MfeifoígÉfagigg* 23- kvetaA mQ
Základní zákon Spolkové republiky Německo
23. KVĚTNA 1949
Preambule
U vědomí své odpovědnosti před Bohem a lidmi, prodchnut vůlí zachovat svoji národní a státní jednotu a sloužit jako plnoprávný člen ve spojené Evropě světovému míru, usnesl německý Hd v zemích Bádensku, Bavorsku, Brémách. Hamburku Hessensku, Dolním Sasku, Severním Rýne-Vestfálsku, Porýní-Falci, Slesvicko-Holstýnsku, Virtembersku-Bádensku a Virtembersku-Hohenzollern svou ústavodár-nou mocí tento základní zákon Německé spolkové republiky, aby pro přechodnou dobu dal státnímu životu nový rád. Jednal tak i za ony Němce, jimž bylo odepřeno spolupůsobit. Veškerý německý hd je vyzván, aby svobodným sebeurcením dokončil jednotu a svobodu Německa.
I. Základní práva
Článek 1.
1)  Důstojnost člověka je nedotknutelná. Dbát jí a chránit ji je povinností veškeré státní mocí.
2)  Německý lid se tak přiznává k neporušitelným a nezadatelným právům jakožto základně každé lidské společnosti, míru a spravedlnosti ve světě.
3)  Následující základní práva zavazují zákonodárství, výkonnou moc a soudnictví jakožto bezprostředně platné právo.
Článek 2.
1)  Každý má právo na svobodný igzvoj své osobnosti, pokud tím neporušuje práva druhých a nepřekračuje ústavní řád nebo pravidla mravnosti.
2)  Každý má právo na život a tělesnou nedotknutelnost. Svoboda osoby je neporušitelná. Do těchto práv lze zasáhnout jen na základě zákona.
Dokumenty ke studiu mod^m^dějm^tátna. práv
Článek 3«
1)  Všichni íidé jsou si před zákonem rovni.
2)  Muži i ženy jsou rovnoprávní.
3)  Nikdo nesmí býí pro své pohlaví, rod, rasu, jazyk, domov a pôvod, víru, u ženské nebo politické názory poškozen ne'oG zvýhodněn.
Článek 4.
1)  Svoboda víry, svědomí a svoboda náboženského a ideového vyznání je nedo-'í íksntelná.                                       "                                                                 4
2)  Nerušený výkon náboženských obřadů je zaručen.
3)  Nikdo nesmí býí proti svému svědomí nucen k válečné službě ve zbrani. B!išŠf\ upravuje spolkový zákon.
GLANSK 5.
1)  Každý má právo volně projevovat a rozšiřovat své mínění slovem, písmem a 1 obrazem a nerušene se poučovat z obecně přístupných pramenu, Svoboda tisku I a svoboda podávání zpráv rozhlasem a filmem jsou zaručeny. Cenzury není.     I
2)  Tato práva mají omezení v předpisech všeobecných zákonů, v zákonných ústa- i novem'ch na ochranu mládeže a v právu osobní ctí.
3} Umění a véda, bádání a učení jsou svobodné. Svoboda učení nezprošťuje věr- r nosti ústavě.
Článek 6\
1)  Manželství a rodina jsou pod zvláštní ochranou státního zřízení.
2)  Péče o děti a jejich výchova jsou přirozeným právem rodičů a především jejich povinností. Na jejích výkon dozírá státní společenství.
3)  Proti vůlí osob oprávněných k výchově smějí být děti odloučeny od rodiay jen na základě zákona, jestliže tyto osoby neplní svou povinnost nebo kdyby děti z jiného důvodu zůstaly bez dozoru.
4)  Každá matka má právo na ochranu a péci společnosti.
5)  Nemanželským dětem jsou zákonodárstvím zabezpečeny stejné podmínky pro jejich tělesný a duševní rozvoj a jejich postavení ve společností jako dětem manželským.
■^konSmjMiM^ĚL
93
ČLÁNEK 7.
\ íkeré školství je pod dozorem státu. ). jbv oprávněné k výchově mají právo rozhodovat o účasti dítěte na vyučování
„. joženství.
\ . uČování náboženství je ve veřejných školách s výjimkou bezkonfesních Škol řádným vyučovacím předmětem. Vyučování náboženství probíhá v souladu se násadami náboženských oba, čímž není dotčen státní dozor. Žádnému učiteli nesmí být stanovena povinnost vyučovat náboženství proti jeho vůli. ja právo zřizovat soukromé školy je zaručeno. Soukromé školy jakožto náhrada veřejných škol musí být schváleny státem a podléhají zemským zákonům. Schválení je uděleno, jestliže soukromé Školy svými učebními cíly a zařízeními, jakož j ve vědeckém vzdělání svých učitelů nejsou pod úrovní veřejných škol a jestliže se nepodporuje rozlišování žáků podle majetkových poměrů rodičů. Schválení je odepřeno, není-li dostatečně zajištěno materiální a právní postavení učitelských
sil
5)  Soukromá národní škola je povolena tehdy, jestliže Školská správa uzná zvláštní pedagogické zájmy nebo na návrh osob oprávněných k výchove, má-li být zřízena jako škola určitého společenství, církve nebo Škola vytvářející světový názor a v obci není veřejná škola tohoto druhu.
6)  Přípravné školy zůstávají zrušeny.
Článek 8.
1)  Všichni Němci mají právo pokojně a beze zbraní se bez ohlášení nebo povolení shromažďovat.
2)  U shromáždění pod širým nebem může být toto právo zákonem nebo na základě zákona omezeno.
Článek 9.
1)  Všichni Němci mají právo tvořit spolky a společnosti.
2)  Sdružení, jejichž účel nebo Činnost odporuje trestním zákonům nebo jsou zaměřena proti ústavnímu rádu nebo proti myšlence smíření národů, jsou zakázána.
3)  Právo tvořit sdružení k ochraně a prosazování pracovních a hospodářských podmínek je zaručeno každému a pro všechny povolání. Úmluvy, jež se snaží toto právo omezit nebo znemožnit, jsou neúčinné, opatření k tomu směřující jsou protiprávní.
Dokumenty ke studiu moderních dějin státu a pra
Článek 10.
Listovní tajemství jakož i tajemství poštovní a telekomunikační jsou nepc telila. Omezení smějí být nařízena pouze na základě zákona.
Článek 11.
í) Všichni Němci mají právo pohybovat se volně na celém spolkovém ázeraí.
2) Toto právo může být omezeno jen zákonem a v téck případech, kdy není zaji dostatečný životní základ a společnosti by vznikly mimořádné vjHohy a v pádech, kdy to vyžaduje ochrana před zanedbáním, ochrana před epidem nebo předcházení trestným činům.
ČLÁNEK 12,
1)  Všichni Němci mají právo svobodně volit své povolání a místo učení. Vyicon povolání může být upraven zákonem.
2)  Nikdo nemůže být nucen k určité práci, která by byla, mimo rámec obvyklých všeobecných pro všechny stejných veřejných služebních povinností. Kdo by odepřel vojenskou službu se zbraní na základě svědomí, je povinen k náhradní službě. Trvání náhradní služby nesmí přesahovat trvání služby ve zbrani. Bližší upravuje zákon, který nesmí narušit svobodné rozhodování podle svědomí a musí také opatřit možnost náhradní služby, která nemá souvislost s vojenskými spolky.
3)  Ženy nesmí být zákonem zavazovány k výkonu služby ve vojenských spolcích. V Žádném případě nesmí být použity ve službě se zbraní.
4)  Nucená práce je přípustná jen pro ty, kterým byla soudně odňata svoboda.
Článek 13.
1)  Obydlí je nedotknutelné.
2)  Prohlídky smí nařizovat jen soudce, při nebezpečí z prodlení Í jiné orgány stanovené zákonem a jen ve forme tam předepsané.
3)  Jinak smějí být prováděny zásahy a omezení jen k odvrácení obecného nebezpečí života jednotlivých osob, na základě zákona i k předcházení nebezpečí hrozícího veřejné bezpečnosti a pořádku, zvláště k odstranění nedostatku prostoru, k potírání nemocí nebo k ochraně ohrožených mladistvých osob.
jfonJWNjM. května 1949
Článek 14.
■ nictv' a dědické právo se zaručují, obsah a omezení jsou stanoveny záko-
nictví zavazuje. Jeho užívám má zároveň, sloužit k blahu společnosti.
■ tótnění je přípustné jek k blahu společnosti. Smí být provedeno jen zákonem nebo na základě zákona, který upraví způsob a rozsah odškodnění. Odškodnení je určeno po spravedlivém uvážení zájmů společnosti a zúčastněných osob. K určení výše odškodného lze se ve sporném případě obrátit na řádné soudy.
Článek 15. Pozemky a půda, přírodní bohatství a výrobní prostředky mohou být za úče-em zespoleČenštění převedeny do obecného vlastnictví nebo jiných forem společného hospodaření zákonem, který upraví způsob a rozsah odškodnění. Ohledně odškodnění platí obdobně či. 14, odst. 3, věta 3 a 4.
ČLÁNEK Ifi.
1)  Německá státní příslušnost nemůže být odňata. Ztráta státní příslušnosti smí nastat jen na základě zákona a proti vůli postižené osoby pouze tehdy, nezůstane-li tato bez státní příslušnosti.
2)  Žádný Němec nesmí být vydán do ciziny. Politicky pronásledované osoby mají právo azylu.
Článek 17. Každý má právo obracet se sám nebo společně s druhými písemně s prosbami nebo stížnostmi na příslušné orgány a na lidové zastupitelstvo.
Článek 17a.
1)  Zákony o vojenské a náhradní službě mohou stanovit, že u příslušníků vojenských sil a náhradní služby je omezeno v době vojenské nebo náhradní služby základní právo svobodně vyjadřovat a rozšiřovat své mínění slovem, písmem a obrazem (či. 5, odst. 1, první část věty), základní právo svobodného shromažďování (či. 8) a petiční právo (či. 17), pokud je ponecháno právo předložit společně s ostatními prosby nebo stížnosti.
2)  Zákony, které slouží obraně včetně ochrany civilního obyvatelstva, mohou stanovit omezení základních práv svobody pobytu (či. 11) a nedotknutelnosti obydlí (či. 13).
96
johuneafr ke studiu modemichd^instátu a Pr£
Kdo zneužívá svobody projevu mínění, zejména tisku (či. 5 odst. 11), svobod í (či. 5 odst. 3), svobody shromažďován föf   81   C™K«^« — i------' '~
ČLÁNEK 19.
1)  Pokud podle tohoto základního zákona může být omezeno základní právo z. nem nebo na základe zákona, musí takový zákon platit obecně, a nikoli jen   ;u jednotlivý případ. Mimo to musí zákon uvést základni právo s udáním článku,
2)  V žádném případě nesmí být základní právo porušeno ve své podstatě.
3)  Základní práva platí i pro tuzemské právnické osoby, pokud jsou svou povahou pro ně použitelná.
4)  Je-H někdo veřejnou mocí poškozen ve svých právech, má možnost obrátit se k soudu. Není-li stanovena jiná příslušnost, rozhodne řádný soud.
XI. Spolek a seme
ČLÁNEK 20.
1)  Německá spolková republika je demokratický a sociální spolkový stát.
2)  Všechna státní moc vychází z lidu. Lid ji vykonává volbami a hlasováními a zvláštními orgány zákonodárství, výkonné moci a soudnictví.
Článek 21.
1)  Strany spolupůsobí při politické tvorbě vůle lidu. Zakládání stran je svobodné. Jejich vnitřní zřízení musí odpovídat demokratickým zásadám. O původu svých prostředků musí veřejně skládat účet*
2)  Strany, které svými cíli nebo chováním svých stoupenců míří k tomu, aby poškodily nebo odstranily svobodné demokratické zřízení nebo trvání Německé spolkové republiky, jsou protiústavní. O otázce protiústavnosti rozhoduje Spolkový ústavní soud.
3)  Bližší upravují spolkové zákony.
^^J^zJXkyéínaiM.
97
ČLÁNEK 22. Spolková vlajka je černo-červeno-zlatá.
ČlÁnek 23.
Tento základní zákon platí zatím v obvodu zemí Bádenska, Bavorska, Brém,
xi llrého Berlína, Hamburku, Hessenska, Dolního Saska, Severního Rýna-Vestfálska,
^ní-falce.   Slesvicka-HolŠtýnska,   Wirtemberska-Bádenska   a   Wirtemberska-
H henzollernu. V ostatních Částech Německa bude uveden v platnost po jejich
přistoupení-
Článek 24.
|\ Spolek může zákonem postoupit svá svrchovaná práva mezistátním orgánům.
2^ Spolek se může k zajištění míru zařadit do soustavy vzájemné kolektivní bezpečnosti. Svolí přitom k takovému omezení svých svrchovaných práv, jež přivodí a zajistí pokojný a trvalý řád v Evropě a mezi národy světa.
3) Pro úpravu mezistátních sporů přistoupí spolek k úmluvě o všeobecném souborném obligatorním mezinárodním rozhodčím soudnictví.
Článek 25.
Všeobecná pravidla mezinárodního práva jsou součástí spolkového práva. Mají přednost před zákony a zakládají práva a povinnosti bezprostředně pro obyvatele spolkového území.
ČLÁNEK 26.
1)  Jednání, jež jsou způsobilá rušit klidné soužití národů, zvláště připravovat vedení útočné války a jsou s tímto úmyslem podniknuta, jsou protiústavní. Lez na ně stanovit trest.
2)  Zbraně určené k vedení války smějí být vyráběny,,dopravovány a dávány do .  obchodu jen se svolením spolkové vlády. Bližší upraví spolkový zákon.
Článek 27. Všechny německé obchodní lodi tvoří jednotné obchodní loďstvo.
98                                       Dokumenty ke studiu moderních dějin státu a práVa »-*
ČlÁnsk 28.                                                     |
1) Ústavní řád v zemích musí vyhovovat zásadám republikánského, demokratiek ^ ho a sociálního právního státu ve smyslu tohoto základního zákona. V zemi^ t okresech a obcích musí mít lid zastupitelstvo, vzešlé se všeobecných, přímých I svobodných, rovných a tajných voleb. V obcích muže být místo voleného sborj 1 obecní shromáždění.                                                                                         I
2)  Obcím musí být zaručeno právo upravovat všechny věci místního rázu v ránicj i zákonů na vlastní odpovědnost. Také svazky obcí mají v rámci své zákonné = působnosti právo samosprávy podle ustanovení zákona.                                    \
3)  Spolek zaručuje, že ústavní řád zemí odpovídá základním právům a ustanov«. \ ním odstavců 1 a 2.                                                                                            ^
ČLÁNEK 29.                                                        I
1) Spolkové území musí být spolkovým zákonem nove rozčleněno se zřetelem i>a ;-zemskou spojitost, dějinné a kulturní souvislosti, hospodářskou účelnosf a so-   s ciáhu složení. Nové rozdělení musí vytvořit země, které by svými rozměry a -výkonností mohly účinně plnit úkoly jím uložené. 2) V těch Částech zemí, které při novém sestavování zemí po 8. květnu 1945 změnily svou zemskou příslušnost bez lidového hlasování, může lidová iniciativy požadovat do roka po počátku účinnosti základního zákona určitou zmenu rozhodnutí o zemské příslušnosti. K lidové iniciativě je potřeba souhlasu jedné desetiny obyvatelstva oprávněného k volbě do zemského sněmu. Má-li iniciativa úspěch, musí spolková vláda přijmou do návrhu zákona o novém rozčlenění ustanovení o zemské příslušnosti této části území.
3)  Po přijetí zákona je v každém území, jehož zemská příslušnost má být změněna, ta část zákona, která se tohoto území týká, předložena lidovému hlasování. Měla-li Iniciativa podle odst. 2 úspěch, je nutno v každé případe na příslušném území provést lidové hlasování.
4)  Je-li přitom zákon odmítnut alespoň v jedné Části území, je znovu předložen Spolkovému sněmu. Po novém projednání musí být zákon přijat lidovým hlasováním na celém spolkovém území.
5)  Při lidovém hlasování rozhoduje většina odevzdaných hlasů.
6)  Postup upravuje spolkový zákon. Nové rozčlenění má být provedeno před uplynutím tri let po vyhlásení nákladního zákona, a jestliže je nutné jakožto důsledek přistoupení jiné části Německa, pak do dvou let po tomto přistoupení.
7)  Postup při každé jiné změně územního stavu zemí upravuje spolkový zákon, který musí být schválen Spolkovou radou a většinou členů Spolkového sněmu.
z&äsí^9íMä^^tnäm9_
ČLÁNEK 30.
státních opravném a plnění státních úkolů je věcí zemí, pokud tento JlYzákon nečiní nebo nepřipouští jinou úpravu.
ČLÁNEK 31
Spolkové právo rusí zemské právo.
Článek 32.
li peče o vztahy k cizím státům je věcí Spolku.
o\ před uzavřením smlouvy, která se dotýká zvláštních poměrů země, je třeba tuto zeini včas vyslechnout. - -
31 V mezích své zákonodárné příslušnosti mohou země se souhlasem spolkové vlády uzavírat smlouvy s cizími státy.
ČLÁNEK 33.
1)  Každý Němec má v každé zemi stejná práva a povinnosti státního občana.
2)  Každý Němec má podle své působnosti, schopnosti a odborného výkonu stejný přístup ke každému veřejnému úřadu.
3)  Užívání občanských práv a práv státního občana, přístup k veřejným úřadům, jakož i práva nabytá ve veřejné službě, jsou nezávislá na náboženském vyznání. Nikdo nesmí být poškozen v důsledku své příslušnosti nebo nepříslušnosti k některému vyznání nebo světovému názoru.
4)  Výkon výsostných oprávnění je jakožto stálý úkol zpravidla přenesen na příslušníky veřejné služby, kteří jsou ve veřejněprávním stálém služebním, poměru.
5} Právo veřejné služby je upraveno se zřetelem na obvyklé zásady úřednictva, z povolání.
Článek 34. Poruší-li někdo při výkonu veřejného úřadu, který mu byl svěřen, povinnost, jež mu bylá uložena v poměru ke třetí osobě, postihuje odpovědnost zásadně stát nebo korporaci, v jejíž službě stojí. Při úmyslu nebo hrubé nedbalosti je vyhrazen postih. Pro nárok na náhradu Škody a pro postih nesmí být vyloučena Žádná právní cesta.
ČlÁnek 35. Všechny úřady Spolku a zemí si vzájemně poskytují právní a úřední pomoc.
100
Dokumenty ke studiu modenách dějin státu a prs
ČLÁNEK 36.
1)  U nejvyšších spolkových úřadů je třeba zaměstnat v přiměřeném poměru i níkj' ge všech zemí. Osohy zaměstnané n ostatních spolkových úřadů maj zpravidla vybrány se zeme, ve které jsou činné.
2)  Branné zákony mají také brát zřetel na rozčlenění Spolku na země a j zvíástní místní pomery.
Článek 37.
i) Neplní-li některá země spolkové povinnost uložené jí podle tohoto základního zákona nebo podle jiného spolkového zákona, může spolková vláda se souhlasem Spolkové rady učinit potřebná opatření, aby byla země spolkovou exekucí donucena k plnění svých povinností.
2} K provedení spolkové exekuce má spolková vláda nebo její poverenec právo dávat příkazy všem zemím a jejich úřadům.
Článek 38.
1)  Poslanci Německého Spolkového sněmu jsou voleni ve všeobecných, přímých, svobodných, rovných a tajných volbách. Jsou zástupci celého národa, nejsou vázáni příkazy a pokyny a jsou podrobeni jen svému svědomí.
2)  K volbě je oprávněn každý, kdo dovrší 21 let věku, volitelný je ten, kdo dovrší 25 let věku.
3)  Bližší určí spolkový zákon.
Článek 39. 1) Spolkový sněm je volen na čtyři roky. Jeho volební období konci Čtyři roky
po prvním sejití nebo rozpuštění. Nové voíby se konají v posledním Čtvrtletí
volebního období, při rozpuštění nejpozději po šedesáti dnech. 2} Spolkový sněm se sejde nejpozději třicátého dne po volbách, nikoli však před
koncem, volebního období posledního Spolkového sněmu. 3) Spolkový sněm stanoví konec a opětné zahájení zasedám. Předseda Spolkového
sněmu může sněm svolat dříve. Je tím povinen, jestliže to vyžaduje třetina
sněmu, spolkový president nebo spolkový kancléř.
ynjmJjzjžS. května li
101
Článek 40. Ikový snem volí svého předsedu, jeho náměstky a členy předsednictva. Ur-; ŕi ;ednací řád.
d&eda vykonává domovní právo a policejní moc v budově Spolkového snemu, icho dovolení nesmí být v prostorách Spolkového sněmu provedena žádná prohlídka ani zabavení.
Článek 41.
i) Ověřování voleb přísluší Spolkovému sněmu. Spolkový sněm rozhoduje také, zda poslanec Spolkového sněmu pozbyl Členství.
2)  Proti rozhodnutí Spolkového sněmuje přípustná stížnost ke Spolkovému ústavnímu soudu.
3)  Bližší stanoví spolkový zákon.
Článek 42.
1)  Spolkový snem jedná veřejně, na návrh desetiny jeho členů nebo na návrh spolkové vlády může být dvoutřetinovou většinou veřejnost vyloučena. O návrhu se rozhoduje na veřejné schůzi.
2)  K usnesení Spolkového sněmu je potřebná většina odevzdaných hlasů, pokud tento základní zákon nestanoví jinak. Pro voíby prováděné Spolkovým sněmem může jednací řád připustit výjimky.
3)  Pravdivé zprávy o veřejných zasedáních Spolkového sněmu a jeho výborů jsou prosty jakékoli odpovědnosti.
Článek 43.
1)  Spolkový sněm a jeho výbory mohou požadovat přítomnost každého člena spolkové vlády.
2)  Členové Spolkové rady a spolkové vlády, jakož i jejich poverenci mají přístup do všech schůzí Spolkového sněmu a jeho výborů. Musí být kdykoli, slyšeni.
Článek 44.
1} Spolkový sněm má právo a na návrh jedné čtvrtiny svých členů povinnost vytvořit vyšetřovací výbor, který na veřejném jednání provádí potrebné důkazy. Veřejnost může být vyloučena.
2)  Na provádění důkazů se přiměřeně vztahují předpisy o trestním řízení. Tajemství listovní, poštovní a telekomunikační zůstává nedotčeno.
3)  Soudy a správní úřad jsou povinny poskytovat právní a úřední pomoc.
Dokumenty ke studiu moderních dějin státu a pr,
4) Usnesení vyšetřujících výborů jsou vyňata z úvahy soudu. Při hodnoi posuzování základního skutkového stavu jsou soudy svobodné.
Číi-NEK 45.
i) Spolkový snem zřizuje stálý výbor, který má hájit práva Spolkového s proti spolkové vládě mezi dvěma volebními obdobími. Stálý výbor má r práva vyšetřovacího výboru.
2) Další oprávnění, zejména pravomoc zákonodárná, voľba spolkového kane obžaloba spolkového presidenta« stálému výboru nepřísluší.
Článek 45a.
1)  Spolkový sněm jmenuje výbor pro zahraniční věci a branný výbor. Tyto dva výbory zůstávají v činnosti i v době mezi dvěma zasedáními.
2)  Branný výbor má práva výboru vyšetřovacího.
Článek 45b.
K ochraně základních práv a jako pomocný orgán. Spolkového sněmu při výko-nu parlamentní kontroly je ustanoven branný zmocněnec Spolkového sněmu. Bližší stanoví spolkový zákon.
Článek 46.
1)  Poslanec nemůže být nikdy soudně ani slušebně stíhán ani jinak volán mimo Spolkový sněm k odpovědnosti za své hlasování nebo za výrok, který vysloví ve Spolkovém sněmu nebo v některém z jeho výborů. To vsak neplatí o urážlivých pomluvách.
2)  Za jednáníj na něž je určen trest, může být poslanec volán k odpovědnosti nebo zatčen jen se svolením Spolkového sněmu, nebyl-li zadržen při Snu nebo během příštího dne.
3)  Svolení Spolkového sněmu je dále zapotřebí při každém jiném omezení osobní svobody poslance nebo k zavedení řízení podle či. 16 proti poslanci.
4)  Jakékoli trestní řízení a jakékoli řízení podle či. 18 proti poslanci, jakoukoli vazbu a jakékoli jiné omezení jeho osobní svobody je třeba na žádost Spolkového sněmu zastavit.
^^-^ÄRjV g 23. května 1949
103
Článek 47.
Poslanci jsou oprávněni odepřít svědectví o osobách, které, jinvjako poslancům
kterým oni jako poslanci svěřili skutečnosti, jakož i o těchto skutečnostech
vch. V mezích tohoto práva odepřít svědectví je zabavení písemností nepřípustné.
ČLÁNEK 48.
1} Kdo se uchází o mandát ve Spolkového sněmu má nárok na dovolenou potřebnou k přípravě své volby.
21 Nikomu nesmí být zabraňováno převzít a vykonávat úřad poslance. Výpověď nebo propustem z tohoto důvodu je nepřípustná.
3) Poslanci mají nárok na přiměřené odškodnění zajišťující jejich nezávislost. Mají právo zdarma používat všechny státní dopravní prostředky. Bližší upravuje spolkový zákon.
Článek 49.
Pro Členy předsednictva a stálého výboru, výboru pro zahraniční věci a branného výboru a jejich první náměstky platí článek 46, 47 a 48 odst. 2 a 3 i v době mezí dvěma volebními obdobími.
IV. Spolková rada
Článek 50. Země spolupůsobí v zákonodárství a správě spolku Spolkovou radou.
ČlÁnek 51.
1)  Spolková rada se skládá ze Členů zemských vlád, které je určují a odvolávají. Mohou být zastupovány druhými členy svých vlád.
2)  Každá země má nejméně tři hlasy, země s více než dvěma milióny obyvatel mají po Čtyřech, země s více než šesti milióny obyvatel po pěti hlasech.
3)  Každá země může vysílat tolik členů, kolik má hlasů. Hlasy země mohou být odevzdány jen jednotně a jen přítomnými členy nebo jejich zástupci.
104
Dokumenty ke studiu moderních dějin státu a pn
ČLÁNEK 52. 1} Spolková rada si volí na jeden rok předsedu.
2)  Predseda svolává Spolkovou radu. Musí ji svolat, žádají-li to zástupci ne dvou zemí nebo spolková vláda.
3)  Spolková rada se usnáší nejméně většinou svých hlasů. Dává si jednac Jedná veřejně. Veřejnost může být vyloučena.
4)  Členy výboru Spolkové rady mohou být jiní Členové nebo poverenci vlád;
Článek 53.
Členové spolkové vlády mají právo a jsou-li o to požádáni povinnost účasti jednání Spolkové rady a jejich výboru. Musí být vždy slyšeni. Spolková vláda běžně zpravovat Spolkovou radu o vedení věcí.
V. Spolkový president
Článek 54.
1)  Spolkový president je volen bez rozpravy Spolkovým shromážděním. Volitelný je každý Němec, který má volební právo do Spolkového snemu a dovrší 40 roků.
2)   Úřad spolkového presidenta trvá 5 let. Bezprostřední opětná volba je přípustná jen jednou.
3)  Spolkové shromáždění se skládá ze členů Spolkového
snemu a rovného poctu
členů, volených lidovými zastupitelstvy zemí podle zásady poměrného zastou-" pění.
4} Spolkové shromáždění se sejde nejpozději 30 dní před uplynutím úředního období spolkového presidenta, jestliže toto období skončí předčasně, tedy nejpozději 30 dní po jeho ukončení. Svolává je předseda Spolkového sněmu.
5)  Po uplynutí volebního období počíná lhůta odstavce 4, věty 1 prvním sejitím Spolkového sněmu.
6)  Zvolen je ten, kdo dostane většinu hlasů členů Spolkového shromáždění. Nedosáhne-li ve dvou volebních kolech této většiny nikdo z kandidátů, je zvolen ten, kdo dosáhne v dalším kole nejvíce hlasů.
7)  Bližší upravuje spolkový zákon.
^onSBiilJi^větnaJQét
105
Článek.55.   ■ ■ . Icový president nesmí být Členem vlády ani zákonodárného sboru spolku,
i lěkteré země. kovy president nesmí vykonávat jiný placený úřad, živnost nebo povolání smí být Členem vedení ani dozorci rady podniku zaměřeného na zisk.
Článek 56. Při nastupování úřadu vykoná spolkový president před shromážděnými Členy c Ujového sněmu a Spolkové rady tuto přísahu: „Přísahám, Že věnuji svoje síly tilaíni německého národa, budu rozmnožovat jeho prospěch, odvracet od něho Škody, zachovávat a hájit základní zákon a zákony Spolku, svědomitě plnit své povinnosti a vykonávat spravedlnost vůči každému. Tak mi dopomáhej Bůh!H. Přísaha může být vykonána i bez náboženské doložky.
Článek 57.             .
Je-li spolkový president zaneprázdněn nebo uprázdní-li se jeho úřad předčasně, vykonává jeho povinnosti předseda Spolkové rady.
Článek 58. Aby byla nařízení a opatření spolkového presidenta platná, musí být podepsána také spolkovým kancléřem nebo příslušným spolkovým ministrem. To neplatí o jmenování a propustem' spolkového kancléře, rozpouštění Spolkového sněmu podle Článku 63 a o žádosti podle článku 69, odstavec 3.
Článek 59.
1)  Spolkový president zastupuje Spolek v mezinárodních stycích. Jménem Spolku uzavírá s cizími státy smlouvy. Pověřuje a přijímá velvyslance.
2)  K smlouvám, které upravují politické vztahy Spolku, nebo se vztahují na předměty spolkového zákonodárství, je třeba, souhlasu nebo spolupůsobení sborů, jimž přísluší spolkové zákonodárství, ve formě spolkového zákona. U správních dohod platí přiměřeně předpisy o spolkové správě.
Článek 59a.
1)  Spolkový sněm určuje, kdy nastává stav obrany. Jeho rozhodnutí vyhlašuje spolkový president.
2)  Nemůže-li se Spolkový sněm sejít pro nepřekonatelné překážky a hrozí-H nebezpečí z prodlení, může rozhodnout a oznámit toto. rozhodnutí, podepsané také spolkovým kancléřem, spolkový president. Předtímmusí vyslechnout předsedu Spolkového sněmu a předsedu Spolkové rady.     .
106
Dokumenty ke studiu moderních dějin státu a pr,
3) Spolkový president smí učinit mezmárodněprávní prohlášení týkající se
obrany, až po jeho vyhlásení. 4} 0 mírové smlouvě rozhodne spolkový zákon.
Čí-ÁNEK 60.
1)  Pokud nestanoví zákon jinak, jmenuje a odvolává soudce a spolkové úre jakož i důstojníky a poddůstojníky spolkový president.
2)  Vykonává v jednotlivých případech za Spolek právo milostí.
3)  Toto opravném může přenést na jiné orgány.
4} Článek 46 odstavce 2 as 4 platí přiměřeně i pro spolkového presidenta.
Článek 61. 1) Spolkový sněm nebo Spolková rada mohou, obžalovat spolkového pres; u Spolkového ústavního soudu pro úmyslné porušení základního zákona nebo jiného spolkového zákona. Návrh na vznesení obžaloby musí být podán nejméně čtvrtinou členů Spolkového sněmu nebo čtvrtinou Spolkové rady. Usnesení na podání obžaloby vyžaduje dvoutřetinové většiny Členů Spolkového sněmu nebo dvou třetin hlasů Spolkové rady. Obžalobu zastupuje poverenec sboru, který vznes] obžalobu.
2) Zjistí-li Spolkový ústavní soud, že se spolkový president provinil úmyslným porušením základního zákona nebo jiného spolkového zákona, může ho zbavit úřadu. Prozatímním nařízením může po vyšetření obžaloby stanovit, že spojkový president nesmí svůj úřad vykonávat.
VL Spolková vláda
ČLÁNEK 62. Spolková vláda se skládá ze spolkového kancléře a spolkových ministrů.
ČLÁNEK 63.
1)  Spolkového kancléře volí bez rozpravy sněm na návrh spolkového presidenta.
2)  Zvolen je ten, kdo dostane hlasy většiny členů Spolkového snemu. Spolkový president jej pak musí jmenovat.
3)  Není-li navržený kandidát zvolen, může Spolkový snem do 14 dnů po volbě zvolit spolkového kancléře nadpoloviční většinou svých členů.
4)  NeuskuteČní-li se volba v této lhůtě, koná se neprodleně volba nová, ve které je zvolen ten, kdo dostane nejvíce hlasů. Soustredí-H zvolený na sebe hlasy většiny členů Spolkového sněmu, musí ho spolkový president do 7 dnů po volbě jmenovat. Nedosáhne-H zvolený této většiny, musí ho spolkový president do 7 dnů jmenovat nebo rozpustit Spolkový snem.
^gJBK* 23. května 1949
107
ČLÁNEK 64.
t0vé ministry jmenuje a propouští spolkový president na návrh spolkového
Jeře.
]iový kancléř a spolkoví ministři vykonají při převzetí úřadu před Spolko-
snemem přísahu podle článku 56.
Článek 65.
kovy kancléř určuje základní směr politiky a bere za něj odpovědnost. Šchto směrnic vede každý spolkový ministr svůj obor samostatně a na vlast-. ídnosfc. Při různosti mínění mezi spolkovými ministry rozhoduje spolková olkový kancléř řídí její chod podle jednacího řádu, který usnáší spolková ívaluje spolkový president.
Článek 65a.
1)  Vrchním velitelem branné moci je spolkový ministr obrany.
2)  V případe vyhlášení stavu obrany přechází pravomoc vrchního velení na spolkového kancléře.
Článek 66. Spolkový kancléř a spolkoví ministři nesmějí vykonávat žádný jiný placený úřad, živnost ani povolání a nesmějí být členy vedení a bes souhlasu Spolkového snemu ani členy dozorčí rady výdělečného podniku.
Článek 67.
1)  Spolkový sněm může vyslovit spolkovému kancléři nedůvěru jen tak. Že většinou svých členů zvolí jeho nástupce a požádá spolkového presidenta, aby spolkového kancléře propustil. Spolkový president muší žádosti vyhovět a zvoleného jmenovat.
2)  Mezi podáním návrhu a volbou musí uplynout 48 hodin.
ČLÁNEK 68.
1) Nedosáhne-li návrh spolkového sněmu, může spolkový president na návrh spolkového kancléře do 21 dnů Spolkový sněm rozpustit. Právo snem rozpustit však zaniká, jakmile Spolkový sněm většinou nových Členů zvolí jiného spolkového kancléře.
2} Mezi podáním návrhu a hlasováním musí uplynout 48 hodin.
Dokumenty ke studiu moderních dějin státu a
Článek 69.
1)  Spolkový kancléř jmenuje jednoho spolkového ministra svým náraestken
2)  Úřad spolkového kancléře nebo spolkového ministra končí vždy sejitím vého spolkového sněmu, úřad spolkového ministra také každým jiným u nením úřadu spolkového kancléře.
3)  Na žádost spolkového presidenta je spolkový kancléř, na žádost spolkového kancléře nebo spolkového presidenta pak spolkový ministr, povinen vést zal^r žitosti až do jmenování svého nástupce.
VII. Zákonodárství spolku
X     '
ČLÁNEK 70.
1)  Země mají právo vydávat zákon, pokud tento základní zákon nedává zákonodarnou pravomoc Spolku.
2)  Vymezení pravomoci mezi Spolkem a zeměmi se řídí předpisy tohoto základního zákona o výlučném a konkurujícím zákonodárství.
Článek 71.
V oboru výlučného zákonodárství Spolku mají země právo vydávat zákona potud, pokud jsou k tomu výslovně zmccněny spolkovým zákonem.
ČLÁNEK 72.
1)  V oboru konkurujícího zákonodárství mají země právo vydávat zákony do té doby, pokud Spolek nepoužije svého práva vydávat zákony.
2)  Spolek má v tomto oboru právo vydávat zákony, pokud je potřeba úpravy spolkovým zákonem, protože
1)  věc nemůže být účinně upravena zákonodárstvím jednotlivých zemí, nebo
2)  úprava věci zemským zákonem by mohla poškodit zájmy druhých zemí nebo celku anebo
3)  toho vyžaduje zachování právní a hospodářské jednoty, zvláště zachování stejných životních poměrů ve vSech zemích.
f «Ahm SRN z 23. května 1949___________________________              109
Článek 73.
Soolek má výlučné zákonodárství v oboru 1l zahraničních věcí jakož i obrany včetně vojenské povinnosti mužů, kteří dovršili 18 let a ochrany dvilního obyvatelstva,
2)  státní příslušnosti ve Spolku,
3)  volného pohybování, pasu, přistěhování, vystěhování a vydávání osob, i) měny, peněžnictví a mincovnictví, měr a vah jakož i stanovení Času,
5)  jednoty celního a obchodního území, obchodních a plavebních smluv, volnost výmeny zboží a zbožního a platebního styku s cizinou včetně celní a hraniční ochrany,
6)  spolkových železnic a letecké dopravy,
7)  pošt a telekomunikací,
8)  právních poměrů osob ve službě Spolku a spolkových veřejnoprávních korporací,
9)  právní ochrany živností, práva autorského a nakladatelského,
10)  spolupráce Spolku a zemí v kriminální policii a věcech ústavní ochrany, zřízení spolkového úřadu kriminální policie a mezinárodního potírání zločinnosti,
11)  statistiky pro účely Spolku.
Článek 74. Konkurující zákonodárství se vztahuje na tyto obory:
1)  občanské právo, trestní právo a výkon trestů, soudní zřízení, řízení před soudy, advokácie, notářství a právní porady;
2)  věci osobního stavu;
3} právo spolčovací a shromaždovací;
4)  právo pobytu a usazování cizinců;
5)  ochrana německých kulturních statků před zavlečením do ciziny;
6)  věci uprchlíků a vypovězenců;
7)  veřejná péče;
8)  státní příslušnost v zemích;
9)  válečné škody a jejich napravení;
10} péče o válečné poškozence a pozůstalé po obětech války, péče o bývalé válečné zajatce a péče o válečné hroby;
11)  hospodářské právo (doly, průmysl, energetické hospodaření, řemesla, živnosti, bankovnictví a burzy, soukromoprávní pojištění);
12)  výroba a použití jaderné energie k mírovým účelům, zřizování a provoz zařízení, jež slouží těmto účelům, ochrana před nebezpečím, jež vzniká při uvolňování jaderné energie nebo ionizačním zářením a odstraňování radioaktivních látek;
______    Dokumenty ke studiu moderních dějin státu a práta fj
13)  podpora vedeckých výzkumů;
14)  vyvlastňovací právG, pokud přichází do úvahy v oborech čL 73 a 74;
15)  převedení půdy a pozemků, přírodního bohatství a výrobních prostředki společenského vlastnictví nebo jiných forem společného hospodaření;
16)  ochrana před zneužitím hospodářského postavení;
17)  obchod s nemovitostmi, pozemkové právo a zemědělské pachty, bytová péí* osídlování a budování sídlišť;
IS) opatření proti obecně nebezpečným a přenosným nemocem u íidí a zvířat; povolení k lékařským a jiným léčebným povoláním a k léčebné živností, zacházeoí $ léčivy, léčebnými a omamnými prostředky a jedy;
19)  ochrana při zacházení s potravinami a poživatinami i spotřebními předměty, s krmivy, zemědělským a lesním osivem a sazenicemi a ochrana stromů a rostlin před nemocemi a Škůdci;
20)  plavby na širém moři i pobřeží, jakož i mořské značky, vnitrozemská plavba. povětrnostní služba, mořské trati a vnitrozemské trati, sloužící obecnému provozu;
21)  silniční doprava, motorismus a stavba í udržování silnic dálkové dopravy;
22)  kolejové dráhy, jež nejsou spolkovými drahami, s výjimkou horských drah.
ČLÁNEK 75. Spolek má právo vydávat za předpokladů či. 72 rámcové předpisy o
1)  právních poměrech osob ve veřejné službě zemí, obcí a jiných korporací veřejného práva;
2)  všeobecných právních poměrech tisku a fiímu;
3)  honbě, ochraně přírody a péci o krajinu;
4)  rozdělení půdy, využiti prostoru a hospodaření s vodou;
5)  hlásení a průkazech,
ČlÁFíEK 76.
1)  Návrhy zákonů jsou Spolkovému sněmu podávány spolkovou vládou, ze středu Spolkového sněmu nebo Spolkovou radou.
2)  Návrhy spolkové vlády musí být předloženy nejdříve Spolkové radě. Spolková rada má právo zaujmout stanovisko k těmto návrhům do tří íýdnů.
3)  Návrhy Spolkové rady jsou Spolkovému sněmu dodávány spolkovou vládou. Spolková vláda má přitom sdělit své stanovisko.
■ xákonSRN z 23. května 1949______________________________          111
ČLÁNEK 77.
11 n spolkových zákonech rozhoduje Spolkový sněm. Předseda Spolkového sněmu
' :c po přijetí neprodleně dodá Spolkové radě.
m Spolková rada může do dvou týdnů po doručení rozhodnutí o zákoně Žádat svolání výboru, utvořeného ze Členů Spolkového sněmu a Spolkové rady, ke společné poradě o návrzích. Složení tohoto výboru upravuje jednací řád, o kterém rozhoduje Spolkový snem, a který musí být schválen Spolkovou radou. Oíenové Spolkové rady, vyslaní do tohoto výboru, nejsou vázáni príkazy. Jeli k zákonu třeba souhlasu Spolkové rady, může požadovat svolání i Spolkový snem a spolková vláda. Navrhne-H výbor změnu v rozhodnutí o zákoně, musí se Spolkový snem znovu rozhodovat.
3)  Není-li souhlasu Spolkové rady třeba, může po skončení řízení podle odst. 2 Spolková rada podat námitky proti zákonu, na kterém se usnesl Spolkový sněm. Lhůta k podání námitek začíná v případe poslední věty odst. 2 doručením nového usnesení Spolkovému sněmu, ve všech ostatních, případech ukončením řízení před výborem podle odst. 2.
4)  Usnese-li se na námitkách většina členů Spolkové rady, mohou být námitky zamítnuty usnesením většiny členů Spolkového sněmu.
ČLÁlíEK 78.
Zákon, schválený Spolkovým sněmem, je řádné usnesen, souhlasí-H Spolková rada, nepodá-li návrh podle či. 77 odst. 2, nepodá-li ve lhůtě či. 77 odst. 3 námitky nebo odvolá-li jej nebo jsou-li námitky Spolkovým sněmem přehlasovány.
Článek 79.
1)  Základní zákon může být změněn pouze zákonem, který výslovně mění nebo doplňuje text základního zákona.
2)  Takový zákon vyžaduje souhlasu dvou třetin členů Spolkového sněmu a dvou třetin hlasů Spolkové rady.
3)  Změna tohoto základního zákona, která se dotýká rozčlenění Spolku na země, zásadního spolupůsobení zemí při zákonodárství nebo zásad stanovených v či. 1 a 2, je nepřípustná.
Článek 80.
1} Zákonem může být zmocněna spolková vláda, spolkový ministr nebo zemské vlády vydávat právní nařízení. Pří tom musí být v zákone stanoven obsah, účel a rozsah uděleného zmocnění. V nařízení je nutno uvést právní podklad. Je-li zákonem stanoveno, že zmocnení může být přeneseno dále, je k přenesení tohoto zmocnění třeba právního nařízení.
Dokumenty ke studiu moderních dějin státu a. j
2) S výhradou jiné úpravy spolkovým zákonem vyžadují souhlasu Spolkc právní nařízení spolkové vlády nebo spolkového ministra o zásadách a ach za používání zařízení spolkových drah a pošt i telekomunikací, o j provozu Železnic, jakož i právní nařízení na základě spolkových zákonů zadují souhlasu Spolkové rady nebo jež provádějí země z příkazu Spol' jako vlastní záležitost.
Článek 81.
1J Nedojde-lí v případě Článku 68 k rozpustem Spolkového sněmu, múze s president na žádost spolkové vlády se souhlasem Spolkové rady vyhi určitý návrh zákona nouzový stav zákonodárství, jestliže Spolkový sněi zamítl, ačkoli jej spolková vláda označila za naléhavý. Totéž platí, je-Ii zam návrh zákona, ačkoli spolkový kancléř s mm spojil návrh podle Článku 68 2) Zamítne-Ii Spolkový sněm po vyhlášení nouzového stavu zákonodárství r zákona znovu anebo príjme-íi jej ve znení označeném spolkovou vládou za n jatelné, pak platí zákon jako řádně usnesený, projeví-li s ním souhlas Spo rada. Tbtéz platí, není-li návrh Spolkovým sněmem schválen do čtyř týdnu pc opětovném podání.
3) Během funkčního období spolkového kancléře může být i každý jiný návrh zákona zamítnutý Spolkovým sněmem přijat podle odstavce 1 a 2 ve lhůtě* Šesti měsíců po prvním vyhlášení nouzového stavu zákonodárství. Po uplynutí lhůty je během funkčního období téhož spolkového kancléře další vyhlásení nouzového stavu zákonodárství nepřípustné.
4) Základní zákon nesmí být zákonem přijatým podle odstavce 2 ani změněn ani zcela nebo zčásti zbaven účinnosti ani nesmí být zastaveno jeho provádění.
Článek 82. I) zákony usnesené .podle předpisů tohoto základního zákona vyhotovuje po spo-íupodpisu spolkový president a vyhlašuje ve sbírce spolkových zákonů. Právní nařízení vyhotovuje a s výhradou jiné zákonné úpravy vyhlašuje ve sbírce spolkových zákonů ten orgán, který je vydává. 2) Každý zákon a každé právní nařízení má stanovit den počátku účinnosti. Chybili takové ustanovení, pak nabývají účinností Čtrnáctého dne po uplynutí dne, v sěmŽ byla vydána sbírka spolkových zákonů.
.flzwjWSÍjJS. května 1949             ________________________113
provádění spolkových zákonů a spolková správa
Článek S3.
provádějí spolkové zákony jako vlastní záležitost, pokud tento základní anbví jinak nebo nepřipouští něco jiného.
Článek 84.
dějí-li země spolkové zákony jako vlastní záležitost, upravují záměrem a správní řízení, pokud spolkové zákony se souhlasem Spolkové rady íoví jinak. <ň Spolková vláda může se souhlasem Spolkové rady vydávat všechny správní předpisy.
3)  Spolková vláda dohlíží na to, aby země prováděly spolkové zákony podle platného práva. Za tím účelem může spolková vláda vysílat pověřence k nejvyšším zemským úřadům, s jejich souhlasem, nebo jestliže tento souhlas odepřou, se souhlasem Spolkové rady í k podřízeným úřadům.
4)  Nejsou-li odstraněny nedostatky, které spolková vláda zjistí v zemích při provádění spolkových zákonů, rozhodne Spolková rada na návrh spolkové vlády nebo země, zda země porušila právo. Proti rozhodnutí Spolkové rady se íze odvolat ke Spolkovému ústavnímu soudu,
5)  Spolkovým zákonem, který vyžaduje souhlasu Spolkové rady, může být spolkové vládě propůjčeno oprávnění vydávat k provádění spolkových zákonů ve zvláštních případech jednotlivé příkazy. Musí být určeny nejvyšším zemským úřadům, nejde-li o případ, který pokládá spolková vláda za naléhavý.
Článek 85.
1)  Provádějí-li země spolkové zákony na příkaz Spolku, zůstává zřizování úřadů věcí zemí, pokud spolkové zákony se souhlasem Spolkové rady nestanoví jinak.
2)  Spolková vláda může se souhlasem Spolkové rady vydávat všeobecné správní předpisy. Může upravovat jednotné vzdělání úředníků a zaměstnanců. Vedoucí úřadů středního stupně jmenuje v dohodě se spolkovou vládou.
3)  Zemské úřady podléhají přflcazům příslušných nejvyšších spolkových úřadů. Příkazy jsou dávány nejvyšším zemským úřadům, výjimkou případu, pokládaného spolkovou vládou za naléhavý. Nejvyšší zemské úřady musí zajistit provedení příkazu.
4)  Spolkový dozor se týká zákonnosti a účelnosti provádění. Za tím účelem může spolková vláda požadovat podání zpráv a předkládání spisů a vysílat pověřence ke všem úřadům.
Dokumenty ke studiu moderních dějin státu a práv Článek 86.
Provádí-íi spolek zákony vlastní správou nebo bezprostředně spolkovými poracemi nebo zařízeními veřejného práva, vydává spolková vláda všeobecné spr předpisy, pokud zákon nestanoví jinak. Upravuje zřizování úřadů pokud zákor stanoví jinak.
Článek 87.
1) Spolek řídí ve vlastní správě a soustavou vlastních nižších orgánů zahrai ní službu, spolkovou finanční správu, spolkové dráhy, spolkovou postu a pome článku 89 správu spolkových vodních cest a plavby. Spolkovým zákonem mohou být zřízeny spolkové úrady pro ochranu hranic, ústředny pro policejní, informační a zpravodajskou službu ke shromažďování podkladů pro účely ústavní ochrany a pro kriminální policii.
2)  Bezprostředně spolkovými korporacemi veřejného práva jsou ty orgány sociálního pojištění, jejichž působnost přesahuje území jedné země.
3)  Kromě toho mohou být spolkovým zákonem zřizovány samostatné spolkové vyŠsí úřady a nové bezprostředně spolkové korporace a zařízení veřejného práva pro věci, spadající do zákonodárné pravomoci Spolku. Vzniknou-li Spolku v oborech jeho zákonodárné pravomocí nové úkoly, lze se souhlasem Spolkové rady a většiny Spolkového sněmu zřídit spolkové úřady středního a nižšího stupně.
ČLÁNEK 8 7a.
Početní síla a základní rysy organizace branných sil, vytvořených spolkem k obraně, musí vycházet ze státního rozpočtu.
Č1ÁNEK 87b. 1) Správa, spolkové branné moci je řízena jako spolková správa s vlastní správní výstavbou. Slouží úkolům osobního vybavení a bezprostředního krytí věcných potřeb bojových sil. Úkoly spojené s náhradou Škod a stavebnictvím mohou být přeneseny na správu spolkmí branné moci jen spolkovým zákonem, jenž vyžaduje souhlasu Spolkové rady. Souhlasu Spolkové rady vyžadují dále zákony, pokud zmocňují správu spolkové branné moci k zásahům do práv třetích osob; výjimku však tvoří zákony v oblasti osobního vybavení, 2) V oblasti obrany mohou spolkové zákony, tj'kající se náhradní služby a ochrany civilního obyvatelstva stanovit se souhlasem Spolkové rady, Že jejich provedení bude zcela nebo zčásti zajištěno buď spolkovou správou s vlastní správní soustavou, nebo zeměmi z pověření Spolku. Budou-ü tytG zákony prováděny zeměmi z pověření Spolku, mohou se souhlasem Spolkové rady stanovit, že
h(fcljákoB SRN z 23. května 1949________________________________115
oprávnění náležející na základě článku 85 spolkové vládě a příslušným nejvyšším spolkovým orgánům jsou zcela nebo zčásti přenesena na vyšší spolkové orgány; může být přitom stanoveno, že tyto orgány při vydávání všeobecných správních předpisů podle článku 85 odst. 2 věta 1 nejsou vázány na souhlas Spolkové rady.
ČLÁNEK 870.
Zákony vydávané na základě článku 74 č. 11a. mohou být provedeny zeměmi 2 pověření Spolku, jestliže tak se souhlasem Spolkové rady stanoví.
ČLÁNEK 87B.
1)  Správa letecké dopravy přísluší Spolku.
2)  Se souhlasem Spolkové rady může spolkový zákon svěřit úkoly správy letecké dopravy zemím jako správu z pověření Spolku.
Článek 88.
Spolek zřídí měnovou a cedulovou banku jako spolkovou banku.
ČlÁnek 89.
1)  Spolek je vlastníkem dosavadních říšských vodních cest.
2)  Spolek spravuje spolkové vodní cesty vlastními orgány. Provádí státní úkoly vnitrozemské plavby, jež přesahují rámec země, a úkoly mořské plavby svěřené mu zákonem. Na žádost může pověřit zemi správou spolkových vodních cest na území této země, jde o správu z pověření Spolku. Probíhá-li vodní cesta více zeměmi, může Spolek pověřit tu zemi, kterou zúčastněné země navrhnou.
3)  Při správě, výstavbě a zřizování vodních cest je nutno v dohodě se zeměmi dbát na potřeby zemědělství a vodního hospodářství.
Článek 90.
i) Spolek je vlastníkem dosavadních říšských dálnic a říšských silnic.
2)  Země nebo svazky samosprávy příslušné podle zemského práva spravují spolkové dálnice a jiné spolkové silnice dálkové dopravy z pověření Spolku.
3)  Na Žádost zemí může Spolek převzít spolkové dálnice a jiné spolkové silnice dálkového provozu do spolkové správy, pokud jsou na území této země.
118                                     Dokumenty ke studiu moderních dejm státu a pí
Článek 91.
1)  K odvrácení nebezpečí ohrožujícího trvání nebo svobodné demokratické Spolku nebo země, může země vyžadovat policejní síly jiných zemí.
2)  Neaí-li země, které broží nebezpečí, sama schopna nebo připravena net zdolat, může spolková vláda podřídit svým pokynům policejní síly tétt
i druhých zemí. Toto opatření budiŠ zrušeno po odstranění nebezpečí, „ kdykoli, jakmiie o to Spolková rada požádá.
Soudní moc je svěřena soudcům; je vykonávána Spolkovým ústavním soudem. Nejvyšším spolkovým soudem, spolkovými sondy ve smyslu tohoto zákona a zemskými soitrív
ČLÁNEK 93. i) Spolkový ústavní soud rozhoduje:
1)  o výkladu tohoto základního zákona z podnětu sporů o rozsah práva a povinností nejvyššího spolkového orgánu nebo jiných účastníků, kteří jsou tímto základním zákonem nebo jednacím řádem nejvyššího spolkového orgánu vybaveni vlastními právy;
2)  při rozdílnosti názorů nebo pochybnostech o formální a věcné slučitelnosti spolkového nebo zemského práva s tímto základním zákonem nebo o slučitelnosti zemského práva s jiným spolkovým právem, a to na žádost spolkové vlády, zemské vlády nebo třetiny členů Spolkového snemu;
3)  při rozdílnosti názorů na práva a povinnosti Spolku a zemí, zejména pri výkonu spolkového práva prostřednictvím zemí a při výkonu spolkového dozoru;
4)  v ostatních veřejnŠprávních sporech mezi Spolkem a zeměmi, mezi různými zeměmi nebo uvnitř jedné země, nejsou-li jiné právní prostředky;
5)  v ostatních případech stanovených tímto základním zákonem.
2) Spolkový ústavní soud jinak působí v případech, jež mu určuje spolkový zákon.
w^oKJfflv z 23. kverna 1949_______________________                     117
Článek 94.
Soolkový ústavní soud se skládá ze spolkových soudců a ostatních členů. Členy inolkového ústavního soudu volí po jedné polovině spolkový sněm a spolková rada- Nesmějí být členy Spolkového sněmu, Spolkové rady, spolkové vlády ani obdobných orgánů země. 2l Spolkový zákon upravuje jeho organizaci a jednací řád a určí, ve kterých případech nabývají jeho rozhodnutí síly zákona.
Článek 95.
l) K ochraně jednoty spolkového práva je zřízen Nejvyšší spolkový soud. 2} Nejvyšší spolkový soud rozhoduje v případech, jejichž rozhodnutí má zásadní význam pro jednotu soudního rozhodování vyšších spolkových soudů.
3)  0 povolávám soudců Nejvyššího spolkového soudu rozhoduje.spolkový ministr spravedlnosti spolu s výborem pro volbu soudců, který se skládá ze zemských ministrů spravedlnosti a stejného počtu dalších členů, volených Spolkovým sněmem.
4)  Další úpravu organizace Nejvyššího spolkového soudu a řízení před ním stanoví spolkový zákon.
Článek 96.
1)  Pro obor řádného, správního, finančního, pracovního a sociálního soudnictví nechť jsou zřízeny vyšší spolkové soudy.
2)  Pro soudce vyšších spolkových soudů platí článek 95 odstavec 3 s tím, že místo spolkového ministra spravedlnosti a zemských ministrů spravedlnosti zaujímají věcně příslušní ministři. Jejich služební poměry budou upraveny zvláštním spolkovým zákonem.
Článek 96a.
1)  Spolek může zřídit spolkový soud pro věci právní ochrany řemesel.
2)  Spolek může zřídit branné trestní soudy pro ozbrojené síly jakožto spolkové soudy. Mohou vykonávat trestní soudnictví pouze v případe obrany a jen pro příslušníky ozbrojených sil, kteří byli vysláni do zahraničí nebo naloděni na palubu válečných lodí. Bližší upravuje spolkový zákon. Tyto soudy jsou ve ve služebním oboru spolkového ministra spravedlnosti, jejich hlavní soudci musí mít způsobilost k soudcovskému povolání.
3)  Vyšším spolkovým soudem pro soudy uvedené v odstavci 1 a 2 je Nejvyšší spolkový soud.
Dokumenty ke studiu moderních dějin státu a pr,
3.V,
4) Pro disciplinární řízení protí spolkovým úředníkům a spolkovým soudcům . že spolek zřídit spolkové discipíiaární soudy a pro disciplinárni řízení p vojákům a pro rísení o stížnostech vojáků spolkové služební soudy.
Člákek 97.
1)  Soudci jsou nezávislí a jsou podřízeni jen zákonu.          .-,
2)  Soudci z povolaní, zaměstnaní na systemizovaných místech, mohou být před uplynutím jejich úředního období proti vlastní vůli propuštěni nebo trvalo či dočasně zbaveni úřadu, nebo přeloženi na jiné místo anebo dáni na odpočiny jen na základe soudního rozhodnutí a jen z důvodů a způsoby, jež jsou stanoveny zákony. Zákonodárství může určit věkové hranice, po jejichž dosazení mohou soudci jmenovaní na doživotí odejít na odpočinek. Při změně zaměření soudů nebo pn změně jejich obvodů mohou být soudci přeloženi k jinému soudu nebo zbaveni úradu pouze při ponechání plné mzdy.
Článek 98. •
1) Právní postavení spolkových soudců je upraveno zvláštním spolkovým Zákonem
nem.
2)  Frovim'-li se spolkový" soudce při výkonu svého úřadu nebo mimo něj proti zásadám základního zákona nebo proti ústavnímu zřízení země, může Spolkový ústavní soud na návrh Spolkového sněmu dvoutřetinovou většinou nařídit, aby soudce byl přeložen do jiného úřadu nebo dán na odpočinek. Jde-li o úmyslné provinění, může být propuštěn.
3)  Právní postavem soudců v zemích je upraveno zvláštními zemskými zákony. Spolek může vydat rámcové předpisy.
4)  Země mohou určit, že o ustanovení soudců v zemích rozhoduje zemský ministr spravedlnosti spolu s výborem pro volbu soudců.
5)  Pro zemské soudce mohou země zavést úpravu odpovídající odstavci 2. Platné ústavní právo země zůstává nedotčeno. 0 žalobe na soudce rozhoduje Spolkový ústavní soud.
Článek 99.
Zemský zákon může přikázat Spolkovému ústavnímu soudu rozhodování ústavních sporů uvnitř země, vyšším spolkovým soudům pak rozhodování v konečné instanci, jedná-Ii se o použití zemského práva.
f^fgáfam SRN z 23. května 1949___________,_______________________1X9
ČLÁNEK 100.
Setká-li se soud pří rozhodování s platným zákonem, který pokládá za protiústavní, přeruší řízení a vyčká rozhodnutí zemského soudu příslušného pro ústavní spory, jedná-li se o porušení ústavy země, nebo rozhodnutí Spolkového ústavního soudu, jde-li o porušení tohoto základního zákona. To platí rovněž, jde-li o porušení tohoto základního zákona zemským právem nebo o neslučitelnost zemského zákona se zákonem spolkovým.
2)  Vzrúkne-li v nějakém sporu pochybnost, zda je určité pravidlo mezinárodního práva součástí spolkového práva a zda.zakládá pro jednotlivce práva a povinnosti přímo (článek 25), vyžádá soud rozhodnutí Spolkového ústavního soudu.
3)  Chce-li se ústavní soud některé země při výkladu základního zákona odchýlit od rozhodnutí Spolkového ústavního soudu nebo ústavního soudu jiné země, vyžádá ústavní sond rozhodnutí Spolkového ústavního soudu; chce-li se při výkladu jiného spolkového práva odchýlit od rozhodnutí Nejvyššího spolkového sondu.
Článek 101.
1)  Výjimečné soudy jsou nepřípustné. Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.
2)  Sondy pro zvláštní obory mohou být zřizovány jen zákonem.
ČLÁNEK 102.
Trest smrti je zrušen.
ČLÁNEK 103.
1)  Před soudem má každý nárok, aby byl podle práva slyšen.
2)  Čin může být trestný jen tehdy, byla-li trestnost stanovena zákonem dříve, než byl Čin spáchán.
3)  Nikdo nesmí být pro týž čin na základe všeobecných trestmch zákonů trestán vícekrát.
Článek 104.
1)  Osobní svoboda může být omezena jen na základě zákona bez formálních vad a pouze při dodržení forem v něm předepsaných. Zadržené osoby nesmějí být duševně ani tělesně týrány.
2)  0 přípustnosti odnětí svobody a jeho dalším trvání může rozhodovat jen soudce. Není-li odnětí svobody založeno na soudcovském příkazu, je nutno neprodleně požádat o rozhodnutí soudce. Policie nesmí na základě vlastní moci nikoho držet ve vazbě déle než do konce dne po zadržení. Bližší upravuje zákon.
120                                     Dokumenty ke studiu moderních dějin státu a, pr
3) Každý, kdo byl předběžné zadržen pro podezření z trestného činu, nu nejpozději den po zadržení předveden k soudci, který miz sdělí důvody za< vyslechne ho a dá mu příležitost k námitkám. Soudce musí neprodleně písemný zatykači rozkaz, opatřený zdůvodněním, nebo nařídit propust svobodu.
4) O každém rozhodnutí soudce, obsahujícím nařízení nebo prodloužení c
svobody, je třeba bez průtahů uvědomit rodinného příslušníka zajištěného osobu, jíž důvěřuje.
ce
Článek 105.
1)  Spolek je výlučným zákonodárcem pro cla a finanční monopoly.
2)  Spolek má souběžné zákonodárství o
1)  spotřebních a obchodních daních s výjimkou daní s místně omezenou působností, zejména zdanení zisku z pozemků, daně z přírůstku hodnoty a daně na protipožární ochranu,
2)  daních z příjmu, majetku, dědictví a darů,
3)  reálných daních s výjimkou stanovém stupnice, hodlá-II jich spolek zcela nebo zčásti použít ke krytí spolkových vydání anebo jsou-li dány podmínky" článku 72 odstavce 2.
3) Spolkové zákony o daních, jejíchž výnos plyne zcela nebo zčásti zemím nebo obcím (svazům obcí), potřebují souhlas Spolkové rady.
ČLÁNEK 108.
1) Spolku přísluší výnos íinaBČÍiích monopolů a příjem těchto daní:
1)  cla,
2)  spotřební daně, pokud podle odstavce 2 nepřísluší zemím,
3)  daň z obratu,
4)  přepravní daň,
5)  jednorázové dávky z majetku a vyrovnávací příspěvky, získané k provedení opatření na vyrovnání nákladů, plynoucích z válečných škod,
6)  dávky na „nutnou oběť Berlínu %
7)  doplnkové dávky k dani z příjmu a dani ze společností. 2) Zemím připadá výnos těchto daní:
1} daň z majetku,
2)  dědická daň,
3)  daň z motorových vozidel,
jj^h^SRN z 23. května 1949
121
a) dopravní daně, pokud nepřísluší podle odstavce 1 Spolku,
5) dan z piva,
g) odvody z bank, organizujících hry,
7) daně s místně omezenou účinností.
„\ g výtěžku daně z příjmu a daně ze společnosti obdrží do 31. března 1958 331 setin Spolek a 66 § země, od 1. dubna 1958 35 setin Spolek a 65 setin země.
i\ gnolkovým zákonem se souhlasem Spolkové rady má být poměr podílů na dani z příjmů a dani ze společností (odstavec 3) změněn, vyvíjí-li se poměr mezi příjmy a výdaji Spolku a poměr mezi příjmy a výdaji zemí odlišně a v rozpočtu spolku nebo zemí vzniká závažnější schodek, vyžadující příslušnou úpravu podílů ve prospěch Spolku nebo ve prospěch zemí. Přitom je třeba vycházet z těchto zásad:
1)  Výdaje Spolku a zemí k zajištění jejich úkolů zůstávají odděleny; článek 120 odstavec 1 není dotčen.
2)  V mezích běžných příjmů mají Spolek a země stejný nárok na krytí jejích nutných výdajů.
3)  Nároky Spolku a zemí na krytí výdajů mají být vzájemně sladěny tak, aby bylo dosazeno snadného vyrovnání, zabráněno přetížení daňovými povinnostmi a chráněna jednota životních poměrů na území Spolku.
Poměr podílů může být změněn nejprve s účinkem od 1. dubna 1958, pak vždy nejdříve za dva roky od účinnosti posledního zákona, kterým byl stanoven poměr podílů, toto ustanovení se nevztahuje na změny podílů podle odstavce 5.
5)  Budou-li zemím spolkovým zákonem zvýšeny výdaje nebo sníženy příjmy, změní se poměr podílů na dani z příjmu a na dani ze společností ve prospěch zemí, jsou-li dány skutečnosti odstavce 4. Je-li zvýšené zatížení zemí omezeno na krátkou dobu, může být vyrovnání provedeno spolkovým 2ákonem se souhlasem Spolkové rady převodem finančních prostředků Spolku; zákon určí zásady pro stanovení těchto finančních převodů a pro jejich rozdělení zemím.
6)  Příjem z reálných daní připadá obcím. Nejsou-li v některé zemi žádné obce, připadá příjem zemi. Podle směrnic zemského zákonodárství mohou se stát reálné daně vyměřovacím základem pro příspěvky a přirážky. Z podílu zemí na dani z příjmů a dani ze společností náleží obcím a svazům obcí podíl, který je úhrnem stanoven zemským zákonodárstvím. Jinak určí zemské zákonodárství, zda a do jaké míry jsou příjmy ze zemských daní poskytovány obcím (svazům obcí).
7)  Jsou-H z podnětu Spolku vytvořeny v jednotlivých zemích nebo obcích (svazech obcí) zvláštní zařízení, jež bezprostředně působí na zvýšení výdajů nebo snížení příjmů {mimořádná zatížení) těchto zemí nebo obcí (svazů obcí), zajistí Spolek
122
Dokumenty ke studiu moderních á^mstátu a prav
potřebné vyrovnáni, pokud nelze Žádat na zemích nebo obcích (svazech obi aby tyto zvláštní výdaje hradily a v té míře, v jaké to lze předpokládat. ( škodnění třetích osob a finanční výhody, jež v důsledku zařízení těmto zen nebo obcím {svazům obcí) vzniknou, budou vzaty při vyrovnání na zřetel, 8) Za príjmy a výdaje zemí ve smyslu tohoto Článku se pokládají také pnjra výdaje obcí (svazů obcí).
ČLÁNEK 107. 1) Příjmy ze zemských daní připadnou jednotlivým zemím v té míře, v jaké b„y daně vybrány finančními orgány na území země (místní příjem). Spolkový^ zákonem může být blíže stanoveno výmezem a rozdělení místního příjmu jednotlivých daní (daňových podílů); takový zákon vyžaduje souhlas Spolkové rady.
2) Se souhlasem Spolkové rady stanoví spolkový zákon přiměřené finanční vyrovnání mezí zeměmi s vysokou a nízkou daňovou kapacitou; přitom budou vzaty na ařetel finanční možnosti a finanční potřeby obcí (svazů obcí). Tento zákoa stanoví, že budou z příspěvků zemí s větším objemem daní (vyrovnávací příspěvky) poskytnuty zemím s nízkým objemem daní vyrovnávací převody; zákon určí podmínky pro nároky na vyrovnám a pro povinnost přispět k vyrovnání, jakož i směrnice pro výši vyrovnávacích nákladů. Zákon může také stanovit, ■ ze Spolek poskytne zemím s nízkým objemem daní příspěvky k doplnění krytí jejich celkových finančních potřeb (doplňovací příspěvky), a to z vlastních prostředků Spolku.
ČLÁNEK 108. 1) Cla, finanční monopoly, spotřební daně podléhající souběžnému zákonodárství, přepravní dan, daň z obratu a jednorázové majetkové dávky jsou v působnosti finančních úřadů Spolku. Spolkový zákon upraví výstavbu těchto orgánů a pravidla jejich činnosti. Vedoucí úřadů na středním stupni řízení jsou jmenováni po jednání se zemskými vládami. Spolek může správu jednorázových majetkových dávek přenést na zemské finanční úřady jakožto správu z pověření.
2)  Ciní-li si Spolek nárok na Část daně z příjmu a ze společností, přísluší mu v odpovídající míře í správa; může ji však přenést na zemské finanční úřady jako správu z pověření.
3)  Ostatní daně jsou ve správě zemských finančních úřadů, Spolek může spolkovým zákonem se souhlasem Spolkové rady upravit výstavbu těchto úřadů a jimi používaná pravidla řízení a jednotnou úpravu vzdělání úředníků. Vedoucí úřadů na středním stupni řízení jsou jmenováni se souhlasem spolkové vlády. Správa daní odváděných obcím (svazům obcí) může být zeměmi zcela nebo zčásti předána obcím (svazům obcí).
,-j^nJjW z 23. května im_
123
kud jsou daně odváděny spolkuj jednají zemské finanční úřady z pověření spolku- Země ručí svými příjmy za řádnou správu těchto daní. spolkový ministr financí múze na řádnou správu dohlížet pomocí spolkových zmocněnců, jež mohou úřadům na středním a nižším stupni řízení dávat pokyny.
,\ yjHanČní soudnictví je upraveno jednotně spolkovým zákonem.
„\ Všeobecné správní předpisy vydává spolková vláda, a to se souhlasem Spolkové rady, jestliže správa přísluší zemským finančním úřadům.
Článek 109. Spolek a země mají samostatně a vzájemně nezávislé rozpočtové hospodářství:
Článek 110. 1} Veškeré příjmy a výdaje Spolku musí být připraveny pro každý účetní rok a zařazeny do rozpočtového plánu.
2)  Rozpočtový plán je schválen před začátkem účetního roku zákonem. Je vyrovnán v příjmech a výdajích. Výdaje jsou povoleny zpravidla na jeden rok; ve zvláštních případech mohou být povoleny také pro další období. Jinak nesmějí být do zákona o spolkovém rozpočtu zařazeny žádné predpisy, které přesahují účetní rok nebo se nevztahují na příjmy a výdaje spolku nebo jeho správy.
3)  Majetek a dluhy jsou připojeny v příloze státního rozpočtu.
4)  V obchodně orientovaných podnicích Spolku se nezařazují do státního rozpočtu jednotlivé příjmy a výdaje, nýbrž jen konečný výsledek.
Článek 111.
1)  Není-li ke konci rozpočtového roku zákonem schválen rozpočet pro příští rok, je spolková vláda až do jeho účinnosti zmocněna ke všem výdajům, jež jsou
nutné
1)  k provozu zařízení opírajících se o zákon a provedení opatření přijatých
zákonným způsobem,
2)  k plnění právně podložených závazků Spolku,
3)  k pokračování ve stavbách, úpravách a jiném podnikání nebo k zajištění další pomoci pro tyto účely pokud byly také rozpočtovým zákonem předchozího roku příslušné obnosy povoleny.
2)  Pokud příjmy z daní, dávek a jiných pramenů, opírající se o zvláštní zákon, nebo zásoba podnikových prostředků nekryjí výdaje podle odstavce 1, může spolková vláda uvolnit prostředky nezbytné pro 2ajištění hospodářského veden! az do výše jedné čtvrtiny konečné Částky předchozího rozpočtu, a to pomocí
vrveru.
Článek I12.
Překročení rozpočtu a neplánované výdaje vyžadují souhlasu spolkového nistra financí. Může být udělen jen v případě nepředvídaných požadavků, jež n odmítnou.
ČLÁNEK 113. Usnesení Spolkového sněmu a Spolkové rady, jimiž jsou zvýšeny výdaje stá ho rozpočtu navržené spolkovou yíádou nebo usnesení obsahující nové výdaje 33 usnesení, jež znamenají nové výdaje v budoucnosti, vyžadují souhlasu spolkové
Článek 114.
1)  Spolkový ministr financí předkládá každoročně Spolkovému sněmu a Spoil radě o všech příjmech a výdajích, jakož i majetku a dluzích účet.
2)  Účet je přezkoumán Účetním dvorem, jehož Členové mají soudcovskou nezávj*. lost. Celkový účet a přehled o majetku a dluzích jsou předkládány Spolkovému sněmu a Spolkové radě během dalšího účetního roku se stanoviskem Účetního dvora k odůvodnění uvedenému spolkovou vládou. Přezkoumání úctu je upraveno spolkovým zákonem.
Článek 115, Peněžní prostředky lze opatřit pomocí úvěrů jen zcela mimořádně a zpravidla jen pro výdaje k účelům usměrnění a jen na základě spolkového zákona. Pouze na základě spolkového zákona lze provádět úverová opatření a úkony finančního zabezpečení k tíži spolku, jestliže jejich účinek přesahuje jeden účetní rok. V zákoně musí být určena výše úvěrů nebo rozsah závazku, jíroŽ přebírá Spolek záruku. Články ústavy 2 11. srpna 1919s jež jsou podíe článku 140 základního
Článek 136.
Občanská a státně občanská práva a povinnosti nejsou výkonem svobody vyznám podmíněny ani omezeny.
Užívám' občanských práva a práv státního občana, jakož i přístup k veřejným úřadům jsou nezávislé na náboženském vyznání.
Nikdo není povinen dávat najevo své náboženské přesvědčení. Úřady mají právo se dotazovat na příslušnost k náboženské společnosti jen potud, pokud na tom závisí práva a povinnosti nebo pokud to vyžaduje zákonem nařízené statistické Setrem.
Nikdo nesmí být nucen k církevnímu úkonu nebo obřadu nebo k účasti na náboženské výchově nebo k užívání náboženské formy přísahy.
•tfjfknnSRN z 23. icvéĚna 1949________________________________125
Článek 137.
itní církev není.
-ávo sdružovat se v náboženských společnostech je zaručeno. Spojování ná-trých společností uvnitř říšského zřízení není podrobeno žádným omezením. aždá náboženská společnost upravuje a spravuje své věci samostatně v rámci 't nů platných pro všechny. Propůjčuje své úřady bez spolupůsobení státu nebo
jganské obce.
náboženské společnosti nabývají způsobilosti k právům podle obecných predsa občanského práva,
Náboženské společnosti zůstávají korporacemi veřejného práva, pokud jimi by-dosud. Jiné náboženské společnosti mají, žádají-li o to, zaručena stejná práva, iskytují-H svou organizací a počtem členů záruku trvání. Spojí-li se více takových rejnoprávních náboženských společností ve svaz, je i tento svaz veřejnoprávní kor-
r raci.
Náboženské společnosti, které jsou korporacemi veřejného práva, jsou oprávne-ay vybírat daně na základě občanských daňových listin podle ustanovení zemského
práva.
Náboženským společnostem jsou postavena na roveň sdružení, jež si vytkla za
úkol společné vyznávání světového názoru.
Pokud provedení těchto ustanovení vyžaduje další úpravy, náleží tato úprava
zemskému zákonodárství.
Článek 138.
Státní příspěvky náboženským společnostem, vyplývající ze zákona, smlouvy nebo ze zvláštních právních nároků, jsou zemským zákonodárstvím zrušeny. Zásady k tomu stanoví říše.
Vlastnictví a jiná práva náboženských společností a náboženských spolků vůči jejich ústavům, nadacím a jinému majetku, určenému pro náboženské, vyučovací a dobročinné účely, jsou zaručena.
Článek 139.
Neděle a státem uznané svátky zůstávají zákonem chráněny jako dny pracovního klidu a duševního odpočinku.
Článek 141.
Pro potřeby bohoslužeb a duchovní péče v armádě, nemocnicích, trestních nebo jiných veřejných ústavech je náboženským společnostem povolen výkon náboženských úkonů, přičemž je třeba se vyhnout jakémukoli přinucení.