Sněžné - Dráteničky

Čtvrtohorní zvětrávání migmatitů svrateckého krystalinika

sev. šířka (S42): 49°39,283´

vých. délka (S42): 16°05,026´

nadmořská výška: 752 m n. m.

mapa KČT: č. 48 (sektor B3)

Morfologicky výrazné skalní výchozy (foto 1 a 2) se nachází asi 10 km s. od Nového Města na Moravě a 3 km zsz. od Sněžného (mapa 1). Přístup na lokalitu je po červené turistické značce vedoucí ze Sněžného nebo po zelené turistické značce z Kadova. Celé oblast patří k nejkrásnější části Žďárských vrchů a je turisticky vyhledávaná v letní i zimní sezóně.

Svratecké krystalinikum, které tvoří širší okolí lokality, je součástí kutnohorsko-svratecké oblasti (kolektiv autorů, 1994). Jihozápadní hranice se strážeckým moldanubikem je definována linií výskytu muskovitu v slaběji metamorfovaných horninách svrateckého krystalinika, tzv. muskovitová izográda. Hranice s hlineckou zónou na západě, moravikem na východě a nadložním poličským krystalinikemu na SV je tektonicky zvýrazněna četnými zlomovými systémy, které jsou běžně doprovázeny intenzivní mylonitizací.
Horninový komplex svrateckého krystalinika je relativně monotónní (mapa 2), polohy amfibolitů, skarnů a erlánů najdeme při hranici s poličským krystalinikem a dvě tělesa metagranitů svrchnokambrického stáří tvoří pásy asi uprostřed jednotky. Horninový komplex je velmi intenzivně migmatitizován, pravděpodobně v několika etapách, typické je hojné zastoupení muskovitu v hlavních horninových typech.

Skalní útvary Drátenické skály jsou tvořeny převážně leukokratním, místy dvojslídným migmatitem nebo ortorulou. Zpravidla světle šedá nebo lehce načervenalá hornina (foto 3 a 4) tvoří převážně deskovitá tělesa o mocnosti od prvních jednotek do stovek metrů. Hornina je tvořena hlavně leukosomem, který vytváří až několik m mocné polohy oddělené většinou neprůběžnými pásky nebo čočkami substrátu o mocnosti maximálně několik dm, v některých partiích se setkáme s páskovanou texturou (foto 5 a 6).
Převažující světlé partie horniny (leukosom) jsou drobně až středně zrnité. Struktura je granoblastická a převažují světlé minerály, zatímco tmavé jsou zastoupeny většinou do 5 %. Křemen vytváří xenomorfní, většinou izometrická zrna se zřetelným undulózním zhášením nebo projevy drcení. Hypautomorfní plagioklasy převládají nad xenomorfními draselnými živci. Složení plagioklasů odpovídá ambitu, vyvinuta je slabá oscilační zonálnost. Pertitické draselné živce mívají vyvinuto mikroklinové mřížkování. Slídy jsou zastoupeny muskovitem a biotitem zhruba ve stejném poměru a tvoří tenké lupínky, nebo tlustě tabulkovité agregáty.
Méně zastoupené tmavé polohy migmatitu (substrát) jsou tvořeny převážně tabulkovitým biotitem, který je orientován ve směru foliace. Biotit uzavírá rudní minerály, rutil, apatit a zirkon. Křemen tvoří xenomorfní, převážně izometrická zrna. Plagioklas je polysynteticky lamelovaný a bývá postižen sericitizací.

Výsledná morfologie Dráteniček byla zformována mrazovým zvětráváním během čtvrtohor. Z okolních hornin byla vypreparována skalní hradba (foto 7), která je puklinovými systémy rozdělena do několika izolovaných skal s výškou stěny až 35 m, skála Sokol (foto 8 a 9). Pukliny v hornině vytváří složitý systém a umožňují vznik drobnějších morfologických tvarů jako jsou skalní výklenky (foto 10) nebo puklinový tunel. Pod vrcholovou partií jsou četná balvanová pole a balvanové proudy (foto 11).
Vrcholových partií Dráteniček je možné dosáhnout pouze s horolezeckou výzbrojí při dodržení platných pravidel na této přírodní památce.

Kolektiv autorů (1994): Regional geological subdivision of the bohemian Massif on the territory of the Czech Republic. – Journal Czech Geol. Soc., 39, 1, 127-144. Praha.
Melichar R., Buriánek D., Břízová E., Buriánková K., Čurda J., Fürych V., Hanžl P., Kirchner K., Lysenko V., Mrnková J., Roštínský P., Rýda K., Skácelová Z., Vít J. (2004): Vysvětlivky k základní geologické mapě ČR 1:25 000, 24-111 Sněžné. – 63 stran, MS, Český geologický ústav. Praha.
Mísař Z., Dudek A., Havlena V., Weiss J. (1983): Geologie ČSSR I. Český masív. – SPN Praha. 336 stran.
Přichystal A., Obstová V., Suk M. (1993): Geologie Moravy a Slezska. – Sborník příspěvků k 90. výročí narození prof. dr. Karla Zapletala, Moravské zemské muzeum a Sekce geologických věd PřF MU, Brno. 170 stran.

© Václav Vávra, Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta MU , Kotlářská 2, Brno. E-mail: vavra@sci.muni.cz.
TOPlist