4.1. Bariéry ve vnějším a vnitřním prostředí

Předkládaná kapitola se věnuje problematice bariér, vymezuje existující bariéry, zaměřuje se zejména bariéry v prostředí. V textu je rovněž věnován prostor podpoře soběstačnosti v aktivitách běžného denního života, jako je sebeobsluha, prostor je věnován i možnostem trávení volného času osob s tělesným postižením.

Každý člověk se v průběhu svého života setkává s řadou překážek, které musí překonávat. Tyto překážky zcela přirozeně vychází i z našeho prostředí, jsou součástí každodenního života. V průběhu vývoje se dítě učí tyto překážky překonávat, učí se různým postupům, využívá získaných zkušeností. U osob s narušenou hybností však mnohdy řada z těchto překážek zůstává nepřekonatelnými. I když současné trendy směřují k jejich odstraňování nebo alespoň limitování, mnoho z nich přetrvává či dokonce vznikají nové. Nehovoříme však pouze o bariérách fyzických, ale i o bariérách psychických či sociálních.

Cílem podpory osob s hybným postižením je snaha o dosažení co možná nejvyššího stupně nezávislosti. Tohoto cíle však nelze dosáhnout v prostředí plném bariér, které cestu k cíli výrazně komplikují a mnohdy znemožňují. Jisté je, že poskytovaná podpora musí být ucelená a je třeba nastavit odpovídající podmínky k jejich překonávání. Tyto podmínky v sobě také zahrnují volbu různých postupů a kombinaci odpovídajících přístupů. Pravděpodobně neexistuje jeden způsob či princip, který by bylo při podpoře osob s hybným postižením možné aplikovat. Je třeba vždy vycházet z individuálních vlastností dítěte nebo dospělého, jeho rodinného prostředí, věku a stupni postižení.

Dosažení nezávislosti však rovněž zahrnuje i samotný proces osamostatňování, který pro mladé lidi s postižením i jejich rodiny znamená mnoho výzev spojených s překonáváním překážek. Mladí lidé se chtějí stát součástí světa dospělých. Současná generace mladých osob s postižením vyrůstala v domácím prostředí a mají mnohem více zkušeností se životem v integrované společnosti než generace předcházející. Cílem podpory je tak rozvíjet cíle a účast mladých osob s postižením ve společnosti (Law, M., Stewart, D. in Dodd, K., Imms, Ch., Taylor, F. 2010).

4.1.1. Bezbariérové prostředí jak předpoklad rozvoje soběstačnosti

Bezbariérové prostředí a bariéry jsou termíny, které se velmi často užívají i v oblasti speciálně pedagogické. S termínem bariéry se setkáváme i při integraci osob se zdravotním postižením do škol či společnosti. Pojem bariéry není chápán jen jako technická překážka, ale lze jej vyložit i jako bariéry společenské či psychické. Zatímco fyzické bariéry jsou chápány ve smyslu skutečných omezení v prostředí, ve kterém žijeme, a která komplikují nebo znemožňují pohyb osob s postižením v daném prostředí; oproti tomu bariéry psychické mohou být v samotných lidech s postižením i v osobách „zdravých“. Kromě uvedených kategorií se setkáváme i s celou řadou dalších. Jedná se například o bariéry v oblasti rovnosti šancí, bariéry v informačních technologiích apod.

Diagram 9 Existující bariéry

Jednotlivé bariéry však nelze vnímat odděleně, neboť se navzájem prolínají a ovlivňují. Záleží vždy na jedinci, druhu a stupni postižení, věku, zkušenostech a technické podpoře a schopnosti využívat kompenzačních pomůcek. Bariéry jsou mnohdy překážkou optimálního rozvoje v oblasti každodenních aktivit postiženého a mnohdy jsou limitujícím faktorem kvality života osob s postižením. Vzhledem k současným trendům však nestačí bariéry jen identifikovat, ale rovněž přispívat k jejich odstraňování.

Diagram 10 Charakteristika fyzických bariér

Odstraňování bariér přispívá ke zvýšení nezávislosti osob s hybným postižením. L. Novosad (2002, s. 14) poukazuje na fakt, že pohyb přímo souvisí se socializací člověka i s vývojem jeho osobnosti. Bezprostředně ovlivňuje jeho samostatnost, fyzické a psychické zdraví, schopnost prožívat i spoluprožívat, komunikovat, vyvíjet cílenou a smysluplnou aktivitu.

Diagram 11 Charakteristika psychických bariér

Proces odstraňování bariér je třeba podpořit nejen prostřednictvím legislativy, plánováním strategií a dodržování určitých pravidel a „desater“. Je nutné opírat se i o závazné dokumenty, zákony a navazující vyhlášky.

Problematika bariér je velmi široká a zahrnuje mnoho dimenzí života osob s postižením. Každý člověk rovněž vnímá existující bariéry odlišným způsobem. Souvisí to s potřebami osoby, zájmy, životním stylem, stupněm a typem postižení, věkem i mnoha dalšími faktory. Touto problematikou se v současnosti zabývá i celá řada organizací zejména v rámci projektů, jejichž cílem je poukázat na stávající bariéry a možnosti jejich odstranění. Ucelených publikací zabývajících se touto problematiku však mnoho nenajdeme. Pro ilustraci uvedeme přehled postižení ve vztahu k bariérám (Filipiová, D. 1998):

Tabulka 12 Přehled postižení ve vztahu k bariérám (Zdroj: Filipiová, D. 1998)

V posledních letech bylo nesporně uplatněno mnoho změn, které přispěly ke zlepšení situace osob s postižením. Stále však existuje celá řada bariér a překážek. V této souvislosti je třeba vyzdvihnout význam přístupného prostředí, tj. prostředí bez bariér, které respektuje a zohledňuje různorodé potřeby obyvatel.

Přístupné prostředí by mělo splňovat následující podmínky (Aragal, F. 2005, s. 19):

• Ohleduplnost,
• bezpečnost,
• zdraví,
• funkčnost,
• srozumitelnost (uspořádání prostoru, srozumitelnost informací),
• estetičnost.

Diagram 12 Podmínky přístupného prostředí

4.1.2. Bariéry a prostředí

S řadou stávajících architektonických (fyzických) bariér se setkal snad každý. Mnohdy se s nutností jejich překonání potýká celá řada osob. Tyto bariéry nekomplikují život jen osobám s vrozeným hybným či jiným postižením, ale i osobám majícím problémy s omezenou hybností následkem úrazu. V mnoha případech se jedná jen o dočasné překonávání existujících obtíží, oproti tomu osoba s celoživotním postižením musí řadu překážek zdolávat každý den. Mnohdy se osoba s postižením dostává do obtížných situací, k jejichž překonání je třeba mnoho úsilí, energie a trpělivosti. Jejich odstranění je však krokem k samostatnosti a integraci osob s postižením do života společnosti. I když došlo v legislativních úpravách k pokroku v dané oblasti, řada bariér zůstává. Jejich eliminace není jen úkolem pro osoby s určitým handicapem, ale i pro majoritní společnost. Kromě uvedených architektonických bariér však postižení čelí i bariérám dopravním a komunikačním.

Účelem tohoto textu není vyřešit stávající architektonické překážky či provádět sondu do činnosti projektantů – což by ani nebylo možné. Cílem je poskytnout základní přehled pravidel a ustanovení, která by měla být dodržována. K úplnému pojmutí uvedené problematiky je nezbytné studium výchozích dokumentů a rovněž i pohled na danou situaci z pohledu samotných osob s postižením – v našem případě s postižením hybnosti.

D. Filipiová (2002) uvádí základní parametry pohybu osoby s handicapem v prostředí:

• větší manipulační prostor,
• přehlednost řešeného prostředí,
• označení prostor vyhrazených pro vozíčkáře (piktogramy),
• vzít v úvahu snížený horizont pohledu a sníženou dosahovou vzdálenost,
• umožnit průchozí pás o šířce minimálně 70–90 cm,
• v případě zakřivení je třeba šíře průchozího pásu minimálně 150 cm,
• při úpravě či výstavbě je vhodná konzultace s vozíčkářem či organizací zabývající se v dané lokalitě problematikou odstraňování bariér,
• při instalaci tabulí, informací je třeba zohlednit nižší horizont vozíčkáře.

Pro potřeby speciálně pedagogické podpory je alespoň orientační znalost uváděných technických parametrů určitým vodítkem a návodem pro praxi při uspořádání prostředí a organizace práce pedagoga.

A. Turner (in Turner, A., Foster, M., Johnson, S., 1996) uvádí, že k dosažení základní úrovně nezávislosti (dostat se z lůžka do křesla, kolečkového křesla, na toaletu) a jejího nácviku je důležité určit, zda se jedinec bude pohybovat nezávisle, s asistencí nebo dopomocí. K tomu, aby se postižená osoba mohla pohybovat, jsou třeba úpravy prostředí. Pohyb však nezahrnuje pouze domácí prostředí. Domov znamená více, než vlastní byt či dům. Domov reflektuje sociální, ekonomické, kulturní a osobní aspekty osob, které v něm žijí. Domov se časem rozvíjí, tak jak potřeby jeho obyvatele.

Diagram 13 Aspekty ovlivňující uspořádání bydlení

V současnosti řeší problematiku bariérovosti ve vnějším, ale i vnitřním prostředí Vyhláška č. 398/2009 o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb, která stanoví obecné technické požadavky na stavby a jejich části tak, aby bylo zabezpečeno jejich užívání osobami s omezenou schopností pohybu nebo orientace.

V této vyhlášce jsou mimo jiné definovány požadavky na:

• společné prostory a domovní vybavení bytového domu,
• upravitelný byt a byt zvláštního určení.

Jak vyplývá z vyhlášky, současná legislativa neoperuje s pojmem bezbariérový byt, ale s pojmem upravitelný byt, který je definován takto:

Pod pojmem upravitelný byt se rozumí byt, který splňuje základní stavebně technické požadavky bezbariérovosti, tj. byt, který bez dalších stavebních úprav může sloužit osobám s omezenou schopností pohybu a orientace (http://prazskebydleni.cz/bezbarierovy-byt/):

4.1.2.1. Stavební požadavky upravitelného bytu

(příloha č. 3, Vyhláška 398/2009)

• Dispoziční řešení

  Dispoziční řešení bytu musí odpovídat manévrovacím možnostem vozíku a jeho bezkoliznímu průjezdu všemi místnostmi a prostory bytu, včetně vymezení prostoru pro jeho skladování. Obytné i pobytové místnosti, předsíně, chodby bytu musí při předpokládaném rozmístění nábytku umožňovat otáčení vozíku o 360° (kruhová plocha o průměru 1500 mm). U bytů pro více než jednoho uživatele se musí prokazovat v obytných místnostech základního charakteru (obývací pokoj, jedna ložnice) dostatek prostoru pro pohyb a manévrování dvou vozíků současně.

• Dveře

  Vstupní dveře do bytu, dveřní otvory a průchody v bytě musí být nejméně 900 mm široké. Výjimečně vstupní dveře do bytu šířky nejméně 800 mm. Všechny dveře vyjma vstupních musí mít demontovatelné prahy. Před dveřmi i za nimi musí být dostatečný prostor pro manipulaci s vozíkem.

• Schodiště a šikmé rampy

  Schodiště a šikmé rampy umístěné před dveřmi musí mít vodorovný úsek nejméně 1500 mm, případně 2000 mm v závislosti na směru otevírání dveří.

• Podlahy

  Podlahy musí mít protiskluzovou úpravu povrchu se součinitelem smykového tření nejméně 0,6.

• Lodžie nebo balkony

  Lodžie nebo balkony musí mít hloubku nejméně 1500 mm (optimálně 1800 mm), musí být přístupny v úrovni podlahy obytné místnosti s výškovým rozdílem nejvýše 20 mm. Alespoň část zábradlí musí být upravena tak, aby byl zajištěn průhled osoby na vozíku na terén v bezprostředním okolí budovy.

• Koupelna

  Stěny koupelny musí po konstrukční stránce umožnit kotvení pomocných madel v různých polohách. Sprchový kout musí být vybaven sklopným sedátkem ve výši 500 mm nad podlahou, umožňujícím boční nebo čelní přístup. Ruční sprcha s pákovým ovládáním. Opěrné madlo a mýdelník musí být umístěny v dosahu ze sedátka, na stěně kolmé ke stěně, na které je osazeno. Klozetová mísa musí být osazena tak, aby vedle ní byl prostor šířky nejméně 800 mm, mezi jejím čelem a zadní stěnou bylo nejméně 700 mm. Dveře se musí otevírat směrem ven.

• Ovládací prvky

  Umístění všech prvků ovládaných rukou (vypínače zásuvky, jističe, dveřní kliky, držadla splachovače) musí být v rozsahu výšky 600 mm až 1200 mm. Okna musí mít pákové uzávěry nejvýše 1100 mm nad podlahou.

• Přístupnost

  Přístupnost všech prostor domovní vybavenosti, tj. určených sklepních boxů, místností pro kola a kočárky, dílen, prádelen a sušáren, případně úkrytu CO, včetně bytu samotného, musí být řešena z hlediska osob používajících vozík. V případě, že jsou navrhovány garáže v rámci bytové výstavby, je nutné k upravitelnému bytu přiřadit stání v šířce 3500 mm, bezbariérově přístupné.

Obr. 50 Návrh rozvržení místností bytu s dostatečným prostorem pro pohyb vozíčkáře (Obrázky dispozičních řešení vypracovány podle obrazové dokumentace v publikaci Filipiová, D. 2002)

Obr. 51 Kuchyně s bezbariérovým přístupem (Obrázky dispozičních řešení vypracovány podle obrazové dokumentace v publikaci Filipiová, D. 2002)