Obsah kapitoly

---

1.1.8 Věková homogennost a heterogennost

Nebývá obvyklé, aby jednu školní třídu navštěvovali žáci různého věku. Výjimku potvrzující pravidlo tvoří žáci opakující daný ročník. Věkově homogenní třídy mají své opodstatnění a své výhody zvláště při osvojování určité látky (porovnejte s přístupem učitele v jednotřídní škole), na druhé straně jsou v komparaci s reálným světem nepřirozené. V reálném životě snad nenajdeme obdobný příklad. Na tuto skutečnost upozorňovali již začátkem 20. století příznivci alternativních škol a někteří tzv. antipedagogové. Koncept, který se tento jev snaží změnit, je znám např. prostřednictvím tzv. Jenského plánu Petra Petersena. Jeho školní třídy jsou typickým symbolem „světa v malém“. Jsou to přirozené sociální skupiny sestávající vždy z žáků různého věku (každá třída v rozmezí tří let), kteří se spolu učí spolupracovat a vzájemně si pomáhat.

Oproti tomu jsou skupiny kamarádů v oblasti volného času věkově heterogenní (výjimkou jsou např. sportovní družstva) a tvoří tak přirozený obraz společenského života. Děti nejsou diferencovány ani podle vědomostí a intelektu, ale rozhodujícím prvkem pro utváření rozličných skupin je jejich společný zájem. Tato skutečnost má například výhodu v tom, že starší děti zastanou mnoho výchovné práce pedagoga, protože mohou předávat adekvátní vzory chování, zvyklosti a tradice společenství. Na velice specifickém postavení starších kamarádů, kteří jsou v roli „mladých vychovatelů“ – téměř vrstevníků, je například založeno fungování tzv. skautských družin. Tento koncept malých sociálních skupin vedených starším kamarádem se osvědčil v mnoha dětských a mládežnických organizacích od začátku dvacátého století dodnes.

Ve výčtu jednotlivých rozdílů mezi kultivačním prostředím školy a volným časem bychom mohli ještě pokračovat, ale pro zdůraznění významu výchovy ve volném čase to jistě postačí. Pokuste se nyní vypořádat s následujícím úkolem.