zkráceně též //Gíta//, nábožensko-filozofická báseň, tvořící jednu z epizod staroindického eposu //*Mahábhárata//. Sestává z 18 zpěvů (kapitoly 25–42 VI. knihy – Bhíšmaparvanu), které zachycují rozmluvu mezi jedním z hlavních hrdinů eposu, pánduovským princem Ardžunou, a jeho vozatajem *Kršnou, jenž se mu dává poznat jako vtělení nejvyššího pána všehomíra. //Gíta// nabádá k nezištnému konání činů, jež člověku ukládá odvěký řád a jeho společenská povinnost (*dharma), nabádá k pěstování vnitřní sebekázně a jako nejvyšší *ideál vyzdvihuje cestu láskyplné oddanosti *bohu, označované pojmem //*bhaktimárga//. (Jan Filipský)