Biogeografie

O biogeografii

Biogeografie je jednou z nejstarších disciplin vědění, neboť otázky které řeší, provázejí lidstvo od samého počátku. Bylo třeba znát, kde se nacházejí rostliny s dobrými plody, kde zvířata vhodná k lovu a kde se toulávají ta nebezpečná. Bylo také třeba znát, proč to tak je, aby bylo možné vyhledávat nové zdroje potravy, osídlovat nová území a nezemřít přitom hladem, ve spárech šelem nebo na podivné nemoci. Pravda, tehdy se těmto znalostem ještě neříkalo biogeografie, nevědělo se co je věda, znalosti byly ponejvíce empirické a tradované. Ale zkoušející byl obzvláště tvrdý – sám život.

Dnes je tedy biogeografie věda. Vychází z elementárního, ale netriviálního poznání, že organismy, jejich populace a společenstva jsou na Zemi rozmístěny nenáhodně. Co víc, že jejich výskyt a pohyb na Zemi má své zřetelné zákonitosti. Tyto zákonitosti mají své příčiny a také své následky – rozdílné bioty v různých částech světa. Právě tyto příčiny a následky nenáhodného vývoje bioty v prostoru biogeografie studuje.

Odhaduje se, že na Zemi nyní žije 5 až 50 milionů druhů rostlin, živočichů a mikroorganismů. Z toho jen 2 miliony biologové objevili a popsali. Většina objevů (včetně biogeografických) je tedy před námi. Do řešení biogeografických otázek v posledních 15 letech navíc razantně vstoupila genetika – a náhle mnohé zažité „pravdy“ jsou relativizovány, co se jevilo neřešitelné, je řešeno.

Biogeografie je mezi geografickými vědami jedna z nejkomplexnějších. Při jejím studiu se uplatní poznatky z geologie a geomorfologie (např. desková tektonika, stáří pohoří, chemismus hornin), pedologie, hydrologie a především klimatologie. Biogeografii ovšem nelze praktikovat bez určitých znalostí rostlin a živočichů, včetně základních rysů jejich fyziologie, morfologie, genetiky a taxonomie. Nelze se obejít ani bez znalostí ekologie a poznatků o společenstvech. Neopominutelné jsou informace z oblasti humánních věd, především historie lidstva; vždyť člověk se od doby vzniku své moderní formy (Homo sapiens sapiens) postupně stal hlavním činitelem podmiňujícím změny v rozšíření organismů a jejich společenstev. Může se to jevit složité. Nebo také jako výzva, komplikovaný rébus, jehož řešení je napínavé, dobrodružné a výsledky zpravidla zajímavé. Kurs Biogeografie (Z0005) a předkládaná příručka Biogeografie jsou pootevřením dveří a pozvánkou do této napínavé oblasti lidského bádání a poznání.

RNDr. Martin Culek, Ph.D.

 

 

O projektu

Druhé rozšířené vydání příručky Biogeografie vzniklo v rámci projektu OP VK Inovace výuky geografických studijních oborů (CZ.1.07/2.2.00/15.0222). Projekt je zaměřen na zvýšení kvality výuky geografických studijních programů na Masarykově univerzitě a Univerzitě Palackého. Hlavní důraz je kladen na zefektivnění výukového procesu prostřednictvím nových studijních materiálů a moderních vzdělávacích nástrojů (e-learning). Cílem druhého vydání příručky Biogeografie je zároveň posílit komplexnost mezioborového vzdělávání geografie - biologie a přispět tak k dalšímu rozvoji této disciplíny na Masarykově univerzitě.

Tato interaktivní studijní pomůcka s multimediálními prvky je členěna do čtyř celků propojených hypertextovými odkazy. Celek Příručka je učebnicí biogeografie zahrnující její nezbytná základní témata – Ekologické faktory rozšíření druhů, Evoluční faktory, Rozšíření druhů, Šíření (disperze) druhů, Geografie společenstev, Ostrovní biogeografie, Biogeografické regionalizace, Historická biogeografie, Biogeografie vymírání, Biogeografie a ochrana přírody a Biogeografie České republiky. Atlas rostlin je biogeografickým atlasem s fotografiemi a mapami rozšíření vybraných druhů rostlin. Jedná se jak o rostliny významné z hlediska ekologické a biogeografické indikace, tak i o zcela běžné druhy. Obdobně Atlas živočichů je biogeografickým atlasem s fotografiemi a mapami rozšíření vybraných druhů fauny České republiky. Atlas se zaměřuje na vybrané druhy obojživelníků, plazů, ptáků a savců zajímavých z biogeografického a ekologického hlediska. Celek Společenstva pojednává o vybraných typech klimaxových společenstev České republiky, jejichž typologie zde vychází z geobiocenologického pojetí prof. A. Zlatníka.

Výuková příručka je optimalizována pro prohlížeč Mozilla Firefox, který lze bezplatně stáhnout zde.

Autory fotografií v této příručce jsou J. Divíšek, M. Jiroušek a M. Culek, není-li uvedeno jinak.