Přechod na menu, Přechod na obsah, Přechod na patičku
     

2. Geopolitika a její uplatnění v geografii


Geopolitika je moderní slovo – paklíč slibující všechno vysvětlit a všemu rozumět.

(P. Lorot)


Následující kapitola si klade za cíl seznámit v krátkosti s pojmem geopolitika a vymezit základní přístupy k jejímu používání a aplikaci ve vztahu k politické geografii.


2.1 Vymezení geopolitiky

Pojem geopolitika vyjadřuje jednoduše řečeno vztah mezi politickými jevy a procesy na straně jedné a geografickým prostorem na straně druhé. Geopolitika ve svém smyslu není ani vědecká disciplína ani doktrína, ale prezentuje se schopnosti myslet v kategoriích prostoru a různých politických vztahů.


Teoretický základ lze nalézt již v dílech F. Ratzela („životní prostor – Lebensraum“), kdy používal spojení politické geografie a geopolitiky. Dalším významným představitelem německé školy byl v meziválečném období K. Haushofer. Nicméně historické zkušenosti s fašistickým Německem byly nakolik závažné, že došlo v poválečném období k odklonu od německé školy a distancování se od pojmu geopolitika. Od té doby se vyvíjela samostatně pouze politická geografie. Výrazná změna nastala až v 70. a 80. letech 20. století, a to především ze tří důvodů:

  1. Dochází ke změně poválečného systému mezinárodních vztahů mezi Západem a Východem.
  2. Nástup nové generace politologů a politických geografů.
  3. Internacionalizace politických procesů, jejich komplexnost a integrační tendence.

Všeobecně přijímaná definice geopolitiky neexistuje proto ani v současné podobě se nepovažuje za samostatnou vědeckou disciplínu. Např. R. Kjellen považuje geopolitiku za jednu v poddisciplín státovědy.

Více o přístupu jednotlivých autorů k vymezení geopolitiky lze nalézt v IŠTOK, I. Politická geografia a geopolitika. Prešov: Prešovská univerzita v Prešově, 2004, ISBN 80-8068-313-1.


Současná podoba geopolitiky se profiluje jako aplikovaná interdisciplinární oblasti studia, která využíváním poznatků více vědních disciplín analyzuje řízení politických subjektů v prostoru. Tyto analýzy vyúsťují do různých moderních koncepcí, doktrín a modelů.

Klíčová slova kapitoly

geopolitika | historie | F. Ratzel





2.2 Geopolitika – přístupy

  • Organická geopolitika: Ratzel, Kjellén – stát je živý organismus.
  • Stará (klasická) geopolitika: Mahan, Mackinder, Haushofer, Spykeman, Meinig, Gray – poloha a „vybavenost“ determinují chování, zahraniční politiku států.
  • Nová geopolitika: Cohen, Sproutovi, Starr, Most, O´Loughlin, Anselin, Kissinger – zdůraznění významu subjektů, aktérů (lidské aktivity), odmítání geodeterminismu, svět je pestrou mozaikou heterogenních regionů
  • Kritická geopolitika: Ashley (disidentní mezinárodní vztahy: odmítnutí universalismus, zdůraznění jedinečnosti, originality), Dalby, Ó Tuathail (kontextualita), geopolitiku je nutné studovat a chápat v jejím kontextu; geopolitické produkty jsou součástí mezinárodních vztahů (formální teorie jsou nedůležité).

Postmoderní přístup: „Její pole působnosti je mobilní, je to guerilla, která používá, co jí přijde pod ruku a která operuje v terénu, jenž je ovládán hegemonní politickou vůlí a bojuje proti homogenizaci heterogenního“ (Ó Tuathail, 1996)

Klíčová slova kapitoly

organická geopolitika | stará geopolitika | nová geopolitika | kritická geopolitika





2.3 Struktura geopolitiky

Z hlediska prostoru, ve kterém se geopolitika aplikuje, rozlišuje Y. Lacoste geopolitiku vnější a vnitřní. Vnitřní geopolitika (analýza řízení politických subjektů v prostoru) představuje novou dimenzi. Donedávna byla chápána jako vnější geopolitika. Vnější geopolitiku vymezují G. Ó. Tuathail a S. Dalby (1998) názorem, že geopolitika vyjadřuje nejen zájmy zahraniční politiky, ale také zájem o politiku vnitřní (domácí).


Geopolitika stejně jako politická geografie se uplatňuje v prostoru, ve kterém působí. Lze proto vymezit:

  • Globální geopolitiku – aktéři jsou mezinárodní organizace (např. OSN, NATO, MMF,apod.) a globální velmoci (USA).
  • Makroregionální geopolitiku – integrační nebo kulturní (J. Tomeš, 2000), aktéry mohou být regionální mezinárodní organizace (např. EU, APEC, NAFTA, ASEAN apod.), respektive významná společenstva (např. církev a náboženství).
  • Státní geopolitika – aktéři jsou samotné státy a národy.
  • Regionální a lokální geopolitika – aktéři jsou regiony, provincie, menšiny, města, obce apod.
Summit NATO v roce 2002
Obrázek 1: Summit NATO v roce 2002. Kongresové centrum Praha.
Zdroj: http://15wheelsetcongress.com/cz/misto-konani.html

Mezi jednotlivými úrovněmi existuje vzájemné propojení a vysoký stupeň spolupráce.

Více o geopolitice lze nalézt v IŠTOK, I. Politická geografia a geopolitika. Prešov: Prešovská univerzita v Prešově, 2004, ISBN 80-8068-313-1.

Klíčová slova kapitoly

struktura geopolitiky | globální geopolitika | makroregionální geopolitika | státní geo-politika | regionální a lokální geopolitika





2.4 Současné geopolitické koncepty a systémy

Téměř celé století byly geopolitické koncepty významně ovlivněny Mackinderovou teorií heartlandu (existuje území, které má zásadní význam pro vládu nad světem, tzv. Pivotní oblast. Je rozlehlá, na jejím území leží velká část nerostných zdrojů a je obtížně vojensky ohrozitelná.) a souboje kontinentálních a mořských (námořních) sil. Svět se dělil na několik významných sfér:

  • Bipolární: Mahan, Mackinder (heartland), Spykeman (rimland), Meinig, Gray. Systém je stabilnější, protože existuje jen jeden protivník.
  • Unipolární: Modelskiho cykly velmocenského postavení, Británie 19. století, nyní USA hegemonem (díky obrovské ekonomické síle a geografické izolaci, velké vojensko-technologické převaze). Mír je možné lépe zajistit skrze jeden dominantní stát (hegemona), který je schopen formulovat a uplatňovat pravidla fungování systému (jeho řízení, organizaci).
  • Unimultipolární: (současnost) USA na čele a další velmoci 2. řádu, EU, Japonsko, vojenskopoliticky Čína (sólo či s Ruskem) se snaží vyvažovat jejich hegemonii.
  • Multipolární: Haushofer (panregiony); Cohen (přechod od bipolárního systému k multipolárnímu), Huntington (civilizace). Stabilita díky rozmanitým koalicím, uzavíraným z různých důvodů, pro řešení různých cílů; větší počet aktérů brání dominanci jednoho.

V jeho rámci jsou definovány aktéři, pravidla operací, principy vztahů, široce sdílené podmínky fungování (realizace) obchodu, používání síly a diplomacie.

  1. Evropský koncert a Britský geopolitický řád (1815–1875): rovnováha docilovaná v rámci soupeření mocností Velká Británie, Francie, Prusko/Německo, Rakousko-Uhersko, Rusko. Měl představovat ideální model multipolárního uspořádání (18–19. století), začal se rozpadat vítězstvím Německa nad Francií (1871) a definitivně 1. světovou válkou.
  2. Systém imperialistického soupeření (1875–1945): k tradičním rivalům Británie a Francie a soupeření o světovou hegemonii, přistupuje Německo a posléze USA a SSSR;
  3. Geopolitický systém Studené války (1945–1990): bipolární soupeření světové kapitalistické a komunistické soustavy (USA vs. SSSR);
  4. Nový geopolitický systém? Hegemonie USA, již bude vyvažovat EU (ale spojenec v rámci NATO), Japonsko, Čína, Rusko nebo hegemonie křesťanské civilizace a universalistické kultury versus ostatní (à la Huntington)?

Klíčová slova kapitoly

koncept a systém geopolitiky | bipolární, unipolární, unimultipolární, multipolární rozdělení světa




Ověření znalostí

  1. Definujte geopolitiku z hlediska historického vývoje.
  2. Pokuste se vytvořit vlastní definici geopolitiky a najděte společné znaky s politickou geografií.
  3. Jak byste definovali základní strukturu geopolitiky?
  4. Definujte současné koncepty rozdělení geopolitiky.
  5. Prostorové rozdělení dělí geopolitiku na tři významné dimenze. Definujte je?
  6. jaký je Váš názor na geopolitický systém ve státě, kde žijete?
Mgr. Ing. Libor Lněnička |
Katedra geografie, Pedagogická fakulta, Masarykova univerzita |
Návrat na úvodní stránku webu, přístupnost |
Stránky Pedagogické fakulty MU
| Technická spolupráce:
| Servisní středisko pro e-learning na MU
| Fakulta informatiky Masarykovy univerzity, 2011

Technické řešení této výukové pomůcky je spolufinancováno Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.