:íana Bednaříková
Saicat desátá láta
Šaldova stal ^yntetism v novám umění z roku 18^2 je obecně považována za jakýsi manifest české mocemi literatury. Pod vlivem této Šaldovy stati, která manifestačné zdůrazňovala subjtktivizaci a symboiizaci tvůrčích postupů, začíná v literatuře výrazný odklon od predchozíh.0 realisticko- naturalismus kého moaelu k mocerní literatuře, jak ji představuje zejména symbolismus a dekadence. V tomto přelomovém obdooi hrála Šaldova osobnost rozhodující roli; právě v jeho vystoupeních začíná nová litelrárně kritická a interpretační praxe, k právě tomuto období věnovala Hana Bednaříková pozornost ve svá knize Ce$-:á dekadence, jež vyšla v roce 2000. bvou nynej.í í prací Salda: oesátá léta navazuje, dá se říci, na svůj předchozí text, vědoma si Šaldova významu při formování novo-aooé česká literatury.
Onarakterisitckym rysem Salcova kritického projevu se stala polemičnost„ sponující v sobě názorovou a osobní rovinu, a ese-jistika, již lze povazovat za jeno základní soudobý kritický žánr. íen,to důležitý rya Salcova kritického vystupování H. Bednaříková jednoznačně pochopila, když věnuje ve své práci výraznou pozornost Salcovu polemickému vystupováni i jeno esejisticlte. Její práce přesvědčivě ukazuje, jak se v Šaldových polemikách s A.kovákem, J. heroenem i K.Čapkem utvářel jeho vztah \ literatuře0 Zaslouženou pozornost autorka věnovala Šaldovu polemickému střetnutí s -^.Rádlem, s jeno pojetím literární tvorby; zde se v podstatě střetávala noetika s estetikou.
Šaldovu esejistickú anal^au^e H.Be.u/^g|ríková především na jeno souboru esejů Duše a aílo, vznikájícím od roku 1903» V tecrito monograf icisýcn esejích o světových a českách spisovatelícn z 19. století,, s prologem o J.J.Rousseauovi, v nichž Šalda demonstroval svá pojetí stylu a or£aničnosti literárního díla, vicí H.Becnaří-ková významnou č áut xeke soudobého metodolof i ckého diskurzu. ž necpcchopiteinýeh důvoaů zue není v této souvislosti zvýrazněn význam Šaldových. Boju o zítřek z roku 19U5, v nicnž je velmi podstatně přítomen ječen z základních Šaldových axiomů o spjat osti umění se životem* Samozřejmě nemonJiyDýt opominuta Šaldova studie Novoklasicismus z roku 1912, již právem Bednaříková považuje za ječen ze stôžejních textů daného období.
Za metocoxo^icKá novum při analýze Šaldova vývoje považuji fakt, že zde H.Bednaříková analyzuje a interpretuje i Šaldovy beletristická dílo 7£ivot ironický a jiné povícky, 1912 a Loutky i dělníci boží, 1917/, v nicnž šalaa osobitým způsobem manifestoval svá představy o umělecké tvorbě, odmítaje svody naturalismu a dekadence. V těchto souvislostech H. Bednaříková taká uvažuje o jeno vztahu k nábožne ství, který je poznamenán komplementárností teologického a estetického zření.
Hana Bednaříková si ve svá práci všímá všech základních myšlenkových okruhů FJC« Saluy v danám období - od viditelné touhy po metodologická proměně až k politicko-kulturním problémům nového státu po roce 1918 —, zároveň však a demonstruje
a dokládá hloubku vnitrní jeanoty a celistvosti Šaldova myšlení, tak jak se vytvářelo v různých fázích jeho života. Svou interpre tační análytičností a erudováností je práce Hany Bednaříková cenným, příspěvkem k dějinám česká literatury 20. století a lze ji zcela jednoznačně doporučit k habiiituci.
Doc. PhDr. Jaroslav Medr CSc.