kontinuální péče) a nikoli jen jednotlivá událost v čase. Porod je kontinuum.

Existují určité známky, které na zahájení porodního procesu ukazují. Nejčastějšími znaky, kterými se vyznačuje začátek porodu, jsou odchod hlenové zátky, pravidelné kontrakce, případně odtok plodové vody.

Změna intenzity vnímaných pohybů a množství plodové vody

V předporodním období a zejména v počáteční fázi porodu může žena zaznamenat změnu ve vnímání pohybů. Fyziologicky je to způsobeno menším množstvím vody plodové (její fyziologickým úbytkem, což je jedna ze známek blížícího se porodu (PV se během těhotenství netvoří konstantně ve stejném množství př. fyziologický polyhydramnion v 16.tt. nebo fyziologický úbytek PV po termínu porodu). Plod na konci těhotenství vyplňuje téměř celý prostor dutiny děložní a tím je jeho pohyb omezen. Ačkoli je intenzita pohybů velmi individuální u každého dítěte (ukazuje na osobnostní charakteristiku), změna této pohybové aktivity plodu může být spojená i se strachem, obavami nebo neurčitými zvláštními pocity těhotné ženy. V takových případech může signalizovat něco významného, např. hypoxii až asfyxii plodu a tyto subjektivní pocity ženy bychom neměli nikdy podceňovat. Je třeba ověřit, zda je vše v pořádku (UDOP, CTG, USG, průtok krve pupečníkem) a ženu případně uklidnit.

Odchod hlenové zátky, špinění

Nejčastější příčinou odchodu hlenové zátky a zašpinění jsou změny na hrdle děložním. Cervikální kanál je vystlán cylindrickým žlaznatým epitelem vytvářejícím hlen, který chrání celý intrauterinní prostor před ascendentní infekcí. Na počátku porodu někdy i několik dní před porodem se tato hlenová zátka uvolňuje. Především prvorodičky ji někdy mohou zaměnit s odtokem plodové vody. Případně může ženu polekat příměs obvykle starší, hnědé krve nebo drobného špinění. Obecně platí, že skutečné krvácení kdykoliv v těhotenství je považováno za patologický jev. Pro odlišení od patologického krvácení je třeba sledovat charakter krve, intenzitu, trvání a pátrat po vyvolávající příčině.

Kontrakce děložní

Bez ohledu na paritu mnoho žen prožívá před začátkem porodu takové kontrakce, které mohou být bolestivé (zejména v případě ne zcela dobré kondice vazů děložních), současně mohou být po nějakou dobu i pravidelné, což je může zmást. Ženy mohou mít pocit, že jsou v porodním procesu již několik dní nebo že jejich kontrakce nabývají na intenzitě. Tento subjektní diskomfort prožívají ženy jako skutečný a intenzivní, byť může jít o poslíčky či latentní fázi porodu. Kontrakce časné fáze porodu může být tedy obtížné rozlišit od tzv. poslíčků (dolores praesagientes). Pravé porodní kontrakce po relaxaci, na rozdíl od poslíčků, které mají tendenci slábnout až ustat, pokračují a zesilují. Postupně se usadí do rytmického vzorce v náležité intenzitě a frekvenci postupujícího porodu. Pravidelné porodní kontrakce jsou rytmické a zvyšuje se jejich délka, intenzita i frekvence. Mají efekt na otevírání porodních cest a porod progreduje. Za pravidelné kontrakce děložní dle definice lze považovat stahy trvající déle než 2 hodiny s pravidelným intervalem asi 5 minut, které ženu nutí ke změně polohy nebo k dýchání a není od nich možné odpoutat pozornost. Většinou jsou doprovázené pocity diskomfortu v podbřišku a v bederní oblasti. Ale opět zaznamenáváme velmi individuální povahu těchto projevů u každého porodu. Jedním z měřitelných ukazatelů je délka těchto stahů, která by měla být více než 30 sekund. Takovéto stahy mají obvykle již dobrý otevírací efekt, kdy za počátek aktivní fáze první doby porodní považujeme otevření porodních cest na cca 5 cm. K úlevě a jejich zvládání pomáhá relaxace. Relaxací máme na mysli například teplou lázeň, sprchu, zaujímání úlevových poloh s teplými obklady v oblasti podbřišku či beder. Relaxace může být navozena i vnitřním užitím bylinného nálevu, alkoholem (sklenička červeného vína) nebo farmakologicky.

Odtok plodové vody

Méně často, než pravidelnými kontrakcemi je porod zahájen spontánním odtokem plodové vody. Ten je s různým časovým odstupem následován nástupem děložních kontrakcí. Může to být bezprostředně, ale i s odstupem času. Průměrně kontrakce nastupují do 6 hodin po odtoku vody. Měly by se ale dostavit nejpozději do 24 hodin. U odtékající plodové vody je důležité sledovat její charakter, množství, barvu, případně zápach a vědět přesný čas jejího odtoku. Fyziologicky má čirou barvu, případně je s příměsí mázku a kožního epitelu, který vodě dává bělavý nádech (mléčně zkalená). Ve vodě mohou být i nitky krve související z kapilárního krvácení, pocházejícího z otevírajících se porodních cest nebo s příměsí hlenu (hlenová zátka).

Metody diagnostiky odtoku: Množství se může lišit podle toho, zda odtekla tzv. přední voda plodová, což je voda, která se dostala před naléhající část hlavičky plodu a vyklenuje dolní pól vaku blan při pevně naléhající hlavičce. Při zvýšeném nitroděložním tlaku vak blan puká a odtéká obvykle větší množství vody plodové. Méně často odtéká voda plodová po kapkách či po malých porcích. Pak je pravděpodobné, že k ruptuře vaku blan došlo někde ve vyšších etážích plodových obalů. Diagnostiku nám může usnadnit Temešvaryho činidlo nebo PROM test, které odliší plodovou vodu od případné jiné tekutiny (hlenová zátka, vaginální fluor, moč, ejakulát).

Za varovné známky považujeme zelené zbarvení plodové vody různé intenzity od světle zelené až po temně zelenohnědou až kašovitou. Signalizuje, že plod vyprazdňuje obsah svých střev, čímž dojde ke zbarvení vody. Je-li voda zbarvená mekoniem plodu při začátku porodu, může jít o známku přechodné nebo trvající hypoxie plodu. Zaznamenáme-li žluté zbarvení, může se jednat o patologicky zvýšenou hladinu bilirubinu.

5.4 Faktory ovlivňující zahájení porodu

Impulzy vyvolávající porodní činnosti nejsou stále zcela přesně objasněny. Zahájení porodu vyžaduje souhru mnoha faktorů v čase. Proces, který vede ke spuštění porodní činnosti u ženy je postupný a trvá až týdny před vlastním započetím děložní činnosti (předporodní období). Z hlediska hormonální interakce je začátek porodu determinován interakcemi jak mateřských, placentárních, tak fetálních hormonů. Existují zpřesňující hypotézy a teorie o etiologii počátku porodu, ale celý komplex děje není ještě zcela probádán. Zdá se, že jeho původ je multifaktoriální, v kombinaci s hormonálními, mechanickými a dalšími faktory.

Načasování porodu by mohlo být spojeno s tzv. placentárními hodinami a s aktivitou fetálního mozku cestou osy ACTH (hypofýza) a adrenalin (nadledviny). Zvýšující se hladina mateřského estrogenu v posledních týdnech těhotenství vede k tomu, že převládne nad relaxačním efektem progesteronu. Zvýšení hladiny estrogenů a snížení aktivity progesteronu v termínu porodu vede k četným subtilním změnám v organismu ženy s důsledkem zvýšené syntézy prostaglandinů a zvýšení koncentrace oxytocinových receptorů v myometriu. Zvyšující se hladina estrogenu tyto receptory pro oxytocin zcitliví, čímž je umožněna jeho vazba. Zvýší se tím schopnost děložního svalu se kontrahovat. Zvyšuje se také sensitivita dělohy a hrdla děložního k prostaglandinům, které mají také významnou roli při spuštěcím mechanismu porodu.

Na vyvolání a zahájení porodu se podílí souhra vnitřních a vnějších faktorů.

5.4.1 Vnitřní faktory ovlivňující porod

Za vnitřní faktory považujeme impulzy jak mateřského organismu, tak placentární a fetální, které zahrnují mechanické, neurogenní a endokrinní vlivy, které jsou ve vzájemném vazbě.

  • A. Mechanické/mateřské:

Myometrium (tlak a distenze stěny děložní)

Myometrium od časného těhotenství až do nástupu porodu projde významnou vývojovou změnou v několika fázích: časná proliferační fází, přechodná fáze buněčné hypertrofie a vypracování matrice, kdy buňky postupně získají schopnost kontraktility a pracovní fáze, kdy se buňky stávají vysoce aktivními během porodní činnosti. Modulace myocytů dělohy je výsledkem integrace endokrinních signálů a mechanické stimulace dělohy rostoucím plodem. Modulace buněk hladkého svalstva dělohy během těhotenství kulminuje v okamžiku, kdy konverze specifická pro myometrium tyto buňky transformuje do pracovního/porodního typu, charakterizovaného zvýšenou excitabilitou, spontánní aktivitou, citlivostí na agonisty a účinnou vazbou myocytů. Buňky myometria hrají roli při tvorbě a regulaci zánětu dělohy, jako charakteristického znaku porodu. (Závěrečnou vývojovou fází myometria je poporodní děložní involuce, která dokončí reprodukční cyklus dělohy po těhotenství a porodu tím, že vrátí dělohu do jejího netěhotného receptivního stavu).

Změny hrdla děložního

Funkce myometria a děložního hrdla jsou vzájemně provázány a fyziologicky zkoordinovány během těhotenství a porodu (význam pro efektivitu děložních kontrakcí a progresi porodu). Struktura hladkého svalstva, umožňující kontrakci v libovolném směru, umožňuje, aby děloha zaujala tvar a velikost nezbytnou pro umístění plodu. Buňky hladkého svalstva myometria komunikují přes mezerové spoje, které synchronizují funkci myometria během porodu prostřednictvím vedení elektrofyziologických podnětů. Počet těchto spojů se před porodem zvyšuje.

  • B. Neurogenní

Reflektorické impulsy od plodu a z děložních enteroreceptorů vedou směrem k hypotalamu a hypofýze a dochází k produkci oxytocinu. Nastává parasympatikotonie se zvýšenou aktivitou myometria.

  • C. Endokrinní vliv

Na vzniku kontrakcí a průběhu porodu se významně podílí součinné působení několika hormonů: oxytocinu, endorfinů, prolaktinu, vazopresinu, hormonů kůry (glukokortikoidy) a dřeně nadledvinek (adrenalin), fetální i placentární kortikotropin (pCRH) a adrenokortikotropin (ACTH).

Role fetálního endokrinního systému

Studie na zvířatech naznačují, že iniciátorem procesu porodu je hypotalamus plodu. Impulzy pocházející od plodu mají vliv na produkci placentárního estrogenu, mechanickou distenzi dělohy a sekreci neurohypofyzálních hormonů a dalších stimulátorů syntézy PG. Steroidní hormony, hrají při zahájení porodu pouze podpůrnou úlohu, podporují stimulaci produkci prostaglandinů.

Role placenty

Vyšší produkce estrogenu placentou a tím změna poměru hladin progesteronu a estrogenu v jeho prospěch ovlivní fetální CRH a ACTH, jejichž hladiny se směrem k porodu také zvyšují. Placentární CRH (pCRH), který je vylučován převážně během druhé poloviny těhotenství je zodpovědný za tzv.“placentární hodiny” které určují (na základě signálů z organismu matky i plodu) délku těhotenství a načasování porodu. Jeho rostoucí množství ke konci těhotenství směrem k porodu také pomáhá matce a plodu zvládnout zvýšené nároky na „výkon“. Placenta je tak současně zapojena do adaptace během stresového mechanismu v těhotenství a během porodu, kdy CRH má také funkci v dalších biologických procesech placenty a fetálních membrán.

Estrogeny, prostaglandiny, oxytocin

Estrogeny (viz výše) ovlivňují ciltivost oxytocinových receptorů v myometriu, stejně jako vyšší produkci prostaglandinů E2, F2 alfa. Prostaglandiny uvolňované z deciduálních membrán, také zvyšují kontraktilitu stimulací citlivosti buněk hladkého svalstva myometria na oxytocin. Lidský amnion a chorion produkují hlavně PGE2. Oxytocin je jedním ze stimulů, které zvyšují syntézu prostaglandinů dělohy. Decidua produkuje PGE2 a PGF2 alfa. Jejich produkce děložními tkáněmi se zvyšuje během těhotenství, stejně jako jejich koncentrace v plodové vodě a v mateřské krvi a moči. Jejich role při porodu, ať už přirozeném nebo indukovaném, zahrnují změkčení děložního čípku, indukci spojení mezer a přímou stimulaci kontrakcí myometria. Stimulace děložního svalu během porodu je výsledkem interakce oxytocinu a prostaglandinu (PG) F2 alfa. Oxytocin je nejdůležitější pro počáteční fázi porodu, zatímco zvýšená syntéza PGF2 alfa je nezbytná pro postup porodu. PGE2 hraje důležitou roli v dozrávání děložního čípku, který je zase nezbytný pro úspěšný vaginální porod. Oxytocin z fetální a mateřské strany stimuluje kontrakce myometria a syntézu prostaglandinů v decidue, což se podílí na nástupu porodu. S postupující dilatací děložního hrdla se dále stimuluje syntéza prostaglandinů.

Oxytocin má klíčovou roli pro vyvolání a udržení kontrakční činnosti a následně pro laktaci, díky svému uterokinetickému a galaktokinetickému účinku. Endogenní oxytocin je peptidický hormon syntetizovaný v hypotalamu, uvolňovaný z neurohypofýzy (portální oběh). Oxytocin stimuluje kontraktilitu myometria senzibilizovaného estrogeny. Nesenzibilizované („nezralé“) myometrium je na tuto stimulaci rezistentní. Počet receptorů pro oxytocin a tím i citlivost myometria vůči oxytocinu narůstá v průběhu těhotenství postupně (v polovině těhotenství cca 5x, maxima je dosaženo v termínu porodu – 50x) (Turnbull, 1995; Nathanielsz, 1996). Progesteron stimuluje produkci prostacyklin syntázy, mifepriston blokuje progesteron na úrovni receptoru, zvyšuje aktivitu dělohy a citlivost na PG. Lidský amnion a chorion produkují hlavně PGE2. Decidua produkuje PGE2 a PGF2alfa.

Role fetálních membrán

Fetální membrány mohou být zapojeny do zahájení pravidelných kontrakcí dělohy vzhledem k vzestupu kyseliny arachidonové v plodové vodě během porodu. Kromě toho jakýkoliv podnět usnadňující syntézu PGE2 ve fetální membráně (hypoxie, infekce, expozice oxytocinu, hypertonické roztoky, prostaglandiny nebo kyselina arachidonová) by indukoval stejnou sérii kroků vedoucích k tvorbě PGF2alfa v decidua a myometriu.

Melatonin

Melatonin podporuje porod prostřednictvím synergie s oxytocinem. Hladiny melatoninu v krvi jsou normálně nejvyšší během nočního (temného) období, s čímž může souviset častější spontánní zahájení porodu v tomto čase. Synergie melatoninu s oxytocinem, může mít vliv na větší intenzitu kontrakcí dělohy.

Beta-endorfin a prolaktin

Jejich hladiny dosahují během porodu hodnoty zjištěné u sportovců během maximálního cvičení, kdy beta-endorfiny zvyšují toleranci k bolesti (lepší zvládání bolesti) a tlumí imunitní systém. Beta-endorfin také podporuje uvolňování prolaktinu během porodu, který připravuje mléčnou žlázu matky na kojení a má protektivní vliv na plíce dítěte.

Hormony a jejich význam v druhé době porodu

Stresové hormony jsou důležitou součástí přirozeného porodu. Pokud je ale jejich hladina příliš vysoká, dochází k aktivaci stresové reakce „boj nebo útěk“ na počátku porodu, inhibují děložní kontrakce a protrahují či zastavují porod, což je důležité míti na paměti.

Během porodu se hladiny mateřských katecholaminů postupně zvyšují, vrchol nastává těsně před přechodem do druhé doby porodní, což stimuluje reflex vypuzení. Ke konci porodu je vylučován noradrenalin, který umožňuje dítěti se v druhé době porodní přizpůsobit kyslíkové deprivaci a adrenalin v posledních minutách porodu podporuje zvýšení energie matky potřebné k vypuzení plodu (výkon). Prostaglandiny, jejichž syntéza se v průběhu porodu zvyšuje, spolu se zvýšenými plazmatickými hladinami oxytocinu v druhé době porodní vedou k vypuzení plodu a ve třetí době porodní pak díky tomu dochází k separaci a vypuzení placenty.

5.4.2 Zevní faktory ovlivňující průběh porodu

K zevním faktorům, které ovlivňují průběh porodu, patří všechny okolnosti, za kterých porodní děj probíhá a které jsou schopny vyvolat odezvu organismu ženy (ať již ve smyslu pozitivních či negativních emocí s důsledky na průběh porodu).

Jak prostředí a jeho atmosféra, osoby, komunikace s nimi, poloha, pohyb rodičky a uspokojení jejích prioritních potřeb, a mnohé další má vliv na to, jak bude porod probíhat. Svůj podíl na průběhu porodu mají také vědomosti a dovednosti rodičky/páru získané v předporodním období a její/jejich postoj k porodu. Celkově můžeme mluvit o atmosféře, energii či rozpoložení v porodním prostoru/pokoji, která může být pro ženu a porodní proces podporující nebo devastující. Porodní asistentka by si tohoto faktu měla být vědoma a o porodní atmosféru, ve které se žena bude cítit dobře, po celou dobu porodu (ve všech dobách porodních) pečovat.

5.4.2.1 Základní předpoklady pro hladký průběh porod

Dle WHO (1999): „Světová zdravotnická organizace doporučuje zachovávat přirozený průběh porodu. Pokud je třeba, pak by měl pro zásah do jeho spontánního chodu existovat vážný důvod. “

Protože zejména zahájení procesu porodu, ale i jeho další průběh je multifaktoriální proces, může být ovlivněn rúznými somato-psycho-socio-spirituálními faktory. Strach, úzkost a nejistota jsou významnými faktory, které mohou blokovat fyziologický start porodního procesu. Stejně jako řada dalších faktorů – stresorů. Stresová reakce zvýšuje produkci adrenalinu, který je antagonistou produkce oxytocinu, čímž je ovlivněna děložní aktivita. Proto základní podmínkou zahájení porodu a jeho hladkého průběhu je mimo dalších, uspokojená potřeba jistoty a bezpečí.

Vliv prostředí na hormonální porodní situaci

Ženu v průběhu porodu významně ovlivňuje prostředí, ve kterém porod probíhá. Žena je v situaci, kdy je velmi zranitelná. Na prostředí reaguje citlivě a individuálně. Tato reakce mastavuje prostřednictvím instinktivní části mozku vhodnou či nevhodnou hormonální porodni situaci. K plynulému a hladkému průběhu porodu, potřebuje organismus ženy vysokou hladinu endogenního oxytocinu. Aby se mohl vyplavovat v hojné míře, potřebuje se rodící žena cítit uvolněná; potřebuje podporující bezpečné a láskyplné prostředí. Prostředí, kde se může cítit tak, jak se cítí, když má chuť se milovat (také tehdy je vyplavován oxytocin ve vysoké míře). Antagonistickým hormonem k oxytocinu je stresový hormon adrenalin. Jeho vysoká hladina znemožňuje vylučování oxytocinu a porod tak může být inhibován. Při vysoké hladině endogenního oxytocinu porod nerušeně běží. Cítí-li žena strach nebo je-li obklopena pro ni nepodporujícím až hostilním prostředím (což je zcela subjektivní pocit), její organismus se dostává do stresové reakce. Zvyšuje se hladina adrenalinu, v rámci reakce boj nebo útěk a tato stresová reakce u rodící ženy (zejména v časných fázích porodu) může způsobit zpomalení až inhibici porodu. Prostředí včetně přítomných osob má tedy na průběh porodu velmi významný dopad.

Další faktory vlivu

Celková délka a průběh porodu jsou individuálně variabilní a jsou ovlivněny paritou, intervalem mezi porody, uspokojenými fyziologickými potřebami (energie, hydratace, vyprazdňování apod.), psychickým rozpoložením, polohou a pozicí dítěte v děloze, kondicí dělohy a intenzitou a typem děložních kontrakcí.

Hladký porod v termínu lze předpokládat u ženy, je-li její děloha přiměřeně reaktivní, dítě je ve fyziologické poloze (podélné záhlavím), v předním či laterálním postavení, hlavička je v kontaktu se vchodem pánevním, je rozvinutý dolní děložní segment (DDS) a normální množství plodové vody (PV), předpokládaná velikost dítěte je přiměřená (normosomie) fyziognomii ženy a jsou zaznamenány fyziologické ozvy plodu (OP).

Dítě by mělo zaujmout definitivní polohu obvykle do konce 36. t.gr. (do 33.t.g. je poloha nestabilní). Pro fixaci hlavičky ve vchodu pánevním (DDS) hraje roli množství plodové vody, stav svalů a vazů děložních – hlavička se pak fixuje mezi promontoriem a horním okrajem symfýzy.

Je-li děloha málo reaktivní a povolené vazy (pak děloha nemá v dutině břišní stabilitu, břicho jakoby přepadává dopředu) a hlavička je vysoko nad vchodem bez snahy do pánve vstoupit, pak lze předpokládat sklon k přenášení, pomalu se rozbíhající porod, poruchy kontrakční činnosti a další obtíže v průběhu porodu.

Intervence během fyziologického porodu

Obecně platí, že pro zachování fyziologie porodního procesu chceme eliminovat v maximální možné míře množství intervencí během porodu (ACOG, 2017). Pro jakoukoliv z intervencí během normálního porodu by měl existovat opodstatněný důvod a musí být předem jasně zřejmé, čeho chceme touto intervencí dosáhnout. Žena pak má právo rozhodnout o tom, zdali budou navrhované intervence provedeny. Před každou intervencí bychom měli jasně vědět, co po ní bude následovat, jaký bude její dopad. Zbytečné zásahy do porodního procesu, které mají za cíl urychlení procesu, nebo u nich přesně nevíme, jak porodní proces ovlivní, jsou nedoporučené a mohou být pro matku, pro plod i pro další průběh porodu nebezpečné. Významně zasahují do fyziologie porodního procesu, a proto jsou kontraindikované.

Vzhledem k tomu, že stupeň rizika v průběhu porodního děje obecně není neměnný, je nezbytný prediktivní způsob práce a uvažování, průběžné doplňování, aktualizace informací a jejich pečlivé vyhodnocování.

Veškeré intervence doprovázející a pečující osoby o rodící ženu by se měly řídit níže uvedenými zásadami:

  • Neomezovat autonomii ženy, žena je integrální lidská bytost, která má právo informovaně se rozhodovat za sebe sama (právo na informovaný výběr z možných variant).
  • Nezasahovat do přirozených procesů, pokud k tomu není pádný důvod. Týká se také pověstné porodnické trpělivosti, která je někdy spíše netrpělivostí.
  • Neuškodit, protože každý zásah v sobě skrývá určitou míru rizika, které může převážit možné výhody. Každá intervence zvyšuje pravděpodobnost dalších intervencí. Proto je důležité vždy před jejich provedením zvážit výhody a nevýhody všech rozhodnutí.
  • Intervence vždy a pouze ve prospěch ženy, nikoliv zdravotnického personálu či urychlování porodního procesu.

5.5 Sledování ozev plodu v průběhu porodu

Sledování srdeční aktivity plodu v děloze je standardní součástí péče porodní asistentky během porodu a řídí se jistými doporučeními. Ozvy lze podobně jako v těhotenství poslouchat stetoskopem nebo lépe ultrazvukovým dopplerem ozev plodu (UDOP) nebo kardiotokografem (CTG), poslední dva jmenované přinášejí benefit sluchového vjemu pro rodičku, což pro ni může být zdrojem pocitu jistoty (podrobněji v kapitole Kardiotokografie). Optimální místo pro auskultaci viz předchozí kapitolu.

Shrnutí výzkumů v Cochranově databázi z roku 2017 uvádí, že pro ženy s nekomplikovanými těhotenstvími a spontánním nástupem porodu kontinuální či častý CTG monitoring nezlepšuje perinatální výsledky, a naopak zvyšuje riziko medicínských intervencí, což vede k navýšení císařských řezů a operativních vaginálních porodů. Z tohoto důvodu např. NICE nedoporučuje rutinní kardiotokografii ženám s nízkým rizikem v průběhu porodu vůbec. Rutinní kardiotokografie při příjmu není relevantní pro hodnocení fetální spokojenosti a prognózu u spontánního porodu fyziologické rodičky.

V zahraničí se dostává do popředí intermitentní auskultace (IA). Jedná se o přerušovaný poslech Dopplerovským přístrojem. Intermitentní poslech ozev je doporučenou metodou sledování plodu u žen s hladce probíhajícím těhotenstvím a se spontánním nástupem porodu vedeným porodní asistentkou. Intermitentní auskultace je schopna bezpečně identifikovat kondici plodu a napomáhá porodní asistentce včas odhalit jakoukoli odchylku od normálního fyziologického stavu.

Intermitentní poslech není omezen jen na zjištění srdeční frekvence plodu a zaznamenání tohoto čísla. Při intermitentní auskultaci sledujeme akceleraci ozev, bazální frekvenci a případné decelerace. Variabilita není hodnocená.

Poslech provádíme ihned po kontrakci po dobu 1 minuty každých 15 minut (ve druhé době porodní častěji podle stavu a potřeby). Vždy je zásadní posoudit celkový klinický obraz včetně subjektivních pocitů ženy, nikoli jen spoléhat na izolovaný úsudek podle hodnoty frekvence ozev plodu.

Výsledky naměřených hodnot zaznamenáváme do křivky (obr. 48). Je vhodné současně sledovat také pulz matky, abychom jej odlišili od ozev. Akcelerace a pohyby poukazují na dobrou kondici plodu. Decelerace nás upozorňují na možnou hypoxii. Obvykle po ní následuje jako kompenzační mechanismus zvýšení bazální frekvence, ale nemusí jít nutně o tachykardii. Rozvíjející se tachykardie a nedostatek mezikontrakčních klidných období svědčí o tom, že plodu se nedaří dobře. Objeví-li se podezření na hypoxii plodu, měl by být zajištěn CTG monitoring či jiná metoda posouzení možné hypoxie plodu (ST analyzátor).

Tato metoda vyžaduje od porodní asistentky bdělost, porozumění fyziologii srdečních aktivity plodu během porodu a kritické myšlení.

Intermitentí auskultace
Obrázek 48: Intermitentí auskultace – ukázka záznamu (Lucia Rocca-Ihenacho & Felipe Castro Cardona), 2019

Doporučení při nefyziologickém (abnormálním) nálezu (obr. 48, 49)

  • Provádět intermitentní auskultaci častěji, například po každých třech následujících kontrakcích.
  • Stále vyhodnocovat celkový klinický obraz včetně polohy ženy, hydratace, intenzity a frekvence kontrakcí a celkového stavu rodičky.
  • Je-li potvrzena zvýšená bazální frekvence (tachykardie) nebo decelerace, přivolat zkušenější kolegyni (supervizorku) nebo lékaře.
  • Dojde-li ke shodnému závěru nebo není-li možnost se poradit, začít bez odkladu kontinuální CTG.
  • Dohodnout se se ženou. Vysvětlit jí a jejímu partnerovi, důvody, proč je to potřeba.
  • Případně zajistit přesun rodičky do vyšších úrovní péče.

Možné chyby intermitentní auskultace

  • Dlouhé období bez observace (poslech ozev musí být důsledný a pravidelný).
  • Podcenění nálezu, vyskytne-li se tachykardie nebo decelerace.
  • Nezareagování na abnormální nález.
  • Nezdokumentování záznamu ozev do křivky (důležité je přesné zaznamenávání).
  • Nesprávná komunikace s rodičkou a jejím doprovodem (každou intervenci je potřeba dobře vysvětlit).
Fyziologie ozev plodu
Obrázek 49: Fyziologie ozev plodu (Lucia Rocca-Ihenacho & Felipe Castro Cardona) 2019

5.6 Péče o potřeby ženy v průběhu fyziologického porodu

Vnímání člověka je obecně subjektivní a individuální, ovlivněné vlastními emocemi, potřebami, postoji a zkušenostmi. Fyziologii porodního procesu ovlivňují nejenom parametry klinické a porodnické, ale významně se na zachování normálního hladce probíhajícího porodního procesu podílí také uspokojení potřeb ženy.

Z hlediska tohoto přístupu zahrnují fyziologické aspekty péče v průběhu normálního porodu nejenom hodnocení progrese a monitorování stavu ženy a plodu, ale také individualizovanou celostní péči o ženu. Péče by měla být zaměřena na ženu, její potřeby a jejich komplexní uspokojování. Základními potřebami v první době porodní jsou zejména odpočinek, pohyb a polohování, příjem energie a hydratace či vyprazdňování. Významnými potřebami jsou stejně tak potřeby jistoty a bezpečí, respektu, podpory sebeúcty a autonomie. Velký význam má také způsob, jakým jsou tyto potřeby naplňovány.

5.6.1 Celostní péče zaměřená na rodící ženu

Na jedné straně existují potřeby společné všem rodícím ženám bez rozdílu (základní, biologické), na straně druhé existují i v průběhu fyziologického porodu potřeby pro každou ženu zcela individuální. Na obě tyto skupiny potřeb je nutno brát zřetel a zabývat se jejich uspokojováním komplexně. Deficitní/neuspokojená potřeba se u ženy obvykle projevuje negativními pocity/emocemi. Tento pocit je pak motivačním impulsem navozujícím jednání, které vede (mělo by vést) k uspokojení konkrétní potřeby.

V průběhu porodu je žena obvykle odkázána při uspokojení svých potřeb na porodní asistentku či další poskytovatele péče, své okolí, případně doprovázející osobu. Neuspokojení potřeb vede ke stupňujícímu se pocitu napětí a následné stresové reakci, které mohou být příčinou narušení normálního, do té doby hladce probíhajícího, porodního procesu.

U rodičky jsou výrazně dominantní jak potřeby fyziologické, tak i potřeba jistoty a bezpečí a potřeba sounáležitosti a láskyplných projevů, jejichž aktuálnost a naléhavost se během porodu zintenzivňuje. Jsou vyjádřeny touhou po přítomnosti blízké osoby, se kterou lze porod sdílet, snahou o podporující komunikaci se svým bezprostředním okolím; bezprostředně po porodu pak zejména potřebou neomezeného a nerušeného kontaktu matky s dítětem.

Na výše uvedené úzce navazující je také potřeba sebeúcty, ocenění a podpory, které se demonstrují jako touha po pomoci při uspokojování vlastních potřeb jinou, přátelskou osobou, v pocitu vlastní kompetentnosti při zvládání celého porodního procesu vlastními silami, porodní bolesti a možností informovaně se rozhodovat. Uspokojení těchto potřeb zahrnuje také zachování důstojnosti, intimity a respekt ke svobodné volbě rodící ženy.

Potřeba seberealizace ženy může být projevená v individuálně vypracovaném porodním přání a následně v možnosti a podpoře okolí při jeho uskutečnění. Celkově/bezprostředně po porodu (někdy až s latencí) se projeví v pocitu, že žena obstála v naplnění role “dárkyně života“ v jejím plném rozsahu. Naplnění všech předchozích potřeb souvisí také s uspokojením potřeby autonomie a integrity rodičky (páru) během celého porodního děje.

5.6.2 Předpoklady péče zaměřené na ženu

V dnešní době je celosvětově přijímán, díky doporučením WHO (2018) koncept „Woman Centered Care“ (Péče zaměřená na ženu). Po letech technokratického přístupu se vracíme zpět k uvědomění si, že ve středu péče je žena, neboť o ni se zde jedná především. Prostřednictvím takové péče pak lze dosáhnout pozitivní porodní zkušenosti ženy.

V rámci tohoto přístupu je třeba uvažovat přirozenost porodu ve všech jeho vrstvách somato-psycho-sociální i spirituální, které ve svém součtu generují to, jakou zkušenost ve výsledku žena zažívá. Porodní asistentka by v rámci zachování výše uvedeného kontextu měla:

  • vzít v potaz, posoudit a vyhodnotit všechny potřeby i očekávání rodící ženy,
  • realisticky zhodnotit a diskutovat reálnost všech přání a očekávání ženy,
  • navrhnout pro každou ženu plán péče, který tato přání a očekávání v nejvyšší možné míře akceptuje a naplní,
  • zhodnotit efekt poskytnuté péče a modifikovat plán, je-li potřeba.
    • >

Tento koncept žádá celkovou změnu paradigmatu poskytované péče, poukazuje na nutnost přechodu od dříve převažujícího biomedicínckého modelu péče k integraci holistického/celostního pojetí porodní asistence a přístupu k rodící ženě. Zahrnuje atmosféru partnerské spolupráce, kontinuitu a komplexní holistický přístup.

Holistická (celostní) péče

Přístup zaměřený na ženu předpokládá během normálního/fyziologického porodu celostní poskytování péče, kterou je zajištěno a udrženo dobrého zdraví (bio-psycho-sociálního) a kondice ženy a dítěte s minimem intervencí, které jsou indikovány pouze v případě nutnosti zajištění bezpečí ženy a dítěte. A v neposlední řadě je také cílem pozitivní porodní zkušenost ženy. Základní předpokladem je také prediktivní přístup založený na předvídání dalšího vývoje, včetně možných komplikací a jejich včasné eliminaci, ideálně ještě před jejich vznikem/rozvojem.

Prostředky k tomuto cíli jsou podpora ženy, popř. jejího partnera během celého porodu; empatický, trpělivý a profesionální přístup porodní asistentky; podávání dostatečného množství informací, které žena a její partner, popřípadě situace žádá, zachování maximální možné intimity, soukromí a autonomie ženy, saturace potřeb, s důrazem na potřebu bezpečí a jistoty, respekt k porodnímu přání ženy; sledování a vyhodnocování průběhu porodu a kondice ženy a plodu; časné odhalení případných rizik a komplikací a jejich efektivní a včasné řešení. Případně řešení ve spolupráci s lékařem, předání do návazné péče, případně řešení ve spolupráci s interdisciplinárním týmem.

Komplexní péče

Komplexnost kontinua porodu v rámci holistického přístupu vyžaduje od porodní asistentky vnímat dobře individualitu každé ženy. Je úkolem právě porodní asistentky rozpoznat konkrétní potřeby každé ženy, a skrze své specifické znalosti a dovednosti, pomoci ženě udržet si pocit kontroly nad porodem svého dítěte. Ženy by měly být v průběhu porodu podporovány a posilovány v tom důvěřovat svým vlastním instinktům, naslouchat svému tělu a být schopny verbalizovat své pocity, aby mohla být realizována a zachována konkrétní péče, kterou potřebují či vyžadují. Protože fyzická, psychologická a emocionální (komplexní) zkušenost porodu ovlivňuje každou ženu zcela jiným způsobem, je součástí oné komplexnosti také schopnost porodní asistentky rozlišit a umět rozhodnout, kdy je důležité v rámci závažnosti situace zasáhnout a jakým způsobem to se ženou předem komunikovat, aby se i za této situace mohla cítit, že má svůj porodní proces pod kontrolou.

Partnerská péče

Součástí holistické individualizované péče (péče šité na míru) je podporující partnerský přístup. Partnerský přístup zdravotníků spočívá nejen v tom, co dělají, ale i v tom, jakým způsobem to dělají. Pro zachování vnitřní integrity ženy je třeba, aby byla součástí rozhodovacího procesu. Je důležité poskytovat správné nezkreslené informace, poskytnout ženě prostor se rozhodnout, i reflektovat, jak žena rozumí, chápe a zná dopady dané situace. I v zátěžových/krizových situacích je důležité, aby byla zachována důstojnost ženy. Tento přístup ženě umožní zachovat si přiměřený pocit kontroly nad svým porodním procesem, což ovlivní její celkovou „porodní“ zkušenost a pocit kompetentnosti.

Kontinuální péče

Souhrnná studie Sandal et al, 2016 z Cochranovy databáze srovnávala 13 studií zabývajícími se modely péče poskytované porodními asistentkami v období před, v průběhu a po porodu. Závěry této rozsáhlé studie, která zahrnovala 16 tisíc žen, potvrzují, že kontinuální model péče (tedy ten, kdy je žena doprovázena známou osobou po celé prenatální období včetně porodu i období poporodního) zvyšuje efektivitu i spokojenost u žen. Byly u nich zaznamenány lepší zdravotní výsledky oproti jiným modelům péče. U žen, které tento druh péče obdržely, byl zaznamenán významně menší počet intervencí, nutnosti použití anestezie, menší počet episiotomií, instrumentálních porodů a větší úspěšnost počátku kojení. Svými výsledky dochází závěr studie k tomu, že většině žen by měl být standardně nabízen takovýto kontinuální model péče poskytovaný ideálně jednou porodní asistentkou, neboť se osvědčil jako nejvhodnější (nejen pro menší počet CS, ale i menší počet předčasných porodů a potratů).

Tyto zásady v sobě nesou holistické pojetí přístupu k rodící ženě, na rozdíl od dříve převažujícího biomedicínckého přístupu.

5.6.3 Fyziologické potřeby v průběhu první doby porodní

Příjem energie a tekutin (výživa a hydratace)

Proces porodu klade nároky na potřebu velkého množství energie. Je důležité, aby žena v průběhu porodu zůstávala hydratovaná a dbala na dobrý energetický stav organismu. Hydrataci ženy zajišťujeme vhodnými tekutinami (voda, bez bublinek, nekoncentrované, bez aditiv, příp. slazené). Individuálně je podle potřeby rodičky možné podávat lehkou energeticky vydatnou stravu (musli tyčinka, banán, další ovoce, piškoty, čokoláda,…). Většinou žena při porodu příliš hlad nemívá, ale může se stát, že dostane chuť k jídlu a poté, co se nají, vidíme, jak porod po příjmu nové energie zrychlí.

Vyprazdňování moči a stolice

Stejně jako sledujeme, je-li žena dostatečně hydratovaná, je potřeba, aby průběžně vyprazdňovala močový měchýř. Plný močový měchýř může být překážkou fyziologického průběhu všech dob porodních. V první fázi může zhoršit kvalitu děložních kontrakcí, mechanicky bránit vedoucí části plodu ve vstupu/v progresi do pánve či odlučování placenty a následné retrakci děložní po porodu dítěte.

Očistné klyzma bylo výkonem dříve rutinně prováděným. V současné době proto bývá často kritizováno a odmítáno jako neopodstatněný postup. Podle WHO doporučení by nemělo být podáváno rutinně. Na druhé straně individuálně při indikovaném použití může být teplý nálev účinným prostředkem podpory fyziologického průběhu porodu. Teplý roztok může zlepšit účinnost děložních kontrakcí (mírně je posiluje a zpravidelňuje) a uvolnění bolesti beder pocházející ze spasmů či při zadním postavení. Také v případě, přeje-li si žena klyzma ve vhodné fázi porodu (ať už z důvodu předchozí neschopnosti vyprázdnit se – zdroj nepříjemných pocitů, či z důvodu tenze v rámci psychosomatické nádstavby, což představuje pro některé ženy stresor), je na místě.

Na místo očistného klyzmatu (v případě zácpy) je možné použít gel, který si do konečníku zavede žena sama (např. již doma před porodem) nebo porodní asistentka. Gel má několik nevýhod, je dražší, jeho účinek obvykle není tak efektivní a nezahrne výhody teplého nálevu, obtíže může činit načasování jeho podání.

Dýchání a fyziologické funkce

Některé ženy jsou již z předporodního období/z prenatálního kurzu vcelku dobře informovány o dechových technikách pro efektivní zvládání průběhu porodu (dobré okysličování tkání rodičky i plodu, relaxace, odvedení pozornosti). V průběhu porodu je dobré tyto techniky připomenout či ukázat a zdůvodnit vhodnost jejich použití (hluboké břišní dýchání, správné využití normálního vzorce dechu apod.) v různých fázích porodu.

Je třeba sledovat, zdali žena dobře, pravidelně a klidně dýchá, abychom předešli hyperventilaci rodičky (například z důvodu paniky či neznalosti správného vzorce hlubokého břišního dýchání, pouze při kontrakci či z důvodu stresu, při nezvládání porodní bolesti) a přivést ji zpět k normálnímu vzorci přirozeného dechu, aby tímto způsobem předešlo v organismu ženy k rozvoji respirační alkalózy, projevující se v iniciální fázi brněním, následně křečemi svalů zejména v obličeji (cirkumorálních) a horních končetinách.

V průběhu normálního porodu pravidelně sledujeme a vyhodnocujeme také ostatní fyziologické funkce (krevní tlak, pulz a tělesnou teplotu), které nám poskytují cenné informace o zdravotním stavu a kondici rodící ženy a jejich možné změně. První jejich měření bychom proto vždy měli mít z období začátku porodu (prvního „porodního“ kontaktu), aby bylo s čím srovnávat případné změny jejich hodnot.

Tělesná a duševní pohoda

Využití teplé sprchy či ponoření (imerze) těla v teplé vodě používají ženy po dekády. Ačkoli hlavním účelem jejího využití je relaxace a tlumení bolesti, ponoření do teplé vody může také zkrátit dobu porodu a snížit nutnost potřeby posilování porodu vnějšími vlivy. Teplá voda relaxuje svalstvo a současně navozuje stav mentální relaxace (snížení hladiny stresových hormonů). Napomáhá lepší perfuzi dělohy a zefektivňuje kontrakce. Žena se cítí nadnášena – bez zátěže své hmotnosti – což může pomoci jejímu tělu, aby si mohlo volit jakoukoli polohu, po které touží a může to být nápomocné při zvládání diskomfortu během porodních kontrakcí.

Využití této formy uspokojení potřeby ženy může přinášet jistá úskalí, jakými jsou například nerealistická očekávání, restrikce mobility, může to za určitých okolností inhibovat efektivitu kontrakcí, zvyšovat poranění perinea (přístup hands off), zvyšovat krevní ztrátu nebo riziko infekce. Někteří zmiňují i možné zpoždění nutných akutních intervencí, v případě, že není možné ženu dostat rychle z vody. V dnešní době je to možné řešit speciálními systémy, které se instalují do porodních pokojů spolu s vanou.

5.6.4 Psychosociální potřeby

Uspokojení psychosociálních potřeb, zejména pak potřeby bezpečí a jistoty během porodu zpětně příznivě ovlivňuje všechny složky osobnosti ženy, včetně regulační funkce organismu (nervové, endokrinní, imunitní) a podporuje tím pohodu ženy a rodícího se dítěte i nekomplikovaný průběh porodního děje. Jistota a bezpečí během porodu patří mezi základní potřeby rodící ženy. Tato potřeba tvoří nedílnou součást se základními fyziologickými potřebami – na významu nabývá právě během porodu. Představuje potřebu vyvarovat se nebezpečí a ohrožení, vyjadřuje touhu po nerušeném podporujícím prostředí, potřebu důvěry a spolehlivosti doprovázející osoby, touhu po přítomnosti blízké podporující osoby. Je snahou osvobodit se od strachu, zvládnout roli rodičky a stát se matkou. Rozumí se jí také ve smyslu vyhnout se nezvládnutelné bolesti, chladu, stresu – tělesnému, duševnímu a sociálnímu dyskomfortu, dehonestaci a strádání.

Představuje podporu a ochranu zdraví, uchování autonomie a soběstačnosti, získání maxima vhodných a přiměřených informací, orientaci v prostředí a situaci, kterou je člověk obklopen a schopnost stálé adaptace na změnu. Vyjadřuje touhu zajistit si dostatečné soukromí, intimitu a harmonické prostředí. V neposlední řadě znamená snahu o navázání vztahu s doprovázející osobou s oboustranně vyhovující komunikací. Či pokračovat v kontaktu s osobami nejbližšími během celého porodu. V západní společnosti je často potřebou nedostatkovou. Je určitým měřítkem společnosti, jak se dokáže postavit k jejímu naplnění v tomto významném okamžiku v života ženy/páru i dítěte.

S touto potřebou úzce souvisí známé trias porodní bolesti STRACH – BOLEST - SPASMUS (více v kapitole zabývající se porodní bolestí a podporou ženy); osobnost ženy a její zdravotní gramotnost ženy, schopnosti sebereflexe, sebeúcta ženy a její vědomí si sebe sama; aktuálně plněné životní role ženy, naplnění či nenaplnění představ ženy o porodu, schopnost pracovat s informacemi a samostatně se rozhodovat a „řídit“ si svůj porod (autonomie); kulturní a sociální úroveň, prostředí, technické vybavení, osvětlení, teplota, hlučnost, vůně či zápach, nábytek, pomůcky. Ale také přítomné osoby, jejich přístup, citlivost a profesionalita.

Důsledkem neuspokojené potřeby jistoty a bezpečí pro ženu jsou strach a úzkost (jako zdroj stresu), snížené sebehodnocení ženy, nezvládaná porodní bolest, poruchy fyziologického průběhu porodu, potřeba farmakologické intervence, zvýšený výskyt poporodní deprese, somatická onemocnění či obíže v šestinedělí, včetně kojení. Důsledky pro dítě jsou: psychopatogenní poruchy s kořeny v porodním traumatu, poruchy zvládání životních situací, citová nestabilita či pozdější omezená schopnost milovat.

5.6.5 Psychospirituální potřeby

Porodní děj často úzce souvisí také s potřebami umístěnými ve vrcholu pyramidy potřeb v metapotřeby (spirituální potřeby). Žena se fyziologicky během normálního porodu noří hluboko do svého nitra (pokud je podporována a není svým okolím vyrušována), získává přístup k informacím z jiné roviny bytí než za běžných situací. Pro nejednu ženu to může být její první taková zkušenost. Žena se dostává do fyziologicky změněného stavu vědomí. Podle Odenta existuje určitá spojitost mezi kontemplací (hlubokým soustředěním/koncentrací) a rozením. Obě se považují za hluboce intimní a soukromé události, při nichž by mělo být lidské společenství udržováno v odstupu (mimo osoby, které rodičku doprovázejí, ale neruší svou přítomností), protože emoce matky mají na dítě vliv nejen prenatálně, ale i v průběhu porodu. Matku i dítě následně významně ovlivňují.

Důsledkem neuspokojených potřeb rodičky je stres. Při čemž stres ženy/matky = stres dítěte = spasmus/rigidita na úrovni tělesné i duševní. To přináší přerušení nebo poruchu přirozeného procesu porodu, následně více intervencí a medikace… Tvoří se začarovaný a neustále se prohlubující sled příčin a následků… I z tohoto důvodu je dobré se do tohoto kruhu nedostat (další konkrétní potřeby viz předmět Základy teorie porodní asistence).

5.7 Porodnická dokumentace

Součástí (povinnou a potřebnou) práce porodní asistentky, ať už ve zdravotnickém zařízení nebo v primární péči, je vedení zdravotnické dokumentace. Do dokumentace je třeba pečlivě, podrobně a přesně zaznamenat posouzení rodičky a změny stavu v průběhu porodního procesu, a to od prvního kontaktu až do propuštění či předání ženy a novorozence do péče následné.

Vyplnění porodnické dokumentace ve zdravotnickém zařízení se řídí lokálním standardem. Vychází ze vstupního posouzení ženy, anamnestického rozhovoru a z dokladů (OP, kartička pojištěnce) a další zdravotnické dokumentace (těhotenská průkazky, výsledky laboratorních vyšetření) a komplexního porodnického vyšetření rodící ženy a jejího stavu porodní asistentkou, včetně posouzení situace v oblasti potřeb ženy. Rozhovor s rodičkou zahrnuje také případnou konzultaci jejího porodního přání, seznámení, orientace v prostředí porodního prostoru a informovaný souhlas ženy s navrhovaným předpokládaným dalším postupem.

5.7.1 Porodopis a porodní křivka ve zdravotnickém zařízení

Porodopis; partogram (porodní křivka) viz obr 50 – 54; neonatologický (dětský) list; posouzení stavu potřeb ženy (dokumentace PA), teplotní křivka (záznam/dekurz) pro šestinedělku; hlášení o přijetí; (těhotenská průkazka, OP, kartička pojištěnce), popř. další náležitosti podle zvyklosti pracoviště.

5.7.2 Zdravotnická dokumentace v primární péči

5.7.3 Porodní přání

Porodní plán, lépe pak porodní přání či otevřená rámcová představa o porodu… je způsob, kterým žena připravující se k porodní práci vyjadřuje sama sebe, svůj způsob nazírání na svět, na sebe sama a na život. Vyjadřuje v něm představu své individuální cesty porodem, jak chce nejlépe projít touto významnou transformativní zkušeností. Porodní přání je současně také nástrojem komunikace mezi ženou v předporodním nebo časném porodním období a člověkem (zdravotníkem), který ženu bude v průběhu porodu doprovázet. Vhodně vyjádřené, komunikované a akceptované porodní přání pak je dobrým prostředkem k dosažení pozitivní porodní zkušenosti ženy, která s sebou přináší potenciál úplné transformativní proměny ženy – dívky v ženu – Matku.

Při sestavení porodního přání by měla žena vycházet z vědomí toho, že:

  • Ideální scénář porodu, společný pro všechny ženy, neexistuje.
  • Naprosto jasný/jednoznačný průběh porodu není předem zcela známý.

Je dobré mít plán, ale také je důležité si uvědomit, že na dané představě není dobré lpět. V rámci reality totiž existuje nespočet faktorů, které průběh porodu ovlivňují – žena sama o sobě se svými individuálními vlastnostmi a očekáváním, prostředí včetně konkrétních osob, jejichž cesty se v daný okamžik s cestou ženy protnou; schopnost ženy (i všech zúčastněných) reagovat vhodným způsobem na změnu a schopnost se na změnu účinně adaptovat. To vše ovlivní křehkou hormonální rovnováhu organismu ženy i energii v porodním prostoru, které významně modifikují psychosomatickou odezvu rodící ženy a dítěte a ve svém důsledku celý průběh porodu.

Velká změna, kterou porod beze sporu je, v sobě nese potenciál mnoha neznámých (některých předem i ne zcela zřejmých faktorů vlivu). V první fázi obvykle nese také pro ženu individuálně různě velkou míru diskomfortu (bolesti), se kterým je třeba počítat a naučit se s ním pracovat (neutíkat při náznaku jeho prvního objevení se etc.). Všechny tyto neznámé často právě ukazují cestu, jak změnou individuálně co nejlépe projít. Zúčastněné osoby si obvykle navíc vzájemně zrcadlí (projekce vlastního nitra a procesů v něm probíhajících na promítací plátno).

Porod není lineárním procesem. Nepředstavuje jasnou a snadnou cestu z bodu A do bodu B. Má sice zřejmý cíl, ale plán pro cestu k němu (vzhledem ke spoustě neznámých) může být pouze rámcový (dogmatická očekávání a lpění na nich způsobí obvykle očekávajícímu různé obtíže, komplikace a trauma). Během cesty musí žena pečlivě pozorovat a vnímat, co se s ní a kolem ní děje a na tyto změny nechat reagovat svou vnitřní moudrost. Mohou se vynořovat témata jako např.: „…nestát sama sobě v cestě… …postavit se svým strachům… nezvolit při prvních obtížích únikovou uličku… postavit se čelem a s odvahou k této výzvě proměny a poznání sama sebe…“

„Strategie velké změny“ představuje strategii otevřeného plánu, jakým by porodní přání mělo být. Vychází z odpovědí na otázky: Kdo jsem, jaká jsem žena, jaký je můj celkový přístup ke zdraví a životu, nebojím se převzít odpovědnost za sebe sama a porod svého dítěte, chci být aktivní součástí rozhodovacího procesu, jak zvládám bolest, jaká je moje strategie při řešení zátěže, beru obtíže obtíže/bolest jako výzvu apod.

V rámci přípravy porodního přání je dobré postupovat strukturovaně a to jak z hlediska filozofického, tak z hlediska faktického obsahu.

Z hlediska obecně filozofického je vhodný níže uvedený postup:

  1. Přemýšlej, sleduj, ujasňuj si a pokus se pochopit různé možné varianty cesty k porodu.
  2. Odpověz na otázku „proč?“ Ujisti se, že to je to, co opravdu chceš (že je to tvá vlastní cesta).
  3. Přejdi do režimu „akce“. Ten se zapojuje ve chvíli, kdy jsme odhodláni a učiníme alespoň první krok na této cestě (podpořeno formou různých synchronicit).

Z hlediska obsahu a následné komunikace se zdravotníky pak je vhodná tato struktura:

  1. Anamnestické údaje: rodinná, osobní, gynekologická a porodnická anamnéza, další významné anamnestické údaje) – přichází-li žena na porodní sál v aktivní fázi první doby porodní, její práce je „rodit“ z dříve běžně používaného „pracovat ku porodu“. Komunikátorem může v této chvíli být doprovázející osoba. Tím zajistíme rodičce potřebný nerušený porodní prostor (prevence poruchy fyziologie porodu).
  2. Rozdílnosti přání ohledně první – otevírací doby porodní: očekávám přirozený průběh procesu nebo aktivní přístup ze strany zdravotníků (například amniotomie – porušení vaku blan), chci se pokusit zvládnout výzvy porodu vlastními silami nebo preferuji medicínské/farmakologické intervence, chci využít některé nestandardní postupy ke zvládání bolesti atd. Koho a proč chci, aby mě během porodu podporoval a doprovázel. Doprovázející osoba/partner má stále roli komunikátora s okolím a zajišťuje ženě současně bezpečné a nerušené porodní prostředí. Tím zajistíme rodící ženě pocit autonomie, respektu a minimalizujeme riziko stresové reakce u ženy.
  3. Rozdílnosti přání ohledně postupů během druhé – vypuzovací doby porodní: očekávám aktivní přístup zdravotníků (např. řízené tlačení) nebo preferuji sice delší, ale spontánní průběh s využitím svých vlastních intuitivních pocitů, včetně tlačení, jakou polohu bych primárně chtěla pro vlastní porod dítěte (klasická nebo jiná vertikalizovaná), jaký je můj postoj k epiziotomii – připravovala jsem tkáň hráze předem. Tímto u ženy můžeme podpořit pocit její vlastní kompetentnosti na cestě stát se matkou.
  4. Přání ohledně třetí doby porodní – doba k lůžku: preferuji aktivní farmakologický přístup zdravotníků nebo chci fyziologický management porodu placenty, přerušení pupečníku až po jeho dotepání, chci, aby pupečník přestřihl otec dítěte, jak chci s placentou naložit po jejím vybavení a kontrole.
  5. 5. Přání ohledně časného poporodního období a novorozence: chci kontakt „skin to skin“ (bez separace) - nerušený bonding dítěte s matkou (v případě akutní situace s otcem či jinou blízkou osobou), samopřisátí dítěte, u dítěte jenom nejnutnější intervence, koupání dítěte, forma aplikace K vitamínu, způsob péče o pupeční pahýl apod. Tímto způsobem můžeme zvýšit již započatý proces tvorby pocitu kompetentnosti a sebedůvěry a celkově docílíme vzniku pozitivní porodní zkušenosti.

Sestavené porodní přání je dobré předem diskutovat s porodní asistentkou (odborníkem v oboru), která ženu v jejích přáních podpoří, ale současně má zcela reálný aktuální náhled.

Každá žena je jedinečná, proto také porodní cesta každé ženy bude jedinečná.

Ukázka porodnické dokumentace

Porodní křivka FN Brno
Obrázek 50: Porodní křivka FN Brno
Porodopis strana 1
Obrázek 51: Porodopis strana 1
Porodopis strana 2
Obrázek 52: Porodopis strana 2
Porodopis strana 3
Obrázek 53: Porodopis strana 3
Porodopis strana 4
Obrázek 54: Porodopis strana 4

Souhrn

Tato kapitola se zabývá normálním, hladce probíhajícím porodem a měla by poskytnout náhled na to, co normální porod je, do jakých fází je možné jej schematicky rozdělit a jak jednotlivé fáze od sebe odlišit. Další neméně významnou částí kapitoly jsou informace o faktorech podílejících se na zahájení porodu a ovlivňujících jeho další průběh, informace o tom, jak rozpoznat počínající porod a jakým způsobem je možné poskytovat péči zaměřenou na ženu, která ve svém důsledku podpoří a udrží fyziologii probíhajícího porodního procesu. Protože nelze pochybovat ani o významu sociálních a psychologických aspektů ovlivňujících tuto životní události, musí nutně management normálního fyziologického porodu, který je plně v kompetenci porodní asistentky, vycházet z hlubokého pochopení fyziologie tohoto procesu.

Úkoly a otázky

  1. Definujte normální/fyziologický porod a jeho jednotlivé fáze.
  2. Podle čeho je možné rozpoznat začátek porodu?
  3. Které faktory se podílejí na započetí porodního procesu?
  4. Jaké jsou podmínky podporující udržení normálního/hladkého/fyziologického průběhu produ?
  5. Popište optimální sledování stavu a kondice plodu v dělože v průběhu normálního porodu. Vysvětlete pojem intermitentní auskultace.
  6. Vysvětlete pojem Holistická péče o ženu a dítě během porodu.
  7. Uspokojení kterých potřeb ženy je pro podporu normálního průběhu porodu důležité?
  8. Jaká doporučení dáte ženě, která si chce sestavit porodní přání?
  9. Popište význam porodnické dokumentace.
  10. Vyplňte podle zadání učitele uvedenou porodnickou dokumentaci.

Literatura

Předcházející kapitola
Následující kapitola