Lékaři všeobecně uznávají Hippokrata.# Ortopedi však jiného jsou gusta,# spoléhají a přísahají také na Prokrústa.# $ # Vysvětlivky# **Hippokratés z Kóu** (kolem 460 př. n. l., řecký ostrov Kós – kolem 375 př. n. l., Larissa, Řecko), řecký lékař a filozof; jeden z nejproslulejších lékařů starověku. Založil lékařskou školu vycházející z principu, že nemoc je přirozený stav a proces. V medicíně navázal na přírodní filozofii a humorální teorii (o šťávách v lidském těle) spojil s pozorováním projevů zdraví a nemocí. Osobitým způsobem spojil Empedoklovo filozofické učení o čtyřech základních živlech (ohni, vzduchu, zemi, vodě) s teorií o tělesných tekutinách, které údajně působí na lidské zdraví a určují temperament každého člověka. Domníval se, že temperament člověka je dán převahou jedné ze čtyř základních tekutin, které obsahuje lidské tělo: „červená krev“ – //sanguis//, „žlutá žluč“ – //cholé//, „bělavá tekutina“ – //flegma// a „černá žluč“, zřejmě sražená krev – //melancholé//. Soudil, že převaha jedné z nich a jejich vzájemný poměr určuje schopnosti a typ chování člověka. Převaha žluči předurčovala rychlé a prudké reakce //cholerika//, schopného často a silně vzplanout a bezprostředně se zaujmout pro věc i myšlenku. Převaha krve u //sangviniků// znamenala sice pomalejší, ale zato trvalejší reakce, hlubší zájem a soustředění. Černá žluč byla příčinou nevýrazných pocitů a chabých reakcí //melancholiků//. Lidé s převahou bělavé tekutiny byli označováni jako //flegmatici//, reagující pomalu a někdy i povrchně. Toto členění jako nejhrubší klasifikaci typů lidské osobnosti používají antropologové a psychologové dodnes. Soudil, že životospráva a zdravé prostředí jsou základem zdraví a tělesné harmonie. Zdůrazňoval individuální přístup k nemocnému. Stanovil etické požadavky na jednání lékařů (Hippokratova přísaha; česky vyšlo: //Hippokratova lékařská přísaha//, 1982). Odmítl pověry a primitivní léčitelskou magii a položil základy medicíny jako vědeckého oboru. Je mu připisováno rozsáhlé dílo //Corpus Hippocraticum// (Hippokratovský soubor, 58 spisů v 73 knihách), pojednávající kromě jiného o anatomii, fyziologii, chirurgii nebo o vlivu prostředí na organismus. Přes řadu omylů Hippokrates výrazným způsobem ovlivnil další vývoj studia a léčby lidského organismu. Svědčí o tom ostatně fakt, že právě s jeho jménem je spojena slavná přísaha, která kodifikuje vztah lékaře k nemocnému a zakládá etickou dimenzi vědy o člověku.# **Prokrústés** (z řečtiny: //Prokrústés//, „Napínač“), zločinec (žijící v Attice v údolí řeky Kéfísu); číhal na pocestné, které zval do svého obydlí k odpočinku. Tam je přiměl k ulehnutí na své kovové lože, a jestliže dotyčnému nešťastníkovi nohy přečnívaly, usekl je, pokud nedosahovaly k okraji, násilím je natahoval. Byl usmrcen athénským héroem Théseem. Úslovím „Prokrústovo lože“ dnes označujeme buď doslovně nepohodlné lůžko nebo postup, při němž autoři z různých oborů násilně upravují („napínají“ nebo „osekávají“) fakta, aby je přizpůsobili svým záměrům.