Dítě má rádo světlo a jas, když ho obrátíme zády ke světlu, někdy zneklidní. Motorická aktivita novorozence je primárně reflexní. Když se zlehka dotkneme citlivé kůže na tvářích a kolem úst, otočí se novorozenec směrem k té straně, na které jsme jej pohladili (hledací reflex).
Dítě má rádo dotyky, ale přemíra stimulace ho může zneklidnit a rozladit. Moroův reflex (též objímací či úlekový) se spustí při náhlém hluku, nečekaném doteku, podtržením podložky, na které dítě leží, nebo když prudce snížíme polohu novorozence (jako bychom ho upustili): dítě rozhodí paže od těla a pak je rychle vrátí k sobě před hrudník a pokrčí nohy.
Stimulace dolních končetin – dotykem na podložku ve vertikální poloze, když dítě podržíme zpříma, tak aby se chodidly dotýkalo pevné podložky, reflexní pohyby budou připomínat chůzi, vleže na bříšku podráždíme chodidla.
Většinu času je spokojené, když leží na zádech, upřeně sleduje obličeje, pokud jsou v blízké vzdálenosti (25–30 cm). Tonický šíjový reflex vypadá tak, že dítě ležící na zádech natahuje paži a nohu na té straně, na jakou má otočenou hlavu, zatímco druhá paže a noha je ohnutá (přitažená k tělu). Této pozici se též říká „šermířská“.
Chováním a nošením se kojenec učí řídit polohu jednotlivých částí těla, cvičíme posturální reflexy. Než ho někdo zdvihne, je třeba, aby na něj napřed promluvil a dotkl se ho, a tak dítě připravil na pohyb.
Líbí se mu pozice „tváří v tvář“.
Měníme polohy dítěte vleže na bříšku a na zádech, bereme si na klín, dáváme do dětské sedačky, nosíme ho, aby se učilo zapojovat různé svaly.
Zlehka hladíme nebo masírujeme dítěti ruce, nohy, tváře nebo záda. Kojence to často zklidní a uvolní. Během koupání dítěti jemně cvičíme s rukama a nohama, aby si je mohlo lépe uvědomovat. Řídíme se podle potřeb dítěte, přehnaná míra stimulace může být stejně stresující jako nedostatek stimulace.
Pokládáme kojence na podlahu, nosíme v klokance – posilujeme svalové napětí změnami poloh.
Dítě „pase koníčky“, zvedá hlavu a horní část trupu za pomocí paží. Jemně protahujeme a ohýbáme dítěti paže a nohy, zpíváme mu k tomu nějakou písničku.
Pokud je hlava na bok, napolohujeme do středního postavení (límcem, polštářkem, …). Dítě rádo sedí v dětské sedačce nebo na klíně.
Polohujeme na bříško, podkládáme šikmý klín, válec nebo půlválec, dbáme na uvolnění případné spasticity HKK – rozvinutá ruka s oporou, můžeme zatížit sáčkem, pískem.
Položte dítě na bříško a kutálejte v jeho bezprostřední blízkosti jasně barevné míče. Mějte ho k tomu, aby míče sledovalo, natahovalo se po nich a dotýkalo se jich. Zhruba v tomto období se začne projevovat Landauův reflex – když dítě podržíte v poloze tváří k zemi, hlava mu zůstane v jedné přímce s trupem a nohy budou natažené.
Krátkodobé přitahování do sedu. Svaly se posilují a dítě nad nimi postupně začíná získávat kontrolu.
Přivažte dítěti k nožičkám zvonečky, rolničky, dítě se tak bude učit lokalizovat zvuk a zároveň bude zjišťovat, že má určitou moc a dokáže pohybem nohou přimět zvonečky, aby se rozcinkaly. První volní pohyby jsou neohrabané a trhané, ale postupně se stávají plynulejší a účelnější.
Pohybujeme se s dítětem do rytmu, měníme tempo a pohyby: pohupujeme se, taneční kroky, točíme se v kruhu, tancujeme před zrcadlem a popisujeme dané pohyby.
Krátkodobě posazujeme s pomocí polštářků, … Vezmeme dítě před zrcadlo, aby na sebe vidělo, ukážeme na něj a vyslovíme jeho jméno, ukážeme na sebe a vyslovíme svoje jméno nebo máma, táta, …
V pozici na břiše se někdy náhodně posune dozadu, komíhá se dopředu a dozadu, ale většinou se ještě nehýbe z místa, brzy se naučí lézt dopředu. Využívat příležitostí při koupání.
Pokládáme dítě na bok a pomáháme mu se převracet. Z lehu se dokáže vzepřít na rukou a kolena dát pod sebe, což je pozice, ve které bude později lézt.
Je-li přítomno spastické držení na HKK – polohujeme do extenze s rozvinutou rukou, používáme nafukovací dlahy nebo zatížíme sáčkem s pískem. Jsou-li DKK v extenční spasticitě, podložíme pod kolena válec, polštářek, event. vložíme polštářek mezi kolena = zabráníme hyperaddukčnímu postavení stehen.
Krátkodobá cvičení na přitahování, dítě se drží podaných prstů.
Jemně si třeme s dítětem čelo o čelo. Při chování v náruči měníme polohy – vestibulární stimulace. Hrajeme hry „berany duc“, …
Dáváme před dítě v poloze na břiše hrazdičky se zavěšenými hračkami a různé pestrobarevné hračky.
Podpora otáčení: v poloze na boku dbáme na nakročení svrchní DK, nakročení zajistíme polštářkem nebo jinou polohovací pomůckou. V poloze na boku: stabilizujeme trup dítěte, aby nepřepadávalo. Hlavu uvedeme do střední polohy a vypodložíme polštářkem.
Poloha ve vzpřímeném kleku (pokud lze): zajišťujeme pomocí molitanové kostky, míče, … Opíráme dítě o křeslo, molitanové klíny, …
Pokládáme ruku dítěte na laterální nohu. Při koupání cáká oběma rukama a někdy i nohama. Dokáže si sundat ponožku.
Podporujeme pivotování (opřít o ruce a kolena). Poloha šikmého sedu – opora o nataženou horní končetinu.
Podpora otáčení (viz úkol 24).
Sed za pomoci polštářku podloženými pod bedry – krátkodobě.
Pérování v nohou v „závěsném hopsadle“, nebo přidržujeme v podpaždí. Pokud se dítě nepohnulo z místa, dáváme hračky tak, aby se muselo pro ně natáhnout.
Krátkodobé přitahování do sedu. Podporujeme pohybovou aktivitu – voláme na něj, pokládáme na podlahu, nácvik rovnováhy, polohy v nakročeném kleku.
Při plazení a lezení pomáháme podkládáním nějaké zábrany na odražení nebo odstrčení se pomocí DKK.
Stoj s oporou. Stoj ve vertikalizačním stojanu, chodítku.
Cvičíme přenos těžiště houpáním, pohupováním, kýváním, …
Procvičujeme lezení po čtyřech se střídáním ruka – noha.
Podporování samostatného sedání přes polohu šikmého sedu. Pokud sedí na pevné podložce, má pevnou stabilitu. Dokáže měnit polohu, aniž by padalo.
Stavění na DKK s přidržováním, oporou a krátkodobým pouštěním jen v případě, kde je zachován ontogenetický vývoj, jinak dle pokynů rehabilitačního lékaře (Vojtova metoda, …).
Stavění pomocí vertikalizačních pomůcek. Masáže, míčkování. Uvolňování případných spasmů. Podporujeme zkoumání a objevování.
Dbáme na stabilizační výchozí polohy.
Chůze kolem ohrádky, nábytku. Pohybuje se úkroky stranou.
Ohrádka zabraňuje zraněním při pádech. K udržení rovnováhy stačí jedna ruka. U imobilních dětí: polohování, případná vertikalizace dle ontogenetického vývoje.
Podporujeme koordinované lezení, kde se dítě neudrží na rukou, můžeme lehce nadlehčovat pod bříškem, používáme krauler apod.
Rovnováhu procvičujeme spolu s dítětem na otočném talíři, dětské trampolíně, rehabilitačním válci nebo míči, v závěsných zařízeních apod.
Podpora chůze s chodítkem, rolátorem apod. po konzultaci s rehabilitačním pracovníkem.
Ovlivňujeme motoriku uvedením do příslušné polohy, zvláště tam, kde to dítě nezvládá, a to různým postrkováním, poklepáváním, tlakem, tahem apod.
Poskytujeme bezpečná místa k rozvoji pohybu.
Nácvik chůze před zrcadlem.
Podle vývojového stupně a rozsahu postižení používáme různá chodítka, polohovadla, vertikalizační stojany, kraulery, rehabilitační míče, válce, klíny, karimatku, perbacher a další kompenzační pomůcky.
Rozneste oblíbené hračky dítěte po místnosti, aby si k nim muselo dolézt, dobatolit se či dojít.
Připravte dítěti bezpečné prolézačky, na které by mohlo lézt, přes které může přelézat, podlézat apod.
Nabízíme svoji náruč v dřepu. Hrajeme si společně s míčem, plastová chodítka, která se dají uvést do pohybu vlastními kroky. Když se rozběhne, většinou neví, jak zastavit, tak jednoduše spadne na podlahu.
Pod dohledem podporujeme překonávání překážek a rozvoj koordinace pohybů. Podporujeme motorický vývoj a koordinaci dítěte, pořídíme mu vozítko, které může samo řídit, popřípadě pohánět nohama. Vhodná velká nákladní auta, dítě ho může tahat, tlačit a sednout si na něj.
Při mobilitě nacvičujeme chůzi ze schodů přísuvným krokem.
Střídáme chůzi bosýma nohama a obutýma, seznamujeme s nerovným terénem.
Běhá za míčem. Procvičujeme koordinaci, využíváme užitečné hračky jako je houpací kůň, kočárek pro panenky, velké míče, …
Trénink chůze po schodech s oporou i bez. U mobilních dětí chůze po prkně, přes nízkou překážku, …
Nakročení na chodník přísuvným krokem.
Nácvik scházení z chodníku.
Postupný nácvik střídání nohou při chůzi po schodech. Jízda na tříkolce. U imobilních: různé formy rehabilitace a podpůrných terapií.
Pohyb pro jedince s motorickým postižením je několikanásobně důležitější než pro nepostiženého jedince. Při podpoře vycházíme z léčebné tělesné výchovy, na kterou navazuje nácvik vertikalizace a lokomoce.
Při nácviku chůze vycházíme vždy z dosaženého stadia vzpřimování a lokomoce. Používáme např. závěsná zařízení, klokánky, chodítka s podpažními podpěrami, kozičky, kanadské či francouzské berle, případně podpůrné ortézy a ortopedickou obuv.
Moderními pomůckami jsou pohyblivé chodníky a motomedy, které procvičují svalový a kloubní systém. O použití rozhoduje lékař ortoped, při využívání v běžných denních činnostech je nutná konzultace speciálního pedagoga s lékařem nebo fyzioterapeutem.
Centrum interaktivních a multimediálních studijních opor pro inovaci výuky a efektivní učení | CZ.1.07/2.2.00/28.0041