Představovaná kniha sleduje dva hlavní cíle: Zaprvé, přiblížit českému čtenáři klíčovou výseč
soudobých diskuzí o spravedlnosti v nadstátním měřítku, a zadruhé, prostřednictvím kritického
výkladu nejvýznamnějších kosmopolitních teorií spravedlnosti ukázat, že umírněnější formy náhledů
na globální rozšiřování principů spravedlnosti jsou přesvědčivější. Argumentace je vedena na dvou
rovinách: filozofické, která se týká problematiky ospravedlnění principů spravedlnosti, a
prakticko-politické, zohledňující reálnou průchodnost souvisejících institucionálních návrhů. Autor
dospívá k rezervovanému stanovisku ohledně žádoucnosti a zároveň realizovatelnosti kosmopolitní
spravedlnosti v té podobě, v jaké ji navrhují diskutovaní autoři a autorky: Politika by se v jeho
pohledu neměla stát funkcí morálky, stejně jako není v silách samotné morálně-filozofické reflexe
dospět k definitivním principům nebo normám spravedlnosti. To nicméně neznamená nutný příklon k
bezpodmínečně partikularistickému stanovisku, ani pouhé obrácení vztahu mezi politikou a morálkou,
ani rezignovaně přitakání statu quo. I v otázce univerzálních pravidel lidského soužití se lze
vydat určitou střední cestou, jež je průsečíkem některých v textu diskutovaných argumentačních
linií.