//(Ordo Sancti Benedicti//, //Ordo Sancti Patris Benedicti)//, členové *mnišského řádu založeného Benediktem z Nursie (480–543), jehož *řeholí //(Regula Sancti Benedicti//, //Sancti Benedicti Regula Monasteriorum)// se řídili. *Řeholníci původně žili v samostatných *opatstvích, ráz jednotného řádu získali až od 19. století. V současnosti se *kláštery spojují v *kongregace, jež jsou volně spojeny v benediktinskou *konfederaci v čele s *opatem *primasem.$Benediktini za důležitý úkol svého řádu pokládali pěstování věd; prosluli jako budovatelé rozsáhlých klášterních knihoven a jako zakladatelé *zahrad léčivých rostlin. K významným středověkým učencům z tohoto řádu patřil Hrabanus Maurus (784–856), opat ve Fuldě, později *arcibiskup v Mohuči, který sepsal roku 842 rozsáhlé přírodovědné dílo //De universo//. Je pokládán také za otce německé lékařské terminologie, neboť k latinským lékařským termínům vytvořil hornoněmecké ekvivalenty. O léčivých účincích rostlin pojednávají „bylinářské verše“ benediktýnských mnichů, například //Hortulus (Liber de cultura hortorum)//, sepsaný v roce 828 Walahfridem Strabo (809–849) v Reichenau u Bodamského jezera, nebo //Macer floridus (De herbarum virtutibus)// sepsaný koncem 11. století Odem z Meungu (//Odo Magdunensis//). Benediktýnský mnich Constantinus Africanus z Kartága (ca 1020–1087) přeložil v klášteře Monte Cassino rozsáhlé množství arabských lékařských spisů do latiny. Díky němu antická medicína, jež se uchovala v dílech arabských autorů, opět ožila.$K ženské odnoži benediktýnského řádu patřila i *Hildegarda z Bingenu.$V *českých zemích tento řád působí již od sklonku 10. století, kdy byl roku 971 založen jeho ženský klášter v Praze na Hradčanech při *kostele sv. Jiří; nejstarším mužským benediktýnským klášterem byl klášter na Břevnově, založený roku 993. Další benediktýnské kláštery u nás byly v Broumově, Kladrubech, Polici nad Metují, Rajhradě, Sázavě, ve Vilémově nebo na Hradisku u Olomouce. (Petr Bureš, Jaroslav Malina)