Vodník

V našem brčále žil kdysi dávno vodník Česílko. Bydlel si ve svém vodním království a jeho koníčkem bylo sbírání hrníčků, do kterých si ukládal dušičky.

Česílko ve volné chvíli rád sedával nad brčálem na staré vrbě, bafal ze své fajfky, kochal se okolím rybníčku a počítal raky, ryby a žabky ve svých vodách.

Jednou si takhle odpočívá na své vrbě, náhle ho z jeho zasněného dumání něco vyrušilo. Slyší nezvyklé žbluňkání. Rozhlíží se po rybníce, ale nic neobvyklého nevidí. „Co jen to může být?“ říká si.

Rozhodne se proto Česílko podívat se raději pod hladinu, aby zjistil, co se opravdu děje. Ponoří tedy svůj šos do brčálu, a co nevidí? Jeho nezbedný soused hastrman Kebule vypouští dušičky z jeho hrníčků.

To Česílka moc rozzlobilo. „Copak to děláš, Kebule?!“ křikl na něj a žádal ho, aby vše hned napravil. Jakmile Kebule spatřil rozhněvaného souseda, lekl se a ihned začal vypuštěné dušičky chytat a vracet je zpět do hrníčků.

Dušičky mu však stále unikaly. Jak se je Kebule snažil pochytat, plaval po celém brčále stále sem a tam, že se všechna zvířata, co v něm žijí, vyplašila a schovala se.

Když už byly konečně všechny dušičky chyceny, slíbil Kebule Česílkovi, že už to víckrát neudělá a dali si na to ruku. Od té doby společně sedávají na vrbě a bafají své fajfky.

V našem brčále žil kdysi dávno vodník Česílko. Bydlel si ve svém vodním království a jeho koníčkem bylo sbírání hrníčků, do kterých si ukládal dušičky.

Česílko ve volné chvíli rád sedával nad brčálem na staré vrbě, bafal ze své fajfky, kochal se okolím rybníčku a počítal raky, ryby a žabky ve svých vodách.

Jednou si takhle odpočívá na své vrbě, náhle ho z jeho zasněného dumání něco vyrušilo. Slyší nezvyklé žbluňkání. Rozhlíží se po rybníce, ale nic neobvyklého nevidí. „Co jen to může být?“ říká si.

Rozhodne se proto Česílko podívat se raději pod hladinu, aby zjistil, co se opravdu děje. Ponoří tedy svůj šos do brčálu, a co nevidí? Jeho nezbedný soused hastrman Kebule vypouští dušičky z jeho hrníčků.

To Česílka moc rozzlobilo. „Copak to děláš, Kebule?!“ křikl na něj a žádal ho, aby vše hned napravil. Jakmile Kebule spatřil rozhněvaného souseda, lekl se a ihned začal vypuštěné dušičky chytat a vracet je zpět do hrníčků.

Dušičky mu však stále unikaly. Jak se je Kebule snažil pochytat, plaval po celém brčále stále sem a tam, že se všechna zvířata, co v něm žijí, vyplašila a schovala se.

Když už byly konečně všechny dušičky chyceny, slíbil Kebule Česílkovi, že už to víckrát neudělá a dali si na to ruku. Od té doby společně sedávají na vrbě a bafají své fajfky.