novozélandský kulturní antropolog. V letech 1919–1926 studoval *psychologii na Victoria University College na Novém Zélandu, kde také získal tituly BA (1923) a MA (1924). Psychologické vzdělání se odráží v jeho raných pracích //The Mind in Sleep// (Mysl ve spánku, 1927), //Psychology of Dreams// (Psychologie snů, 1926) a //The Influence of Sleep on the Ability to Perform Muscular Work// (Vliv snů na schopnost vykonávat svalovou práci, 1926). Poté na University of Cambridge v Anglii vystudoval *antropologii (diplom 1928), doktorát filozofie v oboru *kulturní antropologie získal v roce 1931 na Columbia University v USA. V letech 1936–1939 přednášel na *univerzitě v Cantonu, následně v Ohiu (1940–1941) a Torontu (1942–1944). Po krátké službě v armádě získal akademické místo v Cambridgi (1947) ve Velké Británii.$Fortune sice navázal úzké kontakty s okruhem žáků Franze *Boase, ale byl ovlivněn především *funkcionalismem a strukturálním funkcionalismem; sám se však nehlásil k žádnému antropologickému směru nebo škole a neaspiroval ani na budování *teorie („teorie může počkat“). Jednotícím rámcem jeho prací je zkoumání lidské motivace. Kriticky vystoupil proti americké antropologické škole zabývající se pojmy *osobnost a kultura. Soudil, že vysvětlování *společnosti*kultury pomocí procesů *socializace, respektive *enkulturace, je jako otázka typu „Co bylo dříve: slepice, nebo vejce?“, že vede jen k otázkám po původu vzorců výchovy. Podle něho neexistuje ani jednoduchá izomorfie osobnosti a kultury („členové kultury mají minimálně dvě až tři osobnosti“).$Anticipoval *kulturní ekologii, když formuloval tezi, že vysoká míra násilných úmrtí v papuánských společnostech zachovává velikost *populace přiměřenou limitům *ekosystému. Intenzivně se zajímal o teorii *příbuzenských systémů; v tomto kontextu navázal na Williama Halse Rivers *Riverse (1864–1922), který aplikoval *genealogickou metodu během výpravy do *Torresovy úžiny. Fortune v této otázce navázal a udržoval korespondenci s Claudem *Lévi-Straussem (narozen 1908) a Rodneym *Needhamem (1923–2006). Výsledkem jeho zájmu o tuto problematiku bylo pojednání //A Note on Some Forms of Kinship Structure// (Poznámka o některých formách struktury příbuzenství, 1933). Jeho názory byly založeny z větší části na vlastních terénních výzkumech. Uskutečnil je v *Melanésii a ve Spojených státech amerických (rezervace Omahů, Nebraska). S podporou Alfreda Corta *Haddona (1855–1940) a Alfreda Reginalda *Radcliffe-Browna (1881–1955) provedl v letech 1927–1929 terénní výzkumy na ostrově Dobu a následně na Admiralitních ostrovech (ostrov Manus), kde pracoval společně se svou manželkou, americkou kulturní antropoložkou Margaret *Meadovou (1902–1978), s níž se seznámil při návratu z Dobu. Na výsledcích výzkumu na ostrově Manus postavil obsah knihy //Manus Religion: An Ethnological Study of the Manus Natives of the Admirality Islands// (Náboženství na ostrově Manus: Etnologická studie obyvatel Manu na Admiralitních ostrovech, 1935). Materiál z výzkumu na Dobu využil při koncipování děl //The Social Organization of Dobu// (Sociální organizace na ostrově Dobu, 1931) a především //Sorcerers of Dobu: The Social Anthropology of the Dobu Islanders of the Western Pacific// (Dobuanští čarodějové: Sociální antropologie dobuanských ostrovanů západního Pacifiku, 1932), které je dnes považováno za klasické antropologické dílo. V knize //Sorcerers of Dobu// zkoumal povahu dobuanské *kultury v kontextu *víry*čarodějnictví, která je charakteristická pro mnohé společnosti Melanésie. Dobuané věří, že *nemoc, *smrt, neúroda nebo úroda jsou způsobeny aktivitami čarodějů a čarodějnic, kteří svých cílů dosahují recitováním zaříkadel, přičemž pro každý specifický cíl existují zvláštní zaříkadla. Ta jsou pronášena nad věcmi, s nimiž má *oběť nějaké pouto (zbytky jídel, exkrementy, vlasy, stopy apod. – označují se //sumwana//). Jejich získání je nesnadné a vyžaduje nutnost dostat se do blízkosti osoby; Dobuané proto trpí syndromem „bázlivého přátelství“. Proti čarodějnictví však existují obranné techniky, které mohou způsobit, že se kouzlo obrátí proti čarodějovi samému, takže i on je vystaven riziku. Jako mnoho dalších melanéských společností je i dobuanská komunita založena na principu *rovnosti (viz *big man). Kdokoli ho svými úspěchy, povahou nebo chováním porušuje, může se stát obětí čarodějnictví, případně může být z čarodějnictví obviněn, protože jeho úspěchy jsou dávány do souvislosti s praktikováním čarodějnictví. Čarodějnictví tak svou povahou rovnost současně udržuje i narušuje. V díle Dobuanští čarodějové se Fortune zabývá také institucí *kula, která na ostrově Dobu nabývá jiné povahy, než jakou ve své práci //Argonauts of the Western Pacific// (Argonauti západního Pacifiku, 1922) popsal a analyzoval Bronisław Kasper *Malinowski (1884–1942). Fortuneovy materiály z výzkumu na Dobu využila také Ruth Fulton *Benedictová (1887–1948) při koncipování díla //Patterns of Culture// (1934, česky: //Kulturní vzorce//. Praha: Argo, 1999), avšak podle jeho mínění zkresleně, protože v podání Benedictové dominuje v dobuanské kultuře nepřátelství a podezíravost. V letech 1931–1932 uskutečnil Reo Fortune s Margaret Meadovou řadu antropologických terénních výzkumů na *Nové Guineji v regionu Sepik: u *Arapešů v oblasti Alitoa, Biwatů (Mundugumorů) ve středním Sepiku a u Chambriů (Čambuliů) ve východním Sepiku. Z výzkumu vzešla práce //The Arapesh// (Arapešové, 1942), v níž zaznamenal některé arapešské *mýty a základy arapeštiny. V roce 1935 uskutečnil Fortune terénní výzkum u Purariů, původně plánovaný v rozsahu dvanácti měsíců, ale vzhledem k nestabilní situaci v této oblasti předčasně ukončený po necelých šesti měsících. S použitím materiálu z výzkumu připravil text //Men of Purari// (Purariové), který zůstal nepublikován. Kolem roku 1931 připravil rukopis knihy věnované komparaci kultur na ostrovech Dobu a Manus. Dílo dedikoval Margaret Meadové a vyjádřil v něm přesvědčení o etické zodpovědnosti antropologa vůči lidem, jimiž se zabývá, a to zejména s ohledem na zveřejňování informací, jež jsou klíčem k jejich ovládnutí. Řada jeho prací však zůstala v rukopisech, které jsou uloženy v *archivu Národní knihovny Nového Zélandu. (Martin Soukup)