srbský spisovatel a básník pocházející z Bosny. Za *první světové války byl vězněn v rakouských žalářích jako člen hnutí Mladá Bosna. V meziválečném období úspěšně působil v jugoslávských diplomatických službách. Také v nové Titově Jugoslávii zastával rozmanité společenské a kulturní funkce a byl uctíván jako významný literární tvůrce. Do *literatury sice vstupoval jako básník, ale světovou proslulost získal jako povídkář a zejména jako autor rozsáhlých realistických románů. Jeho mezinárodní uznání potvrdila v roce 1961 Nobelova cena za literaturu, kterou Andrić získal jako první autor „srbské“ jazykové oblasti.$Hlavním námětem Andrićovy tvorby se stala jeho rodná Bosna, trpící staletí pod tureckou nadvládou, tedy tajemné teritorium, které bylo mostem mezi Evropou a exotickým muslimským světem. Andrić není novátorem, ale dovršitelem *tradice popisného realistického románu. Je stoupencem klasického vypravěčského pojetí, v němž čas nezadržitelně a postupně plyne a vševědoucí vypravěč trpělivě přihlíží skutkům svých románových postav a rozmotává klubko četných mezilidských vztahů a souvislostí. Tento přístup nejlépe vyjadřuje *kronika, která se také stala Andrićovým oblíbeným žánrem. Tři první díla tohoto typu napsal v době *druhé světové války, kdy se uchýlil do ústraní – //Travnička kronika// (Travnická kronika, vznik 1941–1942, publikováno v roce 1945), //Most přes řeku Drinu //(podtitul //Višegradská kronika//) a román //Slečna dělá peníze// (všechna tato díla byla vydána po osvobození v roce 1945). Také jeho poslední, nedokončený, posmrtně vydaný román //Omer paša Latas //původně nesl název //Sarajevská kronika// (1976).$Andrić ve svých kronikách dokáže zachytit nejen historický, společenský a sociální *kontext, ale také psychologické souvislosti, umí nahlédnout do hloubi *duše svých postav, kde s *historiografickou pečlivostí zachycuje a odhaluje temná hnutí mysli, skrývané motivace i intimní milostný život na švu několika *kultur. (Jaroslav Malina, Jiří Pavelka)