Obsah kapitoly

---

Rozcestník lekce

Časová náročnost

• obecné charakteristiky reflektivního učení: 90 minut,
• pojmy, odkazy, teoretická východiska: 90 minut,
• zpracování otázek a úloh: 20 minut,
• celkem: 200 minut.

Výstupy učení

• definovat pojmy související s tématem zkušenostního učení, reflexe a embodimentu,
• vysvětlit klíčové myšlenky jednotlivých autorů,
• zhodnotit význam tělesnosti pro vzdělanostní a osobnostní rozvoj jedince.

Úvodní citát

pedagogika volného času, reflexe, zkušenostní učení, tělesnost, fenomenologické pozadí/horizont, moc institucí

V následujícím textu se zaměříme na charakteristiku tělesnosti v kontextu sociálního učení. Fenomén tělesnosti řadíme mezi klíčové faktory teorie poznání. Dále si ujasníme význam procesu reflektování zážitků pro naše poznání a životní harmonii. Ve výkladu popíšeme i negativní dopad současného diskursu poznání, vycházejícího z preference technologického řízení společenských jevů.

Cílem výkladu je inspirovat čtenáře a čtenářky k zamyšlení se nad přínosem aspektů volnočasové pedagogiky (zážitkové pedagogiky) pro dosažení kvality života seberealizované osobnosti. Zároveň upozorňujeme, že koncept výkladu má vyvolat diskusi, nikoli prezentovat ucelené výsledky vymezeného teoretického pole.

Nyní doporučujeme věnovat se chvíli jiné aktivitě než studijní, ať se provětrá mysl. Co si vyběhnout do přírody a na nic nemyslet? Studium na jakékoli škole zkrátka není rychlokurz.

Předslov autora

„V pozici vychovatele v dětském domově mi volný čas ukázal cestu ke komunikaci s dětmi, zatímco v pozici učitele mi proces výuky ve škole tuto komunikaci spíše vzdálil.“

(citát autora, Klapko)

Tento citát je ohlédnutím za mou pedagogickou činností v dětském domově, resp. na základní škole a srovnáním ne-úspěšnosti didaktického působení v pracovních pozicích vychovatele, resp. učitele. Je zřejmé, že z profesní zkušenosti jednoho pedagoga nelze činit obecné závěry. Na druhou stranu stojí za úvahu zvážit, které aspekty v edukačním vztahu fungují přirozeně a rovněž, v jakém institucionálním prostředí. Mou třetí pedagogickou oblastí se stala pracovní pozice odborného asistenta, tedy učitele na vysoké škole. I v tomto prostředí jsem měl možnost využívat potenciál volného času přímo v kurikulu činnosti katedry. Dokonce reflektování (nejen) outdoorových herních aktivit a prožitků bylo povýšeno do výzkumné činnosti. Není asi velkým překvapením, že principy volnočasové pedagogiky a zkušenostně reflektivního učení fungují jak v dětských kolektivech, tak i v kolektivech dospívajících a dospělých. Zároveň ale tyto principy nefungují samy o sobě a velmi záleží, v jakém sociálním prostředí a v jaké komunikační atmosféře k procesu učení dochází. Mnohdy k nevyužití didaktického potenciálu stačí maličkost, například, když probírané znalosti (znalostní informace) studující „drží pouze v hlavě“ a nezapojí do procesu učení svou tělesnost. Ve vysokoškolské výuce se pak setkáváme s dotazy studentů na způsoby nabytí a využití probíraných poznatků. V prostředí výuky padají například následující otázky: K čemu budu potřebovat teorii v profesní praxi? Proč mám reflektovat něco, co už proběhlo? Proč mám něco prožívat, když se to stačí jen nabiflovat? Čím mě může obohatit ukončená minulost? Jaký význam má „dějepis událostí“ pro mou budoucnost? V těchto otázkách spatřuji určitou neobeznámenost s procesem (zkušenostního) učení v životě člověka. Teorie je reflektovanou praxí, nejde o protiklady, ale o „rub a líc jedné mince“, o komplementární proces poznání. Teorie vnáší do života jedince prvek obecného, pomocí něhož můžeme nahlédnout omezenost vlastní perspektivy a vidět celkovost v jedinečném. O toto vidění celkovosti se snažili starověcí Athéňané při dosahování arété. Tato zkušenost se následně projeví v každodenní praxi. K tomu je nutné potkat se s někým v dialogu, kdy je naším cílem realizace promluvy bez mocenských ambicí a osobního prospěchu. V souladu se Strouhalem (2013) znamená dospění k náhledu podstat věcí, že jedinec rozlišuje mezi skutečností a poznáním této skutečnosti, tím, co jest a tím, co být má. Idea je závazkem vůle reflektovat realitu na cestě k Dobru. Vychovávat znamená otevírat jedince pro sebe, pro svět a pro druhé lidi, jde o zpřístupnění k idejím.