Přechod na menu, Přechod na obsah, Přechod na patičku
     

Základní geografické charakteristiky ČR

Česká republika vznikla 1. 1. 1993 rozdělením tehdejší České a Slovenské federativní republiky (ČSFR) na Českou republiku (ČR) a Slovenskou republiku (SR). Rozloha ČR činí 78 866 km2 (21. v Evropě), počet obyvatel dosáhl k 26. 3. 2011, kdy proběhlo poslední Sčítání lidu, domů a bytů, hodnoty 10 562 214 (14. v Evropě). Hustota zalidnění tak dosahuje téměř 134 obyvatel na km2. 1. 5. 2004 se ČR stala členem Evropské unie (EU).

Poloha

Matematicko-geografická poloha ČR je určena zeměpisnou délkou a šířkou (viz obr. 1.1).

Z hlediska fyzicko-geografické polohy je ČR vnitrozemským státem v mírném podnebném pásu (tzn., že se střídají čtyři roční období). ČR se nachází v přechodné oblasti mezi oceánským a kontinentálním klimatem.

Přestože ČR nemá přístup k moři a na jejím území se nacházejí pouze horní toky řek, prochází územím ČR hlavní evropské rozvodí oddělující povodí Severního, Baltského a Černého moře. Geograficky příliš nesprávně se ČR nazývá středem Evropy, avšak vzdálenosti k mořím toto tvrzení spíše potvrzují:

  • Baltské moře (Šluknov – Štětínská zátoka: 326 km).
  • Jaderské moře (Vyšší Brod – Terstský záliv: 322 km).
  • Severní moře (Aš – ústí Labe: 381 km).

Z hlediska ekonomicko-geografické polohy je Česká republika vnitrozemským státem, ležícím ve střední části Evropy. Právě díky své poloze je ČR často označována jako „srdce“ Evropy. Česká republika tak má v rámci Evropy tranzitní polohu jak mezi východem a západem, tak i mezi severem a jihem.

Již méně často se o ČR mluví jako o součásti tzv. nového banánu, což je potenciální druhé evropské jádro rozvoje nacházející se ve střední Evropě. Jedná se o široké území podél severojižní osy Berlín – Praha – Vídeň – Budapešť/Záhřeb. Někdy je toto území rovněž označováno jako tzv. Středoevropský pentagon, což je území mezi městy Berlín, Praha, Vídeň, Budapešť a Varšava1.

ČR sousedí s Polskem (délka státní hranice měří 762 km), Spolkovou republikou Německo (810 km), Rakouskem (466 km) a Slovenskem (252 km). Hranice ČR (tvořená především horskými pásmy a vodními toky) patří mezi nejstarší a nejstabilnější v Evropě. Z 20. na 21. 12. 2007 zrušila ČR kontroly na svých pozemních hranicích a 30. 3. 2008 na mezinárodních letištích. Tímto ČR vstoupila do tzv. schengenského prostoru, v jehož rámci nejsou na společných státních hranicích vykonávány hraniční kontroly a hranice lze tedy překračovat kdykoliv a na jakémkoli místě.

Poloha České republiky v rámci Evropy
Obr. 1.2a Poloha České republiky v rámci Evropy
Pramen: ÚÚR. URL http://portal.uur.cz/images/mapa-EU.jpg
Modrý a nový banán
Obr. 1.2b Modrý a nový banán
Pramen: SIC! sustrain implement corridor. Short factbook. URL http://www.sustrain-ic.net/english/project.htm

Významné historické milníky vývoje

Historie osídlení se na území dnešní České republiky vyvíjela od nejstaršího paleolitu po současnost. Česká republika se nachází na území tří historických českých zemí – Čech, Moravy a Slezska, z nichž každá má svoji specifickou historii. Z důvodu rozsáhlosti dějin se omezíme jen na několik základních období a událostí.

Již zhruba 80 tis. let př. n. l. žil na území dnešní ČR člověk neandrtálský, jehož pozůstatky byly nalezeny v jeskyni Šipka. První Slované se na Moravě, ve Slezsku a v Čechách objevili pravděpodobně až v 6. století. Roku 623 přišel na území dnešní Moravy franský kupec Sámo se svojí družinou, který později založil první slovanskou říši – Sámovu říši.

Počátkem 9. století vznikl na území jižní Moravy a severozápadního Slovenska první slovanský stát ve střední Evropě, který byl označován jako Velká Morava. V době, kdy na Moravě vznikla vyspělá říše, nebyly Čechy sjednoceny pod vládou jediného panovníka. Existovalo zde pouze několik menších kmenových útvarů, v jejichž čele stála kmenová knížata. Ve středu tehdy osídleného území Čech sídlil kmen Čechů, jemuž vládl rod Přemyslovců. První známý přemyslovský kníže byl Bořivoj I.

Již ve 2. polovině 12. století, ale především ve 13. století proběhly zásadní hospodářské a společenské změny, které znamenaly přerod z raně středověkého ve vrcholně středověký stát. Rozsáhlé panství, které se rozkládalo na severu za Alpy a na jihu až k Jaderskému moři tehdy vybudoval Přemysl Otakar II.

Roku 1306 byl v Olomouci zavražděn Václav III. a tím vymřeli Přemyslovci po meči. V roce 1310 nastoupili na český trůn Lucemburkové, z nichž nejvýznamnější byl Karel IV. Po vládě Jiřího z Poděbrad (jediného českého krále, který nepocházel z panovnické dynastie) se ujímá vlády v roce 1471 další významný rod – rod Jagellonců.

V roce 1526 se ujal vlády Ferdinand I. Habsburský a České země se tak na dalších téměř 400 let staly součástí Habsburské monarchie.

Rozložení národů v Rakousku-Uhersku, stav v roce 1911
Obr. 1.3 Rozložení národů v Rakousku-Uhersku, stav v roce 1911
Pramen: Historický atlas Williama R. Shepherda, 1911

V roce 1867 se české země stávají součástí nově vzniklého Rakouska-Uherska, které se však v důsledku porážky v první světové válce (1914–1918) rozpadlo. Na jeho troskách vznikají nové státy: Rakousko, Maďarsko, Polsko, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců a také Československo, které se ustavuje 28. října 1918 jako demokratický stát v čele s prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem. Kromě Čech, Moravy a části historického Slezska se součástí Československa stává i Slovensko a Podkarpatská Rus.

První československá republika
Obr. 1.4 První československá republika
Pramen: ČSR ve 20. letech 20. století. URL http://www.ucebnice-dejepisu.ic.cz/1302-csr-ve-20-letech-20-stoleti-krize-roku-1920.php

Roku 1938 Hitler žádá o odstoupení československého pohraničního území Německu. Přestože má Československo obrannou dohodu s Francií a Sovětským svazem, tehdejší představitelé těchto zemí chtějí zabránit válce stůj co stůj. Mnichovskou dohodou z 29. září 1938 je československá vláda přinucena kapitulovat a Sudety (pohraniční oblasti Čech a Moravy) jsou přičleněny k Německu. 30. září 1938 následuje polské ultimátum a 2. října 1938 Polsko obsazuje a anektuje východní část československé části Těšínska. Okleštěné Česko-Slovensko je pak 15. března 1939 zabráno německým vojskem a je vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. Den předtím Slovensko vyhlásilo nezávislost a Maďarsko zabralo Podkarpatskou Rus a část jižního Slovenska. Dne 1. září 1939 vypukla 2. světová válka.

V květnu 1945, kdy válka skončila vítězstvím Spojenců (Britské impérium, SSSR, USA, Francie a další státy včetně Československa), bylo Československo obnoveno, i když Podkarpatská Rus však byla přičleněna k Sovětskému svazu. Také dochází k hromadnému odsunu Němců z celého území, což postihlo zejména Sudety, pohraniční oblasti s dosud převažujícím německým obyvatelstvem.

V únoru 1948 se v Československu chopila moci Komunistická strana Československa a země se stala totalitním státem a součástí sovětského bloku. Na české západní hranici se začala vytvářet tzv. „železná opona“.

V roce 1960 byl novou ústavou oficiální název státu změněn na Československá socialistická republika (ČSSR). Od 1. ledna 1969 se zákonem o federalizaci Československé socialistické republiky dosud unitární stát formálně změnil na federaci dvou suverénních národních států – České socialistické republiky (ČSR) a Slovenské socialistické republiky (SSR).

Politické poměry v zemi změnila až tzv. sametová revoluce v listopadu a prosinci 1989. 29. března 1990 se název federace změnil na Československá federativní republika (ČSFR). 23. dubna 1990 byl potom název upraven do podoby Česká a Slovenská Federativní Republika.

Jako státní útvar přestalo Československo existovat 31. prosince 1992, kdy se mírovou cestou federace rozpustila, a dosavadní národní republiky se osamostatnily. Vznik České republiky se datuje k 1. lednu 1993.

12. března 1999 byla Česká republika přijata do NATO (Severoatlantická aliance). Česká veřejnost schválila v referendu v roce 2003 svůj vstup do Evropské unie, který se uskutečnil 1. května 2004. V roce 2007 se ČR stala členem Schengenského prostoru. V roce 2009 na šest měsíců působila Česká republika jako předsednický stát EU a ve stejném roce ratifikovala Lisabonskou smlouvu.

Česká republika v Evropské unii

Vztahy ČR s EU sahají až do 70. let 20. století. Už v roce 1978 uzavřela tehdejší ČSSR s Evropským společenstvím uhlí a oceli (ESUO) na půdě GATT (Všeobecná dohoda o clech a obchodu) tzv. autolimitační sektorové ujednání pro obchod s hutnickými výrobky. Roku 1982 byla mezi ČSSR a EHS podepsána bilaterální textilní dohoda. O šest let později, tedy v roce 1988 navázaly EHS a ČSSR diplomatické vztahy a byla podepsána Dohoda o obchodu s průmyslovými výrobky mezi ČSSR a EHS. Roku 1989 vzhledem ke změnám způsobených v Československu událostmi listopadu 1989 pozbyla uzavřená dohoda platnost a byla nahrazena novou dohodou, která posunula bilaterální vztahy mezi Československem a EHS na vyšší úroveň. Novým smluvním dokumentem se stala Dohoda mezi ČSFR a EHS a Evropským společenstvím pro atomovou energii o obchodu, obchodní a hospodářské spolupráci, tzv. kooperační dohoda, která byla podepsána v roce 1990.

Roku 1991 byla podepsána Evropská dohoda o přidružení ČSFR, Maďarska a Polska k Evropským společenstvím. Jelikož k 1. 1. 1993 došlo k rozdělení ČSFR na ČR a SR, byla téhož roku přijata nová Evropská dohoda zakládající přidružení mezi ČR a ES. V roce 1996 ČR oficiálně požádala o členství v EU a následujícího roku rozhodla Evropská rada o oficiálním pozvání kandidátských států ke vstupu do EU. Tak byla zahájena jednání EU s ČR o vstupu do EU, přičemž hlavní část přístupových jednání představoval tzv. screening, což je analytické srovnávání legislativy kandidátských zemí s evropským právem (aquis). Pro potřeby screeningu bylo aquis rozděleno dle oblastí do 31 kapitol.

Roku 2003 byla podepsána Smlouva o přistoupení, avšak o přistoupení ČR do EU ještě rozhodovali občané ČR v referendu, které skončilo poměrem 77,33 % kladných hlasů vůči 22,67 % odpůrcům členství. Volební účast dosáhla 55,21 %. 1. května 2004 vstoupila Smlouva o přistoupení v platnost a Česká republika se stala plnoprávným členem Evropské unie.

Česká republika v kontextu globální ekonomiky

ČR patří v rámci EU mezi „středně“ rozvinuté státy – v roce 2010 dosáhl průměr HDP České republiky 73,6 % průměru EU.

V makroregionálním měřítku je ČR výrazně ovlivňována zapojením do nadnárodních společenství, a tím i posílením přeshraničních vazeb (zejména v rámci evropské územní spolupráce).

Od roku 1991 je ČR společně se Slovenskem, Maďarskem a Polskem součástí tzv. Visegrádské skupiny (V4). Po přijetí všech čtyř zemí do EU ještě více vzrostly zahraničně-politické aktivity tohoto spolku a skupina se zaměřila na prosazování spolupráce a stability v širším regionu Střední Evropy. Spolupráce s Rakouskem a Slovinskem probíhá v rámci takzvaného Regionálního partnerství, s dalšími státy střední a východní Evropy skupina spolupracuje v rámci takzvaného programu V4+. K mnohým aktivitám V4 jsou přizvány také další země, užší spolupráce byla navázána např. se zeměmi Beneluxu či Japonskem.

HDP na obyvatele v roce 2008 (EU 27=100)
Obr. 1.5 HDP na obyvatele v roce 2008 (EU 27=100)
Pramen: Investování do budoucnosti Evropy. Pátá zpráva o hospodářské, sociální a územní soudržnosti. Brusel, 2011

Intenzivní zahraniční spolupráce probíhá i v rámci jednotlivých regionů, např. Jihomoravský kraj je zapojen do spolupráce v rámci regionu CENTROPE (čtyřměstí Vídeň, Bratislava, Györ a Brno). V rámci ČR lze nalézt i další např. Ostravská pánev s Polskem.

ČR je rovněž členem „Dunajského regionu“, jehož činnost je zaměřena na tři hlavní oblasti: propojení a komunikace (zahrnující dopravu, energii a informační společnost), ochranu životního prostředí a prevenci proti přírodním rizikům, posílení potenciálu socioekonomického rozvoje.

Administrativní členění

Vývoj administrativního členění ČR

Do roku 1848 fungovala na území dnešního státu tzv. patrimoní správa. Základní správní jednotkou bylo stanoveno patrimonium (panství), dále byla spravována jednotlivá města a také církevní majetek. Administrativně byly vymezeny tři země – Čechy, Morava a Slezsko, které byly v Předlitavsku tradičním článkem územní správy. Kromě toho bylo v Čechách vymezeno 24 krajů, na Moravě 6 krajů a ve Slezsku 2 kraje. V čele krajů stál stejně jako v současné době hejtman. Dále se v Čechách nacházelo 1 421 samostatných panství, statků a měst a 6 066 katastrálních (berních) obcí.

Reformou z roku 1848 došlo ke sloučení země moravské a slezské. Země byly tehdy samosprávné. V období let 1850–1855 existovalo 10 krajů a Praha, v jejichž čele stály krajské vlády. Avšak tyto kraje byly příliš velké, a tak pro období 1855–1867 bylo vymezeno 19 krajů a Praha (Čechy 13, Morava 6). Zcela nově vzniklo 112 správních okresů (Čechy 80, Morava 25, Slezsko 7), které spravovalo okresní hejtmanství. Paralelně existovaly tzv. soudní okresy, kterých bylo 310 (Čechy 210, Morava 78, Slezsko 22). Reformou z roku 1855 byly správní okresy sloučeny se soudními. Nejnižší administrativní jednotkou bylo 11 925 místních (politických) obcí, které byly vymezeny na základě katastrálních obcí. Obce měly volenou správu – obecní výbor a představenstvo, která zastupovala státní moc a spravovala vlastní záležitosti obce.

Reformou z roku 1867 došlo k rozdělení moravské země na moravskou a slezskou (pouze do roku 1927). Kraje byly bez náhrady zrušeny. Počet okresů se díky migraci obyvatelstva zvyšoval. V roce 1918 existovalo 141 okresů, ve kterých bylo soudnictví trvale odděleno od státní správy. 328 soudních okresů zůstalo tedy jen územní jednotkou moci soudní, území spravovalo 126 samosprávně politických okresů v čele s okresním hejtmanstvím.

V roce 1918, kdy vzniklo Československo, byl beze změn převzat rakouský systém územní veřejné správy – tedy tři země, 141 politických okresů, 328 soudních okresů a 11 435 obcí.

Už v roce 1920 byl schválen župní zákon, který měl přinést další reformu správního členění. Hlavním důvodem pro reformu byla snaha o sjednocení systému správy se Slovenskem. Země, které byly příliš velké, měly být zrušeny. Politická správa měla být přenesena do soudních okresů. Takto by vznikl model: obce –soudní a politické okresy –župy. Tento zákon se však neujal a roku 1927 byl župní zákon anulován. Zachován zůstal model: obec –politický okres –země –stát. Jedinou změnou bylo opětovné sjednocení Moravy a Slezska v roce 1927, čímž vznikla země moravskoslezská.

Změny, které proběhly v letech 1938–1945, tedy v letech (před)válečných byly prohlášeny za právně neplatné a další reforma následovala až v roce 1949. Byly zrušeny země a soudní okresy – obvody soudů byly ztotožněny s politickými okresy. Byly zřízeny národní výbory (místní, okresní, krajské). V té době existovalo na našem území 10 871 obcí, 179 politických okresů a 13 krajů (které již nerespektovaly historicky vzniklé hranice zemí) + Praha.

Reforma z roku 1960, která byla až do roku 2000 poslední (až na drobné změny, viz dále) směřovala k centralizaci moci. Pokračovalo slučování obcí (v roce 1961 existovalo 8726 obcí), a krajů (7 + Praha), bylo vymezeno 76 okresů.

V roce 1990 – po změně režimu – byly zrušeny národní výbory a nejnižší správní jednotkou se staly obce, kterých tehdy bylo 4 100. Volby do obecních zastupitelstev se konají každé 4 roky. V tomto období tedy fungoval model: obec –okres –kraj (velký).

Současné administrativní členění ČR

Česká republika se v rámci postkomunistických států střední Evropy řadí k zemím, které reálnou reformu veřejné správy zahájily nejpozději. Zásadní změny byly uskutečněny až v letech 2001 (vznikem krajské samosprávy) a 2003 (zrušením okresních úřadů a vznikem správních obvodů obcí s rozšířenou působností). Přesto některé změny v této oblasti nastaly již v roce 1990.1

Bezprostředně po změně politické situace v roce 1989 došlo ke zrušení krajských národních výborů, avšak kraje jako územní jednotky zůstaly nadále zachovány. Kraje z období před rokem 1990 také zůstaly (a dosud zůstávají, i když v jiném vymezení) územní jednotkou působnosti řady orgánů a institucí (soudy, policie, aj.). Beze změny byly převzaty i okresy, pouze okresní národní výbory byly transformovány na okresní úřady.

„Velké“ kraje a okresy ČR – vymezení platné do roku 2000
Obr. 1.6 „Velké“ kraje a okresy ČR – vymezení platné do roku 2000
Pramen: ČSÚ

V průběhu celých 90. let 20. století nastala na okresní úrovni jediná významnější změna, a sice obnovení okresu Jeseník v roce 1996. Jinak docházelo pouze k přesunům několika málo obcí mezi sousedními okresy.

Nových 14 krajů zahájilo činnost 1. 1. 2001 (dle zákona č. 129/2000 Sb., o krajském zřízení). Byly poskládány ze stávajících okresů (platných od roku 1960, resp. 1996). To způsobilo značnou velikostní nevyrovnanost, mnohem větší, než jakou vykazovaly kraje existující v letech 1949–1960 (jichž byl stejný počet a měly úplně stejná sídla; jediným rozdílem bylo, že Praha neměla postavení kraje).

Okresy (LAU 1) a kraje (NUTS 3) ČR – vymezení platné od roku 2000
Obr. 1.7 Okresy (LAU 1) a kraje (NUTS 3) ČR – vymezení platné od roku 2000
Pramen: ČSÚ

Ustavení vyšších územně správních celků (krajů) bylo tzv. I. etapou reformy veřejné správy. V roce 2002 vyvrcholily přípravy tzv. II. etapy, jejíž podstatou bylo zrušení okresních úřadů a jejich nahrazení novými správními obvody obcí s rozšířenou působností (někdy nazývané jako malé okresy), to vše s účinností od 1. 1. 2003. Po ukončení činnosti okresních úřadů byla významná část jejich kompetencí přenesena právě na tyto obce s rozšířenou působností. Je ovšem třeba zdůraznit, že současně nebyly zrušeny dosavadní okresy jako územní jednotky. Ty jsou nadále spolu s obcemi základem územního členění státu.

Česká republika se tedy administrativně dělí na 14 krajů, 77 okresů, 206 správních obvodů obcí s rozšířenou působností (SO ORP), a 393 správních obvodů obcí s pověřenými obecními úřady (SO POÚ). Celkem bylo k 30. 9. 2012 v ČR 6 252 obcí.

Jednotka Počet Úřad
Kraj 14 Krajský úřad
Okres 77
Obec s rozšířenou působností 206 Obecní úřad (městský úřad)
Pověřená obec 393 Pověřený obecní úřad
Obec 6252 Obecní úřad
Tab. 1.1 Jednotky správního členění na území ČR k 30. 9. 2012
Pramen: ČSÚ
Správní obvody obcí s rozšířenou působností
Obr. 1.8 Správní obvody obcí s rozšířenou působností
Pramen: ČSÚ

Pro statistické účely Eurostatu, pro porovnání a analýzu ekonomických ukazatelů, statistické monitorování, přípravu, realizaci a hodnocení regionální politiky (viz kap. 9) členských zemí EU byly vytvořeny celky NUTS (Nomenklatura územních statistických jednotek, z fran. Nomenclature des Unites Territoriales Statistique, aj. Nomenclature of Units for Territorial Statistics). Normalizovaná klasifikace územních celků v České republice nese název CZ-NUTS. Vedle soustavy NUTS od roku 1990 existuje i soustava LAU (Local Administrative Units, místní samosprávné jednotky) zahrnující obce a okresy. V současnosti tato soustava nahrazuje (a plně jim odpovídá) dřívější stupně NUTS 4 a NUTS 5 (viz tab. 1.2).

Statistická jednotka Počet v ČR (CZ-NUTS)
zkratka český ekvivalent
NUTS 0 stát 1
NUTS 1 území 1
NUTS 2 region soudržnosti 8
NUTS 3 kraj 14
NUTS 4 (LAU 1) okres 77
NUTS 5 (LAU 2) obec 6251
Tab. 1.2 Nomenklatura územních statistických jednotek NUTS
Pramen: Eurostat

Jednotlivé jednotky NUTS mají stanoveny rozmezí počty obyvatel, které jsou však spíše orientační, což dokazuje i příklad ČR.

Statistická jednotka Nejvyšší počet obyvatel Nejnižší počet obyvatel
NUTS 1 7 000 000 3 000 000
NUTS 2 3 000 000 800 000
NUTS 3 800 000 150 000
Tab. 1.3 Jednotky správního členění na území ČR k 30. 9. 2012
Pramen: Eurostat

Jednotky, které jsou shodné s administrativními regiony ČR, již byly zmíněny výše. V nomenklatuře NUTS jsou navíc zařazeny tzv. regiony soudržnosti (NUTS 2), které jsou v případě ČR složeny z jednoho až tří krajů, tedy jednotek NUTS 3:

  • NUTS 2 Hlavní město Praha,
  • NUTS 2 Střední Čechy (Středočeský kraj),
  • NUTS 2 Jihozápad (Jihočeský a Plzeňský kraj),
  • NUTS 2 Severozápad (Karlovarský a Ústecký kraj),
  • NUTS 2 Severovýchod (Liberecký, Královéhradecký a Pardubický kraj),
  • NUTS 2 Jihovýchod (Kraj Vysočina a Jihomoravský kraj),
  • NUTS 2 Střední Morava (Zlínský a Olomoucký kraj),
  • NUTS 2 Moravskoslezsko (Moravskoslezský kraj).

Specifickým typem regionu jsou euroregiony (obr. 1.9). Cílem vytváření euroregionů je především odstraňování nerovností mezi regiony na obou stranách hranice. Spolupráce zasahuje do všech oblastí života občanů na kulturní, sociální, hospodářské a infrastrukturní úrovni. Spolupráce probíhá v několika oblastech, a to např. v otázkách územního plánování a uspořádání, při zachování a zlepšování životního prostředí, při zvyšování životní úrovně obyvatel, při rozvoji a zlepšení infrastruktury přesahující hranice, při likvidaci požárů a přírodních katastrof nebo v oblasti rozvoje turistiky a kultury i zlepšování mezilidských vztahů.

Na území ČR bylo na hranicích s okolními státy vymezeno 14 euroregionů.

Euroregiony v České republice
Obr. 1.9 Euroregiony v České republice
Pramen: ČSÚ

1„Rozvojové oblasti a osy“ v dokumentech územního rozvoje vybraných zemí Střední Evropy. Příloha časopisu Urbanismus a územní rozvoj 5/2007. Brno: Ústav územního rozvoje, 2007. URL <http://www.uur.cz/images/publikace/uur/2007/2007-05/30_rozvojove.pdf> [cit. 31. 12. 2011]

2Podle <http://www.nuov.cz/informace-o-uzemne-spravnim-cleneni-ceske-republiky>


Klíčové pojmy

matematicko-geografická poloha | fyzicko-geografická poloha | ekonomicko-geografická poloha | politická poloha | tranzitní poloha | nový banán | Sámova říše | Velká Morava | Přemyslovci, Lucemburkové | Habsburkové | Československo | Mnichovská dohoda | Podkarpatská rus | Sudety | Česká republika | 1. 1. 1993 | NATO | Evropská unie | schengenský prostor | V4 | CENTROPE | dunajský region | patrimonium | země | kraj | okres (soudní, politický) | správní obvod obce s rozšířenou působností | správní obvod pověřeného obecního úřadu | obec | NUTS | region soudržnosti | euroregion

Cvičení

  1. S pomocí atlasu České republiky zjistěte, v jakém období patřila ČR do největšího územního celku.
  2. Zjistěte na příkladu některé sousední země, jak má vymezeny jednotky NUTS. Porovnejte s vymezením v ČR.
  3. Dokážete zjistit, která obec v ČR vznikla jako poslední? Kdy to bylo a z jakého důvodu?
  4. Víte, která země aktuálně předsedá EU? Jaké jsou její priority?
  5. Zjistěte, zda obec, ve které bydlíte, patří do některého z euroregionů? Pokud ano – byly ve vaší obci realizovány nějaké projekty příhraniční spolupráce. Pokud ne – vyhledejte nejbližší obec, která patří do euroregionu, a zjistěte, jaké projekty byly realizovány.

Seznam literatury a zdrojů informací

  • Historický atlas Williama R. Shepherda, 1911.
  • Investování do budoucnosti Evropy. Pátá zpráva o hospodářské, sociální a územní soudržnosti. Brusel, 2011.
  • „Rozvojové oblasti a osy“ v dokumentech územního rozvoje vybraných zemí Střední Evropy. Příloha časopisu Urbanismus a územní rozvoj 5/2007. Brno: ÚÚR, 2007. URL <http://www.uur.cz/images/publikace/uur/2007/2007-05/30_rozvojove.pdf> [cit. 31. 12. 2011]
  • Zákon č. 129/2000 Sb., o krajském zřízení.
Český statistický úřad
http://www.czso.cz
ČSR ve 20. letech 20. Století
http://www.ucebnice-dejepisu.ic.cz/1302-csr-ve-20-letech-20-stoleti-krize-roku-1920.php
Euroregiony v České republice
http://www.czso.cz/csu/2005edicniplan.nsf/p/1372-05
Eurostat
http://www.ec.europa.eu/eurostat
Územně správní členění České republiky
http://www.nuov.cz/informace-o-uzemne-spravnim-cleneni-ceske-republiky
Ústav územního rozvoje
http://portal.uur.cz/images/mapa-EU.jpg

Další čtení

  • Česká republika. Sešitový atlas pro základní školy a víceletá gymnázia. Praha: Kartografie Praha, 2005. ISBN 978-80-7393-041-7.
  • ŘEHOŘOVÁ, P. Geografie České republiky. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2010. ISBN 978-80-7372-633-1.
Stránky Pedagogické fakulty MU
| Technická spolupráce:
| Servisní středisko pro e-learning na MU
| Fakulta informatiky Masarykovy univerzity, 2013

Centrum interaktivních a multimediálních studijních opor pro inovaci výuky a efektivní učení | CZ.1.07/2.2.00/28.0041