Přechodná meziřada BC je souvisleji rozšířena především v údolních nivách, obvykle s návazností na řadu C. Mimo potoční a široké říční nivy je její výskyt pouze ostrůvkovitý, častěji a na větších plochách ve flyšové části moravských Karpat, v Českém středohoří a v Doupovských vrších. Geobiocenózy meziřady BC zaujímají zhruba 5 % území ČR.

Meziřada BC se charakteristicky vyskytuje v terénních pokleslinách, na bázích svahů a dnech údolí, tedy na takových tvarech reliéfu, kde dochází k akumulaci půdních částic, obohacených humusem. Velmi často se jedná o zahliněné sutě. Na vypuklých tvarech reliéfu se vyskytuje vzácněji, především na mělkých skeletovitých půdách hřbetů vrchovin a hornatin. Meziřada BC je vázána na nejrůznější půdotvorné substráty s tím, že na neutrálních a bazických horninách je její výskyt častější a plošně rozsáhlejší. Na aluviálních náplavech v mozaice geobiocenóz meziřady BC a řady C zaujímá meziřada BC zpravidla polohy vzdálenější od toku, které jsou méně obohacovány pravidelnou akumulací povodňových hlín.

Rozhodující pro zařazení geobiocenóz do této meziřady je přirozeně zvýšený obsah dusíku v půdách. Význačným znakem je příznivý průběh humifikace, nejčastější formou humusu je mulový moder, poměr C/N se pohybuje v rozmezí 12 až 16. V širokých říčních nivách převládají fluvizemě, v užších potočních nivách je výskyt meziřady BC vázán na humusové gleje. Mimo nivy jsou nejčastějšími půdními typy humózní kambizemě, zpravidla silně skeletovité. Jedná se o mírně kyselé půdy (pH 5,0 - 6,5) s labilně nasyceným sorpčním komplexem (40 - 80 %).

Bioindikace:

V dřevinném patře je charakteristická účast listnatých dřevin, vyžadujících minerálně bohatší humózní půdy s vyšším obsahem přístupných nitrátů. Patří k nim především javory (Acer campestre, Acer platanoides, Acer pseudoplatanus), jilmy (Ulmus minor, Ulmus glabra, Ulmus laevis), lípy (Tilia cordata, Tilia platyphyllos), z keřů zejména meruzalka srstka (Ribes uva-crispa) a bez černý (Sambucus nigra).

V bylinném patře je charakteristická společná účast mezotrofních a euryekních druhů s těžištěm výskytu v řadě B s heminitrofilními mezotrofy, které mají těžiště výskytu právě v této meziřadě. Pravidelně , ale většinou s nízkou pokryvností sem zasahují i eutrofní heminitrofyty, které mají těžiště výskytu v řadě C.

Z heminitrofilních mezotrofů lesního podrostu bývají až dominantní bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), kopytník evropský (Asarum europaeum), čarovník pařížský (Circaea lutetiana), pitulník žlutý (Galeobdolon luteum) a pitulník horský (Galeobdolon montanum), kakost smrdutý (Geranium robertianum), plicník lékařský (Pulmonaria officinalis), pšeníčko rozkladité (Milium effusum), devětsil bílý (Petasites albus), rozrazil břečťanolistý (Veronica hederifolia) aj.

V synusii podrostu jsou vždy hojné, často až dominantní druhy s těžištěm výskytu v mezotrofní řadě B, např. mařinka vonná (Galium odoratum), starček Fuchsův (Senecio ovatus) a kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), obvykle typická je vyšší účast kapraďorostů, zejména kapradě samce (Dryopteris filix-mas) a papratky samice (Athyrium filix-femina).

Z eutrofních heminitrofytů sem pravidelně zasahují např. česnáček lékařský (Alliaria petiolata), sveřep Benekenův (Bromus benekenii), vlaštovičník větší (Chelidonium majus), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), hluchavka skvrnitá (Lamium maculatum). Charakteristický je druhově bohatý jarní aspekt, ve kterém kvetou např. dymnivky (Corydalis pumila, C. intermedia, C. cava, C. solida), kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), orsej jarní (Ficaria bulbifera), křivatec žlutý (Gagea lutea), sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides).

V karpatské části ČR jsou pro meziřadu BC typické druhy kyčelnice žláznatá (Dentaria glandulosa), hvězdnatec čemeřicový (Haquetia epipactis), zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides), šalvěj lepkavá (Salvia glutinosa) a pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides), z nichž některé zasahují i do hercynské oblasti.

Pro luční společenstva v meziřadě BC jsou typické např. pcháče (Cirsium canum, C. rivulare a C. oleraceum), kohoutek luční (Lychnis flos-cuculi), upolín evropský (Trollius altissimus), zejména v karpatské části ČR jarmanka větší (Astrantia major) aj. V mokřadních společenstvech jsou to zejména tužebník jilmový (Filipendula ulmaria), kuklík potoční (Geum rivale), kosatec žlutý (Iris pseudacorus), karbinec evropský (Lycopus europaeus), vrbina obecná (Lysimachia vulgaris), orobinec širokolistý (Typha latifolia) aj.

Zdroje:

BUČEK, A. & LACINA, J. (1999): Geobiocenologie II. 1. vyd., Mendelova zemědělská a lesnická universita, Brno. 240 s., 5 s. obr. příl. + 1 tabulka. ISBN 8071574171

MADĚRA, P. & ZÍMOVÁ, E. eds. (2005): Metodické postupy projektování lokálního ÚSES. Ústav lesnické botaniky, typologie a dendrologie LDF MZLU v Brně a Löw a spol., Brno. [CD-ROM].

Biogeografie