Neopracovaný / opracovaný vltavín ↑     Vltavínový šperk podle uměleckého
    návrhu J. Víškové (obr. vpravo dole).
    Kliknutím na něj ho zvětšíte.

Tektity

Název pochází z řeckého "tektos" - tavený. Vyjadřuje tavený, sklovitý charakter přírodních hmot. Tektity byly zmiňovány v odborných studiích již před 200 lety s tím, že mají tajemný původ, označovány byly jako "skleněné meteority", "slzy, prolévané kometami" a často jako "úlomky Měsíce uražené velkým meteoritem a spadené na Zemi". Stav dosavadního výzkumu tektitů je takový, že víme v hlavních rysech, za jakých podmínek došlo k jejich vzniku: hornina s celkovým vysokým obsahem oxidu křemičitého a také s dosti vysokým obsahem volného křemene byla náhle roztavena na místě, kde byl nízký obsah kyslíku, kde byl stav beztíže a kde bylo vysoké nebo dosti vysoké vakuum (řádově max. 1 mm Hg). Ve žhavotekuté tektitové tavenině musely být překonány zevní síly povrchového napětí a uvnitř vytvořeny dutiny. Místy musely tektity ihned po svém vzniku proletět i mrakem plynů (z výbuchu) nebo atmosférou určité hustoty, neboť jen tak lze vysvětlit zploštění některých tvarů. Po vzniku tektitů nastalo velice brzy jejich ochlazování a tuhnutí, neboť nedošlo k dostatečné homogenizaci hmoty tektitů. Teplota v místě vzniku působila jen krátkou dobu a musela být nejméně 1 400 °C. Ochlazování vytvořených tektitů bylo velmi rychlé, protože v nich existuje dosti silné celkové vnitřní pnutí. Vznik tektitů by byl možný např. vysoko nad Zemí nebo nad povrchem Měsíce a je jisté, že dopadly na Zemi z vysokých vrstev atmosféry a v nestejnou dobu.

Názvy tektitů jsou odvozeny od místa jejich výskytu. K nejslavnějším a nejdříve poznaným patří moldavity (vltavíny), pojmenované podle místa výskytu v povodí středního toku Vltavy a nalézající se kromě Jižních Čech (Českobudějovicko, Českokrumlovsko, Písecko) i Jihozápadní Moravu (Třebíčsko a Znojemsko). K dalším světovým nálezům tektitů patří texaské bediasity a georgianity z USA, tektity Jihovýchodní Asie, Indonézie a Filipín (indočínity, javanity, billitonity, filipínity), z Austrálie (australity), z Pobřeží Slonoviny (angl. Ivory Coast, tzv. ivority).

V roce 1967 objevili B. P. Glass a B. C. Heezen tzv. mikrotektity v sedimentech dna Indického oceánu u Austrálie a Jihovýchodní Asie, o nichž je dnes známo, že se vyskytují v sedimentech prakticky po celém světě. Jejich velikost nepřesahuje 1 mm, jsou však asi tisíckrát rozšířenější než makrotektity, s nimiž mají shodné složení a zřejmě i původ.

Studiem tektitů v souvislosti s kosmickým programem Apollo v 60. letech 20. století byla zavržena teorie jejich měsíčního původu. Někteří badatelé řadí tektity k meteoritům, většina se však dnes již shoduje v názoru, že tektity byly vytvořeny v souvislosti s dopadem velkých meteoritů na zemský povrch. Obrovská energie jejich nárazu, jak bylo experimentálně nedávno dokázáno v laboratořích NASA v Houstonu, způsobila, že při rychlosti dopadu minimálně 8 km . s^-1 došlo ke zplynování a přetavení horninového podkladu meteoritového kráteru (tzv. astroblému) a zejména vymrštění části hmoty do horních vrstev atmosféry (částečně i do kosmického prostoru) s dopadem zpět i stovky kilometrů daleko. Byly zkoumány a potvrzeny souvislosti mezi stářím některých kráterů a tektitů nalezených u nich - např. tektitové pole v Pobřeží slonoviny a kráter v Bosumtwi v Ghaně má společné stáří 1,1 mld let. Je také možné spojovat naše vltavíny s astroblémem Ries Kessel nedaleko Nördlingen u Stuttgartu, o průměru 24 km, které jsou staré 14 - 15 milionů let. Rovněž J. Konta považuje kráter Ries Kessel v Bavorsku za zdroj vltavínů. V roce 1971 přednesl na 34. výročním zasedání Mezinárodní meteoritové společnosti v Tübingenu názor, že převládající hmota vltavínů je silikátový materiál, vypařený v termickém šoku, jakým je např. výbuch meteoritu nebo podobného kosmického tělesa v kráteru Ries. Vzniklá plynná silikátová fáze strhla sebou při explozívní ejekci menší část kapalné a pevné fáze a teprve při transportu atmosférou došlo ke kondenzaci na sklo vltavínů. Podle E. Preusse (1964) vznikl bavorský kráter Ries Kessel dopadem meteoritu o průměru 500 - 1 000 m při rychlosti asi 22 km . s^-1. V Riesu bylo vymrštěno a přemístěno 50 - 100 km³ hornin. Značná část byla roztavena a část zplynována při teplotě asi 3000 °C a tlaku 3 - 5 GPa. Horninová drť a prach byly vymrštěny do stratosférické výše asi 50 km a vltavínová tavenina zpět dopadala v podobě několika víceméně souvislých "šplíchanců". Tektity na obrovské ploše 6 milionů km² jižní polokoule se nesouvisle nalézají na různých místech, ale jejich stáří je vždy stejné - 700 000 let; to by mohlo poukazovat na jejich společný původ. Žádný astroblém s nimi nebyl spojen, avšak poslední studie naznačují, že by mohl existovat jeden na hranici Thajska a Laosu.

Chemické složení a vlastnosti tektitů

Tektity jsou v podstatě silně křemičitá skla. Od obyčejných umělých skel se liší vysokým obsahem oxidu křemičitého, hlinitého aj. Chemicky tektity nejvíce připomínají umělá speciální chemická skla, ale také přírodní obsidiány. Podstatný rozdíl mezi obsidiány a tektity je v různém obsahu vody (obsidiány mají až 2% H2O, tektity jsou téměř bezvodé) a navíc ve výbrusech obsidiánů pozorujeme jevy počínající krystalizace taveniny, což u tektitů chybí.

Průměrné chemické složení tektitů podle G. Lincka (1924) tvoří:

Součet činí 97,70 %. V dutinách vltavínů byly analyzovány plyny hélium, argon, neón a oxid uhelnatý. Hustota tektitů celého světa je 2,30 - 2,51 g . cm^-3. Bod tání vltavínů je 1 295 - 1 325 °C (tabulové sklo jen 1 250 °C). Tvrdost tektitů je 6,5.

Celkově největší tektity jsou ve skupině filipínitů a indočínitů o hmotnosti přes 100 g. Největší tektity z Laosu váží 3 200 g (typ Muong Nong). Obvyklá hmotnost nalezených tektitů je ve hmotnostních skupinách 3 g, 5 g, 10 g, 20 g, 50 g. Celkový počet nasbíraných tektitů na celém světě lze odhadnout zhruba na 650 000 kusů a celkově váží asi 3 - 4 tuny (mikrotektity více než tisíckrát tolik a to je jen odhad malé menšiny, která byla vůbec nalezena). Morfologicky lze rozlišovat celkový tvar tektitů a zvláštní utváření jejich povrchu - tzv. skulptaci, tj. různé nerovnosti. Např. naše vltavíny mají velmi variabilní tvary - kulaté, oválné, diskovité, charakteristické pentlicovité, kapkovité, různě zprohýbané aj. Barva většiny tektitů je v denním světle černá. U vltavínů je známo, že západomoravské jsou převážně hnědězelené a jihočeské jsou zelené v různých odstínech (větší kusy jsou černozelené až skoro černé, u menších kusů jsou barevné tóny zeleně světlejší). S tloušťkou tektitů silně klesá jejich průhlednost. Největší část vltavínů i jiných tektitů je matně lesklá, pololesklá. Lesklé lomné plochy jsou vždy mladší.

Výskyt vltavínů v České republice

Nejbohatší naleziště jihočeských vltavínů je u Korosek, kde bylo dosud nalezeno více než 2 500 ks, u Vrábče 1 500 ks, ve Lhenicích nad 1 000 ks, Dolních Chrášťanech nad 1 000 ks, na jiných nalezištích v Čechách stovky, desítky nebo jen jednotlivé kusy.

Na Moravě pochází ze Slavic u Třebíče asi 990 ks, ze Skryjí nejméně 700 ks, z Dukovan nad 400 ks, z Terůvek nad 400 ks, ze Slavětic nad 170 ks, z Kožichovic asi 300 ks, atd.

Mezi moravskými a českými vltavíny jsou určité menší rozdíly. Moravské jsou v průměru větší a je mezi nimi více celotvarů, české jsou více úlomkovité a tvaru zploštělých kapek.

Naše vltavíny (moldavity) byly poprvé popsány J. Mayerem v r. 1787 a prvním nalezištěm byl Týn nad Vltavou. První zmínka o vltavínu z Moravy (z Kožichovic) pochází od dr. Františka Dvorského z Třebíče, píše o něm roku 1880 a 1883. V roce 1968 odhadli V. Bouška a R. Rost celkové množství vltavínů na základě jejich obsahu v kopaných sondách, plošného rozšíření a mocnosti vltavínových sedimentů (většinou nepřesahující 10 m). Podle nich je ve všech, i dosud neobjevených sedimentech maximálně 275 tun vltavínů. Na nejbohatších nalezištích bylo v krychlovém metru nalezeno 20 - 25 vltavínů, nedaleko vedle však vůbec nic.

Oblíbenými sběratelskými místy moravských vltavínů jsou např. okolí Třebíče, Slavice, Biskupice, Jevišovice, Dalešice, Dukovany, Mohelno, Hrotovice, Rouchovany, Ivančice, Oslavany, dále Hrušovany nad Jevišovkou, Kuchařovice a Suchohrdly na Znojemsku aj.

Tektity jsou oblíbenými sběratelskými a klenotnickými přírodninami, jejich obliba a cena roste. Vltavíny se využívají v přírodním stavu především ke zhotovování různých šperků a ozdob zasazených do zlata nebo stříbra. Tektity jsou součástí sbírek Moravského zemského muzea v Brně, Západomoravského muzea v Třebíči, Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, Národního muzea v Praze aj., jsou ve školních sbírkách a ve vlastnictví soukromých sběratelů u nás i v zahraničí.

Každoročně jsou v ohromném množství vystavovány a nabízeny k prodeji i na jarních (květen) a podzimních (listopad) mezinárodních výstavách, tzv. burzách, minerálů, hornin, zkamenělin, drahých a okrasných kamenů v Tišnově u Brna.