4.3. Využití volného času k rozvoji jedinců s tělesným postižením

Veškerá podpora směřující k maximálnímu rozvoji dítěte je jistě nezbytná, při péči však nesmíme zapomínat ani na komfort dítěte, jeho spokojenost a přirozenou aktivitu. Nácvik všech činností by tedy i u dětí s postižením měl vycházet co nejvíce z přirozených situací, dítě by se mělo co nejvíce naučit formou hry. Proto bychom u dítěte s postižením měli věnovat dostatek prostoru k relaxaci, odpočinku a zábavě. Právě dítě s postižením potřebuje co nejvíce zkušeností získaných při hře.

Diagram 16 Hra a její význam

K. Chamoutová in Kraus, J. (2005, s. 239) uvádí, že intaktní děti se většinu dne pohybují v prostoru, dotýkají se věcí a manipulují s nimi. Dítě ve hře získává množství informací o váze, povrchu, zvuku, tvaru, velikosti, funkci, chuti. Jejich analýza umožňuje vytvářet abstrakce, poznávat předměty v dvojrozměrném prostoru (knížky, obrázky) a pojmenovávat je. Dítě (např. s mozkovou obrnou) potřebuje více takových zkušeností, potřebuje zkušenosti určitější, nedeformovanou nejistým úchopem, nedostatečnou percepcí a nestabilní polohou.

Právě z výše uvedených důvodů je hra u dítěte s postižením CNS nepostradatelným nástrojem poznávání a učení.

M. Stanton (2012, s. 123) uvádí, že hra je základní aktivitou všech dětí a začíná jí učení. U dětí s mozkovou obrnou nemusí být vždy snadné jejich zapojení do spontánních aktivit a je třeba doprovázet je asistencí.

K. Chamoutová in Kraus, J. (2005, s. 239) popisuje možnost rozložení situací na postupné kroky a usnadnění následujícím způsobem:

• snížení počtu sledovaných podnětů,
• zvýraznění obrysů,
• slovní doprovod,
• krátkodobější, ale častější exponování situace,
• nácvik formou hry.

Dítě se učí nejlépe formou hry, která je pro něj zcela přirozeným zdrojem poznání. Hra není pro dítě jen zdrojem podnětů, ale získává tak poznatky o okolním světě, rozvíjí komunikaci, učí se získávat zkušenosti a to včetně sociálních. Každé věkové období s sebou přináší preferenci určitých hravých činností, upřednostňování různých hraček. Všech těchto aspektů je třeba využít při podpoře a stimulaci dítěte.

Vzhledem k rozsahu možného postižení od velmi lehkého až po postižení těžké se škála možných aktivit liší a je velmi obtížné poskytnou všeobecný popis herních aktivit. Uvádíme proto jen některé „nápady“ (Stanton, M. 2012, s. 124–125):

Tabulka 21 Možné aktivity vzhledem k věku (Stanton, M. 2012, s. 124–125)

Hračka či hra by měla být zvolená tak, aby dítě zaujala, úkol musí být stanoven lehce nad schopnostmi dítěte ovšem tak, aby bylo dítě schopno stanovený úkol splnit. Klusoňová, E., Špičková, J. 1988 uvádí toto dělení her:

• Funkční hry

  hra dítěte bez hračky, procvičovány jsou spontánní pohyby dítěte, dochází tak k rozvoji vlastního těla, dítě se postupně učí pohyby ovládat, neuvědomělý pohyb se stává koordinovaným a ovládaným.

• Manipulační hry

  zahrnují manipulaci s hračkami a předměty, které dítě obklopují. Dítě poznává vlastnosti věcí, získané zkušenosti jsou pak přenášeny do dalších činností.

• Napodobovací hry

  začínají se uplatňovat koncem kojeneckého období. Dítě napodobuje mimiku, pohyby, zvuky. Těchto her se využívá hlavně ke zdokonalení motorických funkcí.

• Úlohové hry

  dítě nejdříve napodobuje matku. Těchto her se využívá hlavně při rehabilitaci psychických funkcí, dochází k rozvíjení funkčních sociálních vztahů.

• Konstrukční hry

  hry spočívají ve skládání prvků, s rozvojem dítěte se uplatňují náročnější stavebnice, modelován. Rozvíjí se jemná motorika, koordinace, vytrvalost atp.

• Pohybové hry

  patří sem hry s nářadím a náčiním, uplatnění mají hlavně v léčebné tělesné výchově. Mohou být doprovázeny rytmizací.

• Didaktické hry

  rozvíjí se poznávací procesy. Dochází k učení prostřednictvím hry. Své uplatnění mají zejména při rozvoji jemné motoriky, cílených pohybů a koordinace.

• Skupinové pohybové hry

  hry s pravidly, ovlivňují sebekázeň, sebekontrolu, prožívání.

• Skupinové společenské hry

  uplatňují se v rehabilitaci pohybových i psychických funkcí, řadíme sem běžné společenské hry (dáma, karetní hry).

4.3.1. Volný čas

Pokud je to možné, je třeba zapojit dítě do různých aktivit (odvíjí se od stupně postižení) co nejpřirozenějším způsobem, poskytnout jim šanci sdílet kolektiv vrstevníků, získávat zkušenosti v rámci skupiny dětí a umožnit tak dítěti získávat sociální zkušenosti, rozvíjet sociální kontakty. Pro každé dítě je důležitá motivace, snaha zvládnout určitý úkol, dovednost, vyrovnat se ostatním. Právě v této oblasti spočívá přínos hry, sdílení prožitků s vrstevníky. Pro dítě s tělesným postižením je toto jistě mnohem obtížnější a bezesporu je nespočet situací, dovedností, ve kterých nemůže „stačit“ vrstevníkům z intaktní skupiny. Při zapojení dítěte s tělesným postižením do her je třeba zohlednit postižení a přizpůsobit podmínky.

Jak uvádí S. Martin (2006, s. 201–203) každodenní protahování a cvičení je pro děti nejlepším způsobem jak zůstat fit a udržet si nezávislost v průběhu dětství, dospívání a dospělosti. Nesporným přínosem jsou však pro děti venkovní i vnitřní fyzické aktivity, avšak u dětí s tělesným postižením je vzhledem k jejich omezením tendence vyhledávat aktivit ve vnitřním prostředí a aktivity vsedě.

Venkovní aktivity dětí s tělesným postižením se odvíjí od možností dítěte a dají se rozdělit na aktivity pro mladší a starší děti. Pro děti mladšího věku lze využít tyto možnosti (Martin, S., 2006):

• Odrážedla

  odrážet se nemusí být u dětí s mozkovou obrnou úplně snadné, zpočátku je třeba asistence ze strany rodičů a hlavně dodržet zásady bezpečnosti. Pokud dítě nezvládne samostatně jezdit, může se těšit jízdě s dopomocí.

• Houpadla

  lze využít malé houpačky, houpací koníky.

• Houpačky, houpací sítě

  poskytují dítěti relaxaci i zábavu.

  
  Obr. 66 Houpačka (Zdroj: http://www.maxim-zdr.cz/p/sit-rehabilitacni-polohovaci-a-vertikalizacni/)

• Chodítka, tlačení hraček

  slouží dětem s problémy s rovnováhou a samostatnou chůzí. Mohou sloužit i běžné hračky – autíčka, dětské sekačky.

• Trojkolky

  napomáhají rozvoji koordinace a rovnováhy a zároveň znamenají pro dítě zábavu. V současnosti existuje na trhu mnoho variant a je třeba vybrat tu nejvhodnější.

Pro volnočasové aktivity, které zahrnují i výlety do přírody je možné využít sportovní kočárky a vozíky.

Obr. 67 Sportovní vozík (Zdroj: http://www.benecykl.cz/Produkty/Kozlik-Junior)

Další možností je například handbike.

Obr. 68 Handbike

Pro starší děti jsou vhodné míčové hry, modifikované vzhledem k postižení dítěte, dále pak plavání, jízda na koni či tanec.

Faktem zůstává, že řada volnočasových aktivit je pro soby s hybným postižením realizovatelná jen s jistou formou modifikace a mnohdy je potřeba motivace pro překonání všech překážek. Zejména sportovní vyžití a aktivní forma trávení volného času má nesporný pozitivní vliv na celkový „stav“ jedince.

4.3.2. Sport osob s tělesným postižením

4.3.2.1. Sportovní aktivity osob s tělesným postižením

Silné svaly pracují lépe než svaly oslabené, posílené svaly pomáhají celkovému fyzickému rozvoji, což platí pro všechny i pro děti s mozkovou obrnou. Časem mnoho osob s postižením dosáhne svého potenciálu, avšak i nadále je třeba cvičení (Martin, S. 2006).

Jednou z možností dalšího rozvoje a upevňování stávajících pohybových dovedností je sport. Nemusí se vždy jednat o aktivní, závodní úroveň, ale i úroveň rekreační. Pohyb – sport je pro mnohé osoby s pohybovým postižením nutností.

Diagram 17 Vliv sportu na oblast psychickou, zdravotní a sociální

F. Kábele (1992) uvádí specifické cíle sportu:

• rozvoj základních pohybových schopností a dovedností,
• osvojení regulačních a kompenzačních metod,
• formování psychických vlastností,
• překonání sociálních bariér,
• předcházení vzniku onemocnění.

4.3.2.2. Sportovní organizace

Výběr sportovní aktivity pro osoby s pohybovým postižením je v současné době relativně široký. Problémem může být místní nedostupnost sportovní organizace/oddílu v místě bydliště s čímž souvisí obtíže s dopravou. Mezi největší zástupce sdružující sportovce s tělesným postižením patří Český paralympijský výbor a Česká federace spastic handicap.

Česká federace Spastic Handicap o. s. vznikla v roce 1992 a je členem Mezinárodní asociace pro sport a rekreaci osob s mozkovou obrnou (zakládající člen Mezinárodního paralympijského výboru. Prostřednictvím svého zástupce je také členem Českého paralympijského výboru. Ve sdružených tělovýchovných jednotách a klubech provozuje sportovní aktivity zaměřené převážně na osoby s mozkovou obrnou. Vzhledem k tomu, že se jedná většinou o postižení vrozené (na rozdíl od jiných tělesných – amputace, poškození míchy apod. – ke kterým ve většině případů dochází v pozdějším věku následkem úrazů), velká část naší činnosti je zaměřena na mládež. Snahou je seznamovat s různými sporty, které jsou pro ně vhodné z hlediska jejich postižení, organizace akcí, kde lze tyto sportovní aktivity vyzkoušet.

Organizace sdružují několik sportovních odvětví. Sporty pro osoby s tělesným postižením (Česká federace spastic handicap): boccia, atletika, curling, lukostřelba, cyklistika, snowboard, stolní tenis, závěsný kulečník.

Diagram 18 Sportovní odvětví ČFSH

Obr. 69 Boccia

Česká federace tělesně postižených sportovců uvádí několik základních cílů své činnosti a společně s nimi i poslání (http://www.cstps.cz/stranky/poslani, http://www.cstps.cz/stranky/cile):

• zapojit co největší počet osob s tělesným postižením do pravidelné sportovní činnosti
• rozvíjet sport pro osoby s tělesným postižením na všech úrovních od rekreační až po vrcholovou
• zlepšit fyzickou kondici osob s tělesným postižením
• minimalizovat zdravotní postižen
• zajistit odpovídající rehabilitace
• podpořit sociální interakci osob s tělesným postižením
• zvýšit povědomí o sportu tělesně postižených mezi nepostiženou populací
• minimalizovat postižení z pohledu vlastního vnímání
• zajistit optimální podmínky pro provozování široké nabídky sportů na celém území ČR prostřednictvím sportovních klubů, TJ a oddílů sdružených v ČSTPS
• zajistit podmínky pro kvalitní reprezentaci ČR na mezinárodních soutěžích
• organizovat domácí i zahraniční soutěže na území ČR
• Představit sportovce s tělesným postižením jako osoby, které mohou díky sportovní činnosti žít aktivní a plnohodnotný život a tím pozitivně podporovat integraci a odstraňovat bariéry.
• Podporovat zapojování dospělých osob s tělesným postižením do pravidelné sportovní činnosti. Sportovní činnost postižených v sobě spojuje prvky fyzické aktivity kondičního charakteru vedoucí k udržení nebo zlepšení fyzické kondice, prvky rehabilitační s cílem postupné eliminace nebo kompenzace projevu postižení a především prvky sociální interakce, které hrají důležitou roli pro jednodušší začlenění člověka s postižením do společnosti.
• Zajistit sportovní reprezentaci ČR a související přípravu reprezentantů především na vrcholné mezinárodní soutěže typu mistrovství světa, Evropy, Světové poháry, Evropské poháry a paralympijské hry a mezinárodní kvalifikační soutěže na tyto vrcholné závody.
• Podporovat souvislou přípravu a zajistit odpovídající tréninkové, materiální a zdravotní podmínky na vysoce kvalitní a odborné úrovni tak, aby vyhovovala specifikům sportovní přípravy s ohledem na existující typ a rozsah tělesného postižení.
• Přínosem výsledků elitních sportovců ze zahraničních soutěží bude i větší zájem o sportovní aktivity z řad handicapovaných osob, které by prostřednictvím kondičního a vrcholového sportu získávali pevnější vztah k aktivnímu a nezávislému způsobu života

Sporty sdružované Českou federací tělesně postižených sportovců: atletika, plavání, sledge hokej, basketbal, stolní tenis tělesně postižených / vozíčkářů, florbal, EWH, handbike, jezdectví, šachy, tenis, rugby vozíčkářů, volejbal, kuželky, lyžování, orientační závod.

Diagram 19 Sportovní odvětví ČFTPS

Obr. 70 Monoski

Obr. 71 Speciální sáně pro sledge hokej

Obr. 72 Vozík pro míčové hry (basketbal, florbal, …)

Sportovci jsou při soutěžích řazení podle postižení do zdravotních tříd dle platných pravidel.