Stářím už překonávám děda Vševěda,# celou tu dobu mě dosti dobře živí věda.# Teď mě však postihla úzkostná gnomofobie,# bude tím poznamenána moje hagiografie?# $ # Co když moje celoživotní gnomofilie# byla jen dobře maskovaná gnomofobie?# $ # Vysvětlivky# **gnomofilie** (z řečtiny: //gnósis//, „poznání“ a //fília//, „láska, náklonnost, přátelství“), láska k vědě, vědcům a ke vzdělancům.# **gnomofobie** (z řečtiny: //gnósis//, „poznání“ a //fobos//, „strach, úděs, hrůza“), strach z vědy, vědců a ze vzdělanců.# **hagiografie** (z řečtiny: //hagios//, „svatý, světec“, //grafein//, „psáti“), středověká literatura o životě světců a mučedníků, která působila na veřejnost díky poutavosti příběhů a zázraků a kromě bohoslužebných a náboženských funkcí plnila ve středověku i funkce literární; vyvinula se z mučednických akt (martyria), tj. soudních protokolů z procesů s křesťany (pronásledovanými v římské říši) a z legend o životě svatých, zejména mnichů. Na počátku byl //Život sv. Antonína// (od 3. století), životopisy prodělaly složitý vývoj, od 13. století se jako pramen hagiografie používaly papežské kanonizační buly; byly sestavovány sbírky. Od 16. století se v životopisech světců objevovala snaha o historickou kritičnost; k nejvýznamnějším patřila //Acta sanctorum// (Skutky svatých), vydávaná od roku 1643 do 19. století.