Přechod na menu, Přechod na obsah, Přechod na patičku
     

4.2. Metodika rozvoje

Rozvoj grafomotoriky můžeme členit di tří fází.

Fáze nácviku
Rozvoj
nervosvalové koordinace
Rozvoj
koordinace zraku a ruky
Diferenciace a upevňování

4.2.1. Rozvoj nervosvalové koordinace

V první fázi nácviku grafomotorických činností se zaměřujeme na rozvíjení nervosvalové koordinace paže a ruky a její uvolnění. Cílem této fáze cvičení je uvolnit případné křečovité držení psacího náčiní a zvýšený přítlak na podložku. Tento problém se vyskytuje u řady dětí, zvláště tehdy, když se snaží o optickou shodu, ať už s předlohou nebo s představou. Jde o poruchu koordinace, neboť jsou zapojovány i svaly, které by měly být uvolněné. Nervosvalovou koordinaci rozvíjíme při nepřetržitém rytmickém pohybu všemi směry, začínáme záznamem pohybu z ramenního kloubu, všechna cvičení jsou motivována, rytmizována jednoduchými říkadly, znázorňujícími pohyb, nikoli tvar. Dítě motivujeme k nápodobě pohybu celou rukou ve vzduchu, pak zapojením pouze předloktí a v závěru pohybem zápěstí nad papírem. Jde o vytvoření návyku zapojit svaly nutné pro pohyb v daném směru a uvolnit ostatní. Tvary se postupně zmenšují tak, aby pohyb vycházel ze zápěstí, dlaně, prstů. Uvolňovací cviky jsou tedy důležitou součástí v přípravné fázi (srov. Opatřilová, D. 2010).

4.2.2. Rozvoj koordinace zraku a ruky

Druhá fáze zahrnuje rozvíjení koordinace zraku a ruky při grafické činnosti. K této fázi je vhodné přistupovat po přípravě, když je nervosvalová koordinace na dobré úrovni. Pohyby jsou cílené, dítě musí sledovat ruku a cíl (vodorovné linie, svislé linie, šikmé linie oběma směry a lomená čára) (srov. Opatřilová, D. 2010).

Vizuomotorika a senzomotorická cvičení

S rozvojem koordinace zraku a ruky úzce souvisí vizuomotorika. Schopnost získávat informace zrakovým pozorováním může činit některým jedincům s postižením mozku potíže. Nejčastější projevy narušené vizuomotoriky:

  • neschopnost udržet směr zraku k určitému bodu
  • neschopnost pozorovat určitý předmět
  • neschopnost zaměřit zrak na jeden předmět ze skupiny
  • neschopnost postřehnout podrobnosti, detaily
  • poruchy sledování pohybujících se předmětů
  • poruchy zrakové analýzy a syntézy (jedinec obtížně analyzuje části obrázků a nezvládá syntézu)
  • neschopnost práce v řádku, obtížný přechod z jednoho řádku na druhý.

Vizuální dovednost je schopnost rozpoznat podobnosti a rozdíly mezi předměty, tvary a znaky. Vizuální dovednosti jsou předpokladem pro čtení a matematickou představivost. Vizuální paměť je schopnost zapamatovat si viděné. Senzomotorika je schopnost pochopit, jaký je vztah člověka k předmětům v prostoru kolem něho, schopnost napodobovat tvary a vzory a později schopnost psát. Senzomotorika představuje součinnost vnímání a pohybu. Je to soubor procesů, spojujících oblast receptorů a smyslového vnímání s oblastí motoriky. Podněty vnímané receptory vyvolávají motorický pohyb. Senzomotorické činnosti jsou tedy spjaté se všemi psychickými procesy. Podpora při vizuomotorických poruchách se většinou provádí individuálně na základě pedagogické diagnostiky. Zavádí se dílčí tréninkové postupy, na podporu koordinace oko – ruka a cvičení na jemnou motoriku očí (oční pohyby).

Příklady stimulace a intervence při vizuomotorických potížích

Podpora rozvoje pohybů rukou

Od počátku života dítěte musíme klást zvláštní význam rozvoji pohybu ruky, protože jedině tak se správně formuje funkce opěrná, odtahovací, uchopovací a ukazovací, které tvoří pohybový základ manipulační činnosti. Zvýšenou pozornost pak věnujeme dětem, kde je zřejmá patologie (srov. Opatřilová, D., Zámečníková, D. 2008; Opatřilová, D. 2010):

  • Při patologii jemné motoriky
    pokud jsou těžkosti v pohybech rukou vyvolány zvýšeným tonusem (svalovým napětím) v ohýbacích skupinách svalu ruky, navozujeme uvolňování (imitované pohyby) nebo pasivně masáže. Základním pravidlem při cvičení jemné motoriky je, že tam, kde je spasticita – uvolňujeme, tam, kde je hypotonie – posilujeme.
  • Jednoduché masáže
    provádíme převážně pasivní formou. Masírujeme buď prsty nebo ježkem od zápěstí ke konečkům prstů, hladíme hřbet ruky, provádíme jemné poklepy a krouživé pohyby. Pro příjemný pocit používáme vonné olejíčky.
  • Ruka převážně sevřena v pěst
    vkládáme prst a nebo malý předmět do dlaně. Motorika u kojenců se omezuje čistě na reflexní pohyby. Další reflexní reakce nastane, když se zlehka dotkneme hřbetu ruky, provádíme lehké poklepy nebo hlazení. Uchopovací reflex způsobuje, že dítě pevně sevře prsty kolem předmětu, který mu vložíme do ruky. Sledujeme, zda má stejně silný uchopovací reflex v obou rukou.
  • Motorický kontakt s okolím
    nabízíme závěsné hrazdičky s předměty, rolničky, zvonečky. Svaly se posilují a dítě se snaží nad nimi postupně získávat kontrolu. První volní pohyby jsou neohrabané a trhané, ale postupně se mohou stávat plynulejšími a účelnějšími.
  • Stimulace v poloze na břiše
    předměty dáváme před dítě doprostřed na dosah ruky. V jeho bezprostřední blízkosti kutálíme jasně barevné míče a máme dítě k tomu, aby míč sledovalo a natahovalo se po nich. V poloze na břiše se stává jedna ruka opěrná a druhá manipulační, tělo se vychyluje a to je velmi důležité období pro rozvoj manipulace (u zdravého dítěte kolem 5. m.).
  • Stimulace v poloze na zádech
    zavěsíme nad postýlku nebo k dětské sedačce pohyblivé hračky. Poskytneme tak dítěti vizuální stimulaci a dítě se bude po hračkách natahovat a bude se snažit je uchopit do dlaně (bez účasti palce) nebo se do nich trefovat. Pokud se nedaří, vedeme ruku k předmětu.
  • Pasivní stimulace úchopu
    podáváme předmět nejprve do jedné a pak do druhé ruky, aby se naučilo používat obě ruce najednou a mírným tlakem jeho ruku sevřeme. Vyrobíme dítěti hračku na kutálení, do průhledné plastikové láhve vložíme různé malé předměty (zvonečky, kousky staniolu, stuhu, kousky brček, …) a zalepíme víčko. Stimulujeme k natahování se po hračkách v poloze na břiše i na zádech.
  • Navozování úchopu
    podáváme nebo vkládáme válečky a předměty dobře uchopitelné, postavení palce se snažíme navodit do  opozice. Vezmeme si dítě do klína a předkládáme mu různá plyšová zvířátka, hračky. Dotýkáme se ruky dítěte malou hračkou, která by neměla být menší než jeho pěst, aby je nemohlo spolknout, nebo aby se jimi neudusilo, a stimulujeme k úchopu. Nabízíme lehké malé předměty, stimulujeme dítě, aby uchopovalo předmět oběma rukama současně, později buď jednou, nebo druhou rukou.
  • Navozování předávání z ruky do ruky
    pokud se stále úchop nedaří, vkládáme předmět a sevřeme jej mírným tlakem. Později dáme dítěti dva předměty, do každé ruky jeden, a ukážeme mu, jak s nimi může o sebe bouchat, aby si dítě uvědomilo pohyb obou rukou. Předávání nacvičujeme s jedním malým předmětem pomocí lehkých stisků přes hřbet ruky dítěte.
  • Manipulace s předměty
    dítě vedeme k ohmatávání předmětů, učíme s nimi tlouct o sebe a třást s nimi. Většinou mají děti tendence všechno si strkat do úst, proto musíme pečlivě zvažovat volbu předmětů (hygienické hledisko, ne ostré hrany, aby nedošlo k poranění dutiny ústní apod).
  • Stimulace koordinace oko – ruka
    pomocí hraček na závěsu se dítě učí koordinovat oči a ruce. Vedeme dítě k tomu, aby se snažilo uchopit pohybující se předmět na hrazdičce nebo na závěsu, kterým manipulujeme před dítětem v dostatečné blízkosti.
  • Po uchopení dítě zkoumá předměty různým způsobem
    převrací, ohmatává, tluče s nimi a třese. Po předmětech by mělo sahat pravou i levou rukou, pokud ne, všímáme si proč.
  • Hra
    nabídneme lehké míče, kyblíčky, panenky, medvídky, hrací panely, bubínky. Děti fascinují hračky, které se dají skládat na sebe a předměty s víkem.
  • Hmatové vnímání
    poskytujeme příležitost k různým hmatovým vjemům, nabízíme předměty měkké, tvrdé, hebké, drsné, chladivé ad.
  • Procvičování dokonalejšího úchop celou dlaní
    nabízíme činnosti typu sevření míčku, houbičky apod. Vyvoláváme dlaňový úchop radiální, kdy se palec dostává spontánně do opozice, popřípadě postavení palce upravíme. Nabízíme předměty z domácnosti, které dělají hluk, aby to nutilo dítě k motorickým aktivitám (např. klíče, lžičky, plechovky).
  • Navozování klešťového úchopu
    nabízíme menší předměty a hračky, aby dítě uchopovalo mezi palec a ukazovák. Dále různé tvarovací (modelovací) hmoty, aby dítě mohlo poznávat tvárné možnosti, mohlo experimentovat a využívat klešťový úchop. Dáváme dítěti k dispozici krabice, dózy a další různé nádoby, které může plnit hračkami a různými předměty a pak je zase vyprazdňovat. Při výběru menších hraček stále platí „pravidlo dětské pěsti“.
  • Zprostředkovaná nabídka
    učíme děti mačkat papír různé tuhosti, vytlačovat vodu z houby, stlačovat terapeutickou hmotu. Zařazujeme různé manipulace s kruhovým trenérem, procvičujeme citlivost prstů za podpory materiálů různé drsnosti. Využíváme hmatové krabice, kde dítě přejíždí prsty a vnímá, zda se jedná o materiál hladký, drsný, teplý, studený apod. Využíváme sáčky naplněné rozličným materiálem jako je čočka, těstoviny, kaštany, škrob a další.

Podpora vizuální dovednosti

  • Porovnávání barev, tvarů, velikostí, délek, vzorů, funkcí.
  • Hrací karty: najít stejný obrázek, barvu, tvar, číslo apod.
  • Přiřazování kousků látek, papíru podle barvy, vzoru, délky ad.
  • Vkládání tvarů do příslušných výřezů.
  • Vyhledávání předmětů stejné velikosti, barvy, rozměru.
  • Číslovky: napsat na kartu číslici a žák ji vyhledává v knize, novinách, časopisech.
  • Písmena: totéž.
  • Co chybí: neúplné obrázky – obličej bez očí, dům bez oken, postava bez rukou ad.

Podpora vizuální paměti

  • Určitý počet předmětů na stole přikryjeme, žák jmenuje zapamatované předměty (začínáme se 2–3 předměty, počet postupně zvyšujeme).
  • Co se ztratilo, který předmět chybí? Na stole, v prostoru.
  • Pozorování z okna, otočit se a popsat viděné.
  • Prohlížení obrázku, zakrýt a bez zrakové kontroly hovořit o něm.
  • Napodobování vzorů – učitel vytvoří vzor ze špejlí, tyčinek, kostek a žák ho zpaměti napodobí.
  • Bezprostřední zapamatování – žák zavře oči a jmenuje co má na sobě oblečené, co má učitel, kde sedí jeho kamarád, co je před ním, za ním apod.
  • Kartičky se znaky, číslicemi, symboly – na jedné je kartě je určitý počet znaků, karty se postupně předkládají před žáka, zakryjí se a žák jmenuje, co na nich bylo.

Podpora senzomotoriky

  1. Hry s barevnými kostkami:
    • s menším počtem kostek si povídáme o tvarech, barvách (TOFA)
    • samostatná hra s kostkama, stavba dle fantazie (dítě získává zkušennost)
    • edukátor postaví jednoduchou stavbu, nejdříve pouze na ploše ve směru horizontálním, vertikálním a diagonálním, později i v prostoru a žák ji napodobí.
  2. Deska s otvory a dřevěnými tyčinkami:
    • žák vkládá tyčinky do otvorů dle předlohy edukátora
    • navlékání tvarů dle barvy (červená tyčinka a červená kostka, korál)
    • navlékání dle tvaru a řazení v jedné barvě (kostka, váleček, kostka)
    • navlékání tvaru dle různých barev (červená kostka, modrý váleček, žlutý korál)
    • vytvořit návlek na tyčinku, ukázat ho a žák je vytvoří zpaměti (červená kostka, bílá kostka, modrý korál apod.).
  3. Skládanky:
    • skládací hračka, předmět, jejichž části do sebe zapadají (začínáme na 2–3 dílech, počet postupně zvyšujeme)
    • skládání půlených obrázků, jejichž poloviny jsou stejné (sluníčko, jablko, strom)
    • skládání půlených obrázků, jejichž poloviny jsou rozdílné (pes, kočka, nákladní auto)
    • skládání obrázků pravidelně dělených na čtyři části (dělení svislé a vodorovné)
    • skládání obrázků diagonálně půlených
    • skládání obrázků diagonálně dělených na čtyři části
    • skládání nepravidelně půlených obrázků – vlnovkou, obloukem, ostré obraty
    • skládání nepravidelně dělených obrázků na více částí – vlnovkou, obloukem apod.
    • skládání kubusů se čtyřmi kostkami, obrázek zpočátku musí zobrazovat pouzr jeden předmět, osobu, zvíře, rostlinu apod.
    • skládání kubusů s větším počtem kostek – kubusy dějové, nejdříve s předlouhou, později bez ní
    • skládání nepravidelně dělených obrázků zpaměti s předcházející ukázkou celkového obrazu
    • skládání nepravidelně dělených obrázků zpaměti bez předchozí ukázky celkového obrazu
    • skládání puzzlů.
  4. Navlékání:
    • na pevnou vertikální tyčinku na podstavci větší tvary nebo korále
    • na tyčinku oběma rukama – protisměr
    • na drátek
    • na tkanici
    • na silonovou nit
    • zmenšujeme navlékací předměty
    • napodobujeme vzory, pravidelné střídání prvků
    • skládání vlastních vzorů
    • navlékání v kombinaci s uzlováním

Podpora dovedností potřebných k psaní:

  • pohyby očí zleva doprava (i leváci)
  • „číst“ obrázkové příběhy zleva doprava
  • počítání a řazení v řadě, dítě se dotýká prstem počítaného předmětu zleva doprava
  • nácvik přecházení z konce řádku na začátek řádku níže, nepřeskakujeme (dokreslování do okýnek)
  • koulení míčku, válečku po stole – oči fixují předmět
  • ovládání psacího a kreslicího materiálu, nácvik úchopu
  • kreslení, vystřižení a nalepení tvarů
  • kreslení v řádku: linka, křížek, kruh, …
  • kreslení kombinací řad: kolečko, křížek, čtverec, kolečko, křížek, kolečko
  • obtahování
  • vybarvování
  • labyrinty
  • fiktivní písmo

Podpora kreslení a malování

  • Seznámení dětí s různým výtvarným materiálem a technikami:
    • rudka, roztírání
    • úhel, roztírání, kreslení
    • prstové barvy, otisky
    • Wax pastel
    • tuš a špejle
    • temperové barvy a plochý štětec, plošné nanášení barvy
    • zapouštění do mokrého podkladu
    • křída namáčená v mléce, klovatině
    • měkké tužky, tuhy
    • pastelky
    • progresa
  • Podporujeme děti ve výtvarném vyjadřování představ:
    • necháme děti volně čárat měkkým materiálem
    • vedeme děti svými dotazy k pojmenování nakresleného
    • nabízíme konkrétní obsah k výtvarnému zpracování a provokujeme dítě otázkami k jeho zobrazení
    • kreslíme a malujeme na základě zážitků ze společných vycházek, z domova, pohádek, výletů, návštěvy divadla apod. (Opatřilová, D. 2010).
U dětí s centrálním postižením můžeme pozorovat poruchy pozornosti již v raném věku. Dítě bývá neklidnější, nevydrží si hrát a svou hru pozorovat, často převládá bezúčelná mechanická manipulace. V předškolním věku v rámci rozvoje senzomotorické koordinace by se dítě mělo orientovat na řádku, postihovat detaily, porovnávat a slučovat znaky, což pro dítě s postižením může být velký problém. Proto by měla být podpora zahájena co nejdříve, a to nejlépe formou hry. Dítě učíme pozorovat pomalé pohyby balónku, mýdlových bublinek, autíčka apod. a postupně vizuální pozornost z prostoru převádět na orientaci na ploše. K nácviku pozorování využíváme většinu dětských her, od manipulace s kostkami, třídění, řazení, navlékání, kry s pexesem až po pracovní listy využívané v předškolním vzdělávání. Výše uvedený nácvik pomůže dětem zlepšit schopnost vizuomotorické koordinace.

4.2.3. Diferenciace a upevňování

Jakmile je dítě schopno diferencovat i složitější tvary, přichází na řadu tato fáze. Dítě se učí zaznamenávat další nové tvary (vlnovka, ležatá osmička, stojatá osmička, horní a dolní kličky, malé oválky a horní a spodní oblouk).

Grafomotorická cvičení musí být zvláště v předškolním věku vhodně motivovaná, aby děti zaujala, a přiměřeně dlouhá. Jako optimální doba se jeví 5–7 minut, aby se dítě dokázalo na činnost soustředit, a výsledky tak byly adekvátní vynaloženému úsilí. Jde především o děti, u kterých zaznamenáváme poruchu hybnosti nebo jiná poškození vycházející z patologie postižení. V současné době jsou na trhu různé soubory předtištěných pracovních listů, které usnadňují pedagogům práci, ale je nutné správně a adekvátně volit vzhledem k možnostem a schopnostem každého jedince.

V případě, že se grafomotorika nerozvíjí podle očekávání, je třeba se zaměřit nejprve na rozvoj hrubé motoriky, dále na rozvoj motoriky jemné a nakonec na grafomotoriku. Při grafickém projevu je potřeba postupovat od nejjednodušších bezobsažných prvků, nechat dostatek času na zautomatizování pohybů a dopřát tak dítěti zažít pocit úspěchu. Grafomotorika se rozvíjí především vytvářením dostatečných podnětů ke kreslení. Dítě je potřeba v grafickém projevu podporovat a oceňovat i malé úspěchy. Grafomotorická neobratnost může v dítěti vyvolávat pocity selhání. Tento pocit je upevňován, když dítě není schopné uspokojit vysoké nároky dospělých a to nejen v oblasti grafomotoriky.
doc. PhDr. Mgr. Dagmar Opatřilová, Ph.D. |
Katedra speciální pedagogiky, Pedagogická fakulta, Masarykova univerzita |
Návrat na úvodní stránku webu, přístupnost |
Stránky Pedagogické fakulty MU
| Technická spolupráce:
| Servisní středisko pro e-learning na MU
| Fakulta informatiky Masarykovy univerzity, 2014

Centrum interaktivních a multimediálních studijních opor pro inovaci výuky a efektivní učení | CZ.1.07/2.2.00/28.0041