Studie je věnována obohacování slovní zásoby staré francouzštiny cestou jazykové výpůjčky,
konkrétně z latiny. Studie si všímá fonetických a sémantických modifikací, ke kterým dochází
v průběhu integrace přejatého lexému v cílovém jazyce, a analyzuje (latinismem) a derivační
morfologií cílového jazyka. Pomocí metod a přístupů tradiční strukturální sémantiky jsou dále
studovány změny, ke kterým dochází v sémantických strukturách daného jazyka důsledkem výpůjčky.
Obecné závěry týkající se jevu lexikální výpůjčky a latinizace starofrancouzského lexika vycházejí
z analýzy konkrétních příkladů latinismů, excerpovaných z textů Jeana de Meun – Román o růži a
překlad Boethiovy De consolatione philosophiae.